Historicky první ombudsmankou Ostravské univerzity s celouniverzitní působností je doktorka Nikola Kostlánová. Pozici zastává od 1. července a cítí díky tomu velkou společenskou odpovědnost. Klíčem k úspěchu je podle ní otevřená komunikace, která povede k pocitu sociálního bezpečí napříč fakultami.
Měla jste z nástupu do funkce nějaké obavy?
Určitě bych nemluvila o obavách. Práci ombudsmanky jsem již nějaký čas dělala, byť v menším rozsahu, takže jsem představu o tom, co tato pozice obnáší, rozhodně měla. V rámci výběrového řízení jsem se ujistila, že představa, jak by měla být pozice ombudsmana na Ostravské univerzitě (zkratka OU, pozn. redakce) koncipována, se velmi blíží i mé představě. Klíčové pro mě bylo ukotvení pozice v univerzitní struktuře poskytující velkou nezávislost nezbytnou pro transparentní a objektivní šetření podnětů.
Za ty dva měsíce jsem se také ujistila, že pozice ombudsmana na OU nebyla zřízena jen jako formální krok. Univerzitní prostředí je považováno za místo s vysokými etickými standardy, kde si vůbec nepřipouštíme, že by mohlo sociální nebezpečí hrozit. Či dokonce, že sami máme, byť ne vědomě, předsudky, které mohou ve svém důsledku do systému vnášet jisté patologie. Takže máme tendenci pozice, které by měly fungovat preventivně a diskutovat kulturní a etický rozměr fungování univerzity, bagatelizovat. Jsem moc ráda, že OU v čele s panem rektorem je v tomto smyslu moderní a pokrokovou institucí a že k úřadu ombudsmana přistupuje velmi zodpovědně.
Než jste se stala ombudsmankou Ostravské univerzity, pracovala jste jako vědecká tajemnice na Masarykově univerzitě. Co Vás přivedlo z Brna do Ostravy?
Ve skutečnosti v Brně stále pracuji jako vědecká tajemnice na CEITEC MUNI. Je to práce, kterou mám velmi ráda a naplňuje mě. Nicméně jsem stále cítila, že bych měla zkusit naplnit i jakousi společenskou roli, kterou pro mě práce ombudsmanky jednoznačně představuje. Obě pozice vnímám, že jsou k sobě plně komplementární. Znalost prostředí, pravidel a potřeb univerzity, které jsem získala jako vědecká tajemnice, je pro mě důležitá v pozici ombudsmanky a vnitřní integrita a vysoký etický standard, který je nezbytný v pozici ombudsmanky, ze mě dělá i lepší vědeckou tajemnici.
Pojďme se tedy zaměřit na pozici ombudsmanky. Jaké jsou její hlavní pilíře? Proč má podle Vás smysl mít jednu celouniverzitní ombudsmanku?
Moje koncepce je postavena na třech pilířích. Prvním je, řekněme, tradiční šetření podnětů od studentů i zaměstnanců. Dále bych ráda vytvářela prostor pro komentování aktuálního dění na univerzitě, to je prošetření bez konkrétního podnětu například v reakci na medializované kauzy a podobně. Posledním a velmi důležitým pilířem je prevence, to je proaktivní vyhledávání oblastí, kde zatím není nastavena dobrá praxe zajišťující sociální bezpečí a zapojení zodpovědných činitelů do implementace vhodných opatření.
Co se týká celouniverzitní ombudsmanky – moje koncepce je také postavena na nezávislosti. Tím, že nejsem zapojena do fungování na žádné z fakult a stojím v podstatě i mimo strukturu rektorátu, mohu pracovat bez jakýkoliv vnějších tlaků i případných vnitřních pochybností, které mohou vznikat ve chvíli, kdy šetříte kauzu, ve které figuruje váš nadřízený nebo známý. V tomto ohledu mohu také pomoci kontaktním osobám a ombudsmanům, kteří fungují na jednotlivých fakultách. Přestože všichni zcela jistě odvádějí vynikající eticky plně konzistentní práci, mohou se ocitnout v situaci, kde hrozí střet zájmů či nepříjemné osobní dilema. A v tu chvíli jim mohu pomoci. Jako univerzitní ombudsmanka bych měla být také nositelkou jistého etického standardu a být schopná formulovat očekávání v oblasti sociálního bezpečí, které je bez ohledu na vědecké zaměření platné na všech fakultách.
Jaké budou první kroky ve Vaší funkci, chystáte nějaká preventivní opatření?
První kroky míří jednak na kontaktní osoby pro sociální bezpečí a ombudsmany na jednotlivých fakultách. Chci se s nimi dobře seznámit, sladit si společná očekávání, případně identifikovat akutní potřeby. Také se snažím hodně komunikovat s panem rektorem, abych co nejrychleji navnímala současnou situaci a potřeby na univerzitě. V brzké době mě čeká také představení koncepce širšímu vedení univerzity a jednotlivých fakult.
Nejen v této první fázi, ale i v budoucnu bude hodně mé práce postaveno na komunikaci. Kvalitní, otevřená a transparentní komunikace je pro mě klíčový nástroj, kterým chci zejména podpořit sociální bezpečnost na OU.
Různí se potřeby jednotlivých fakult? S čím se na Vás nejčastěji obrací?
To zatím nemohu říci. Můj prozatímní odhad je takový, že tak dvě třetiny podnětů budou v podstatě přenositelné mezi fakultami (respektive univerzitami) a zhruba jedna třetina se bude zabývat potřebami vzniklými za určitých specifických podmínek. Ale zkuste se mě zeptat později.
Dokážete už nyní říct, co Vás v této funkci nejvíce naplňuje a co může být z dlouhodobějšího pohledu výzvou?
Naplňuje mě už výše zmíněná společenská zodpovědnost pozice ombudsmana. Osobně mě pak naplňují právě výzvy vyžadující strategické myšlení a komplexní řešení, což zcela jistě otázka sociálního bezpečí na univerzitě je. Na co si budu chtít dávat velký pozor, je, aby moje práce měla konkrétní dopad. Aby nedocházelo jen ke zdlouhavým šetřením, ale aby se má následná doporučení implementovala, protože bez toho bych zcela jistě brzy ztratila motivaci.
Jelikož je práce ombudsmana jistě náročná, co děláte proto, aby Vám to „nepřerostlo přes hlavu”?
Zatím neplánuji žádné zásadní opatření vybočující z mých současných zvyklostí. Hlavu si čistím sportem a spánkem. Mám úžasnou rodinu, která mi pravidelně poskytuje „mírně korektivní“ zpětnou vazbu, tak to snad bude stačit, abych si udržela pozitivní mysl a dlouhodobou motivaci.
Autorka: Monika Žídková
Zdroj: Ostravská univerzita
- Autor článku: ne
- Zdroj: Ostravská univerzita
