Peter Kúš: Vymezení nároků vynálezu je alfou a omegou transferového procesu

Peter Kúš už od začátku studia fyziky na MFF UK věděl, že se chce věnovat výlučně experimentům s přesahem do praxe, které mohou ovlivnit každodenní život. Tíhnul k energetice a k obnovitelným zdrojům. Spolu s tehdejším vedoucím skupiny, profesorem Vladimírem Matolínem se začali postupně věnovat nové oblasti výzkumu – nanokatalyzátorům pro elektrolyzéry vody s protonově vodivou membránou. A byl to krok správným směrem, protože jejich výzkum je tak úspěšný, že vzniklou technologii budou chránit patenty. Tento vynález je důležitým krokem pro to, aby bylo v budoucnu možné zmrazit emise díky masovému přechodu na vodíkový cyklus.

Viděl jste komerční potenciál hned od začátku?

Zpočátku vůbec ne, ale v momentě, když o tom začali mluvit vedoucí a odborníci zabývající se transferem na Univerzitě Karlově, začalo mi to postupně docházet. Vizualizoval jsem si, že to vyjde, zjišťoval jsem pro naši technologii vhodný trh. Přibývaly k tomu postupně další výsledky a testy stability. Komerční potenciál byl stále více zřejmý.

Jak se o vás dozvěděli lidé, kteří dělají transfer technologií na UK?

Hlásil jsem se úspěšně do programů GAMA od Technologické agentury ČR. Odborníci, kteří dělají transfer na UK mě sami kontaktovali a pomohli mi s přípravou projektu a s dalšími kroky.

Matěj Machů byl první osoba, s kterou jsem komunikoval o patentové ochraně. V pozdějších krocích jsem hovořil s Antonínem Králíkem, s kterým jsem diskutoval vnější komunikaci s potenciálními zájemci. Realizoval několik spojení s možnými zákazníky. Pro ty, kteří měli dodatečné otázky, jsme společně vypracovali další materiály, aby bylo vše jasně podané.

Jaká je cesta od myšlenky po výzkum až do praxe z pohledu vědce?

Zatím je to první zkušenost, ale nebylo to tak náročné, jak jsem čekal. Hlavně díky tomu, že mi pomáhali lidé ze CUIP. Velmi mě nakoplo, když výsledky potvrzovaly to, že naši technologii lze komercializovat. To je ale začátek, další kroky byly alfou a omegou celého procesu ochrany duševního vlastnictví a cením si, že mi někdo pomáhal zorientovat se. Museli jsme precizně vymezit jednotlivé nároky tak, abychom neskončili s tím, že něco pěkně popíšeme a ostatní si naši technologii zaberou pro sebe.

Pro UK je obrovské plus, že jsou zde profesionálové, kteří přesně vědí, jak postupovat. Upřímně, sám bych se při vyplňování patentové přihlášky ztratil. Je to diametrálně odlišné od psaní vědeckých článků. Díky spolupráci s Matějem Machů, to byla příjemná zkušenost. Potěšilo mě, že část přihlášky jsem zkompletoval já a nebylo potřeba ji výrazně předělávat. (smích)

Jak Vám projekt GAMA pomohl v realizaci vaší technologie?

Dostal jsem peníze, které jsem mohl použít na testování naší technologie. Nicméně, takový projekt byl pro mě novinkou, protože jsem do té doby měl zkušenost s projekty základního výzkumu, kde je parametrem úspěchu impakt publikací. V projektu GAMA je parametrem výstupu prototyp, užitný vzor, licence nebo patent.

Součástí projektu jsou také zdroje na ochranu duševního vlastnictví, přemýšlel jsem tedy o užitném vzoru. V CUIP ale v naší technologii viděli velký potenciál, a dokonce se chtěli aktivně podílet v podobě spolufinancování. Tak vznikla užší spolupráce, že nezkusíme jenom užitný vzor, ale patent, nejprve v Česku a pak dál za hranice.

Existují nějaké překážky, pokud chce vědec transferovat svoji technologii?

Já žádné překážky necítil právě díky podpoře CUIP. Nicméně vnímám dvě potenciální překážky. Za prvé musíte najít peníze na ochranu duševního vlastnictví. Z mé dosavadní zkušenosti je málo projektů, které na to peníze poskytnou. Já jsem měl štěstí, že jsem dostal projekty GAMA a že mě finančně podpořilo CUIP. Podání patentové přihlášky nemuselo být tak přímočaré, kdybych měl nějaký jiný výzkumný projekt základnějšího výzkumu.

A za druhé, musíte dát pozor na informace, které o svém vynálezu pouštíte ven. Museli jsme být opatrní v konferenčních příspěvcích a publikacích. S psaním článků jsme začali až když jsme si byli jistí, že nebude potřeba další dopisování nebo modifikace.

Takže nejdřív patentová přihláška a potom publikace. Jak jste to vnímal?

Měl jsem pouze projekt GAMA, takže mojí prioritou bylo dodržet slib užitného vzoru. Nemusel jsem proto toto dilema až tolik řešit. Ale v momentě, když má vědec projekt základního výzkumu, tak publikovat musí. Pak už ale není možné podat patentovou přihlášku, protože to začne být common knowledge, technologie je dohledatelná a jednoduše končíte s komercializací.

Kde všude jste podali patentovou přihlášku?

Patentová přihláška byla podaná v Čechách. Získala kladné hodnocení, nicméně administrativní proces je poměrně zdlouhavý. Další iniciativa ve spojení s CUIP byla ochrana duševního vlastnictví pro americký trh. Na počátku roku 2021 jsme podali patentovou přihlášku, která je v podstatě udělená, jenom bude oficiální udělení chvíli trvat.

Potom jsme podali takzvanou PCT. Ta umožňuje žádat o patentovou ochranu ve velkém počtu zemí současně díky podání jediné přihlášky. Není tedy nutné podávat několik samostatných národních či regionálních patentových přihlášek. Ještě máme nějaký čas na rozmyšlenou, na jaké evropské státy budeme cílit.

Na jaký trh míří vaše technologie?

Naše inovativní technologie zjednodušuje, zlevňuje proces výroby katalyzátoru, jež je základním komponentem elektrolyzéru, který vodík vyrábí. To může mít v konečném důsledku vliv na snížení ceny vodíku. Naším trhem jsou například výrobci zařízení, kde jsou tyto katalyzátory potřeba. Je jich celé spektrum, jedno obrovské odvětví je třeba skladování energie generované obnovitelnými zdroji. Energie získaná z větrných či solárních elektráren je totiž závislá na počasí a nárazová výroba elektřiny může působit problémy v distribuční síti. Právě přeměna na vodík řeší tyto nestability. To je velmi aktuální, protože Evropská komise představila v prosinci 2019 novou evropskou strategii směřující k tomu, aby se Evropa stala do roku 2050 prvním klimaticky neutrálním kontinentem na světě. Vodík má navíc tu výhodu, že je podstatně univerzálnější z hlediska dalšího využití. V tom je obrovský potenciál.

A v dnešní době se také akcentuje automobilový průmysl poháněný vodíkem. Nicméně naši technologii lze využít také pro pohon dronů nebo ve vysokozdvižných vozících, protože ve velkých skladech musí fungovat bezemisně. V tomto případě nejsou baterie vhodné řešení, protože potřebují dlouhý nabíjecí čas. To není z principu dobré, protože by bylo nutné mít dvě paralelní flotily, které se střídají. Naproti tomu vodík umožňuje okamžité napouštění a je bezemisní.

Máte zkušenosti i ze zahraničních akademických pracovišť, jak vnímáte transfer v Česku v porovnání se světem?

Nemám ještě tolik zkušeností, ale mohu to porovnat s Japonskem, kde jsem byl na stáži. V institutu, kde jsem byl produkují, ročně mnoho patentů a mají na to jednoduše lidi, kteří výzkumníka procesem provedou a aktivně v rámci institutu sondují, co by bylo pro transfer vhodné. Na Univerzitě Karlově je to podobné, jsou tu odborníci na ochranu duševního vlastnictví a transferový proces. Například, patentová rešerše je prakticky nerealizovatelná, pokud nemáte přístup do určitých databází. Vznik CUIP je určitě skvělý krok, UK tím srovnala krok se světem. Je to relativně mladá společnost, ale přijde mi, že už jsou velmi konkurenceschopní.

 

Zdroj: Univerzita Karlova