O nastavení programů účelové podpory výzkumu a vývoje i metodice hodnocení výzkumných organizací jsme si povídali s ekonomem Štěpánem Jurajdou, který je členem Rady pro výzkum, vývoj a inovace a předsedou její Komise pro společensko-vědní a humanitní obory.
Štěpáne, hned první otázka je trochu citlivější, vzhledem k tomu, jak je premiér Andrej Babiš vnímán širokou veřejností. Ale jak vidíš Radu pro výzkum, vývoj a inovace, které jsi členem, pod jeho předsednictvím?
Rada je pod premiérem Babišem akční. A to především ve vztahu k jednotlivým resortům.
Jaké vidíš hlavní úkoly, které v současné době před Radou stojí?
Dle mého názoru jsou tři hlavní úkoly, které před Radou a jejím Odborem na Úřadu vlády jsou. První se týká náběhu nového způsobu hodnocení programů účelové podpory, druhý postupné implementace metodiky hodnocení institucionální podpory, tj. Metodiky 2017+, a třetí se týká problematiky OP VaVpI center a velkých infrastruktur a jejich udržitelnosti.
Jak je to s programy účelové podpory?
Již v roce 2015 byly vládou schváleny Radou navržené zásady pro vyhlašování a hodnocení programů účelové podpory, které do určité míry vycházely z individuálního projektu národního, zkráceně IPN, Metodika. A resorty si postupně zvykají na tento nový princip. Především na upravený proces předkládání svých programů účelové podpory Radě. Ať už jde o programy zcela nové či navazující. Návrhy programů mají např. obsahovat ex ante hodnocení a popis intervenční logiky programu.
Daří se Radě s resorty komunikovat?
Rada si vytvořila nový mechanismus, který postupně zavádí. Ke každému resortu je přiřazen zpravodaj Rady, který by pak měl být schopen Radě představit věcný obsah předkládaného návrhu programu. Kromě toho se tento zpravodaj zúčastní každoročních rozpočtových jednávání s daným resortem. Zároveň by Komise pro hodnocení výsledků výzkumných organizací a ukončených programů, zkráceně KHV, měla posoudit, zda postup zvolený resortem při hodnocení nebo předkládání daného programu odpovídá principům a je v souladu s obecnou praxí.
Jak se k tomu resorty a ostatní poskytovatelé staví?
Resorty i poskytovatelé si na to pomalu zvykají a už ví, že jejich návrh musí obsahovat např. rámec hodnocení, pomocí kterého bude moci resort posoudit, zda program dosáhl svých cílů a nejenom počtu čárek v RIVu. Jde o ty reálné cíle. A toto vnímám jako velký posun dopředu, který si Rada a její Odbor na Úřadu vlády mohou přičíst k dobru.
Často ale resorty sečtou projekty a čárky v RIVu a nic víc.
Ano, tak to někdy minimálně působí a vychází to z dřívějších pravidel. Myslím, že je důležité dosáhnout stavu, kdy se vyhodnocení programu nerovná ujištění, že každý projekt daného programu měl nějaké výstupy, tzv. splnil. Ambiciózně nastavený program cílící na riskantní projekty může přece mít část projektů, které budou neúspěšné. Ale pak bude mít některé projekty, které budou mimořádně úspěšné. Což by se u programu nastaveného na jistotu nemuselo stát. Myslím si, že v komunikaci s resorty ve vztahu k hodnocení programů jsme se poměrně dost posunuli a máme nakročeno správným směrem.
Jedná Rada s resorty ohledně hodnocení jejich resortních organizací? To je také významné téma.
Ano, Rada s resorty jedná podobně i při hodnocení resortních výzkumných organizací. Primární roli při hodnocení tu má opět resort, který si nastaví vlastní metodiku odpovídající resortním výzkumným potřebám. Mnohé resorty už to mají, další na tom pracují. Úřad vlády a zástupci Rady se pak schází se zástupci resortů a říkají jim: vaše ústavy dopadly při hodnocení v Modulu 1 a 2 Metodiky 2017, tj. v celonárodním srovnání aplikovaných a badatelských výstupů tak a tak. To je zase užitečná doplňková informace pro resort, i když samozřejmě poslání resortních výzkumných organizací není publikovat ve špičkových časopisech. Některé organizace přitom mají rozsáhlé špičkové publikace, jiné nemají mezinárodní publikace prakticky žádné. Pokud nejde o čistě servisní organizace, je pak na místě otázka zda jsou metodicky v kontaktu se současným výzkumem. Rada se tedy ptá resortů, jak si vyhodnotily své výzkumné organizace a KHV může opět dát stanovisko, zda resortní metodika hodnocení je v nějakém vztahu k Metodice 2017+, popřípadě k tomu, jak hodnotí ostatní resorty. Může říci – tento resort to dělá výborně, ale tento resort to dělá nějak zvláštně. A my se ho při příštím rozpočtovém projednávání můžeme zeptat, proč to hodnotí kvalitativně jinou metodikou než ostatní.
Jak jsme na tom s Metodikou 2017+?
U metodiky máme za sebou první rok, který byl pilotní. A to se projevilo především u modulu 1, ten se týká kvality vybraných výsledků. Za Radu a KHV nastavujeme nějaké drobné změny, aby výzkumné organizace, hodnotitelé i odborné panely například lépe chápali dvě odlišná kritéria, která jsou při hodnocení používána – tj. společenská relevance a badatelské kritérium originálního výzkumu.
Jak je na tom modul 2, to je výkonnost výzkumu?
U modulu 2 je důležité, aby byl poskytovateli i Radou důsledně používán pro účely srovnání jen uvnitř jednotlivých oborů, tak je ostatně konstruován. Například pokud bychom brali jako hlavní výstup modulu součet napříč obory všech publikací hodnocených modulem jako nadprůměrně kvalitní, pak by tento součet odrážel primárně přírodovědecké výstupy a to díky tomu, že mají dnes vysoký podíl na celkovém rozpočtu a také díky tomu, že se v nich publikuje častěji než v jiných oborech. Chemický inženýr publikuje více článků než teoretický matematik, i když jsou oba stejně kvalitními vědci. Doufám, že se do budoucna využití Modulu 2 například ze strany Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy zvýší, snad i díky tomu, že jsme za Radu poslali do Parlamentu malou, ale zásadní novelu stotřicítky.
Jak to vidíš s postavením humanitních a sociálně-vědních oborů v rámci celé Metodiky 2017+?
Modul 2, to je tzv. modul celkového výkonu, který je založený na datech z Web of Science, zatím nemůže žádným způsobem postihnout profil kvality ani celkový rozsah výzkumu v humanitních oborech. Ale týká se to do velké míry i některých společensko-vědních oborů – například práva. Je to velká výzva pro KHV a také pro Komisi pro společensko-vědní a humanitní obory při Radě, jejíž jsem předsedou. Chceme, aby se prodiskutovala a našla možnost, jak implementovat do celkového systému hodnocení Metodiky 2017+ nějakou obdobu modulu celkového výkonu, to je Modulu 2, který dnes primárně funguje pro přírodovědné obory, také pro humanitní a ostatní obory, které mají minimální oporu ve Web of Science.
A vidíš nějaký časový horizont?
Doufám, že se nám to do jednoho až dvou let podaří. Důležité je, aby humanitní obory věděly, že jsou Metodikou 2017+ dostatečně podchyceny, že na nich záleží. Že záleží na tom, jak kvalitní výstupy výzkumníci v humanitních a společensko-vědních oborech posílají do RIVu už dnes, kdy ještě v těchto oborech typicky hodnotíme jen méně než 10 procent badatelských výsledků v Modulu 1. Myslím, že je třeba říci, že i na těch zbývajících 90 procentech záleží, že se za plného náběhu Metodiky 2017+ budou hodnotit a zaslouží si podpořit.
Štěpáne, děkuji mockrát za rozhovor a přeji příjemné prožití adventního času.
Za portál Vědavýzkum.cz se ptal Aleš Vlk.
Štěpán Jurajda
Vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR a profesor ekonomie na Centru pro ekonomický výzkum a doktorské studium Univerzity Karlovy (CERGE). Jeho výzkumným oborem je ekonomika trhu práce a aplikovaná ekonometrie. Po doktorátu na University of Pittsburgh hostoval na Princeton University. V letech 2009 až 2013 byl ředitelem CERGE-EI, společného pracoviště CERGE a NHÚ AV ČR, a také předsedou Oborové komise pro společenské a humanitní vědy Grantové agentury České republiky a členem řídícího výboru Individuálního projektu národního Mezinárodní audit výzkumu, vývoje a inovací v ČR. Od roku 2014 je členem vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
