Roman Pašek: Poskytovatelé podpory v Česku by měli více tlačit na kvalitu

Jak byste společnost AMIRES představil?

AMIRES je konzultační společnost zabývající se projekty výzkumu, vývoje a inovací. Snažíme se soustředit na projekty s byznysovým dopadem a pracujeme s klienty od prvotního nápadu až po samotnou implementaci projektu. Děláme i projektový management, marketing a další podpůrné činnosti.

Jak u vás probíhá technologický scouting? Chodí za vámi organizace s projekty, nebo je i sami vyhledáváte?

Zpravidla za námi přijde nový nebo stávající klient s nápadem, který je jen částečně rozpracovaný, takže jim pomáháme z tohoto nápadu udělat koncept konkrétního projektu, vymyslet, kdo další by se ho mohl zúčastnit, postavit celé konsorcium a najít do něj správné partnery.

Podle čeho poznáte, že výsledek výzkumu má potenciál?

Pro nás je nejlepší indikátor, když se nám do projektu podaří dostat velké nebo střední průmyslové hráče. To totiž ukazuje, že o danou technologii je zájem. Máme v projektech firmy, jako je Audi, Airbus, Siemens a tak dále. To, že jsou ochotny se spolupodílet jejich financováním na daném projektu, je důkazem, že technologie má potenciál.

Mohl byste přiblížit, co je to nástroj AMIPlexus?

To je naše softwarová platforma především pro vyhledávání technologií, projektů a partnerů podpořených z veřejného financování, primárně z evropských rámcových programů. Je to vlastně rychlejší a jednodušší způsob vyhledávání spojený i s vizualizací dat. Využíváme jej primárně my pro své interní účely, když například stavíme konsorcium pro daný projekt. Máme ale i klienty, především z řad výzkumných organizací, kteří software také využívají.

Jaké jsou podle vás největší překážky pro transfer výsledků výzkumu do praxe?

Často se mluví o komunikační bariéře mezi výzkumem pocházejícím z akademie nebo výzkumných organizací a firmami. Myslím si, že z velké části je to dáno tím, že firmy musí v následné komercializaci řešení zohledňovat daleko více než jen vývoj samotné technologie. Vývoj je totiž jen začátek, který s sebou nese náklady i know-how, ale pak tam jsou další organizační a marketingové náklady, které mohou být často i daleko vyšší. Nezřídka může majitel podniku poté, co projekt zanalyzuje, zjistit, že i když je samotná technologie zajímavá, tak návratnost investice by byla příliš dlouhá. To jsou aspekty, které si akademická a výzkumná sféra až tolik neuvědomuje.

Jaký je zájem o vaši pomoci při psaní projektů do Horizontu?

Podpora je vyhledávaná opravdu hodně. V oblasti jsme již 13 let a zájem je takový, že kapacitně nestíháme. Musíme si tedy pečlivě vybírat, jaké projekty budeme podporovat. Máme klienty, především z výzkumných organizací, kteří za námi chodí i několikrát ročně. Zájem je veliký, spolupracujeme například s ústavy Fraunhoferova institutu, ale chodí za námi i mnohem menší instituce. Máme službu v rámci dlouhodobé spolupráce, kde se snažíme pro organizace hledat ty správné příležitosti a pomáháme jim se dostat do konsorcií a projektů. Tuto spolupráci máme i s řadou českých organizací. Mohu jmenovat například Mendelovu univerzitu či Univerzitu Hradec Králové.

Projekty, o kterých se bavíme, jsou náročné nejen administrativně. Samotný projekt je schopný napsat téměř kdokoli, ale napsat úspěšný projekt už je jiný příběh. Nestačí jen ten vědecký fundament, ale je třeba komplexnějšího uchopení problematiky i z hlediska organizačního a komunikačního. To právě často nemusí být silná stránka konkrétního vědce. Výzvy bývají často tematicky hodně rozkročené a je potřeba opravdu reagovat na výzvu v její celistvosti. Není to ale tak, že by projekt napsal jeden člověk, je to vždy týmová práce, kterou je třeba organizovat a koordinovat. Zpravidla ale každopádně vidíme, že úspěšné projekty jsou podporovány právě konzultační společností.

Jaká je úspěšnost projektů, na kterých jste se podíleli?

U nás je úspěšnost dlouhodobě zhruba kolem 50 %. Je to dáno i tím, že se už od začátku snažíme vybírat projekty, u nichž vidíme smysl a zapadají do našeho portfolia. Máme totiž tři programy, a to energie a udržitelnost, deep tech a zdraví a biotechnologie. Je ale třeba mít na paměti, že evropské projekty jsou běh na dlouhou trať. Tím pádem i samotná práce na projektech musí začít s dostatečným předstihem, standardně půl roku dopředu.

Na co se u přípravy projektu soustředit?

Toho je hodně, ale nerad bych odhalil naše know-how. Obecně se ovšem dá říct, že je potřeba reagovat na to, co Komise očekává od dané výzvy. Často se totiž setkáváme s tím, že tým má inovativní technologii, kolem které by rád postavil projekt, a hledá k ní odpovídající výzvu. To je samozřejmě v pořádku, ale když je nalezena vhodná výzva, tak jí musí být projekt přizpůsoben se vším všudy. Důležité je být v projektovém návrhu velice specifický, dodávat čísla a ukázat, co z toho vlastně společnost bude mít, jaký bude dopad. Často jsou v projektech obecné fráze typu, že bude podpořena konkurenceschopnost, ale to jsou zbytné fráze, kterých je třeba se vyvarovat.

Jak projektové poradenství funguje v jiných zemích?

Tento vhled zpravidla organizace mají, mívají grantová oddělení, která mají zkušenosti s takovými projekty. Zkušenosti jsou velice důležité především v té implementační fázi, což znamená v rámci administrace projektů. Nedá se ale říct, že by byly schopny to celé uřídit, koordinovat a dát dohromady konsorcium. Tuto kapacitu mají jen zřídkakdy, a proto je v zahraničí daleko běžnější spolupracovat s konzultační společností.

Česká republika není dobrá v čerpání evropských zdrojů. Čím je to způsobeno? Může být příčinou fakt, že získat lokální zdroje je mnohem snazší, a tak čeští vědci nejsou motivovaní čerpat ty zahraniční?

Je pravda, že v národních programech účelové podpory je docela dost peněz. To znamená, že úspěšnost v národních programech je daleko vyšší. To má ale efekt, že jsou podpořeny i daleko méně kvalitní projekty, než bychom očekávali. Problém je v tom, že tu chybí takový výchovný efekt. Poskytovatelé podpory by totiž měli více tlačit na kvalitu a učit se na evropské úrovni, jak to vypadá a jaké tam jsou kvalitativní nároky. Myslím si, že to trochu souvisí i s ambicemi a ochotou riskovat, zároveň také s aktivitou na mezinárodním poli a schopností sebeprezentace. To je něco, v čem nevynikáme.

Ještě bych doplnil, že řada českých subjektů má zkušenosti s podporou z Evropských strukturálních fondů, kterou je mnohem snazší získat, ale celá administrace těchto projektů je pak daleko složitější než průběh projektů z Horizontu. Ty je sice těžké získat, ale administrativa pak není tolik náročná a stresující.

Co by se dalo zlepšit, aby Češi byli v projektech úspěšnější?

Je třeba být aktivní, být vidět. Nebát se ozvat a nabrat zkušenosti také ze strany organizačních složek a sledovat hlavní trendy, jako je třeba green deal nebo digitální transformace, aby člověk věděl, kam by měl směřovat. K tomu bych ještě doplnil, že je možné se obrátit na Technologické centrum, které je v této věci dobrým informačním zdrojem. Je ale třeba mít na paměti, že mají omezené kapacity, takže pro komplexní podporu je třeba se obrátit na konzultační firmu.

Autor: Vědavýzkum.cz (SA)

Roman Pašek

Do společnosti AMIRES nastoupil v březnu 2019 jako projektový manažer, brzy poté se stal programovým manažerem. V současné době vede tamní skupinu Deep Tech. V AMIRES Roman Pašek řídí projekty OASIS (Open Access Single entry point for scale-up of Innovative Smart lightweight composite materials and components) a PHABULOuS (Pilot-line providing highly advanced & robust manufacturing technology for optical free-form micro-structures). Zároveň je zodpovědný za přípravu návrhů projektů Horizon Europe.

Pomáhá také firmám při dosahování jejich podnikatelských cílů prostřednictvím koučinku v oblasti podnikových inovací. Od roku 2015 spolupracuje také s Technologickou agenturou ČR a je členem rad programů GAMA, DELTA a ZÉTA.