Pavel Doleček: Ministerstvo musí být a bude silným hlasem vědní politiky

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy má velmi širokou agendu – od sportu po výzkumnou infrastrukturu. Témata, která jsou prioritní a vzrušují veřejnost, jsou například maturity nebo plagiátorství u bakalářských a diplomových prací. Agenda vědy a výzkumu zůstává trochu ve stínu mediální pozornosti – jaké jsou tedy současné hlavní body agendy ministerstva v této oblasti?

PD: Máte pravdu, že naše ministerstvo se stará od předškolních dětí až po vyjednávání rámcového programu EU Horizont Evropa. Výzkum a vědní politika se vším, co k tomu náleží, je téma, které, co do mediálního zájmu široké veřejnosti, nemůže s oblastí školství či sportu soupeřit. Nicméně i v rámci této agendy má ministerstvo velmi široké spektrum aktivit – vůbec to nejširší v porovnání s ostatními orgány státní správy ČR, kterým je gesce za vědní politiku kompetenčním zákonem svěřena.

Co má tedy ministerstvo v oblasti vědy vše na starosti?

PD: Především je poskytovatelem podpory z veřejných prostředků v rámci širokého spektra dotačních titulů národního a nadnárodního charakteru. Dále na mezinárodní scéně vystupuje jako orgán zastupující Českou republiku v mezinárodních organizacích výzkumu a vývoje, na „bruselských“ platformách jsme poté hlasem ČR, který se podílí na koordinaci rozvoje Evropského výzkumného prostoru. V neposlední řadě je ministerstvo také mediátorem čerpání prostředků Evropských strukturálních a investičních fondů pro oblast veřejného výzkumného sektoru, což je nesmírně náročná agenda s dalekosáhlými strukturálními dopady na prostředí vědy a výzkumu v ČR. A takto bych mohl pokračovat ve výčtu jednotlivých agend, které jsou nesmírně zajímavé.

Jaké téma považujete v tuto chvíli za nejdůležitější?

PD: Pokud bych měl vyzdvihnout ta nejdůležitější témata, v tuto chvíli je pro nás klíčová zejména participace na dopracování metodiky hodnocení výzkumných organizací pro účely jejich institucionálního financování, příprava novely zákona o podpoře výzkumu, vývoje a inovací z veřejných prostředků a také aktualizace Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací ČR a příprava jejího zcela nového vydání pro období po roce 2020. Snažíme se také posilovat koordinaci s Radou pro výzkum, vývoj a inovace v nastavení agendy velkých výzkumných infrastruktur a její komunikaci navenek, jelikož přes nesporné dosažené úspěchy vzbuzuje stále mnoho vášní a mediálně je upozorňováno převážně na její slabší stránky. Velikým a nesmírně důležitým tématem je pochopitelně i vyjednávání nového rámcového programu EU Horizont Evropa, za které má ministerstvo odpovědnost a ke kterému přistupujeme maximálně pro-aktivně.

V době působení místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavla Bělobrádka a jeho sekce na Úřadu vlády se zdálo, že Ministerstvo školství bylo trochu upozaděno. Místopředseda pro tuto oblast již není, sekce byla zrušena. Bude se nyní ministerstvo snažit být v některých věcech více aktivní?

PD: Období, na které narážíte, se dá samozřejmě nahlížet mnoha perspektivami. Záleží, jestli to upozadění myslíte s ohledem na způsob, jakým byla medializována vědní politika ČR jako celku, nebo Vás zajímá reálný výkon agendy z hlediska role, kterou Ministerstvo školství v systému vykonávalo a nadále vykonává. Ostatně obdobně jako u ostatních orgánů, jejichž role nebyla v uplynulých letech tak viditelná. K medializaci vědní politiky se ale nechci vyjadřovat. Mohu odpovědně prohlásit, že veškeré každodenní i strategické agendy, u kterých má ministerstvo zákonem určené pravomoci, byly profesionálně zabezpečovány, stejně jako na jiných resortech. Ministerstvo školství je přeci jen ústřední orgán státní správy zodpovědný za výzkum a vývoj, je gestorem mezinárodní spolupráce ČR v této oblasti a je zdaleka největším poskytovatelem podpory z veřejných prostředků ČR s nejširším portfoliem dotačních nástrojů. Z logiky věci bychom tedy měli být významným hlasem při nastavování a koordinaci národní výzkumné politiky v téměř všech jejích aspektech, v případě mezinárodní spolupráce navíc ještě dominantněji a s mnohem širším mandátem.

Ale navenek se zdálo ministerstvo alespoň mediálně upozaděno. Změní se to?

PD: Zda a jakým způsobem byla výše uvedená role ministerstva reflektována či nikoli bych nechal stranou, jakkoli jsem schopen se s Vaším tvrzením do určité míry ztotožnit. Pojďme ale řešit současnost a budoucnost. Ministerstvo musí být a bude významným a silným hlasem vědní politiky. Ve všech klíčových agendách, ať už se jedná o ty zmiňované výše, nebo v otázce rozpočtu, dochází k intenzivní komunikaci a hlavně reálné spolupráci s Radou pro výzkum, vývoj a inovace a Úřadem vlády. To samozřejmě neznamená, že sdílíme ve všem na vše stejný názor, což by koneckonců nebylo ani zdravé. Vzhledem k jinému institucionálnímu nastavení příslušné části Úřadu vlády nyní však již mnohem více napřímo komunikujeme s Radou jako celkem, i s jejími jednotlivými členy. Naším zájmem přitom je posunout kvalitativní úroveň debaty tak, aby Rada byla ústředním koordinačním orgánem vědní politiky, který s jejími jednotlivými aktéry, tedy včetně a zároveň zejména s Ministerstvem školství, intenzivně komunikuje a spolupracuje. Považujeme to za nesmírně důležité a jsme rádi, že situace se od počátku tohoto roku oproti minulosti podstatným způsobem posunula. Po linii čistě úřední i v komunikaci s místopředsedy a dalšími členy Rady se proto domnívám, že se vše ubírá správným směrem.

Zmínil jste otázku dopracování tzv. Metodiky 2017+. Jak pokračuje?

PD: Předně jsem rád, že se podařilo dojít ke konsensu ohledně vztahu zákona a metodiky, respektive obecně její implementovatelnosti. Tato debata výzkumným terénem v posledních měsících rezonovala, a přestože byla občasně poněkud tendenční, je určitě dobře, že proběhla a že dospěla k nějakému výsledku. Tak jako tak, naše ministerstvo v tomto zastávalo jasnou pozici již při přípravě Metodiky 2017+.. Nyní už jsme v poměrně pokročilé fázi obsahové přípravy pro novelizaci zákona. Po jejím předložení a schválení již snad budeme s Radou moci dělat rozumné hodnocení a financování výzkumných organizací.

V jakých oblastech očekáváte největší diskusi?

PD: Asi největší debaty se povedou k modulu dva, tedy k výkonnosti výzkumu. Za ministerstvo jsme vždy říkali, že z hlediska poskytovatele, v našem případě pro veřejné vysoké školy, jsou to moduly tři až pět, které jsou zajímavé a mají oproti předchozímu způsobu hodnocení přidanou hodnotu. První dva moduly mají zabezpečit národní a průřezové hodnocení výsledků z hlediska kvalitativního a výkonnostního, ale i z hlediska oborových specifik. Ty další tři, zejména moduly 4 a 5, naopak řeší zejména organizaci jako takovou z hlediska její výzkumné činnosti. A zde je prostor pro nás. Tím samozřejmě není řečeno, že jsou některé moduly důležitější než jiné. Každý musí mít svoji rozumnou roli a váhu. Jedině tak bude smysluplný celek, o který jde v posledku především.

Jak dopracování pro vysoké školy probíhá?

PD: Z hlediska procesního se koordinace dopracování segmentu vysokých škol ujal místopředseda Rady Petr Dvořák, přičemž tak činí hlavně ve spolupráci s Ministerstvem školství. Věřím, že při tvorbě veřejných politik si má stát jasně říci svou představu, či chcete-li zadání, a tu pak následně řádně projednat se stakeholdery a společně to dopracovat. Pokud jedno nebo druhé vynecháte, buď selháváte v komunikaci, nebo naopak nenaplňujete svoji systémovou funkci. Jsem rád, že na tomto jsme se s Petrem Dvořákem shodli a nyní nás čeká intenzivní komunikace s Ministerstvem vnitra a Ministerstvem obrany, a s orgány reprezentace vysokých škol, které jsou samozřejmě klíčové. Do většího detailu asi není možné zacházet, to by bylo na samostatný rozhovor.

Rádi bychom se zeptali ještě na jednu věc. Od 1. července minulého roku ministerstvo vede seznam výzkumných organizací. Jaké je bilanční hodnocení této agendy po jednom roce?

PD: Mám-li to vzít čistě statisticky, tak žádostí, a tedy správních řízení, evidujeme 242. Z toho je k 14. 8. 2018 zapsaných 180 výzkumných organizací. Vše mezitím jsou tedy řízení, která jsou v nějakém procesním stadiu, a tedy neukončená, popřípadě ukončená, ale bez zápisu do seznamu. Statistika však až tak zajímavá není. Jde o nesmírně obtížnou metodickou práci, která se za těmito čísly skrývá a která s touto agendou přišla. Nastavení správní posuzovací praxe nás stálo mnoho úsilí. Nicméně snažím se v tom vidět pozitiva, jakkoli není třeba zastírat, že jsme k této novelizaci zákona měli výhrady.

V čem tedy spočívají hlavní problémy spojené se zápisem do seznamu výzkumných organizací?

PD: Dá se to rozdělit do několika obecnějších případů, se kterými se setkáváme a které vedou buď k zamítnutí žádosti, nebo jsou předmětem vyjasňování v průběhu řízení. Poměrně zásadní věcí je posuzování toho, jak jsou žadatelem o zápis vymezené činnosti v zakladatelském právním jednání, a jaká je pak skutečnost vykonávaných činností. Zkrátka na papíře je třeba uvedeno velmi obecné vymezení nebo v podstatě přepsaná definice výzkumné organizace. Problém však nastává ve chvíli, kdy žadatel má prokázat, že vymezený účel zřízení skutečně naplňuje. Reálně nemusí totiž být naplněn v plné šíři, v krajním případě nemusí být naplněn vůbec. Proto pro zápis do seznamu nepostačí prokázat záměr vykonávat činnosti definující organizaci pro výzkum a šíření znalostí, ale i jejich reálné provádění. Dalším klasickým tématem je otázka podmínky vedení odděleného účetnictví o hospodářských činnostech, jsou-li vykonávané, respektive obecně nevnímání rozdílů mezi dělením činností na nehospodářské a hospodářské na straně jedné a dělením činností na hlavní, další a jiné - to je u veřejných výzkumných institucí. A dále na hlavní a vedlejší, případně doplňkové u příspěvkových organizací na straně druhé. Ale to už jdeme do zbytečného detailu. Zmínit lze též namátkou chápaní významu podmínky nezávislého provádění výzkumu nebo vývoje, to znamená jeho chybné spojování s podmínkou financování výzkumných organizací z veřejných prostředků. Zdroj finančních prostředků na výzkum nebo vývoj je z hlediska jeho nezávislosti poměrně irelevantní.

Vidíte v nové agendě nějaká pozitiva?

PD: Nezdá se to, ale jsou skryta ve výše uvedeném, jakkoli zdaleka ne úplném výčtu. Ve všech tématech často provádíme trpělivou, mravenčí a v podstatě didaktickou práci. Pro nemálo i zavedených vědeckých institucí bylo těžké chápání některých pojmů změnit. Snad jsme je o tom i přes občas ne úplně vstřícné reakce přesvědčili a svou radou jsme jim v rámci řízení skutečně pomohli řadu věcí zlepšit. Aby to fungovalo, museli jsme se i my této problematice skutečně podrobně věnovat. Takové know-how je pro nás cenné. Jak jsem řekl výše, za tou lavinou papíru prostě vidím spoustu metodické práce, kterou jsme vykonali a vykonáváme. Není a nebude to práce, o které se píše v novinách, ale to nic nemění na jejím meritu a je třeba mé kolegy v tomto ocenit. Aby ta pozitiva byla ale ještě zřejmější, je důležitý i apel na poskytovatele, jakkoli bych řekl, že to většina z nich vnímá. Po zakotvení seznamu výzkumných organizací v zákoně někteří poskytovatelé zužují okruh uchazečů o veřejné prostředky na výzkum a vývoj pouze na výzkumné organizace, případně na výzkumné organizace zapsané v seznamu. Takový postup často není odůvodněný a spolu s mylnou představou žadatelů, že zápisem do seznamu získají prestiž či snazší přístup k veřejným prostředkům na výzkum a vývoj, vytváří tlak na zápis do seznamu.

Jak vidíte budoucnost seznamu?

PD: Do budoucna se domnívám, že je třeba účinně snižovat tento tlak na zápis do seznamu zejména subjektů, jejichž hlavním cílem činnosti není provádění nezávislého výzkumu nebo vývoje. Je zjevné, že se to týká zejména soukromoprávních subjektů zaměřených na aplikovaný výzkum. Stále totiž platí základní axiom, že poskytovatel musí být vždy ten, kdo posoudí, zda je uchazeč způsobilý právě pro ten který dotační titul z hlediska jeho zacílení a zda případná podpora z veřejných prostředků je slučitelná s vnitřním trhem. To za něj žádný zápis udělat nemůže.

Děkujeme a přejeme mnoho úspěchů.

Rozhovor vedl Aleš Vlk.

Druhou část rozhovoru, která se týká přípravy nového rámcového programu, spolupráce s Ministerstvem průmyslu a obchodu a přípravy příštího programovacího období uveřejníme za týden.

Pavel Doleček

Pověřený náměstek pro řízení sekce vysokého školství, vědy a výzkumu. Na MŠMT působil na pozici vedoucího oddělení koncepčního odboru vysokých škol. Posléze působil na pozici zástupce náměstka pro řízení sekce vysokého školství, vědy a výzkumu. Od konce roku 2017 vykonává funkci pověřeného náměstka pro řízení sekce vysokého školství, vědy a výzkumu. V rámci současné a předchozích pozic se podílel na koncepci a realizaci vysokoškolské a vědní politiky státu v gesci ministerstva, tj. včetně mezinárodní bilaterální a multilaterální spolupráce, legislativy a financování. Je členem řady odborných poradních orgánů, rad a výborů.