Eva Lehečková: Hledáme zdroje financování i v soukromém sektoru

Čemu jste se ve výzkumu věnovala, než jste převzala vedení fakulty?

Moje vědecké zázemí je v kognitivní lingvistice a konstrukční gramatice. Tedy v oborech, které zkoumají, jak se naše vnímání reality promítá do jazyka –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ do volby slov i stavby vět. Když třeba popisujeme situaci, už samotné pořadí a výběr detailů napoví, čemu přikládáme váhu: kam dáme aktéra, kam děj a co vůbec zmíníme. Každý jazyk v sobě navíc nese kulturní a komunikační vzorce dané tím, jak se historicky vyvíjel. Důležité je tedy umět obě perspektivy spojit. K tomu nám pomáhají jazykové teorie i experimenty.

Komunikace je komplexní věc, nejde jenom o jazyk. Věnujete se také neverbální komunikaci?

Ano, kromě gestikulace je důležitá také pozice těla nebo mimika. Proto jsme v rámci výzkumu vytvořili malý český multimodální korpus CZICO (Czech Interactional Corpus), který ve formě videí zachycuje komunikaci „naživo“. Díky podrobnému přepisu umožňuje zkoumat, jak se význam vytváří v reálných situacích, třeba když si lidé něco vysvětlují. Taková data jsou cenná nejen pro základní výzkum jazyka, ale i pro vývoj technologií, které mají lidské komunikaci lépe rozumět – včetně AI systémů.

Hodí se vám vaše odborné zázemí i v roli děkanky? Umět číst gesta nebo neverbální komunikaci může být při práci s lidmi hodně užitečné.

Určitě mám větší vnímavost vůči neverbálním signálům. Z velké části bych to ale nazvala spíše profesní deformací, která mi v komunikaci s lidmi nijak zvlášť nepomáhá – naopak. Momenty, kdy v komunikaci vypadnu z role děkanky a v hlavě mi naskočí mé vědecké otázky, jsou zajímavé.

Praha je pro část studujících finanční bariéra

V dnešní době vstupují do výzkumu v humanitních a společenských vědách také technologie. Filozofická fakulta sídlí hned v několika historických budovách v centru Prahy. Narážíte na to, že je těžké je z prostorového hlediska přizpůsobit současným potřebám?

Sídlo v historických budovách je téma, které hodně řešíme, a netýká se jenom nás, ale například i Právnické fakulty UK a dalších. Kromě budovy na Náměstí Jana Palacha nám také patří barokní Šporkův palác v Hybernské ulici, kde jsou jakékoliv zásahy velmi složité. Dokončujeme také rekonstrukci komplexu budov s historickými prvky v Opletalově ulici, kde jsme mimo jiné hledali řešení pro umístění velké studovny nebo místnosti pro uchování vzácných tisků. V každé budově máme jasně dané mantinely pro výstavbu a do nich se snažíme dostat naše vzrůstající požadavky na technické vybavení. Nejsme ale z hlediska technologického vybavení CERN, takže si s tím zatím dokážeme nějak poradit.

I přes naše historická sídla hledáme způsoby, jak nevypadat kamenně. I směrem ke studujícím chceme vysílat signál, že se u nás dělá moderní věda.

Jaký je zájem o studium na Filozofické fakultě?

Neustále řešíme, jak oslovit více zájemců v souladu s demografickou křivkou. Jednou z cest, kterými jsme se vydali, je postupná reforma studijních programů pregraduálního studia. Už několik let řešíme, jak obory vystavět tak, aby se studující seznamovali s moderními metodami a znalosti korespondovaly s tím, co v dnešní době absolventi potřebují. Jedním úspěšným příkladem je, že už třetí rok se mohou studující hlásit na magisterský obor Muzejní studia, o který je mimořádně velký zájem. Chodí na něj absolventi z různých oborů i fakult a studium je hodně zaměřené na praxi. Spolupracujeme s Humboldtovou univerzitou v Berlíně i řadou českých muzejních institucí. Takových interdisciplinárních studijních programů budujeme více.

Jaký je typický profil zájemce o studium na Filozofické fakultě?

Podobné nejspíš bude, že je fascinuje role jednotlivce ve společnosti, a to i v jejích proměnách v čase. Zajímavé je, že v porovnání s některými jinými fakultami naši studující pocházejí z diverzifikovanějších prostředí z hlediska socioekonomického zázemí. Pro řadu z nich je tedy umístění fakulty v Praze obrovská finanční zátěž, často i překážka ve studiu. Proto se teď snažíme být aktivní v nastavování podmínek rozdělování sociálních stipendií nebo promýšlet praktické kroky pro sladění studijního, pracovního a osobního života studujících. Řešení této otázky bude důležitá součást mého druhého děkanského mandátu.

V otázce donorství se s řadou kolegů neshodneme

Jak jste na fakultě přistoupili k financování doktorandů v prezenčním studiu, kterým nová reforma vysokoškolského zákona garantuje minimální mzdu?

Museli jsme významným způsobem snížit jejich počet, z institucionálních prostředků jich nyní financujeme 42. Hodně jsme také v posledních letech změnili přístup – snažíme se, aby se doktorandi na svůj výzkum mohli více soustředit a dokončili disertaci v řádné době studia.

Jednotná pravidla na celé Univerzitě Karlově jsou nyní nastavená tak, že studující v prvním ročníku, kterých se změna povinně týká, mají zákonem stanovené minimum doktorského příjmu (pozn. red.: 24 960 Kč). Ti, kteří aktuálně studují ve druhém a vyšším ročníku, mají 17 500 Kč, ale od příštího roku budou mít všichni stipendium dorovnané na stejnou výši a valorizované. Navíc některé zdroje, které studující získají navíc, například z Grantové agentury Univerzity Karlovy, na FF UK ponecháváme nad rámec doktorského příjmu. Snažíme se tak studující motivovat, aby podobné příležitosti využívali.

Pracujeme také s externími prostředky. Akademici s příjmy pro doktorandy počítají ve svých grantech a připravujeme smlouvy o spolupráci s ústavy Akademie věd. Také postupně jednáme s donory ohledně podpory konkrétních témat doktorských prací nebo směrů výzkumu.

Zatím jsem neslyšela, že by se jiné instituce pouštěly do podobného způsobu financování.

V zahraničí je to běžný směr, který mi dává smysl a ráda bych ho rozvíjela i nadále. Je to ale běh na dlouhou trať, zvláště v sociálně-humanitních oborech. Hodně také změnila válka na Ukrajině – za poslední tři roky jsme dostali hned několik darů specificky orientovaných na podporu ukrajinských studujících, badatelů nebo témat. A pak se s některými donory potkáváme ve vnímání společenské relevance některých témat – například duševního zdraví mladistvých, etických aspektů umělé inteligence, socioekonomických bariér ve vzdělávání, výzkumu dezinformací.

Nemáte obavu, že spoluprací se soukromými donory přijdete o svobodu výzkumu?

Vzhledem k tomu, že se jedná o smluvní spolupráce, instituce si drží svobodu i kontrolu. Hodně ale vnitřně diskutujeme o případném reputačním riziku a nutnosti dobrého nastavení spolupráce s etickými mantinely. To jsou ale obecné problémy spojené s donorstvím v akademickém sektoru, tudíž nejsme jediní, kdo je řeší. Naopak to vnímám tak, že nám dárci pomáhají otevírat dveře k výzkumu v oblasti společensky relevantních témat, po kterých je čím dál tím větší poptávka a pro nás příležitost. Příkladem takového projektu může být New Leaf Česko, který vedla Melanie Zajacová, vedoucí naší katedry sociální práce.

Na fakultě pod vaším vedením dochází i k dalším změnám, například ke slučování kateder. Jak jste s tím daleko?

Když jsem se stala děkankou, měla fakulta 50 kateder a ústavů, dnes je jich přibližně 35. Už teď ale vidíme pozitivní dopady a změny se přirozeně propojují s reakreditacemi, vznikem nových studijních programů a posilují spolupráci napříč fakultou. Je to náročný proces, ale myslím, že management dotčených kateder kroku rozumí. Postupně vzniká přehlednější, hierarchická struktura. Ve slučování ústavů dále pokračujeme, za rozumný bych považovala počet pod třicet, ale zároveň s jasně nastavenou administrativní podporou pro vedení ústavů a oddělení, která jsou jejich součástí.

Každé zlo se může přetavit v něco dobrého

Blíží se dvouleté výročí prosince 2023 a tragické střelby. Jak se tato událost dnes propisuje do dění na fakultě?

Shrnout situaci do několika vět je nesmírně těžké, možná až nepatřičné. Myslím, že většina zaměstnanců i studujících postupně umisťuje událost do minulosti a dívá se vpřed, což je i podle odborníků zdravý a žádoucí vývoj. Jinak ji samozřejmě prožívají ti, kterých se událost dotkla nejvíce. Prochází jiným procesem a mají jiné potřeby.

Hrozné věci ale mají potenciál přetavit se v něco dobrého, co nám pomáhá se s nimi vyrovnat. Díky finanční podpoře MŠMT jsme nabídli studujícím i zaměstnancům možnost vzdělávání v různých oblastech – od duševního zdraví až po manažerské řízení. Hodně týmů se totiž po události částečně rozpadlo a potřebovaly různé formy podpory. Na vedoucí pracovníky to dlouhodobě kladlo enormní nároky – aby situaci manažersky zvládli, ale aby nevyhořeli.

Vidím, že to hodně pomohlo všem, kteří tuto pomoc využili a dokázali své potřeby a výzvy pojmenovat. Posílilo je to nejen z hlediska individuální psychické odolnosti, ale i kompetencí. Stávající nabídku rozvojového vzdělávání bychom proto rádi udrželi i v budoucnu. Dokonce této oblasti vymezím i proděkanskou pozici pro podporu zaměstnanců a studujících.

Těšíte se na další čtyři roky vašeho mandátu, které jsou před vámi?

Já, stejně jako moji kolegové ve vedení, jsme se rozhodli, že budeme sloužit fakultě, jak nejlépe dovedeme, a to mnohdy i na úkor naší vědecké dráhy. To je moje mantra, která není jenom formálním diplomatickým výrokem, ale je hodně prožitá. Převážila i před několika měsíci, kdy jsem se rozhodla, že se po těch čtyřech letech, které opravdu nebyly jednoduché, budu znovu ucházet o pozici děkanky. Myslím, že kontinuita ve vedení je pro instituce dobrá. Jen bych si přála, aby nadcházející mandát byl klidnější než ten minulý.

Eva Lehečková je od roku 2022 děkankou Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Aktuálně působí jako předsedkyně Asociace děkanů filozofických fakult. Vystudovala češtinu a francouzštinu na FF UK, odborně se zabývá kognitivní lingvistikou, konstrukční gramatikou a multimodální komunikací. Za řízení fakulty v období po vražedném útoku na FF UK v prosinci 2023 byla mimo jiné v roce 2024 spolu s akademickou obcí FF UK oceněna Stříbrnou medailí předsedy Senátu Parlamentu ČR.