Ondřej Šteffl: Středobodem našeho výzkumu je zvídavost

Co vás jako soukromou firmu poskytující vzdělávací služby vedlo k tomu, že se věnujete i výzkumu?

Scio Research chce být mezinárodně uznávanou výzkumnou skupinou zabývající se pedagogickým výzkumem, uplatnitelným v praxi. K založení Scio Research, kterému říkáme náš malý pedagogický „výzkumáček”, nás vedly především dva důvody. První z nich byla nespokojenost s úrovní pedagogického výzkumu v České republice, který nedosahuje takových kvalit jako v zahraničí. To není problém jen pro výzkum jako takový, ale i pro kvalitu vzdělávání v Česku – těžko se například může posouvat pedagogická praxe, pokud ji nemáme podloženou výzkumem. Druhým důvodem bylo, ve ScioŠkolách se již devět let snažíme připravovat děti na budoucnost a využívat k tomu tzv. „evidence-based” pedagogiku. To je ale náročné, protože český, ale i zahraniční výzkum většinou zkoumá „mainstream“, rozvoj dětí v oblastech, které podle nás nejsou samy o sobě zásadní, například známky na ZŠ nebo úroveň češtiny či matematiky. Chtěli jsme tak začít s pedagogickým výzkumem, který bude zaměřený na zásadní oblasti rozvoje dětí, a přispěje tak ke zlepšování pedagogické praxe nejen ScioŠkol, ale i českých škol obecně a nakonec i mezinárodně.

Jakými otázkami se ve výzkumu zabýváte?

Chceme se zabývat otázkami, které souvisí s kompetencemi či vlastnostmi, o jejichž rozvoji u dětí si myslíme, že jsou klíčové pro jejich budoucnost. Rádi bychom se tak zaměřovali na oblasti jako jsou učební autonomie, odolnost, kreativita, ochota zdravě riskovat, schopnost poznat sám sebe nebo navazovat zdravé vztahy s ostatními lidmi. Chceme u dětí podporovat rozvoj právě těch kompetencí, které jim v dospělosti umožní žít spojený a plnohodnotný život. V tuto chvíli je středobodem našeho výzkumu zvídavost. Snažíme se zjistit, proč se u dětí při nástupu na základní školu ztrácí a jak by ji mohly školy naopak rozvíjet tak, abychom zůstali zvídaví celý život.

Jak náročné pro vás bylo do oblasti výzkumu (včetně souvisejících otázek jako jsou granty) proniknout? Na jaké problémy jste narazili?

Do výzkumu stále ještě pronikáme. Naší výhodou je, že díky dalším aktivitám Scia, jako je právě zřizování ScioŠkol či příprava Národních srovnávacích zkoušek (NSZ), jsme mohli s primárním výzkumem začít prakticky okamžitě právě ve spolupráci s dětmi či účastníky NSZ, což jsou především mladí dospělí. Během našeho dosavadního a krátkého působení se nám ale podařilo navázat vztahy s řadou výzkumných partnerů z akademického i soukromého sektoru, jejichž zkušenosti a expertíza nám s pronikáním do výzkumu pomáhají. V neposlední řadě také čerpáme z širokých zkušeností našeho interdisciplinárního výzkumného týmu. Naší výhodou na poli grantových výzev bylo to, že zkušenosti s granty jsme měli již před založením Scio Research, takže máme na čem stavět.

S kým a jak spolupracujete?

Spolupracujeme se širokou škálou pracovišť, která se zabývají výzkumem v psychologii nebo ve vzdělávací politice, či propojují AI a vzdělávání. V současnosti spolupracujeme s českými centry CERGE-EI, Govlab, ČVUT, Univerzitou Palackého v Olomouci, s Pedagogickou fakutou v Plzni či s Asociací virtuální a rozšířené reality, s inciativou AI dětem. Spolupráci navazujeme také se zahraničními centry jako je Williams College a Curiosity Lab na University of Tel Aviv. Rozšiřujeme také spolupráci s veřejnými základními školami, se kterými bychom rádi kooperovali na primárním výzkumu. No a v neposlední řadě spolupracujeme také s našimi ScioŠkolami, kde provádíme výzkum s dětmi, které naše aktivity velmi baví.

Co od vlastního výzkumu čekáte?

Cílem našeho výzkumu je prohlubovat porozumění procesu učení tak, abychom dokázali děti lépe připravovat na budoucnost. Očekáváme od něj, že v této oblasti přinese přelomové poznatky v českém i světovém měřítku a pomůžeme podložit pedagogiku, která bude děti na všech školách připravovat na budoucí svět. No a nejvíce ambiciózní cíl výzkumu zvídavosti je zjistit, kde se vlastně ta zvídavost bere, a čím se rozvíjí – protože to zatím nikdo pořádně neví.

Máte nějakou hypotézu, co je zvídavost? Jak ji udržet či jak ji ve školách i v rodinách podpořit?

Ano, hypotéz máme poměrně hodně. Obecně se jedná o touhu dozvědět se něco nového, vnímat nové vjemy, či se něco nového naučit. Tato touha by měla pramenit z vlastní vnitřní motivace člověka, tedy učím se proto, že sám chci. Možností, jak chápat a definovat zvídavost je ovšem mnoho. Je možné ji brát jako touhu zkoušet nové věci či snahu řešit staré problémy novým způsobem a tím získávat nové informace, které bych bez zvídavosti nedostal. Víme, že zvídavost souvisí s tolerancí k nejistotě a částečně i ke stresu.

A jak ji chceme udržet či dokonce podpořit? Důležitý je určitě přístup učitelů a rodičů. Ti mohou vytvářet ve škole i doma bezpečné a inspirující prostředí pro děti, které se pak nebojí řešit úkoly svým originálním a zvídavým způsobem. Nepřítelem zvídavosti je pak úzkost a strach. Zvídavost se tedy špatně rozvíjí v prostředí, kde se děti hodnotí známkami a trestá se za chyby či za nedodržení úkolu. Zvídavé děti se často při řešení úkolů vydávají jiným směrem, než jim učitel stanoví – to je jistě správně, ale učitelé to většinou neradi vidí.

V čem pro vás byl výzkum doposud přínosný? Promítly se závěry výzkumu nějak i do vaší praxe? Jak?

Naším cílem je předávat závěry i metody našeho výzkumu školám tak, aby je školy mohly následně využívat ve své praxi. Zatím se nám toto dlouhodobě daří na ScioŠkolách. Například závěry našich výzkumů o sociálním wellbeingu dětí či roli pedagogického vzdělání byly implementovány do pedagogické koncepce ScioŠkol. V rámci současného výzkumu zvídavosti jsme potom například vyvinuli nástroj ScioQEC, který pomáhá učitelům v denním provozu školy zjišťovat, jaké otázky mají děti ke zrovna probíranému tématu, a nám pomáhá sbírat data o tom, jak zvídavé otázky děti kladou. Právě ScioQEC už úspěšně využívají průvodci na ScioŠkolách. Naše idea je, že když něco vyzkoumáme, tak to rychle předáme školám, aby mohly naše výstupy využívat v praxi.

Máte ambici, aby váš výzkum ovlivnil i veřejnou sféru (vzdělávací politiku, výuku učitelů na pedagogických školách, výuku na obecních školách apod.)?

Věříme, že naše výzkumné oblasti jsou zásadní pro to, abychom dokázali děti úspěšně připravovat na budoucnost, kompetence, které jsou vzdělávacími cíli ve ScioŠkolách, by měly být důležité i pro všechny veřejné školy. Ambici, aby výzkum ovlivnil i dění na veřejných školách a to nejen v Česku, určitě máme, a je to jedna z hlavních motivací našeho výzkumu. Teď například plánujeme zapojit veřejné školy do intervencí na podporu zvídavosti a dalších dovedností, u kterých věříme, že budou nezbytné a klíčové pro rychle se měnící svět, který naše děti v budoucnu čeká.

Jak hodnotíte české školství?

České školství má dobré plány. Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ je výborný dokument. Bohužel vázne realizace. Například je ve Strategii 2030+ na několika místech konstatováno, že jednotné přijímací zkoušky našemu vzdělávacímu systému škodí, ale jejich zrušení se neuvažuje. To samé víceletá gymnázia. Přestože se ve strategii 2030 mluví o zásadní modernizaci obsahu a nutnosti jeho přizpůsobení požadavkům poloviny 21. století, probíhající revize rámcových vzdělávacích programů je pouhým dílčím pokrokem v mezích zákona. Přitom svět se mění úžasně rychle. Do školy začala pronikat umělá inteligence, což je skvělé a věřím že to přinese i řadu pozitivních změn. Ale není to díky práci Ministerstva školství, ale díky osobním iniciativám, jako je AI dětem.

Mělo by se něco ve spolupráci mezi veřejným a soukromým sektorem ve výzkumu změnit / zlepšit?

Pedagogický výzkum by měl mnohem více reagovat na aktuální požadavky a zkoumat kompetence, které budou v budoucnu klíčové. Pedagogický výzkum v České republice nám obecně připadá poměrně dost odtržený od praktického světa, a to nejen od soukromého sektoru, ale především od reálného života škol. Svět, ve kterém by vědci v rámci pedagogického výzkumu pracovali přímo ve školách a přinášeli praktická vylepšení přímo do výuky, je světem, ve kterém by chtěl žít každý. A právě o to se snažíme. 

Je konec školního roku a s ním je spojené vysvědčení. Jaký přístup ke známkám a obecně k hodnocení byste školám doporučil?

Známky by se používat neměly. Děti sice motivují k získávání dobrých známek, ale současně je to odvádí od chuti a potřeby se něco nového naučit. Zvídavosti to rozhodně neprospívá. Děti ve ScioŠkolách známky nedostávají, dostávají slovní hodnocení od průvodců nebo si je dokonce píší samy. Zpětná vazba je samozřejmě důležitá pro rozvoj dítěte, ale má být formativní. Srovnávat děti mezi sebou je taktéž poměrně nešťastné, protože každé dítě je originál a rozvíjí se svou vlastní cestou a vlastním tempem.

A co rodičům? Jak na hodnocení dětí reagovat, zvlášť, když třeba děti ve škole nevynikají?

Zda se dítěti ve škole daří, to nelze poznat podle známek. Když už ovšem přinese dítě špatnou známku, je potřeba za tím hledat souvislosti. Je možné, že ve škole nepanuje bezpečné, přívětivé a směrující prostředí, které by podporovalo osobní rozvoj dětí či rozvoj správných kompetencí. Víme, že se děti chtějí a umějí učit, akorát každé svým jedinečným způsobem, a často ne to, co po nich škola žádá, protože dítě vidí, že to pro jeho život užitečné nebude. Pokud je budeme učit pouze akademické znalosti, tak mohou i potenciálně zvídavé děti nosit domů špatné známky.

Autor: Vladislava Vojtíšková (Vědavýzkum.cz), Roman Lyach (Scioresearch) 

Ondřej Šteffl je zakladatel a ředitel společnosti Scio. Společnost Scio se od svého vzniku v roce 1995 věnovala zejména hodnocením výsledků vzdělávání, její zkoušky využívá v přijímacím řízení více než 60 fakult veřejných vysokých škol v ČR, na Slovensku i jinde. S heslem Změna je pro nás trvalý stav otevřelo Scio v roce 2015 první ScioŠkolu. Od září 2024 již bude fungovat po celé republice 21 ScioŠkol z toho tři střední a dvě expediční.