Milaniaková a Bartůsková: Bez dětských skupin podceňujeme celý systém péče o malé děti

Studie autorek Lucie Milaniakové a Lucie Bartůskové z Katedry hospodářské a sociální politiky byla publikována v prestižním mezinárodním časopise International Journal of Early Childhood. V rozhovoru autorky vysvětlují, kde se rozdíl v datech bere, jak dostupná je péče o nejmenší děti, a co to znamená pro rodiny i pracovní trh.  

Oficiální statistiky říkají, že péče o děti do tří let se týká jen tří procent dětí. Vy ale mluvíte o téměř dvaceti procentech. Kde se ten rozdíl vzal? 

Bartůsková: Ten rozdíl je hlavně metodický. Oficiální statistiky sledují především klasické mateřské školy a navíc často jen děti, které docházejí v určité intenzitě (typicky více než 30 hodin týdně). Do těchto čísel se ale dlouho plně nepromítaly dětské skupiny a další flexibilní formy péče, které jsou pro děti do tří let klíčové.

Milaniaková: My jsme v analýze pracovaly s detailními daty Ministerstva práce a sociálních věcí a zkombinovaly je s daty o mateřských školách. Když započteme i dětské skupiny a částečnou docházku, vychází nám, že nějakou formu institucionální péče využívá téměř pětina dětí do tří let. To už je úplně jiný obraz systému.     

Naše výsledky ukazují, že dětské skupiny nejsou v některých oficiálních statistikách dostatečně reflektovány. To pak vede k podhodnocení reálné dostupnosti péče pro nejmenší děti. Pro nás je důležité, že právě tato čísla pak formují veřejnou debatu o rodinné politice. Pokud vycházíme z neúplného obrazu reality, může to vést i k nepřesně nastaveným politickým rozhodnutím a k podcenění významu služeb, které už dnes pro řadu rodin hrají zásadní roli.

Co vás přivedlo k tématu dětských skupin? Byla to čistě akademická otázka, nebo i osobní zkušenost? 

Bartůsková: Obě se dlouhodobě věnujeme rodinné politice a trhu práce a právě péče o děti do tří let je jedno z míst, kde se tyto dvě oblasti nejvíc potkávají. Když sledujete zaměstnanost matek v Česku, vidíte, že dostupnost péče je naprosto klíčová proměnná. 

Co vaše zjištění znamenají pro běžnou rodinu s malým dítětem? 

Milaniaková: Pro rodiny je nejdůležitější zpráva, že systém péče o malé děti je v Česku pestřejší, než se zdá. Dětské skupiny dnes představují reálnou alternativu k mateřským školám, zejména pro děti do tří let, a často jsou flexibilnější, protože mají menší kolektivy, širší provozní dobu a rychleji reagují na potřeby rodičů.

Zároveň ale náš výzkum ukazuje, že dostupnost není všude stejná a že finanční stránka může být pro některé rodiny překážkou. Takže pro běžnou rodinu to znamená: možností přibylo, ale systém ještě není úplně rovnoměrný.

Jsou dnes dětské skupiny dostupné pro všechny rodiny, nebo stále záleží na tom, v jakém regionu rodina žije? 

Milaniaková: Region hraje nezanedbatelnou roli. Ukazuje se, že kapacity dětských skupin vznikaly hlavně tam, kde byla vysoká poptávka, tj. ve velkých městech a jejich okolí. V některých ekonomicky slabších regionech je nabídka menší.  

Bartůsková: To nutně neznamená, že bychom měli usilovat o jejich posílení, ale zajímavě to poukazuje na fakt, že systém se do značné míry rozvíjel „zdola“, podle reálné poptávky rodičů a zaměstnavatelů. To má své výhody, protože kapacity vznikají tam, kde jsou potřeba, ale zároveň to vede k regionálním nerovnostem.

Mění dětské skupiny jen rodinnou politiku, nebo i český pracovní trh? 

Bartůsková: Jednoznačně obojí. Na první pohled jde o nástroj rodinné politiky, ale ve skutečnosti má silný dopad na trh práce. Dostupná péče o malé děti umožňuje rodičům, a především matkám, vracet se dříve do zaměstnání nebo pracovat na částečný úvazek. V zemi, kde máme velmi dlouhé rodičovské „přestávky“ a nízkou zaměstnanost matek malých dětí, to může mít významné ekonomické dopady. Nejen pro rodiny, ale i pro firmy a veřejné finance.

Má financování dětských skupin stabilní oporu v legislativě, nebo jsou skupiny závislé na dotační podpoře EU? 

Milaniaková: Na začátku byly dětské skupiny velmi závislé na evropských fondech a právě to vyvolávalo obavy o jejich dlouhodobou udržitelnost. Důležitý posun přišel s legislativní změnou v roce 2021, která zavedla systém státního spolufinancování a nastavila jasnější pravidla, včetně zastropování rodičovských poplatků. Dnes tedy mají stabilnější institucionální oporu než dříve a nejsou už jen „projektem z dotací“. 

Bartůsková: Zároveň ale z praxe víme, že založit novou dětskou skupinu není úplně jednoduché. Proces získávání všech potřebných povolení a splnění podmínek může být poměrně dlouhý a administrativně náročný. Často jde o kombinaci hygienických, stavebních a provozních požadavků a sladit je dohromady není vždy rychlé. Takže i když se systém stabilizoval z hlediska financování, zůstává výzvou jeho praktická dostupnost pro nové poskytovatele.

Jaký je podle vás další krok, který by systém péče o malé děti pomohl dál rozvíjet? 

Milaniaková: Vidíme tři klíčové kroky. Zaprvé stabilní a předvídatelné financování, aby poskytovatelé mohli plánovat dlouhodobě. Zadruhé větší podpora v regionech, kde je po této službě poptávka a kapacita stále nízká. A zatřetí lepší propojení dat a statistik, aby veřejná debata vycházela z reálného obrazu systému.

Kdybyste měly shrnout jednu věc, kterou si může veřejnost z vašeho výzkumu odnést, co by to bylo? 

Milaniaková: Náš výzkum primárně ukazuje, že systém péče o děti do tří let v Česku je rozvinutější, než jak ho často popisují oficiální čísla, a že dětské skupiny se během dekády staly důležitou součástí rodinné politiky. Zároveň ale z těchto zjištění vyplývá i širší úvaha do budoucna.

Pokud chceme systém dál rozvíjet, bude potřeba více vnímat skutečné potřeby rodičů a proměnu pracovního života. Dnes už není samozřejmé, ani pro mnoho rodin realistické, aby jeden z rodičů, typicky žena, zůstával několik let zcela mimo pracovní trh. Služby péče o malé děti mohou pomoci vytvořit prostředí, ve kterém je možné péči o dítě a profesní život lépe kombinovat a zůstat alespoň částečně pracovně aktivní.

Bartůsková: Dodávám, že nejde o to tlačit rodiny do jednoho modelu, ale spíše o vytvoření podmínek, které jim dají možnost volby. Pokud bych to měla shrnout: náš výzkum ukazuje, že se český systém posunul dál, a zároveň otevírá otázku, jak ho do budoucna nastavit tak, aby odpovídal realitě života současných rodin a podporoval jejich možnosti sladit péči a práci.

Autorka: Lucie Charvátová

Zdroj: Vysoká škola ekonomická v Praze

Lucie Milaniaková je doktorandkou Katedry hospodářské a sociální politiky NF VŠE. Věnuje se sociální politice, zejména pak politice rodinné.  

Lucia Bartůsková je odborná asistentka na NF VŠE s hlavním zaměřením na sociální politiku, ekonomii trhu práce a rodinnou politiku. Ve svém výzkumu se soustředí na propojení teoretických přístupů ekonomie rodiny s empirickou analýzou a jejich aplikacemi v hospodářské a sociální politice. Dlouhodobě se věnuje otázkám fungování trhu práce, demografických změn a nastavení rodinných a sociálních politik v evropském kontextu.