Lukáš Sedláček: Začátky Týdne inovací byly velmi skromné, letos se akce zúčastní 15 000 lidí

Chybí nám umění přemýšlet „za roh“

Jak se během své existence proměnil Týden inovací (Innovation Week)?

Týden inovací má za sebou dlouhou cestu. Letos vstupuje již do svého jedenáctého ročníku, založil jsem jej v roce 2015. Hlavním cílem od počátku bylo společně budovat ekosystém, který podporuje inovace a nové myšlenky. Šlo o to vytvořit podmínky a zjednodušit prostředí pro podnikavé mladé lidi, aby neodcházeli do zahraničí, ale měli důvod vytvářet si zázemí v České republice. 

Podařilo se vám tohoto cíle dosáhnout? Máte nějaké konkrétní příklady? 

Myslím, že se zdejší ekosystém od té doby zlepšil, a snad jsme k tomu přispěli i svým dílem – již tím, že Týden inovací poskytuje každý rok lidem a organizacím příležitost se setkat, inspirovat a navázat spolupráci. Stejně tak považuji za přínosné mít tu každý ročník tolik inspirativních osobností ze zahraničí a sledovat, jaké trendy hýbou světem.

Jaký byl impuls začít Innovation Week pořádat? Byla nějaká inspirace? A jak vypadaly začátky?

Tyto impulsy byly dva: jednak jsem si uvědomil, že cítím potřebu přispět k optimističtější budoucnosti naší země (přičemž do politiky vstoupit nechci), a jednak jsem vnímal, že nám nechybí podnikavost, ale spíše větší kreativita a odvaha objevovat neprozkoumané oblasti a prorazit v nich na globální úrovni. Začátky byly velmi skromné. Hlavní událost jsem pořádal na lodi na Náplavce a jen jsem se modlil, aby loď nebyla úplně prázdná. 

Jakým směrem se Innovation Week vyvíjí? Změnil se koncept v průběhu let a jaká je vize do budoucna?

Ve svých základech zůstává akce stejná, avšak postupně jsme se směřovali k větším prostorám, vyššímu počtu řečníků i dní pro hlavní událost. S každým ročníkem se agenda rozšiřovala a letos událost míří na tři hlavní dny, 15 tisíc účastníků a přes 400 řečníků se širokým mezinárodním zastoupením na čtyřech pódiích. 

Jakým tématům se Týden inovací věnuje? Jsou roli v něm hrají věda a výzkum? 

Od počátku byla našimi dvěma hlavními tématy umělá inteligence a inovace pro životní prostředí. Tato témata zůstávají dominantní, s každým ročníkem však přidáváme další. Vizí do budoucna je tuto událost dále mezinárodně rozvíjet, aby se stala jakýmsi „Davosem“ pro odpovědné užívání AI a nejnovějších inovací i technologií ve prospěch rozvoje lidstva a celé planety.

Pokud jde o propojení s výzkumem, Týden inovací není koncipován jako ryze vědecká konference – pro tento účel existují jiné skvělé instituce a události. My se zaměřujeme na úzkou a systematickou spolupráci s univerzitami, různými vědeckými institucemi a dlouhodobě také s vedením i celým zázemím Českého vysokého učení technického (ČVUT). Naší snahou je jednak ukázat českému publiku globální trendy v AI a inovačních technologiích, otevřít se světu a druhak prezentovat mezinárodnímu publiku, jaké originální myšlenky a startupy vznikají v Česku. Cílem je tyto dva světy maximálně propojit. 

Kdy a kde se letošní Týden inovací uskuteční a na jaké konkrétní osobnosti či formáty se mohou návštěvníci těšit?

Hlavní událost proběhne 1. až 3. října v prostorách ČSOB Kampusu v Praze. Návštěvníci se mohou těšit na čtyři dynamické scény – Hlavní Stage, Breakthrough Stage, Startup & Innovation Stage a K.I.S.S. Stage, přes 200 odborných seminářů a rozšířenou expo zónu s více než 120 technologickými inovacemi.

Nerad bych vyzdvihoval nějaké konkrétní osobnosti na úkor druhých, ale lidé se mohou těšit na více než 400 skvělých a inspirativních řečníků z ČR a ze zahraničí – některá jména jsou již na našem webu www.innovationweek.ai a další budeme odhalovat v průběhu září nejen na našich sociálních sítích.

Letos jsme přidali poprvé také humanoidní roboty, které se stanou součástí programu. 

Co vás osobně za ta léta organizace Týdne inovací nejvíce naučila? 

Jednoznačně hluboké pokoře. Dynamika vývoje je tak obrovská, že žádný jednotlivec nedokáže obsáhnout vše. Jádro inovací netkví v izolovaném hromadění znalostí, ale ve sdílení, dialogu a mezioborové interakci. Jako lidstvo jsme neoddělitelně propojeni – prosperita a úspěch jednoho celku závisí na stabilitě a štěstí těch ostatních. Pokud dokážeme nové technologie vyvíjet a aplikovat s ohledem na vyšší celek, máme šanci vytvořit mimořádně kvalitní budoucnost. 

Jak si Česká republika stojí v mezinárodním srovnání? Nejsme vůči technologickému pokroku a umělé inteligenci příliš konzervativní? 

Podle většiny průzkumů a analýz se nacházíme klasicky uprostřed – nejsme na chvostu, ale nepatříme ani mezi absolutní špičku. Právě proto se snažíme naše byznysové, akademické i společenské prostředí více vyburcovat. Máme zde špičkové firmy i startupy, které se pohybují na globální úrovni. Obecně však v Česku převažuje spíše reaktivní tendence: čekáme, co přijde ze zahraničí, jak se přizpůsobit novým trendům a jak implementovat nově vyvinuté AI nástroje. Jen málokdo se pouští do hlubokého strategického uvažování, které by vytvářelo budoucí realitu už dnes. 

Jako příklad odvážného přístupu mohu uvést herce a investora s českými předky Ashtona Kutchera, který zakládá venture kapitálový fond vyhledávající projekty a byznys modely připravené na svět po příchodu obecné umělé inteligence (AGI). Přestože se příchod a dopad AGI očekává až v horizontu několika let, oni investují do struktur budoucnosti už v této chvíli. Právě takové uvažování „za roh“ u nás zatím chybí. Velký potenciál naší země přitom leží nejen v samotném IT, ale v propojení excelentních exaktních věd – biologie, chemie či medicíny – právě s technologiemi a umělou inteligencí. 

Je možné, že AI zažívá nyní boom, který později opadne?

AI představuje revoluční technologii s obrovským multiplikačním efektem. Nejde o přechodnou bublinu, která by splaskla – tomu neodpovídají ani masivní finanční toky z globálních fondů a institucí. Příležitost na trhu stále trvá a bylo by velkou chybou tuto akceleraci promarnit, zvláště v kombinaci se silnými vědními obory. 

Tvrdá data o dopadech stále chybí

Často se věnujete spojení AI a udržitelnosti. Tato kombinace však bývá vnímána spíše rozporuplně. Jaký je váš pohled? 

Umělá inteligence má k udržitelnosti co říct a nabízí řadu cest k jejímu dosažení. Zásadní chybou by však bylo odložit řešení současných ekologických výzev s naivním očekáváním, že za pět či deset let přijde vyspělejší AI a všechny problémy lidstva vyřeší za nás. K aktuálním environmentálním otázkám musíme přistupovat s naší vlastní inteligencí a nečekat na spásu zvenčí. Pokud ale dokážeme AI efektivně zapojit do ekologických řešení a optimalizací, je to obrovská příležitost, kterou musíme využít. 

Udržitelnost v souvislosti s AI naráží především na energetickou náročnost datových center a spotřebu vody. Jak tento konflikt vnímáte? 

Jsou to dvě propojené nádoby. Na jedné straně stojí využívání AI k podpoře udržitelnosti. Paradoxem je, že investoři v posledních letech téma ekologie a udržitelnosti upozaďují – startupy v tomto segmentu mají po nástupu AI boomu výrazně ztížený přístup ke kapitálu ve srovnání s minulostí. 

Na druhé straně stojí masivní infrastruktura a datacentra, která představují enormní zátěž pro energetické sítě. Zde je nutné přesně definovat, čeho chceme dosáhnout a za jakou cenu. Musíme znát reálné nároky na zdroje v horizontu 5 až 10 let a porovnat je s tím, jaký ekonomický i planetární přínos nám dané technologie přinesou. 

V současnosti exaktní kalkulace a tvrdá data v široké veřejné diskusi chybí. Mluví se o tom jako o abstraktním problému, ale bez konkrétních čísel nelze zaujmout konstruktivní postoj. Stojíme před zásadním rozhodnutím, co obětovat, anglicky se tomu říká trade-off, který se dotýká celého směřování Evropy – ať už jde o Green Deal, ochranu osobních údajů nebo regulace. Z morálních pohnutek volíme cestu, kterou jiné velmoci, jako jsou Spojené státy, Čína, Japonsko či Izrael, nevolí. 

Stojíme tedy před volbou mezi ekologií a pokrokem?

Pokud bychom chtěli být absolutní AI velmocí, museli bychom naskočit do extrémně rychlého vlaku a neohlížet se na environmentální stopu. Pokud je pro nás prioritou udržitelnost a ochrana hodnot, je to legitimní volba, ale musíme otevřeně přijmout fakt, že budeme ekonomicky a technologicky zaostávat. Nelze mít všechno najednou a zároveň si stěžovat, že nesedíme v elitním klubu, který určuje globální směřování. Tato debata musí být transparentní a založená na faktech. 

Kdo je člověk v době AI

Ve své knize se věnujete fenoménu života v době AI. Jakých dopadů bychom se měli reálně obávat? 

V knize Nazí v době AI, kterou jsem vydal koncem minulého roku, analyzuji hrozby jako koncentraci dat, deepfakes nebo ztrátu kontroly. Za nejvýznamnější a zároveň nejméně diskutovanou oblast však považuji dopad na lidskou identitu a pocit smysluplnosti. 

My jsme vyvinuli AI, ale AI nyní začíná zpětně formovat nás. Zvykáme si na okamžité, komplexní a dokonalé odpovědi a začínáme být frustrováni z běžné mezilidské interakce, která je pomalejší a nedokonalá. Pokud člověk celou svou identitu stavěl na tom, že je například výjimečný programátor, a nyní tutéž činnost AI zvládá lépe a rychleji, přichází existenciální otázka: v čem spočívá moje přidaná hodnota jako člověka? 

Zde leží jak obrovská příležitost nově definovat lidství, tak velké nebezpečí. Pokud si nenastavíme pevné hranice, začneme být mentálně pohodlní a budeme outsourcovat náročné činnosti – od mezilidských vztahů přes hluboké přemýšlení až po morální volby. Vlastní rozhodnutí, i kdyby bylo chybné, tvoří naši lidskost. Necháme-li algoritmy rozhodovat za nás, postupně ztrácíme sami sebe a stáváme se roboty, které jsme sami stvořili. 

Co tedy zůstává tou nenahraditelnou hodnotou člověka? 

Drtivá většina lidských atributů není replikovatelná. Empatii sice lze algoritmicky simulovat – stejně jako ji dokáže předstírat psychopat, ale skutečný cit tím nevzniká. Nenahraditelná je naše schopnost nést autonomní morální volbu, definovat dobro a zlo a vytvářet si vlastní smysl. V době, kdy sociální sítě a algoritmy neustále manipulují naši pozornost, je schopnost proaktivního vnitřního smyslu klíčová. 

Dále je to potřeba autentického lidského napojení, schopnost vnímat druhého jako hodnotu samu o sobě, nikoli jako pouhý prostředek k dosažení cíle. Útěk do virtuálního světa k bezproblémovým AI agentům pramení ze strachu ze zranitelnosti a bolesti ve skutečných vztazích. Skutečnost, že AI přebírá abstraktní intelektuální rutinu na pracovišti, nám může paradoxně uvolnit ruce, abychom se vrátili k realitě života, vztahům a péči o druhé. 

Pochopitelně existuje obava, že kvůli AI ztratí spousta lidí práci. Je to na místě, nebo se struktura profesí vyvine jiným směrem? 

Jako u každé průmyslové revoluce některé pozice zaniknou, ale transformace bude pozvolná. Lidé ve vedení firem nechtějí sedět izolovaně u počítačů, obklopeni pouze softwarovými agenty; přirozenou lidskou potřebou je pracovat v týmu. 

Klíčovým se stává koncept kointeligence – schopnost spojit lidské kritické myšlení s výpočetním výkonem AI. Nejde o to pasivně čekat, co systém vygeneruje, ale umět se správně ptát, formulovat use-cases a hledat nové příležitosti. 

Ukazuje se, že AI nejvýrazněji pomáhá juniorním pracovníkům, u nichž kompenzuje nedostatek praxe a umožňuje jim rychle dosáhnout vysoké produktivity. Řada firem dnes cíleně nabírá mladé lidi, protože mají otevřenou mysl, schopnost klást neotřelé otázky a nebojí se experimentovat. Od zaměstnanců se již nebude očekávat pouhé plnění dílčích rutinních úkolů, ale komplexní podnikavost, ownership a přemýšlení nad optimalizací celofiremních procesů. 

AI je dobrý „sparing partner”

Jak by se k nástupu generativních modelů mělo postavit školství? 

Výuku je třeba transformovat. Nemá smysl zadávat úkoly typu „napište referát o historické události“, protože to AI vyřeší za vteřinu a z dětí to dělá jen pasivní operátory. Škola má naučit žáky získat podklady, kriticky je posoudit, zasadit do mezioborových souvislostí a následně o nich v kolektivu diskutovat. AI má sloužit jako osobní mentor, sparing partner pro výuku cizích jazyků či hudby, který rozvíjí kreativitu a rozšiřuje intelektuální kapacitu, nikoli jako nástroj pro outsourcing myšlení. 

Jak AI využíváte vy osobně? 

Nejčastěji jako sparingpartnera v oblastech, kterým detailně nerozumím, a při strategickém plánování. Nedávno jsme například v týmu řešili vizuální kampaň Týdne inovací a zvažovali, zda v reklamě použít motiv humanoidního robota. AI mi posloužila k rychlé analýze sentimentu české společnosti: upozornila na to, že samotný robot je klišé z fotobank se sporným efektem, ale pokud nabídneme autentický přímý pohled do očí robota v interakci s člověkem a návštěvníci reálné humanoidy na akci potkají, tak by to takový vizuál mělo být vnímán více pozitivně a lákat k účasti. Během minuty jsme získali vhled, na který by se s agenturou na veřejné průzkumy čekalo týdny. 

Které další technologické směry kromě AI považujete za zásadní? 

AI zasahuje téměř všude, ale inovace nejsou jen o softwaru. Obrovský skok zažívají kvantové počítače, které se vyvíjejí exponenciálním tempem. Dále je to oblast longevity, výzkum nových léčiv, personalizované zdravotnictví, autonomní doprava a pokročilý hardware včetně humanoidní robotiky. Specifickým a nadějným segmentem je výzkum psychedelik a nových terapeutických postupů pro léčbu depresí a mentálního zdraví. Všem těmto oblastem se chceme na Týdnu inovací věnovat.

Rozhovor byl připraven v rámci mediálního partnerství s Týdnem inovací.

Čtenáři portálu VědaVýzkum.cz mohou zakoupit vstupenky s 20% slevou po zadání kódu PROUDPARTNER20. 

Lukáš Sedláček je český historik, politolog a absolvent Cambridge. Mimo jiné je autorem českého intelektuálního bestselleru se světovým ohlasem „Nazí v AI době: Identita člověka a hledání smyslu tváří v tvář umělé inteligenci". Zároveň je zakladatelem a ředitelem Týdne inovací (Innovation Week), největší středoevropské události v oblasti AI, technologií a inovací, stejně jako vzdělávací firmy European Leadership & Academic Institute (ELAI).