Klára Kosová: Rodičovství není rizikem pro rozvoj akademické kariéry

Pamětní grant Martiny Roeselové, který podporuje mladé rodiče ve vědě, byl od roku 2016 určen žadatelkám a žadatelům z oblasti přírodních věd. Od roku 2025/2026 se jeho působnost nově rozšiřuje i na humanitní a společenské obory. Jak toto rozšíření v kontextu českého akademického prostředí vnímáte?

Jednoznačně jej vnímám jako vítaný a potřebný krok. Během svého doktorského studia na University of Groningen v Nizozemsku jsem se setkala s tím, že podobná podpora vědců a vědkyň s pečujícími povinnostmi je zcela běžná. Nehraje zde přitom zásadní roli to, zda se jedná o přírodní, nebo humanitní vědy. Zejména v současnosti, kdy se humanitní a sociální vědy stále více propojují s výpočetními metodami, datovou analýzou a nástroji AI.

V českém prostředí podobně zaměřený nástroj dosud chyběl. Jeho zavedení proto považuji za důležité i z hlediska mezinárodní konkurenceschopnosti – humanitní a sociální vědy u nás dlouhodobě nemají tak silné postavení v mezinárodním srovnání, jaké by si zasloužily. Právě cílená podpora v klíčových fázích akademické kariéry k tomu může významně přispět.

Rodičovství není překážka v akademické kariéře     

Jak jsou podle vaší zkušenosti v zahraničí nastaveny nástroje podpory, aby rodičovství nebo jiné pečující role nevedly k dlouhodobému přerušení či zpomalení akademické kariéry?

Vycházím především ze své osobní zkušenosti z Nizozemska, kde jsem absolvovala doktorské studium v době, kdy byl mému prvnímu synovi jeden rok. Rozdíl mezi českým a nizozemským prostředím byl opravdu výrazný.

V Nizozemsku jsem se pohybovala v prostředí, kde bylo zcela běžné, že doktorandky mají malé děti. O rodičovství se mluvilo otevřeně a bez obav. Když jsem oznámila své těhotenství, setkala jsem se s gratulacemi a s věcnou debatou o tom, jak nastavit další postup tak, aby bylo možné skloubit rodičovství s pokračováním ve vědecké kariéře. Důraz byl kladen především na psychickou pohodu, s vědomím, že ta je předpokladem dlouhodobě udržitelné odborné práce.

Druhé těhotenství jste již prožila zpátky v ČR. V čem byla vaše zkušenost odlišná?       

Zpočátku jsem se obávala těhotenství otevřeně komunikovat, protože jsem si nebyla jistá reakcemi okolí. Setkala jsem se i s postoji typu: „Tak to asi přerušíte?“ nebo „Nechcete doktorát raději ukončit?“ V některých případech zazněly i otázky, zda jsem si neměla dříve rozmyslet, jestli chci děti, nebo akademickou kariéru.

Nechci paušalizovat – situace se postupně zlepšuje a zažila jsem i výraznou podporu ze strany kolegů. Přesto ale považuji rozdíl v mentálním nastavení institucí i jednotlivců za zásadní. V Nizozemsku není rodičovství vnímáno jako překážka akademické dráhy, zatímco v českém prostředí je stále často chápáno jako její výrazné riziko.

Ačkoli s Pamětním grantem Martiny Roeselové zatím nemáte přímou zkušenost, protože do programu vstoupíte v roce 2026, přijde vám, že je grant nastaven dostatečně flexibilně?

Na základě popisu grantových podmínek i osobní zkušenosti s grantovým řízením považuji nastavení grantu za velmi flexibilní. V rámci přihlášky jsem sice předkládala plán na následující akademický rok, včetně konkrétních cílů a milníků, zároveň však bylo zřejmé, že se počítá s proměnlivostí akademické reality.

Například publikační proces se může výrazně protáhnout a není vždy možné dodržet původně stanovený harmonogram. Pokud se některých cílů nepodaří dosáhnout v plánovaném čase, není to vnímáno jako selhání. Klíčová je průběžná komunikace a pravidelné reportování, které probíhá každé tři měsíce. Tento přístup považuji za realistický a zároveň vstřícný k lidem, kteří se snaží skloubit vědeckou práci s péčí o rodinu.

Certifikovaný program C4DHI reaguje na rozvoj „digitálního“ rozměru výzkumu v teritoriálních studiích a moderní historii

Digital Humanities jsou interdisciplinární oblastí na pomezí humanitních a společenských věd a informatiky. Zkoumají, jak digitální technologie, data a výpočetní metody proměňují výzkum, výuku i publikování v oborech, jako jsou historie, literární věda, lingvistika, archeologie, dějiny umění, filozofie či politologie. Center for Digital Humanities Integration (C4DHI), které jste spoluzaložila na Institutu mezinárodních studií FSV UK, vzniklo v roce 2023. Co bylo hlavním impulzem k jeho založení?

Vznik centra byl výsledkem souhrnu několika okolností. Během svého působení v rámci doktorského studia v Nizozemsku jsem byla členkou tamního centra pro Digital Humanities. Velmi mne oslovilo, jak tato platforma podporuje multi- a interdisciplinární přístup s cílem podněcovat inovativní výzkum a propojuje silné stránky humanitních věd s poznatky a metodami informačních věd. O tyto zkušenosti jsem se podělila se svým kolegou Jiřím Kociánem, který je dnes ředitelem C4DHI. Shodli jsme se, že by dávalo smysl založit obdobnou platformu i na Institutu mezinárodních studií.

Jiří Kocián zároveň působí v Centru vizuální historie Malach při Matematicko-fyzikální fakultě UK (MFF UK). Díky tomu měl ke zmíněným metodám i k odborníkům z této oblasti blízko. Před založením C4DHI jsme o celé věci diskutovali a zároveň sledovali vývoj v zahraničí, kde se Digital Humanities začaly výrazně institucionalizovat, včetně specializovaných konferencí a výzkumných center. Když jsme s tímto nápadem přišli za vedením institutu, setkali jsme se s velmi pozitivní odezvou. Od vedení nám byla rovněž schválena spolupráce s MFF UK, konkrétně s Ústavem formální a aplikované lingvistiky, která centru dává pevný odborný základ.

Centrum ve spolupráci s Ústavem formální a aplikované lingvistiky rovněž zajišťuje dvousemestrální certifikovaný program, který je otevřen studentům již od bakalářského studia. Jakou roli tento program v činnosti centra hraje?

Certifikovaný program Digital Humanities představuje vlajkovou aktivitu C4DHI. V souvislosti s rozvojem „digitálního“ rozměru výzkumu a nástupem AI pokládáme za zásadní, aby měli naši studenti možnost získat dovednosti spojené s těmito oblastmi. Ať už se rozhodnou pokračovat v akademické kariéře, odejít do soukromého sektoru, nebo se vědě a výzkumu věnovat jen částečně, konkurenceschopnost na trhu práce se bez těchto „skills“ dnes už neobejde.

Když centrum vznikalo, nic podobného na našem institutu neexistovalo. V prvním roce jsme proto začínali skromně s cílem nabídnout jeden kurz primárně pro studenty z Institutu mezinárodních studií (IMS). Postupně se ale ukázalo, že poptávka je mnohem širší, a z původního záměru se vyvinul plnohodnotný certifikovaný program.

Současně jsme v prvním roce fungování centra pořádali sérii workshopů a interních kurzů pro zaměstnance institutu. Šlo často o kolegy, kteří měli výzkumné otázky a data, ale nevěděli, jak s nimi dále analyticky pracovat. Naším cílem bylo rozšířit jejich obzory a ukázat, jaké možnosti digitální metody nabízejí. Zároveň jsme se snažili propojovat lidi napříč obory – humanitní a sociálněvědní výzkumníky z IMS s odborníky z MFF UK, kteří naopak dokonale ovládají metody, ale často nemají vlastní data ani konkrétní výzkumné otázky.

Od druhého roku už běží certifikovaný program v plné podobě. Interně se navíc pravidelně – zhruba každé tři až čtyři měsíce – členové centra setkávají. Během těchto setkání si dáváme feedback k výzkumným projektům, článkům a hledáme další možnosti spolupráce.

Ostrá hranice mezi kvalitativním a kvantitativním výzkumem neexistuje     

Co konkrétně certifikovaný program studentům nabízí – z hlediska obsahu i získaných dovedností?

V prvním semestru studenti absolvují dva povinné kurzy. První z nich je Introduction into DH and Advanced Computer Literacy. Jde o intenzivní kurz, v němž je vždy nejprve představena konkrétní metoda v teoretické rovině a následně si ji studenti prakticky vyzkoušejí na existujících datových sadách.

Paralelně s tím navštěvují kurz zaměřený na práci v prostředí R, tedy statistickém programu, který je dnes v oblasti datové analýzy velmi rozšířený. Tyto dva kurzy studentům pomáhají překlenout propast mezi tradičním kvalitativním uvažováním v humanitních a sociálních vědách a kvantitativními přístupy. Snažíme se studentům ukázat, že neexistuje ostrá hranice mezi kvalitativním a kvantitativním výzkumem – obě roviny se neustále prolínají. I kvantitativní analýzu je totiž vždy nutné interpretovat kvalitativně a naopak.

Ve druhém semestru pak studenti absolvují kurz zaměřený na aplikaci metod strojového učení. Po celý semestr pracují s nástroji machine learningu, přičemž využívají jak znalosti z práce v R, tak analytický rámec, který si osvojili v úvodních kurzech.

Zohledňuje program rozdíly mezi bakalářským, magisterským a doktorským studiem? Je výuka přizpůsobena úrovni, na níž se student nachází?

V současné době máme v kurzu zapsané bakaláře, magisterské studenty i doktorandy dohromady. Na základě samotné práce ve výuce bych často nedokázala rozlišit, kdo je v jakém stupni studia. Určité rozdíly se objevují, například při formulaci výzkumné otázky – bakalářští studenti s tím mívají zpočátku potíže. Jinak je ale startovní pozice pro většinu studentů podobná a program je nastaven tak, aby byl zvládnutelný pro všechny tyto skupiny.

Usilujeme o flexibilní reakci na vývoj v oblasti AI     

Jak výuka reaguje na velmi dynamický vývoj v oblasti umělé inteligence a digitálních nástrojů? Dochází k průběžné aktualizaci sylabu?

Přestože je program teprve ve svém druhém roce, usilujeme o flexibilní reakci na vývoj v této oblasti. Například v loňském roce jsme ještě nevěnovali tolik prostoru velkým jazykovým modelům (Large Language Models – LLM). Letos už je jejich fungování i limity výraznou součástí výuky. Zabýváme se nejen tím, co tyto nástroje dokážou, ale také tím, kde selhávají a proč. Jedná se o téma, o němž se ještě před rokem téměř nemluvilo.

Závěrečný kurz programu se jmenuje AI for Humanities and Social Sciences a vede jej kolegyně Barbora Vidová Hladká, ředitelka Ústavu formální a aplikované lingvistiky MFF UK. Kurz se věnuje AI v celé její šíři – tedy nejen tomu, jak s ní pracovat, ale i kdy a proč ji naopak nepoužívat, a jak o těchto nástrojích kriticky přemýšlet.

Jakým způsobem byl program po udělení certifikace, tedy od akademického roku 2024/2025 rozšířen?

V prvním roce jsme vyučovali v češtině, ale podařilo se nám získat univerzitní grant zaměřený na inovace ve vzdělávání, který jsme využili k přepracování veškerých studijních materiálů do angličtiny. Tento krok nám dával smysl hned z několika důvodů. Řada termínů v oblasti Digital Humanities je běžně používána právě v angličtině a například práce v prostředí R se bez znalosti angličtiny prakticky neobejde.

Zároveň jsme chtěli program otevřít zahraničním studentům, kteří jsou na IMS FSV UK zastoupeni ve větším počtu. V současnosti je tak celý certifikovaný program realizován kompletně v anglickém jazyce.

Projekt TWIN4DEM zkoumá úpadek demokracií jako postupný a často nenápadný proces

Působíte také v projektu Strengthening Democratic Resilience Through Digital Twins (TWIN4DEM), který je financován z programu Horizont Evropa. Tato iniciativa si klade poměrně ambiciózní otázku: „Co způsobuje úpadek demokracií?“ Prostřednictvím jakých přístupů a nástrojů se tuto otázku snažíte zodpovědět?

Projekt je rozdělen do několika pracovních skupin, které jsou členěny jak oborově, tak teritoriálně. Máme tedy řadu případových studií napříč Evropou. Cílem je na jejich základě sledovat, vyhodnocovat a následně systematicky identifikovat jevy, jako je například tzv. executive aggrandizement, tedy postupné posilování moci výkonné složky na úkor ostatních institucí. Právě tento proces může v dlouhodobém horizontu vést k tzv. democratic backsliding, tedy k pozvolnému oslabování demokratických mechanismů.

Zásadní je, že nejde o proces, který by nastal náhle nebo skokově. Naopak – demokratický úpadek je zpravidla postupný a často se odehrává v rovině zdánlivě technických či nenápadných změn. My se jej snažíme zachytit prostřednictvím analýzy právních textů, parlamentních debat, legislativních procesů i širšího veřejného a politického diskurzu.

Jaké obory a odborné perspektivy jsou v projektu zastoupeny?

V projektu spolupracují odborníci z celé řady oborů – právníci, sociologové, politologové, lingvisté i specialisté na výpočetní metody. Právě tato interdisciplinarita je klíčová k tomu, abychom dokázali pokrýt všechny relevantní dimenze sledovaného fenoménu. Hlavním cílem je vytvořit model, který by byl schopen včas identifikovat – a potenciálně i predikovat – signály naznačující nástup executive aggrandizement, jenž může vést k demokratickému úpadku.

V jaké fázi výzkumu se projekt aktuálně nachází a kdy lze očekávat první závěry?

Projekt je stále v rané fázi. Proběhl rozsáhlý sběr dat napříč všemi pracovními skupinami, a to jak z hlediska teritoriálního, tak oborového. Sběr dat však ještě není zcela ukončen – například práce s daty ze sociálních sítí je v současnosti výrazně limitována a metodicky komplikovaná, takže se v rámci projektu řeší, jaká další data bude případně nutné doplnit.

Některé pracovní skupiny již začaly data čistit, připravovat k anotaci a následné analýze. Paralelně s tím sekce zaměřená na vývoj modelů, tedy kolegové z oblasti computational sciences, pracuje zatím především na teoretické rovině – připravují koncepty toho, jak by modely mohly fungovat. Pro jejich praktické nasazení však budou klíčová právě empirická data, která nyní zpracováváme.

Jaký dopad podle vás tento projekt může mít?

Jako řadová výzkumnice si netroufám tvrdit, že bych byla schopna v plném rozsahu hodnotit jeho budoucí dopad. Domnívám se však, že v ideálním případě by výsledky projektu mohly sloužit jako velmi užitečný nástroj – ať už pro instituce EU, neziskové organizace či tvůrce veřejných politik.

Pokud by bylo možné včas identifikovat signály demokratického úpadku, tedy ještě ve fázi, kdy je možné na ně reagovat, otevíralo by to prostor pro přijetí cílených legislativních či institucionálních opatření. Jinými slovy: cílem je zachytit problém v momentě, kdy s ním lze ještě něco dělat a přispět tak k zachování fungování liberální demokracie tak, jak ji známe. 

Klára Kosová je doktorandkou na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a zároveň matkou roční dcery a čtyřletého syna. Ve svém výzkumu propojuje humanitní a společenské vědy s vědami výpočetními; zaměřuje se na kognitivní lingvistiku, analýzu politického diskurzu a otázky krizí legitimity v současných demokraciích. Je spoluzakladatelkou Centra pro integraci digitálních humanitních věd na FSV UK.