Výtky, že český průmysl neumí spolupracovat s vědou a univerzitami, se týkají i kosmického odvětví. „Přesto jsem v tomhle ohledu velmi pozitivní,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz Petr Kapoun, majoritní vlastník a výkonný šéf společnosti TRL Space, která staví zákazníkům na míru družice i celé vesmírné mise.
„Taková spolupráce není jednoduchá, vyžaduje čas. My jsme tomu ten čas dali a dnes si nemůžu stěžovat na jedinou spolupráci s univerzitou, Akademií věd nebo vědeckým ústavem,“ dodává.
Český vesmírný průmysl se může pochlubit spoustou různých součástí družic. V rámci dodavatelského řetězce se zabývá jednotlivými produkty, často od výzkumu až po výrobu. Když jste před třemi lety zakládal firmu TRL Space, bylo vaším cílem stavět zákazníkům na míru i celé družice?
Přesně tak. Jen bych doplnil, že v Česku nevyrábíme jenom nějaké malé komponenty, ale i různé subsystémy, které zahrnují velmi vyspělé technologie. Naší ambicí pak bylo dodat si odvahu a ukázat i západnímu světu, že ve střední a východní Evropě můžeme dělat finální produkt, kterým je v našem případě družice. Nemusíme zůstávat jenom někde v dodavatelském řetězci a už jsme prokázali, že dokážeme dodávat družice i zahraničním zákazníkům. Rozhodně tady v Česku nemáme nějakou zaostalou montovnu, jak občas slýcháme.
Česko často produkuje technicky velmi vyspělé výrobky. Souhlasíte, že výraz montovna je hodně přehnaný?
Je přehnaný, je to vlastně urážka. Vyspělá montovna není nic špatného. Máme tady skvělé výrobní firmy, které navazují na dlouhodobé tradice a jsou pro českou ekonomiku velmi důležité. Takové přesné obrábění je důležité nejenom pro vesmírný nebo letecký průmysl, ale také pro spoustu dalších oborů.
Jestli tomu dobře rozumím, TRL Space v rámci svého dodavatelského řetězce propojuje výzkumné kapacity českého vesmírného průmyslu s těmi výrobními…
Ano, naším cílem je propojit všechny jednotlivé části celého ekosystému k tomu, abychom vytvořili ten hlavní produkt, družici.
Jste tedy prvním českým soukromým dodavatelem celých družic?
Dalo by se to tak říct – nejenom družic, ale celého řešení. Říkáme, že jsme systémovým integrátorem, nebo přesněji integrátorem misí, protože realizujeme vesmírné mise. Družice jsou součástí ještě většího celku, který má zákazníkovi dodat určité informace. My musíme vymyslet, co má v takové družici být, jaký typ kamery, jaký typ senzoru. Není to jenom o hardwaru, o družici samotné, ale o jejím vypuštění do vesmíru, promýšlení toho, jak bude vesmírný projekt vypadat, jaké informace zákazníkovi poskytne a jak bude možné tyto informace dále využít. V Česku máme malé specializované firmy, nyní propojené v rámci celého ekosystému, který dodává zákazníkovi nejvyšší přidanou hodnotu. To je naše vize.
V TRL Space jste nezačínali od nuly…
Máme za sebou zkušenosti z jiných firem, já sám jsem například působil osm let ve společnosti S.A.B. Aerospace. Když Česko v roce 2008 vstoupilo do Evropské kosmické agentury (ESA), byl to klíčový zlom, protože od té doby se nám otevřely možnosti různých tendrů a zapojení do dodavatelských řetězců. V TRL Space jsme se posunuli dál k celým družicím a vesmírným misím, ale bez předchozího zapojení do programů ESA bychom to nezvládli.
Opustil jste pozici šéfa v už zavedené společnosti S.A.B. Aerospace, kterou jste sám budoval. Nelitoval jste vašeho rozhodnutí založit úplně novou firmu? Jak velké byly potíže, které jste musel překonávat?
Zpočátku jsem neměl ambici mít vlastní firmu. Dospěl jsem k tomu postupem času a byla za tím právě ambice dodávat zákazníkovi finální produkt. Ve firmě S.A.B. Aerospace, která je součástí italského holdingu, to možné nebylo. Tato společnost preferuje roli subdodavatele v rámci projektů Evropské kosmické agentury a veškeré know-how zůstává v Itálii. Řešením bylo založení TRL Space. Takové rozhodnutí se rodilo těžce. Stavět kompletní družici je velmi náročné, i když už máme dostatečné dovednosti a kompetence. V žádném případě ale nelituju, je krásné vidět, jak se prosazujeme na exportních trzích a zavádíme vesmírné technologie třeba v Africe nebo jihovýchodní Asii.
Transformace ekonomiky, soběstačnost Evropy
Jaké byly vaše první kontrakty?
Tím úplně prvním byla demonstrační družice pro české ministerstvo obrany. Naše firma má bezpečnostní prověrku, abychom mohli realizovat projekty i ve strukturách NATO. Společně s výzkumnými instituty Akademie věd ČR jsme se díky vítězství v tendru ESA stali hlavními řešiteli vědecké mise LUGO. To je další výzva, chceme dokázat, že kromě dodávky družic Češi dokáží vyslat i sondu k Měsíci. Dále chystáme družici pro africkou Rwandu, která mimo jiné poskytne důležité informace pro tamní zemědělství. Kromě toho, že dodáváme celé satelity, vyvíjíme i určité technologie, které můžeme prodávat do celého světa, i ostatním integrátorům družic. Zároveň pracujeme na projektu vlastní družice Troll. V tomto případě budeme prodávat zpracovaná data, která díky této vesmírné misi získáme.
Vaše firma může být jedním z příkladů toho, jak přistupovat k transformaci české ekonomiky. Potřebujeme více finálních produktů, které Česko dokáže vyvážet na různé trhy. Vnímáte to tak?
Transformace ekonomiky je důležitou součástí naší filozofie. Dívám se na to i z pohledu soběstačnosti celé Evropy a udržitelnosti její ekonomiky. Ukázalo se, že pokud nemáme pod kontrolou finální produkt, je to velká hrozba. Dodavatelský řetězec se může v různých krizích roztrhnout ze dne na den. A vesmírné technologie považuju v tomto ohledu za klíčové. Málokdo si uvědomuje, že bez nich bychom dnes byli na Zemi v chaosu, stejně jako třeba bez elektřiny. Družice slouží životu na Zemi.
Když se řekne kosmický průmysl, lidé si často vybaví spíše dobývání vesmíru než život na Zemi…
Lidé si opravdu často představí Měsíc, Mars. Vesmírné technologie ale zajišťují veškerou naši komunikaci, řízení letového provozu, lodní nebo vlakové dopravy, navigaci. Na družice jsou napojeny bankovní systémy kvůli určení přesného času nebo i výběru z bankomatu. Bez meteorologických družic si dnes nedokážete představit předpověď počasí. Většina moderních systémů funguje přes družice, bez nich by to nešlo. Položil jsem si otázku, která ekonomika může být silná. Odpověď je jasná – ta, která tyto technologie ovládá a není závislá na ostatních. To platí i v době míru, nemusíme se bavit o různých katastrofách. Je to podobné jako s elektřinou, bez níž se také neobejdete. Když ztratíte přístup k vesmírným technologiím, přestanete komunikovat, nebudete mít informace.
Může Česko tyto technologie ovládat?
Může. Nejsme ve vesmírném průmyslu žádní nováčci. Naší výhodou je, že si neneseme zátěž západních firem typu Airbus, které jsou obrovskými konglomeráty a dost těžko budou všechny technologie inovovat a měnit. Taková firma má svoji družici, která váží třeba 500 kilogramů a po patnácti letech od jejího vypuštění už ji není snadné inovovat, ani z finančního hlediska. Rozpočty se snižují, ale technologie se vylepšují a družice jsou menší. Družice o hmotnosti 50 kilogramů dnes zvládne to, co před deseti lety družice, která vypadala jako dodávka. My už jsme do té nové éry vstoupili. Produkty českého průmyslu jsou inovativní, modernější a v souladu s tím, co by teď na trhu mělo být. Věřím, že střední a východní Evropa, země jako Česko, Polsko nebo Maďarsko mohou dosáhnout mnohem většího vlivu v ekonomice našeho kontinentu.
Musíme tedy propojit technologie, inovace a naše výrobní kapacity…
Můžeme peníze směřovat především do inovací, protože nemusíme udržovat v provozu nějaký kolos, který zaplatí miliony eur jenom za to, že ráno rozsvítí světla. A kouzlo spočívá v tom, že v Česku najdete výrobní i vědeckou část, všechny technologie a znalosti. To je unikátní. Navazujeme na historii, na naši tradici v letectví a kosmonautice. Družice jsme tady stavěli už před desítkami let. Díky vstupu do ESA jsme se k této tradici vrátili.
Zbytečná opatrnost
Celkové tržby českého vesmírného průmyslu se dnes hodně odvíjejí od toho, jaký zaplatíme členský příspěvek do ESA. Z něj vyplývá hodnota zakázek, na nichž jsou tuzemské firmy závislé. Začíná se tohle měnit?
Mění se to pomalu. ESA je pro nás pořád klíčová, protože díky jejím vědeckým misím, na nichž se podílíme, se učíme a zvyšujeme naši technologickou kompetenci. ESA by ale pro nás neměla být jediným zdrojem, protože teď bychom měli zhodnotit to, co jsme se díky ní naučili. Finance ESA fakticky znamenají stoprocentní dotaci z peněz českého státu. Tato investice by se měla vracet, když začneme získávat zakázky i jinde. České firmy bývají opatrné, nevěří, že by na trhu mohli obstát s konkurenčním produktem. Jsem proto rád, že se TRL Space daří prodávat družice i mimo Evropu a konkurovat západnímu světu, a to nejenom cenou.
Jaké mohou být další zdroje financování? Může to být třeba venture kapitál?
Třicet procent naší firmy vlastní dva investoři, ale není to žádný fond ani venture kapitál. Jsou to moravští podnikatelé Ladislav Chodák a David Rusňák, kteří mají velmi dobrou představu o tom, čím se naše firma zabývá. Venture kapitál zatím v Česku do kosmického průmyslu příliš neinvestuje. Řekl bych, že náš obor je tady mnohdy nepochopený, což je zřetelné třeba ve srovnání se Spojenými státy, kde se do vesmírných technologií investuje hodně.
Jaký je váš podíl ve firmě?
Mám majoritní podíl 51 procent, dalších deset procent vlastní Regionální hospodářská komora Brno. Ta je s námi od začátku, od chvíle, kdy TRL Space vznikal. Je to i proto, že Brno je centrem českého kosmického průmyslu. Komora nám podobně jako ministerstvo zahraničí pomáhá s exportem a s expanzí. Navíc když se jako firma prezentujeme, může být informace, že deset procent TRL Space vlastní zdejší region, pro naše partnery poměrně významná. Zbylých devět procent vlastní kolega a šéf strategie Petr Boháček.
Ještě k tomu financování – nedávno jsem narazil na zprávu, že polský venture kapitálový fond OTB Ventures investoval do českého startupu SpaceKnow. Zdá se, že Poláci jsou v tomhle dál…
Myslím, že nás opravdu předhání. Polsko také výrazně navyšuje svůj příspěvek do ESA. O fondu OTB Ventures vím a není to jediný podobný fond ve střední Evropě. Jeden maďarský fond nyní rozděluje 100 milionů eur, což je na poměry kosmického průmyslu dost peněz. V těchto zemích jsou v rizikovém financování opravdu progresivnější.
Některé vaše projekty mají duální nebo přímo vojenské využití. Tady se nabízí další možnosti financování, jako jsou NATO Innovation Fund nebo Evropský investiční fond.
Ano, to jsou další možnosti. My dnes využíváme portál Neo, přes který vypisuje tendry NATO. Není jednoduché se tam zaregistrovat, musíte mít bezpečnostní prověrku. Ale ve chvíli, kdy se do něj dostanete, funguje podobně jako ESA, firmy se tam mohou hlásit do tendrů. Atlantická aliance považuje vesmír za klíčovou doménu, nazvala ji pátou doménou. A čerpáme i dotace z Technologické agentury ČR. V Česku máme docela dobrý systém technologických fondů, což pomáhá tomu, že se tu realizují inovace.
Věda a byznys? Jde to!
Zmínil jste, jak důležité je ve vašem oboru propojení výroby a výzkumu. Často se setkávám s tím, že si v Česku lidé z byznysu a výzkumných institucí příliš nerozumí. Předpokládám, že ve vesmírném průmyslu by jejich vzájemná spolupráce už z principu měla fungovat lépe než jinde…
Různé výtky, že průmysl neumí spolupracovat s vědou a univerzitami, byly dříve častější než nyní, ale slýchám je dodnes. Týkají se bohužel i našeho kosmického oboru. Já sám jsem přesto v tomhle ohledu velmi pozitivní. Všem říkám – samozřejmě, že to není jednoduché. Vyžaduje to čas, stejně jako všechno. My jsme tomu ten čas dali a dnes si nemůžu stěžovat na jedinou spolupráci s univerzitou, Akademií věd nebo vědeckým ústavem. V prvním roce a u prvního projektu to tak ještě nebylo. Museli jsme vytrvat a trošku se sehrát. Ale to je přece běžné i v týmu uvnitř firmy.
Bariéry bývají na obou stranách?
Určitě. Ale jak říkám, je třeba to překonat a vše si vzájemně vyjasnit. Tak to funguje v každém vztahu. A když se podaří vztahy mezi průmyslem a vědou vyladit, otevírají se obrovské možnosti. Vědomosti, které v Česku máme, jsou až neuvěřitelné.
Spolupracujete pořád na výzkumu a vývoji se společností Prusa Research?
Ta pořád běží. Snažíme se společně vyvinout materiál pro 3D tiskárnu, speciální polymer, který obsahuje i karbonová vlákna. Chtěli bychom vytisknout kostru družice na 3D tiskárně. Důležité je, aby tento polymer byl stejně tuhý a měl další podobné vlastnosti jako hliník, který se dnes pro stavbu družic běžně používá.
To by byla významná inovace i v globálním měřítku?
To by byl velký produkt. Tisknout družici by znamenalo obrovský průlom. Jde tady také o čas – obrábění družice trvá týdny. Vytisknout bychom ji mohli v řádu hodin.
Autor: Jan Žižka
Foto: Libor Fojtík
Článek vyšel na serveru o moderní ekonomické diplomacii Export.cz při Ministerstvu zahraničních věcí ČR.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Ministerstvo zahraničí ČR
