Rut Bízková: Plýtvání není jen výraz z cirkulární ekonomiky

V pátek 1. října 2021 Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) na svém zasedání projednala zřízení skupiny pro rovnost žen a mužů ve výzkumu. Skupina se již v září sešla a dohodla se na programu své činnosti. Ta má být zcela praktická. Bude se zabývat “jednotlivostmi”, bariérami, které brání plnému uplatnění tvůrčího potenciálu lidí, žen a mužů, ve výzkumu. Toto zadání plyne jak z Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací 2021+, tak ze Strategie rovnosti žen a mužů pro roky 2021-2030. V RVVI je zpravodajkou této problematiky Rut Bízková, která skupinu vede. Dalšími členkami a členy skupiny jsou zástupci resortů - poskytovatelů podpory VaVaI, Grantové a Technologické agentury, AV ČR, expertky v oblasti genderové rovnosti ve vědě a další členky a členové, kteří se již dříve účastnili příprav ke vzniku pracovní skupiny a obsahu činnosti.

Rut Bízkové jsme se proto zeptali, k čemu tato skupina vlastně bude.

Proč vznikla tato pracovní skupina a jak si představujete její činnost?

Vznikla proto, aby se problémy řešily, místo toho, aby se o nich jen nemluvilo. Mluvení je obsaženo v Národní politice VaVaI 21+, zejména v opatření 12, které zní: „Vytváření podmínek pro kombinaci výzkumné práce a rodičovství a pro uplatnění žen po mateřské dovolené“. To nám dává hlavní zadání. Pokud chceme nějakou faktickou změnu, zlepšení, nejen administrativní vykázání aktivit, musíme toho docela dost udělat. Přitom se jedná o věci celkem neviditelné – každodenní drobné bariéry ztrpčující život a neumožňující naplno se věnovat práci a činnostem, které dávají smysl. To, aby se likvidovaly, často záleží na zaměstnavatelích, poskytovatelích podpory výzkumu nebo na legislativě. K likvidaci takových bariér může práce skupiny přispět.

Povedlo se něco? Máte nějaký příklad?

V legislativním procesu, v Poslanecké sněmovně, byl například velký boj o to, zda budou nadále existovat dětské skupiny a zda bude existovat striktní rozdělení dětí podle věku – kdo kam patří – zda ještě do dětské skupiny nebo už do školky. Taková prostá věc – může se vám stát, že jedno dítě vozíte do skupiny na jeden konec města, druhé do školky na druhý konec. Samá námaha a ztráta času, přitom je řešení pro děti nevhodné. Ne že by prosazení dobrého řešení byla naše zásluha (hodně se snažilo zejména vedení Akademie věd ČR, třeba připomenout), ale snažili jsme se přispět tak, aby vzniklo řešení, které nebude zatěžovat denní program mladých rodičů neproduktivními aktivitami. Navíc - abych si „zeleně“ přisadila – kromě ztráty času je to další zvyšování emisí z dopravy. Ideální představa, že je školka a škola v dochozí vzdálenosti od domova, v těch místech, kde jsou vědecká centra, zatím moc neplatí. Povedlo se. Jsme za to velice vděčni. Opatření tohoto typu bychom rádi prosazovali. Je řada systémových opatření, která mohou – pokud budou poskytovatelé podpory postupovat stejně – snížit nejen faktické bariéry pro práci lidí ve výzkumu, ale také administrativní povinnosti, což je také docela velká zátěž doprovázející tvůrčí práci vědkyň a vědců.

Vraťme se k pracovní skupině při RVVI. Proč tedy vznikla?

Z hlediska státu je to velmi pragmatická věc, žádné velké ideje o rovnosti. Jako národ vymíráme (pokud nezapočteme růst populace migrací), školství je zadarmo, tedy je to hodně velký náklad státního rozpočtu, na vysokých školách je stále větší podíl žen (v současnosti přes 60 %), do výzkumu dáváme stále více veřejných prostředků, což by mělo vést ke stále lepším výsledkům, a to jak v mezinárodním srovnání výsledků vědy, tak v konkurenceschopnosti firem a ekonomiky jako celku. Vše by se mělo odrážet v dobrých podmínkách pro život lidí v Česku – to vždy zdůrazňuji, protože nikdo z nás asi nežije primárně hrdostí na Česko (nejsme severní Korea), ani potěšením z růstu HDP (nejsme Čína). Ale ejhle, na této cestě máme velké ztráty – žen, které se rozhodly pro vědeckou kariéru, není zdaleka takový díl jako studentek na vysokých školách, doktorským studiem ambice řady žen končí. Chtějí rodinu (to bychom asi zejména my starší měli považovat za mimořádně dobrou zprávu – kdo bude vydělávat na důchody?). Ale na nich spočívá velký díl práce pro její zajištění, a tak z vědeckého světa odcházejí nebo zůstávají v pomocných pozicích. Ztrácíme jejich intelektuální potenciál, což je obrovská hospodářská škoda. I když se poměry mění a o rodinu se stále více starají také muži, tak to také nemají nijak jednoduché a také oni potřebují pomoci s likvidací bariér. Uvědomujeme si, že mezinárodně srovnatelná věda není žádný klídek a teplíčko, ale skutečný rat race. Konkurence – zejména asijská a americká – rozhodně nespí a nečeká na slabší a bez dobré vědy nebudou přelomové inovace. Tak by bylo dobré umetat cestu alespoň tam, kde to našimi slabými silami umíme. O tom je celá ta pracovní skupina.

A jak bude pracovní skupina fungovat?

Členkami a členy jsou lidé z ministerstev a dalších poskytovatelů podpory výzkumu, vývoje a inovací. Nejedná se o reprezentativní těleso, ale skupinu lidí, kteří fakticky vidí do každodenních problémů. Proto některé resorty vyslaly do skupiny například HR manažery zřizovaných organizací nebo své pracovníky, kteří jsou s výzkumnými organizacemi v každodenním styku a musí odpovídat na nepříjemné otázky – například jak se co udělá ve vykazování, co je uznatelný náklad projektů, jak se udělá veřejná zakázka na genderový audit apod. Jsem velice vděčná za pestré složení skupiny – máme vykladače zákona 130/2002 Sb. a znalce veřejných zakázek, k ruce také velmi schopnou právničku, lidi znalé vnitřních předpisů organizací. V Národním kontaktním centru – gender a věda máme zase odborné znalostní zázemí a možnost mezinárodního srovnání.

Skupina se bude zabývat dvěma typy činností. Bude pracovat na metodických doporučeních pro poskytovatele podpory VaVaI a vedení výzkumných organizací. Také bude dávat podněty RVVI k dalšímu postupu, například v legislativní oblasti nebo jako vstupy do realizace Metodiky 17+. Bude zveřejňovat příklady dobré praxe a aktuality z oblasti vyrovnávání příležitostí pro ženy a muže ve výzkumu. K tomu bude sloužit samostatná záložka na webu www.vyzkum.cz. Již je zřízena, je označena jako rovné příležitosti a bude zveřejněna (v modré liště webu), jakmile v ní bude první obsah.

A co ten druhý typ činností?

Druhá část činnosti bude zaměřena na řešení praktických problémů, na které budeme upozorněni na mailové adrese rzmv@vlada.cz (rzmv - rovnost žen a mužů ve výzkumu). Nejde o to, abychom snad vstupovali do vztahů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, ale o to, abychom pomohli systémovým řešením tam, kde se ukáže konkrétní bariéra. Těch je skutečně mnoho – tak, jak je život pestrý a přináší různé situace, tak se objevují problémy, které je třeba řešit.

Jaká je Vaše vize rozvoje pracovních podmínek a rovných příležitostí? Čeho chcete dosáhnout?

Vizí tedy je dosáhnout dobrého výzkumného prostředí bez bariér a nadbytečné administrativní zátěže, prostředkem jsou systémová opatření, která nastavují co možná jednoduchá, transparentní a vymahatelná pravidla obecně platná. Součástí je dostatečný důraz na vyrovnávání příležitostí pro ženy a muže ve výzkumu při hodnocení výzkumných organizací dle Metodiky 17+ a široká uznatelnost nákladů spojených s vyrovnáváním příležitostí v projektech účelové podpory VaVaI a grantových schématech.
Jsem velice vděčná za to, že v tomto všem můžeme mít podporu Národního kontaktního centra – gender a věda s jejich rozsáhlým znalostním zázemím, rovněž podporu MŠMT a velké pochopení řady resortů a poskytovatelů VaVaI. Zatím jsme se setkali se samým pozitivním ohlasem. Velice se proto těším na to, že se nám skutečně povede udělat dobré „zářezy do pažby“ a nezůstane jen u slov a „chtění“.

 

Ptala se Hana Tenglerová

---

Rut Bízková

Bývalá ministryně životního prostředí, předsedkyně Technologické agentury ČR a ředitelka Středočeského inovačního centra. V současné době působí jako konzultantka a poradkyně předsedy vlády. Je také členkou vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Rut Bízková byla od roku 1999 vedoucí oddělení mezinárodních aspektů průmyslové politiky Ministerstva průmyslu a obchodu, následně poradkyní náměstka ministra pro energetiku, hutnictví a stavebnictví. Od roku 2004 působila v české informační agentuře životního prostředí CENIA, od roku 2006 byla náměstkyní ministra životního prostředí a ředitelkou sekce ekonomiky a politiky životního prostředí. V roce 2010 se stala ministryní životního prostředí ve vládě Jana Fischera, po jmenování nové vlády působila jako první náměstkyně. Byla členkou výzkumné rady Technologické agentury ČR a od roku 2012 do března 2016 její předsedkyní.