Tomáš Mocek: Dolní Břežany se stávají Mekkou laserového výzkumu

Jaký byl pro laserové centrum HiLASE rok 2020?

Navzdory tomu, že rok 2020 byl pro celou společnost složitý, tak pro HiLASE byl, co se týče dosažení vědeckých výsledků, paradoxně vynikající. A to jak s ohledem na počet publikovaných článků, tak i kvalitu časopisů, ve kterých tyto články vyšly.

Dařilo se nám také v získávání patentů. A v neposlední řadě, rok 2020 byl pro HiLASE velkým milníkem v oblasti smluvního výzkumu, protože jsme dokončili a dodali dva zákaznické laserové systémy. Jednak laser PERLA 100, ten byl pro zákazníka v České republice, a potom GO pico, který byl pro klienta v Jižní Koreji. Tam probíhala vzhledem k pandemii a nemožnosti cestování instalace vzdáleně, ale vše se podařilo a byla to velice zajímavá škola pro náš tým.

Takže z hlediska naplňování našeho poslání byl rok 2020 velmi úspěšný. Nutno k tomu však dodat, že to bylo dáno i určitým efektem setrvačnosti, protože na všechny tyto výsledky, publikace, patenty a dokončení smluv bylo samozřejmě, abych tak řekl, zaděláno již v roce 2019. A jejich úspěšné dokončení padlo do roku 2020.

Je přesto něco, co byste si přál, aby dopadlo jinak?

O poznání méně pozitivní byl okamžitý efekt pandemie, který jsme pozorovali už v březnu roku 2020. Ten vyústil ve zrušení již předjednaných zakázek smluvního výzkumu. V tuto chvíli jsme naprosto jasně poznali, že průmysl je v krizi velmi konzervativní. Když došlo k jarní celostátní karanténě, tak u většiny smluv, které jsme měli už připravené k podpisu, nám bylo druhou stranou sděleno, že se musí počkat, až se ekonomická situace zlepší.

Naštěstí toto rychlé ochlazení nebylo pro cashflow centra HiLASE nijak fatální. A to z toho důvodu, že dominantní část našeho financování pochází z mnohaletých projektů od veřejných poskytovatelů podpory. Smluvního výzkumu se to dotklo částečně, ale ten zatím nepředstavuje až tak velkou část příjmů potřebných pro zajištění chodu Centra HiLASE. Takže v roce 2020 jsme si s tím bez problému poradili. V letošním roce se už situace začíná zlepšovat i v oblasti smluvního výzkumu, takže jsem přesvědčen, že si s tím poradíme i letos.

Jak se vaše centrum vypořádalo se situací kolem pandemie COVID-19? V čem se vás nejvíce dotkla?

Z přijatých opatření to asi bylo masivní využívání home office. Na HiLASE jsme měli politiku home office zavedenou již dávno před covidovou krizí, takže pro nás nebyla práce z domova žádný problém. Lidé už na to byli zvyklí, takže akorát během minulého roku většina týmu trávila doma výrazně delší dobu, než-li tomu bylo v minulosti. Pozitivní na celé věci je, že se například v případě týmu projektového řízení a administrativní podpory ukázalo, že jsme schopni po omezenou dobu fungovat téměř výhradně na bázi home office. Smlouvy, nákupy, administrativa – toto vše se dá v podstatě dělat i mimo infrastrukturu HiLASE.

To se samozřejmě netýká experimentátorů a laboratorního vývoje. Experiment se sám nepostaví a neodměří. Ale zase se ukázalo, že teoretici mohou trávit podstatně delší dobu na home office a zároveň dosahovat skvělých vědeckých výsledků. Stačí, že se připojí na náš server a mohou klidně počítat odkudkoliv.

Bylo něco, co pro vás bylo v rámci fungování během pandemie úplnou novinkou?

Nové pro nás bylo nastavení nových protokolů. Taková Chytrá karanténa v rámci HiLASE. Na počátku pandemie jsme museli rychle vytvořit metodiku pro to, aby každý zaměstnanec, který je covid pozitivní nebo se necítí dobře, přesně věděl, co má dělat, koho má informovat, jak nahlásit kontakty kolegů, se kterými byl bezprostředně ve styku a tak dále. Na základě toho pak náš bezpečnostní technik rozhodne, že se například část pracoviště, ať už je to kancelář nebo konkrétní laboratoř, dočasně uzavře nebo dezinfikuje.

Pokud se jedná o styl vědecké práce, na který jsme byli zvyklí, tak tam se pandemie projevila velmi negativně. Jednak po dobu celého roku bylo zakázáno cestování, to znamená žádné účasti a prezentace na fyzických konferencích, pouze virtuálních. Žádné veletrhy, což pro nás speciálně představovalo velký problém, protože naše laserové systémy ukazujeme, pokud je to možné, in natura. Nemohli jsme jezdit na zahraniční partnerská pracoviště a nemohli jsme ani přijímat hosty nebo stážisty.

Když už jste zmínil to zahraničí: Poklesl během pandemie zájem zahraničních vědců?

Významně se omezil počet nových nástupů. Zajímavé je, že v případě Čechů tomu bylo přesně naopak. Takže cizinci se k nám nehlásili kvůli uzavřeným hranicím a obavám o zdraví, nicméně jak Česko zasáhl propad ekonomiky, tak na řadu pozic, které jsme vypsali, se nám přihlásilo nebývalé množství velmi kvalitních českých kandidátů, takže naopak bylo z čeho vybírat.

Dále se nás dotklo omezení návštěv externích uživatelů naší výzkumné infrastruktury. V několika případech jsme si odzkoušeli takzvané remote access, což znamená, že externí uživatel sice získal přístup a takzvaný beamtime, ale fyzicky nepřijel. Experiment za něj „odpracoval” tým HiLASE, nicméně zahraniční uživatel, například z USA, byl přítomen online během realizace a vlastního měření. Ukázalo se tedy, že vzdálený přístup na infrastrukturu je možný.

Centrum HiLASE vyvíjí laserové technologie především pro průmyslové aplikace. Jaký je o tyto technologie zájem aplikační sféry u nás a v zahraničí?

Momentálně pozorujeme, že dochází k oživení a zájem o naše služby a lasery se opět zvyšuje. A je to, mimo jiné, i díky cílené a propracované online kampani v druhé polovině roku 2020, kdy náš PR a marketingový tým investoval hodně času do nových nástrojů přes sociální sítě a přes networkování. Uspořádali jsme řadu webinářů, speciálních workshopů s cílovým skupinami z vybraných teritorií po světě a snažili jsme se prezentace vždy ušít na míru. A troufám si tvrdit, že nyní začínáme sklízet plody této práce, protože naše úsilí se přetavuje do podoby konkrétních společných projektových záměrů nebo zakázek smluvního výzkumu.

Kde vidíte budoucnost celého oboru?

Budeme samozřejmě pokračovat v tom, co umíme a děláme nyní, ale dlouhodobě bude stále větší důraz na digitalizaci všech procesů. Určitě poroste význam aditivních technologií v kombinaci s našimi lasery. A v případě laserových zdrojů bude docházet k mnohem většímu zapojení prvků umělé inteligence a machine learning. V budoucnosti si dovedeme představit, že zákaznický laser, který postavíme a dodáme zákazníkovi, bude v podstatě bezúdržbový a diagnostiku bude možné v případě problému provést vzdáleně. Návštěva technika bude spíše výjimečná. HiLASE má také ambici vyvíjet laserové technologie, které budou kvalifikované pro vesmírné aplikace. Tam vidíme dlouhodobě obrovský potenciál.

V uplynulých letech se v Dolních Břežanech etablovala laserová vědecká centra ELI a HiLASE. Kolem nich začaly vznikat další projekty – jako například aktuálně inovační hub Brain 4 Industry. Jaké postavení má dnes český laserový výzkum v mezinárodním srovnání?

Dnes, po deseti letech budovatelského období Centra HiLASE a ELI Beamlines, lze hrdě prohlásit, že naše břežanské lasery jsou na absolutní světové špičce. Taková koncentrace laserů se špičkovými parametry, které máme, není nikde jinde ve světě. Česká republika může být právem hrdá na to, že náš laserový výzkum je nyní skutečně na vynikající úrovni. Jsme velmi viditelní a respektováni mezinárodní vědeckou komunitou. Dolní Břežany začínají být takovou Mekkou pro laserový výzkum a vývoj.

Proč tomu tak podle vás je?

To, co se nám osvědčilo v případě HiLASE je náš koncept „vše pod jednou střechou”. To znamená, že oproti jiným laserovým centrům po světě, máme na HiLASE pod jednou střechou jednak velmi silný vlastní vývoj laserových systémů a souvisejících technologií a jednak aplikační stanice, kde jsou naše lasery využívány. Máme navíc také skupinu teoretického prediktivního modelování. To tvoří dohromady ekosystém, kde dochází k pozitivní zpětné vazbě, ve které se všechny tyto elementy navzájem ovlivňují a posilují.

V Dolních Břežanech dnes pracuje řada zahraničních vědců, svá sídla sem přesunuly i některé technologické firmy. Zdá se, že spolupráce se úspěšně rozvíjí. Proč ale zrovna Dolní Břežany? Jsou něčím výjimečné, nebo šlo spíše o souhru náhod?

Obojí je pravda. Něco byla náhoda, například to, že osvíceným starostou Dolních Břežan je jaderný fyzik pan Věslav Michalik, který si shodou okolností vždy přál, aby se Dolní Břežany přeměnily na takový Garching u Mnichova, kde budou firmy nabízející produkty a služby s vysokou přidanou hodnotou a špičkové výzkumné instituce, nikoli montovny či skladovací prostory. Velký význam také hrálo to, že naše laserové technologie nijak neznečišťují životní prostředí a přítomnost vědců přispívá k lokálnímu posilování znalostní ekonomiky, například formou spolupráce s místní základní školou při speciální výuce technických předmětů.

Nicméně to klíčové pro výběr Dolních Břežan nebyla náhoda, protože pro umístění HiLASE a ELI Beamlines bylo třeba splnit řadu technických podmínek, například stabilitu podloží. Obě laserová centra musí být umístěna tam, kde je podloží vysoce stabilní kvůli vibracím. A to Dolní Břežany perfektně splňují, protože jsou na skále.

Jaké jsou pro vás výhody a nevýhody toho, že sídlíte mimo hlavní město Prahu?

Já vidím pouze výhody umístění HiLASE mimo hlavní město Prahu. Tou hlavní výhodou, kterou vidím, jako rodilý Pražák, je klid pro bádání. Být někde v centru velkého města není nijak výhodné - příliš to odvádí pozornost. Dopravní spojení (MHD) by sice mohlo být lepší, ale až dojde k dokončení metra D do Písnice, pak to bude velmi pohodlné. Dolní Břežany jako obec mají z našeho pohledu ideální pozici a zároveň velice kvalitní občanskou vybavenost, infrastrukturu a služby, které postačují pro to, aby si kolegové i třeba během obědové pauzy něco nakoupili nebo něco zařídili. A v neposlední řadě je tu zdravé životní prostředí a bezpečno. Jsme „na vesnici” a zároveň velice blízko Prahy. To jen potvrzuje, že původní vizionářský záměr projektů HiLASE a ELI Beamlines z roku 2009 byl správný.

Navíc si myslím, že neobjevujeme Ameriku, protože když se podíváme po světě, tak vlastně všechna významná výzkumná centra jsou koncentrována do klastrů na předměstí velkých aglomerací (Silicon Valley, Garching, Saclay, Daejeon, Sendai).

Je podle vás možné dnes podobně úspěšný ekosystém vybudovat i jinde v České republice?

Já si myslím, že to možné je, ale otázka je, zda je smysluplné a žádoucí budovat další takové oblasti na zelené louce v tak malé zemi jako je Česko. Mimochodem výborně také funguje oblast Brno a okolí, kde je Jihomoravské inovační centrum, velké množství hi-tech firem, několik výzkumných ústavů AV ČR a dvě univerzity.

Vaše centrum je hodně aktivní i v oblasti popularizace vědy. Pořádáte akce pro středoškoláky, provozujete popularizační web, v minulém roce jste slavili výročí 60 let prvního laseru. Pozorujete rostoucí zájem veřejnosti o vědecká témata?

Ano, dlouhodobě pozorujeme nárůst zájmu veřejnosti o vědu, výzkum a zejména o aplikace vědeckých výsledků do reálného světa. Lidi zkrátka čím dál více zajímá, k čemu je to dobré, jak to může (i nepřímo) zlepšit kvalitu života a prosperitu země. Když jsme ještě mohli organizovat dny otevřených dveří, tak byla vždy velmi rychle zarezervována všechna místa a měli jsme mnoho zájemců, na které se nedostalo. Mimochodem zájem roste ve všech věkových kategoriích.

Jak hodnotíte současný stav vědní politiky? Jsou některé věci, které byste jako výzkumné centrum v rámci ústavu Akademie věd ČR přivítali?

Necítím se být povolaný, abych se vyjadřoval k vědní politice české vlády, takže budu obecnější. Myslím si, že jako malá země s omezeným rozpočtem nemůžeme dělat všechno. Proto považuji za důležité klást větší důraz na stanovení národních priorit vědy a výzkumu. A to s důkladným zvážením toho, jaké prostředky a s jakými výsledky zde byly investovány. Za velmi špatné bych považoval nevyužít plně potenciál nově vybudovaných výzkumných center z operačních programů VaVpI a VVV. To by znamenalo mrhání penězi daňových poplatníků.

Za druhé, jednoznačně podporuji navýšení institucionální složky financování vědy a výzkumu. Stávající systém, který je založen dominantně na účelových prostředcích (projektech) není dlouhodobě stabilní. A to říkám s plným vědomím toho, že na HiLASE jsme velmi úspěšní v získávání účelové podpory. Každý projekt však jednoho dne skončí a pro dlouhodobou udržitelnost každé výzkumné instituce je žádoucí, aby systém financování byl vyladěn tak, aby byl stabilní. Lidé se pak cítí bezpečněji a podávají lepší pracovní výsledky.

Velkým trápením výzkumníků a projektů ve výzkumu a vývoji je jejich rostoucí administrace. Intenzivně se o tom diskutuje, dokonce byla zřízena pracovní skupina pro debyrokratizaci vědy. Vidíte nějaký pozitivní posun?

Určitě vidím posun k lepšímu. Po těch deseti letech, kdy se pohybuji v implementaci velkých projektů financovaných zejména MŠMT, se setkáváme s daleko větším porozuměním státních úředníků než v počátcích. Dnes už většina úředníků, se kterými spolupracujeme, chápe, co děláme a proč to děláme, a máme profesionální a korektní vztahy. Samozřejmě podporuji snížení administrativní zátěže, ale buďme realisté a řekněme si otevřeně, že nám nakonec stejně nezbude nic jiného, než se přizpůsobit nastaveným podmínkám... Přímým důsledkem současného stavu je to, že máme na HiLASE poměrně silnou skupinu projektového řízení, která umožňuje, aby se naši vědci mohli více věnovat výzkumu a nemuseli řešit administrativu.

Máte ve své pozici vedoucího centra stále čas na vědeckou práci?

Já se vědě věnuji nepřetržitě, pouze se změnila moje role. Mým úkolem je především definovat, odborně garantovat a udržovat strategický směr všech našich výzkumných a vývojových aktivit a vytvořit vhodné podmínky pro jejich realizaci vědeckým týmem HiLASE. Něco jako dirigent orchestru, který sám také nehraje na žádný nástroj.

V poslední době se tedy téměř vůbec nezabývám otázkou JAK vyřešit nějaký konkrétní problém v laboratoři - to je práce pro vojáky v poli. Zato se velmi intenzivně se zabývám otázkou, PROČ to děláme. Musím zajistit, aby náš výzkum a veškeré výzkumně-vývojové aktivity byly smysluplné a aby byly v souladu s naším posláním „Superlasery pro skutečný svět“. Neúčastním se sice experimentů v laboratoři, ale snažím se účastnit brainstormingů a vyhodnocovacích mítinků, pokud se mě to samozřejmě odborně týká. A většina vědeckých článků z HiLASE prochází mýma rukama.

Děkujeme za rozhovor!

Za redakci Vědavýzkum.cz se ptala Barbara Kytková

Tomáš Mocek

Tomáš Mocek získal titul Ph.D. v oboru fyzika na Korea Advanced Institute of Science and Technology (KAIST) v roce 2000 a také v oboru aplikace přírodních věd na Českém vysokém učení technickém v Praze v roce 2001. Od roku 2011 zastává pozici vedoucího laserového centra HiLASE Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR. Ve svém výzkumu se zabývá vývojem vysokovýkonných diodově čerpaných pevnolátkových laserů pro hi-tech aplikace, zdroji záření v EUV a střední infračervené oblasti, generací vysokých harmonických frekvencí, studiem vytváření periodických povrchových struktur laserem, laserovým urychlováním částic, diagnostikou hustého plazmatu, ionizací optickým polem, rentgenovými lasery, a spektroskopií laserového plazmatu. Je autorem či spoluautorem více než 190 vědeckých článků v impaktovaných časopisech, které dosud nasbíraly více než 3700 citací, a H-index 30. V roce 2000 získal Cenu Josefa Hlávky a v roce 2005 cenu "Otto Wichterleho".