Oslavy 70. výročí samostatné Vysoké školy chemicko-technologické v Praze jsou letos rámovány řadou problémů, jako je růst cen energií nebo vysoká inflace. Jak se na své výročí za těchto okolností VŠCHT Praha připravuje? I na tyto otázky odpovídal tamější rektor Pavel Matějka.
VŠCHT Praha brzy zahájí oficiální oslavy 70 let samostatné existence. Jaké budou?
Akcí k oslavám je naplánováno hned několik a jejich jednotící ideou je snaha ukázat, že VŠCHT je vyspělou, výzkumně zaměřenou a mezinárodně propojenou univerzitou, která si je vědoma svých kvalit, úspěchů z minulosti, ale zároveň dává jasně najevo, že se chce dál rozvíjet. Nejvíce slavnostních událostí je naplánováno na 22. a 23. září. Nejprve proběhne křest nové knihy Zaostřeno na chemii a uskuteční se první zasedání našeho nového mezinárodního poradního sboru.
Další den budeme udělovat ve Strahovském klášteře čestné doktoráty a Medaile Emila Votočka, odpoledne se pak, doufám, všichni sejdeme v našem dejvickém kampusu a užijeme si KampusFest, jehož program budou tvořit naše studentské spolky, exkurze po škole a soudobá hudební produkce. Byl bych moc rád, kdyby absolventi přijeli v hojném počtu a viděli, jak moc se škola od dob ukončení jejich studií posunula.
Můžete specifikovat, komu bude propůjčen titul doctor honoris causa?
Osobnosti byly vybrány jednak kvůli jejich nezpochybnitelným vědeckým úspěchům a vazbám na VŠCHT, jednak jejich prostřednictvím chceme vyslat do světa signál, kam se chce škola do budoucna rozvíjet. Profesor Peter Seeberger je mimořádně respektovaná osobnost, věnuje se odborně chemii na celosvětově uznávaném Institutu Maxe Plancka a jeho aktivity v oblasti zelené chemie a s ní související transformací průmyslu mají velký přesah do budoucnosti širších chemických disciplín.
Profesorka Eva Zažímalová je kromě mimořádné odborné zdatnosti předsedkyní Akademie věd ČR, s níž různými způsoby spolupracujeme, navíc působí v naší správní radě. Doktor Zdeněk Hostomský, který úspěšně propojil akademickou a firemní sféru farmaceutického výzkumu, stál osm let v čele Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Během jeho funkčního období se naše spolupráce významně zintenzivnila ku prospěchu obou institucí, nyní je nově ředitelem Národního institutu virologie a bakteriologie, jehož jsme členy. V oblasti virologie je ohromná budoucnost, k níž rozhodně máme co říct.
Komu udělíte Medaile Emila Votočka?
Původně jsme měli tři laureáty, bohužel v červnu tohoto roku zemřel profesor Per Jensen z Univerzity ve Wuppertalu, takže nakonec budou předány medaile dvě – profesoru Martinu Hofovi, řediteli Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského AV ČR, a našemu profesoru Aleši Procházkovi, jenž se velmi zasloužil o rozvoj aktivit v oblasti informačních a řídicích systémů na VŠCHT Praha a spojuje nás s ČVUT. Oslav se samozřejmě zúčastní také představitelé českých ministerstev, zahraniční partneři i reprezentanti českých univerzit a významných institucí.
V úvodu jste zmínil vydání nové knihy o historii školy Zaostřeno na chemii. O čem je a jak složitá byla její příprava?
Velmi složitá, pracovalo se na ní několik let. Rád bych ocenil nasazení autorek Věry Dvořáčkové a Ivany Lorencové, stejně tak Evy Dibuszové, bez níž by kniha nikdy nevznikla. Autorkám se podařilo dát dohromady vnější pohled na vývoj technické chemie v ČR i na VŠCHT samotnou. Téma je zpracováno z odborně-historického pohledu až do 90. let 20. století, což dříve nikdy realizováno nebylo. Obtíže spočívaly především ve skutečnosti, že mnohé archivní dokumenty chybí, období bolševického režimu se podepsalo na dostupnosti informací.
Kniha celkově působí střízlivě, nemá ambici pokrýt všechny události a osobnosti, je bohatá na obrazové materiály, z nichž řada je publikována poprvé. Zároveň je z knihy cítit, že pokud neustaneme v nadšení a kvalitní práci, má škola před sebou velkou budoucnost.
Budou se v souvislosti s oslavami konat nějaké akce i na podzim?
Rádi bychom uspořádali přednáškový cyklus, který ukáže, jakými výzkumnými směry se škola aktuálně zabývá, což nám prospěje i interně – lidé z výzkumných skupin dostanou příležitost naživo zjistit, čemu se věnují jejich kolegové a v čem by si mohli být navzájem užiteční. Na konci listopadu pak proběhne tradiční Adventní koncert VŠCHT Praha spojený s předáním cen rektora. Plánuji, že ceny se tentokrát nebudou vztahovat k aktuálnímu kalendářnímu roku, ale budou mít přesah k létům minulým.
Jaká bude role zmíněného mezinárodního poradního sboru (MPS) a jakou jste měl motivaci pro jeho založení?
Vznik MPS jsem plánoval od začátku funkčního období. V rámci hodnocení Metodiky 17+ jsme sestavili mezinárodní evaluační panel, byli jsme s jeho prací spokojeni a většinu členů získali pro nový poradní orgán. Důležité je, že ti lidé o škole už mnohé vědí a mají vazbu ke klíčovým tematikám, jež aktuálně řešíme. Jde o odborníky z různých zemí od Velké Británie přes Francii, Německo, Rakousko až po Maďarsko. Skupina má celkem devět členů, figurují v ní i osoby s neuniverzitní zkušeností. Například doktor Feise působí ve firmě BASF, byl dlouholetým předsedou Evropské federace chemických inženýrů a reprezentuje pohled průmyslového firemního sektoru, navíc BASF je jednou z klíčových chemických firem v Evropě. Pro naši školu je také nesmírně důležité doktorské vzdělávání, členkou MPS je proto ředitelka doktorské školy z Univerzity v Tampere Pirjo Nikander, mající silnou vazbou na Evropskou univerzitní asociaci a její výbor pro doktorské vzdělávání.
Kromě oblasti doktorského studia bude hlavním úkolem MPS pomoci s vytvářením podmínek pro hlubší internacionalizaci školy a zvýšením její atraktivity pro zaměstnance a studenty ze zahraničí. Všichni členové také dostali anglický překlad výroční zprávy s prosbou o zpětnou vazbu k oblastem, které je zaujmou.
Velkým tématem letošního roku je výrazný nárůst nákladů na energie, vysoká inflace a s tím související nutnost začít (nejen) na univerzitách razantně šetřit. Jak se s novou situací vyrovnává VŠCHT a jaký je výhled do následujících měsíců?
Nárůst nákladů na energie pro 3. a 4. kvartál letošního roku činí zhruba 30 milionů. Jde o vysokou částku, ale když si ji srovnáme s vývojem na burze v létě, můžeme být rádi. Otázka je, co bude příští rok, neměli jsme totiž šanci kvůli obrovské nejistotě na trzích a u dodavatelů uzavřít za daných finančních podmínek delší smlouvu. Pokud se situace nezmění, můžeme předpokládat pro rok 2023 nárůst výdajů o dalších více jak 100 milionů oproti letošku. Jde o hrozivá čísla, a to ještě nezmiňuji vysokou inflaci…
Je jisté, že univerzity si s takovým nárůstem samy neporadí. Proto probíhají jednání s politickou reprezentací o finanční podpoře na úrovni České konference rektorů, připravuje se jednání předsedů správních rad Asociace výzkumných univerzit k vytvoření společného stanoviska, které následně bude řešeno s ministerstvy školství a financí. Přesto musíme sami hledat cesty k úsporám. Musíme mít připraveny různé krizové scénáře, kdy v případě špatného vývoje může dojít například ke zkrácení výuky v zimním semestru, uhelným prázdninám, posunutí zahájení výuky v letním semestru nebo omezení rozsahu laboratoří. Jde o zcela krajní možnost, ale může v případě nouze přinést úsporu elektřiny, vody a tepla. Zdůrazňuji ovšem, že hovořím o krizovém scénáři, rozhodovat se budeme podle vývoje v příštích týdnech.
Aktuální opatření jsou taková, že hledáme cesty, jak šetřit náklady na energie v budovách a na kolejích, seškrtali jsme řadu položek v rozpočtu, jež nejsou nezbytné pro výuku a výzkumnou činnost. Velmi přísně sledujeme čerpání rozpočtu na úrovni celoškolských pracovišť. Pro příští rozpočet je nicméně zřejmé, že pokud nedojde k zázraku, omezení aktivit celoškolských pracovišť na nezbytnou minimální míru bude pokračovat. Škrty se dotknou řady užitečných činností, ale jinak to nepůjde. Zároveň se s vysokou pravděpodobností budou týkat úsporná opatření i fakult.
Musíme také hledat nové zdroje financí, získat více peněz z projektů, ze spolupráce s průmyslem a z komerčních činností. Nicméně nesmíme podlehnout panice, kritické situace jsou příležitostí k odvážným plánům, každý problém má řešení, a ta nejlepší vznikají s chladnou hlavou. Chovejme se ve škole stejně úsporně a šetrně, jako se o to snažíme doma, abychom neplýtvali zdroji, šetřili co možná nejvíce jak svoji peněženku, tak i přírodní zdroje.
V létě byla dokončena rekonstrukce prostor v budově B a na univerzitě aktuálně probíhá velké stěhování, které s sebou logicky přináší problémy a občasnou nespokojenost. Vnímáte ji?
Samozřejmě, ale vše je potřeba vnímat v kontextu. Zprovoznění dvou podlaží v traktu do Zikovy ulice znamená ohromný nárůst našich prostorových kapacit, v nedávné historii školy nebývalý. Primární efekt, že konečně můžeme ulevit dlouholetému přetížení a nedostatku prostor řady pracovišť a ústavů, určitě převažuje nad dílčími problémy, s nimiž se potýkáme. Věřím, že pár měsíců po stěhování budou prakticky všichni zúčastnění rádi, že jsou v nových prostorách. Je velký úspěch, že se vůbec podařilo celou rekonstrukci zrealizovat v době, která přinesla řadu nečekaných komplikací, včetně covidu, růstu cen stavebních materiálů a stavebních prací. Vždyť nějaký čas hrozilo, že dodavatelé odstoupí od platných smluv a bude se muset zakonzervovat nedokončený stav.
Díky stěhování se také zlepší hygiena práce, požární ochrana, bezpečnost práce. Pokrok z tohoto pohledu je ohromný. Je mi jasné, že samotné stěhování není příjemné, že některé věci namalované v pláncích vypadaly nějak a v realitě to vypadá jinak, že je velký problém se zvukovou izolací v některých místnostech, je třeba činit někdy i náročné úpravy či změny. Ale mohu slíbit, že hledáme cestu, jak všechno co nejdříve zvládnout.
Chtěl byste něco vzkázat studentům a zaměstnancům před zahájením zimního semestru?
Využijme příležitosti oslav výročí školy, ohlédněme se dozadu a buďme hrdí na úspěchy chemiků z VŠCHT. Budiž to pro nás zároveň zdrojem inspirace a srdnatosti, abychom byli v budoucnu stejně úspěšní, respektive ještě lepší. Zároveň, přes všechny negativní věci, které se dnes ve světě dějí, neztrácejme pozitivní mysl. Krize, i ty velké, k životu zcela přirozeně patří. Mějme odvahu, nepodléhejme panice a snažme se společně překonávat jakékoli překážky. V daném čase to sice není nikomu příjemné, ale při výstupech z komfortní zóny dostáváme příležitost osobnostně i pracovně vyrůst.
V minulosti jsme čelili i horším výzvám a zvládli jsme je. Na závěr si neodpustím povzbuzující latinský citát přisuzovaný buď Publiu Vergiliu Marovi, nebo Publiu Terentiu Aferovi: Fortis fortuna adiuvat.
Autor: Michal Janovský
Zdroj: VŠCHT Praha
- Autor článku: ne
- Zdroj: VŠCHT Praha
