Od studia expozice olovu v hrnčířských komunitách až po pokročilý výzkum rakoviny – doktorand a výzkumník Luis Antonio Rico Guerrero nyní pracuje v RECETOXu, kde zkoumá, jak chemické látky ovlivňují lidské zdraví. V rozhovoru vysvětluje, proč je prevence důležité a co ho jako vědce nejvíce motivuje.
Jak jsi se dostal do RECETOXu?
Vždy mě lákalo postgraduální studium v zahraničí. Pocházím z Mexika a původně jsem plánoval absolvovat magisterské studium v jiné zemi, například v Německu, pak ale přišel covid-19. Bylo téměř nemožné opustit Mexiko kvůli restrikcím, takže jsem zůstal a udělal si magisterské studium tam. Poté jsem byl naprosto přesvědčený, že doktorát chci dělat v zahraničí, a tak jsem hledal možnosti – a narazil jsem na nabídku z RECETOXu.
Jaký obor jsi v Mexiku vystudoval?
Mám vzdělání v oblasti environmentálních zdravotních věd. Je to kombinace sociálních věd, lidského zdraví, environmentálního zdraví a dalších. Někteří kolegové se věnují sociálním tématům, jiní biodiverzitě a ochraně druhů, další veřejnému zdraví. Já jsem si vybral cestu lidského zdraví. Po bakaláři jsem začal magisterské studium biomedicínských věd zaměřené na lidské zdraví. Vždy mě bavila toxikologie – konkrétně lidská toxikologie. Už během bakaláře jsem pracoval s in vitro toxikologií, což dělám i teď. Pracoval jsem s buňkami, zvířecími modely, jako jsou krysy a myši, ale i s žábami a šneky.
A co magisterské studium?
Pracoval jsem s hrnčířskou komunitou. Při výrobě keramiky se někdy používají barviva kontaminovaná olovem, takže jsou tito lidé neustále vystaveni jeho působení. Můj projekt se zaměřoval na expozici olovu a zdravotní účinky, například imunitní reakce. Bavilo mě to, protože to kombinovalo laboratorní práci s interakcí s komunitou. Rád jsem s lidmi mluvil a postupně s nimi takto během výzkumu budoval vztah.
Co následovalo pak? Podařilo se ti vycestovat?
Ano, získal jsem stipendium na šest měsíců výzkumného pobytu na University of Saskatchewan v Kanadě. Bylo to poprvé, co jsem byl v zahraničí – a můj první let vůbec! Pracoval jsem na vývojové toxikologii, převážně v laboratoři, se selátky. Mým úkolem byla kastrace – potřeboval jsem varlata k vytvoření 3D buněčného modelu připomínajícího tkáň (organoidy). Poté jsem buňky vystavoval chemikáliím a sledoval účinky, například genotoxicitu. Ten projekt jsem miloval a dokonce jsem zvažoval v Kanadě dělat i doktorát, ale projekty na katedře toxikologie byly více zaměřené na ekotoxikologii, ne na lidskou toxikologii, takže jsem hledal jinde.
Jak jsi našel současnou pozici?
Přes EURAXESS. Hlásil jsem se na pozice v Evropě a Kanadě. Nakonec jsem si vybral tento projekt, protože se mi líbilo téma hodnocení rizika karcinogenity a finanční možnosti. Můj současný školitel, Pavel Babica, se mnou vedl pohovor a také mě přijal.
Můžeš trochu víc popsat projekt, na kterém pracujete?
Identifikujeme chemické látky, které mohou podporovat karcinogenezi. U karcinogenů existují dvě kategorie: genotoxické karcinogeny, které poškozují DNA, a negenotoxické karcinogeny, které působí jinými mechanismy, například brání buněčné smrti, podporují zánět nebo narušují buněčnou signalizaci. Můj projekt se zaměřuje na buněčnou komunikaci – mezibuněčnou komunikaci prostřednictvím gap junction. Jsou to proteinové kanály spojující buňky, jako brčka, umožňující průchod molekul. Zdravé buňky komunikují, aby udržely homeostázu. Pokud chemikálie tuto komunikaci naruší, buňky se mohou nadměrně množit a stát se rakovinnými. Testujeme chemikálie podezřelé z negenotoxické karcinogenity právě hodnocením této komunikace.
Proč je podle tebe toto téma důležité?
Kvůli prevenci. Rakovina je druhou nejčastější příčinou úmrtí na světě. Pokud dokážeme identifikovat karcinogenní chemikálie včas, můžeme zabránit jejímu dalšímu rozvoji. Navíc používáme metody založené na umělých buňkách, čímž snižujeme testování na zvířatech, které je drahé, časově náročné a někdy nerelevantní pro člověka.
Vidíš nějaké rozdíly v přístupu k vědě v Mexiku, Kanadě a Česku?
V Mexiku jsou omezené zdroje. Buňky jsem počítal ručně pod mikroskopem. Tady to dělají stroje automaticky. V Kanadě jsem objednal sady a měl je do měsíce; v Mexiku to trvalo šest měsíců. Kanada a Česko více investují do vědy, což výzkum urychluje.
Když se ohlédneš zpět do dětství nebo dospívání, co si myslíš, že tě přivedlo k vědě?
Na střední škole mě bavila biologie a chemie, proto jsem si vybral environmentální vědy. Nejsem skvělý v matematice, ale baví mě statistika, když se aplikuje na reálné problémy.
A na obecné rovině? Co je tvoje největší motivace?
Pocit, že přispívám k lepšímu světu. Nejsem Superman, ale zanechat něco hodnotného pro budoucí generace je pro mě důležité.
Stýská se ti po něčem z tvého rodného Mexika?
Ano, jídlo – ale také život, který jsem tam měl. Přesun do zahraničí člověka změní, ale je to příležitost růst a objevovat nové věci.
Máš nějaký vzkaz pro mladé nebo budoucí vědce?
Věřte si a miřte vysoko. V Mexiku máme skvělé vědce, ale musíme hledat větší příležitosti globálně, abychom naši vědu posunuli.
Zdroj: RECETOX
- Autor článku: ne
- Zdroj: RECETOX
