Co nového obsahuje Národní politika výzkumu, vývoje a inovací? Jak vlastně probíhá či neprobíhá diskuse o dlouhodobém směřování české vědní politiky? A co to znamená z hlediska organizace systému výzkumu, vývoje a inovací a jeho financování? Nejen na to se ptá Lukáš Kačena členky Rady pro výzkum, vývoj a inovace a poradkyně premiéra Rut Bízkové.
Chtěl bych na úvod vysvětlit, proč tento rozhovor vznikl. Na konferenci SCI-PO 2020 na začátku října jsem s překvapením zjistil, že nevím, že už byla schválená nová Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky 2021+ (NP VaVaI). Někdo mne na to musel upozornit, ačkoliv se o vědní politiku aktivně zajímám. Pak jsem si četl finální schválenou verzi Národní politiky a nebyl jsem schopen z toho vyčíst, co je důležité a co je nové oproti předchozí verzi.
Druhým motivem pro tento rozhovor byl můj pocit, že veřejná debata o vědní politice je v poslední době víceméně mrtvá, debatuje se tak maximálně o metodice hodnocení. A když něco nevím nebo mě to zajímá, tak je dobré se zeptat někoho jiného. Proto jsem se rozhodl udělat rozhovor s Rut Bízkovou, členkou vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI), abych se dozvěděl více.
Rut, přejdu rovnou k věci. Vznikla nová Národní politika VaVaI. Co tento dokument přináší nového a na co klade důraz? Co je teď to důležité a co se změnilo oproti předchozí verzi dokumentu z let 2016–2020?
Než na to odpovím, tak je potřeba si uvědomit kontext – co se od toho dokumentu očekává, na jak dlouho má platit a v čem je tvorba toho dokumentu zarámovaná. Vznik Národní politiky je povinný ze zákona 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. V zákoně je explicitně uvedeno, že je Národní politika střednědobým výhledem. Je zde uvedeno, že obsahuje priority aplikovaného výzkumu na 4–6 let. V politice platné od roku 2021 není dáno, na jak dlouhé období má platit, je však stanoveno, že první vyhodnocení by se mělo udělat v roce 2026.
Národní politice je nadřazena Inovační strategie a ta je pro období do roku 2030. Čili směřování toho, co by mělo být Národní politikou podpořeno, by mělo vést k cílům stanoveným Inovační strategií pro rok 2030.
I samotný obsah Národní politiky je do jisté míry stanoven zákonem. Společně s Národní RIS3 strategií pak vytváří střednědobý plán podpory výzkumu. Národní politika se zabývá v podstatě „organizačními“ záležitostmi, tedy financováním, podporou lidí, organizací práce atd. Není to úplně „ideový“ dokument v tom smyslu, jaké máme vize a kam budeme směřovat.
I když asi tuším – přesto se pro jistotu zeptám. Kde je tedy stanovena ta vize a naše dlouhodobé směřování v oblasti výzkumu a vývoje?
Ta vize a dlouhodobé cíle jsou dány Inovační strategií. Ta říká, že chceme být do roku 2030 jednou z nejinovativnějších zemí Evropy, jedním z inovačních lídrů. A to je hodně ambiciózní plán. A jak toho chceme dosáhnout? Já v Inovační strategii čtu, že tohoto cíle dosáhneme zejména prostřednictvím výzkumu a digitalizace. Samozřejmě také záleží na tom, kdo jak čte Inovační strategii, kam klade důraz. Akademická sféra ten důraz vidí ve financování výzkumu a metodice hodnocení. Pro mě je toto jen nástroj, podle mě jsou důležité další pilíře Inovační strategie.
Národní politika pak vlastně říká, jak cíle Inovační strategie dosáhneme. Sama však má rovněž základní cíl: „Vizí NP VaVaI 2021+ je prostřednictvím efektivní podpory a zacílení VaVaI přispět k prosperitě ČR jako země, jejíž ekonomika je založena na znalostech a schopnosti inovovat, občané disponují kvalitními životními podmínkami a ČR je uznávaným partnerem ve společenství evropských zemí i celosvětově.“ Politika je členěna do pěti základních oblastí, ve kterých se musí konat, aby bylo dosaženo cíle. Obsah je dost podobný jako v předchozí verzi Národní politiky (2016–2020). Novou věcí je důraz na to, že užitečnost výzkumu není jen v přenosu inovací do firem, ale ve vytváření inovačního prostředí obecně. To je nový důraz.
Co vidíš jako slabou stránku Národní politiky?
Nevýhodou je, podle mého názoru, že se Národní politika nezabývá tím, zda celý systém výzkumu a vývoje náhodou nepotřebuje zásadní organizační změnu. Bere se za bernou minci, že všechno je v pořádku. Je zde přesvědčení, že jestli něco potřebujeme ovlivnit, tak se to provede prostřednictvím metodiky hodnocení M17+. Hodnocením přivede organizace k tomu, že budou dobré k nějakému stanovenému účelu. Je to takový evoluční postup, mírná změna během času. To asi jde takto udělat. Ale otázka je, zda skutečně nepotřebujeme zásadnější změnu. Myslím, že potřebujeme. To by se však musela vést poněkud jiná diskuse, než se vede v současnosti.
Proč podle Tebe současná RVVI tuto diskusi takto nevede?
Současná RVVI považuje metodiku hodnocení za svůj hlavní nástroj „managementu změny“. Její absolutní priorita je v metodice, protože hodnocení má vliv na rozdělení peněz - i když se deklaruje, že zde není přímá závislost.. Obtížnější pak je diskuse, k čemu to všechno má být a k čemu chceme směřovat. Samozřejmě s cílem, že chceme být inovativní zemí, všichni souhlasí, zde spor není. Ale jak se to provede? To už je obtížnější. Názory se různí, strategickým dokumentům se nedává vždy odpovídající váha.
Když bychom se vrátili k té první otázce. Co tedy NP VaVaI 2021+ přináší nového?
Vidím velký posun v tom, že NP VaVaI končí opatřením číslo 27 (Redefinice Národních priorit orientovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (NPOV) s cílem zvýšení odolnosti české společnosti - podpora specifických výzkumných programů relevantních pro oblasti definovaných hrozeb s celospolečenským dopadem – pozn. red.).
Dosud – a také v prvních návrzích nové politiky - všechno končilo tím, že inovativní zemi z nás udělá spolupráce akademické sféry a firem. Že potřebujeme inovativní firmy a že potřebujeme spolupráci výzkumných organizací a firem, aby se vytvářely inovativní produkty a inovativní prostředí. Teď už ale konečně pracujeme s tím, že poptávka může přijít také z veřejného sektoru, a to není jen veřejná správa, že nová řešení potřebuje celá společnost, nejen jedna její část. Tento přístup nabývá na významu. A to v minulé Národní politice nebylo.
Inovace totiž nejsou taženy jen trhem. Podle starších evropských výpočtů jsou téměř z poloviny inovace taženy regulacemi. Musíme si uvědomit, že hlavní cíl Evropské unie, i po COVIDu, je dosažení klimatické neutrality. A to je regulace ovlivňující veškeré dění v Evropě, hýbe to politikou, legislativou, mění to i hospodářství a zásadně energetiku. Takže vlastně velké inovace jsou taženy převážně regulacemi. Následně samozřejmě vzniká poptávka po nových produktech na trhu. Klimatická neutralita je dnes nezvratný cíl už proto, že se na něm Evropská komise dohodla s partnery, velkými firmami a dalšími. Společně v tom vidí příležitost pro urychlení inovací a „točí“ se v tom spousta peněz, např. jen v EU ETS, což ovlivňuje veškerý velký průmysl. Takže ochrana klimatu už není nějaká jednostranná záležitost vědců nebo úředníků. Dnes je to rozhodující agenda Evropské unie, se kterou je celospolečenský konsenzus.
A najednou se toto objevuje i v nové Národní politice?
Ano, idea potenciální celospolečenské poptávky po inovacích zde je. Zpočátku to nebylo tak silně vnímáno, ale postupně se tento přístup také u nás etabluje. Chybí nám ale dostatečné uvědomění si kontextu pro naše dílčí zájmy. Témata pro aplikovaný výzkum jsou identifikována více podle zkušeností těch, kteří se na jejich formulaci podílejí, než na základě velkých evropských cílů a národních strategií, tedy společenských výzev a evidence based přístupu. Nemáme vždy dostatečný odstup, nadhled a znalost kontextu, protože se jím prostě nezabýváme dostatečně.
Když mluvíš o tom, že probíhá nebo by měla probíhat změna v přístupu a ve způsobu myšlení – jak konkrétně se to v nové NP VaVaI 2021+ promítlo, co nového to přinese?
Nejvíc očekávám dvě změny, pro které nová Národní politika může být kontextem, respektive dobrým základem. Jednou je změna formulace Národní RIS3 strategie. V nově definovaných společenských výzvách jako prioritních směrech pro výzkum bude významnou roli hrát multidisciplinarita výzkumu, tím se umenší orientace na dílčí technologická řešení. To znamená důraz na výzvy a cíle, ne na konkrétní technologie a produkty. Změna přístupu však bude nějakou dobu trvat.
Druhá věc je, že by časem měly být vytvořeny nové nebo aktualizované Národní priority orientovaného výzkumu, které nebudou stavěny jako ty v současné době platné zejména na analýze stavu, ale spíše na foresightu a scénářích vývoje v delším časovém horizontu. Ten bude rozhodně delší, než má nová Národní politika. Podle mého názoru by to mělo být až k roku 2050, protože k tomuto horizontu je vázán hlavní cíl evropského „green dealu“, klimatické neutrality.
A u těch nových Národních priorit orientovaného výzkumu – myslíš, že se je podaří skutečně nadefinovat tak, že to budou priority a nebude ten dokument prakticky pokrývat takřka všechno, že se v nich každý najde, když bude chtít (jako to bylo doposud)?
Pomalu se na tom začíná pracovat, realizuje se projekt podpořený programem BETA2 na toto téma. Cílem není říct – toto jsou dlouhodobě priority a nic dalšího podporovat nebudeme. Nepochybně v nějaké míře je třeba podporovat všechno, co vypadá vědecky nadějně, něco je ale třeba podporovat víc. Měli bychom si říct, kam směřuje společnost, co je dáno, například jasně a nezvratně je dáno stárnutí populace, co tedy asi v budoucnosti budeme potřebovat a k jakému cíli vše směřujeme. Takže to směřuje k nějaké podobě „mission-oriented“ research. Tímto způsobem, podle mého názoru, potřebujeme směřovat výzkum v Česku. Samozřejmě kromě „blue sky“ vědy. K tomu mohou přispět všichni, kdo se podporou výzkumu zabývají. Vedle ministerstev a TA ČR také GA ČR. Zdá se, že nové vedení GA ČR je tomuto „mission-oriented“ přístupu nakloněno.
My obecně podporu výzkumu stavíme spíše na statistikách. Ale statistika je to, co bylo, a ne to, co bude. A situace se rychle mění. Dobrým příkladem je program TREND, kde byl mnohonásobně vyšší zájem o podporu nováčků (podprogram Nováčci v programu TREND zaměřený na nastartování vlastních výzkumných a vývojových aktivit u podniků, které doposud nerealizovaly na pravidelné bázi vlastní VaV aktivity – pozn. red.), než se očekávalo a než napovídaly statistiky. Mnoho změn se děje mimo záběr státu, což je samozřejmě velmi dobře. Veřejný sektor zaměřený na státní peníze toto příliš nevnímá, vzhledem k určité setrvačnosti a zaměření na to, „co je vždycky“. Mladí dnes uvažují jinak, mají chuť na výzkumu založit byznys. Nové trendy a nové technologie, kterým se věnují například start-upy, v Národní politice postihnuty nemáme, protože se samozřejmě ještě neobjevují v žádných statistikách. A proto by se také tvorby a realizace Národní politiky měli více účastnit mladší lidé, „usazení v současném dění“.
Děkuji za odpovědi.
Pro Vědavýzkum.cz se ptal Lukáš Kačena.
Rut Bízková
Bývalá ministryně životního prostředí, předsedkyně Technologické agentury ČR a ředitelka Středočeského inovačního centra, v současné době konzultantka a poradkyně předsedy vlády. Rut Bízková byla od roku 1999 vedoucí oddělení mezinárodních aspektů průmyslové politiky Ministerstva průmyslu a obchodu, následně poradkyní náměstka ministra pro energetiku, hutnictví a stavebnictví. Od roku 2004 působila v české informační agentuře životního prostředí CENIA, od roku 2006 byla náměstkyní ministra životního prostředí a ředitelkou sekce ekonomiky a politiky životního prostředí. V roce 2010 se stala ministryní životního prostředí ve vládě Jana Fischera, po jmenování nové vlády působila jako první náměstkyně. Byla členkou výzkumné rady Technologické agentury ČR a od roku 2012 do března 2016 její předsedkyní.
Brzy na portále Vědavýzkum.cz najdete pokračování rozhovoru s Rut Bízkovou. V něm se dočtete, co očekává od plánovaného posílení institucionálního financování nebo kdo skutečně koordinuje a řídí vědní politiku v ČR a jak se ji daří komunikovat s veřejností.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Lukáš Kačena
