Milena Králíčková: Měli bychom si více vážit práce neakademických pracovníků

Na konci ledna 2025 skončilo vaše první a poslední funkční období v roli rektorky Univerzity Karlovy. Jak jste se vyrovnávala s tím, že se vám mandát nepodařilo obhájit?

Mrzí mě, že nemohu dokončit řadu věcí, které jsem začala, protože jsem přesvědčena, že mám dobrý recept na jejich finalizaci. Výsledek jsem akceptovala s důvěrou a respektem k akademické volbě. Univerzitu jsem předala do rukou Jiřího Zimy, kterého nečeká lehké období. S novým rektorem jsme se scházeli už od listopadu. Osobně jsme se setkali k předání úřadu pětkrát, většinu agendy jsme sdíleli v předstihu online přes Microsoft Teams, kde jsme spolu komunikovali nejen my dva, ale také naše týmy.

Přemýšlela jste někdy, že byste do druhé volby nešla?

Přemýšlela. Ve chvíli, kdy jsem začala vnímat útoky na svoji osobu, začala přicházet i řada lidí, kteří mě přesvědčovali, abych nekandidovala. Jsem ale velmi ráda, že jsem vytrvala.     

Obě volby byly hodně rozdílné

V čem byla druhá rektorská volba jiná než první?

Na volbu se ještě nejsem schopná podívat s odstupem. Je to i tím, že mám stále hodně práce. Pravdou ale je, že obě volby byly hodně rozdílné například ve způsobu, jakým do nich vstupovala média. Třeba i to, jak některá informovala o událostech na Katolické teologické fakultě. To bylo z mého pohledu hodně neobjektivní.

Které informace považujete za nepravdivé a proč?

Například úplně lživý byl v některých médiích popis předání druhého odvolání děkanovi Jaroslavu Brožovi. Když jsem zjistila, že se mnou děkan nechce mluvit, respektovala jsem to a ani jsem nevstoupila do jeho bytu. Po žebříku jsem opravdu nelezla. Situaci jsem medializovat nechtěla, ale tuto událost médiím lživě popsala tehdejší mluvčí Katolické teologické fakulty a její proděkan. Některá média jejich popis nekriticky přejala.

Kauza kolem Katolické teologické fakulty už byla v té době hodně mediálně exponovaná. Nebylo by bývalo lepší se v ní dále neangažovat a doručit odvolání prostřednictvím někoho jiného?

Považovala jsem za správný způsob doručit děkanovi i druhé odvolání osobně, stejně jako to první. Celá tato kauza poškozuje obraz nejen Katolické teologické fakulty, ale i celé univerzity. A mě, z mého pohledu, velmi poškodila zejména v očích studentských senátorů.

Byl to podle vás hlavní moment, který vedl ke ztrátě podpory v akademickém senátu?

I na tuto otázku budu potřebovat více času a odstupu. Nicméně s ohledem na to, že jsem při rektorské volbě získala 27 hlasů (pozn red.: Jiří Zima získal 40 hlasů), tak vnímám, že určitou podporu jsem v senátu měla. Přesto doufám, že volbou nastal okamžik zklidnění. Když jsem 31. října 2025 prohrála volby a měla jsem možnost pronést řeč k Akademickému senátu, vzpomněla jsem si na legendární řeč senátora McCaina, který po prohraných volbách s Barackem Obamou vyzval Ameriku k tomu, aby se nepřátelské síly spojily. Univerzitě bych přála to samé.

Chtěla jste někdy složit rektorský mandát v jeho průběhu?

To jistě ne. Vždy jsem vůči funkci rektora cítila velkou odpovědnost. Ale zažila jsem momenty, kdy jsem měla pocit, že už jsem na dně svých sil. Bylo to po tragédii na Filozofické fakultě. Vidím kolem sebe ale mnoho příběhů, které jsou ještě náročnější, než byl ten můj, a mnoho osobností, které proto obdivuji.

Vnitřní předpisy, kvůli kterým se stejný problém řeší sedmnáctkrát

Podařilo se vám naplnit vizi, se kterou jste před čtyřmi lety usedala do rektorského křesla?

Řada věcí se podařila, ale na některé čtyři roky nestačí. Byla jsem hrdá, že se nám v roce 2025 podařilo přesvědčit MŠMT a vybojovat navýšení rozpočtu pro všechny veřejné vysoké školy, v případě naší univerzity o přibližně 800 milionů. Během mého mandátu narostly průměrné mzdy na univerzitě o 34 %. Také se nám podařilo získat 48 milionů od Nadace The Kellner Family Foundation na podporu příchodu excelentních vědců. Považuji to za unikátní úspěch.

Navýšili jsme také podporu vybraných schémat mezinárodních grantů, kapacitu všech psychologických poraden a opatření pro wellbeing studentů, založili jsme Centrum resilience, zasadili jsme se o internacionalizaci studia i rozšíření nabídky předmětů v angličtině. Jsme národní leader v podpoře pedagogických a didaktických dovedností mladých akademických pracovníků. Univerzita za poslední rok získala několik mezinárodních certifikací: obhájili jsme HR Award a získali jsme certifikaci FISU Healthy Campus Platinum.

Také mám radost, že se podařilo rozjet mikrocertifikáty. Mnohé z nich jsme připravili ve spolupráci s aplikační sférou nebo státní správou. Slouží například k rozvoji dovedností těch, jejichž pozice na pracovním trhu se postupně zhoršuje. Koncept jsme rozvíjeli mimo jiné  s tehdejším generálním ředitelem úřadu práce, Danem Kryštofem, který sdílel naše nadšení pro potřebu celoživotního vzdělávání.

Co se vám naopak dokončit nepodařilo?

Jak už jsem zmínila, čtyři roky jsou krátká doba k dokončení prací v oblasti investiční výstavby. Tam naše univerzita prožívá unikátní investiční boom – nedokončených projektů investiční výstavby je opravdu hodně. Nejde jen o albertovské Biocentrum, ale i další stavby, například Mephared 2 v Hradci Králové, multifunkční budovu 2. lékařské fakulty, budovu Filozofické fakulty v Opletalově ulici nebo rekonstrukci Pedagogické fakulty a Právnické fakulty.

Není dokončena také modernizace studijního informačního systému. Ale ta je na správné cestě a hodně práce se v té oblasti udělalo. Jsem ráda, že nastupující prorektor pro informační technologie Martin Nečaský je blízký kolega mého prorektora Tomáše Skopala, takže může na jeho práci navázat.

O stavbě Biocentra a problémech s tím spojených už bylo napsáno dost, zastavím se tedy u studijního informačního systému. Proč se vám jej nepodařilo za čtyři roky zmodernizovat?

V případě modernizace informačního systému je třeba zdůraznit, že nelze najednou vyměnit celý systém. Práce musí pokračovat postupně. Při digitalizaci nejde jenom o IT řešení – jde o procesy, které mají být digitalizovány. Každá fakulta má například vlastní pravidla pro organizaci studia, což fakticky znamená, že její část informačního systému je pro ni proto částečně unikátní. Při novelizaci studijních předpisů jsme se snažili harmonizovat některé postupy mezi fakultami, ale i přesto, že to nešlo udělat plně, je za námi obrovské množství práce, které se nám povedlo realizovat.

Je situace stejná na jiných, podobně velkých univerzitách?

Používáme studijní informační systém, který má například Vysoká škola chemicko-technologická, takže s nimi postup a zkušenosti samozřejmě konzultujeme. Obecně musím říct, že české vysokoškolské prostředí je dobře zasíťované.

Změny v týmu měly řadu příčin

Jednou z věcí, na kterou vaši kritici upozorňovali, byly časté změny v prorektorském týmu. Proč k nim docházelo?

Toto je jedna z otázek, které si budu v sobě ještě vyhodnocovat. Možná, že některé odchody byly způsobeny mými vysokými nároky na pracovní nasazení. Musím ale podotknout, že část kolegů odešla ze zcela přirozených důvodů – někoho čekaly rodičovské povinnosti a někdo přijal zajímavější pracovní nabídku. Odchody měly prostě různé důvody, ale je důležité, aby se hodnocení mého mandátu opíralo především o výsledky, které za sebou můj tým zanechal, a ne v jakém složení pracoval.

Je správné, že instituci velikosti Univerzity Karlovy řídí často lidé, kteří sami vzešli z akademického prostředí a k vrcholné manažerské pozici si drží svoje vlastní akademické úvazky, aby se po skončení mandátu měli kam vrátit?

Myslím, že tomuto tématu bychom měli ve vysokoškolském prostoru věnovat více prostoru. Já jsem se rozhodla, že se budu plně soustředit na management a svou akademickou kariéru jsem na čas přerušila. Bylo by jistě prospěšné, kdyby manažeři rotovali mezi institucemi, jako je to běžné například v Německu nebo ve Velké Británii.

Může takový systém u nás fungovat? Přeci jenom jsme o dost menší země, než je Německo nebo Velká Británie.

Je to pravda, nicméně pořád máme dvacet šest veřejných vysokých škol, dvě státní a desítky soukromých. Takže si myslím, že když už někdo získá zkušenost v akademickém managementu, tak je škoda na ní dále nestavět.

Spolupracovala jste kromě akademiků také s lidmi, kteří jsou zkušení manažeři. Pomohli by na univerzitě nastavit procesy tak, aby byly efektivní?

Snažila jsem se, abychom na rektorátu viděli čas jako hodnotu. Se mnou, ale už i za Tomáše Zimy pamatuji, že sem přišli lidé, kteří rektorátu jako úřadu velmi pomohli. Jiřímu Zimovi předávám například skvěle fungující studijní odbor s velmi dobrým vedením, skvěle fungující odbor vědy s Evropským centrem atd. V akademickém prostředí bohužel často není samozřejmostí vážit si práce neakademických pracovníků. Řada akademiků si neuvědomuje, že za dobrým fungováním katedry, fakulty nebo univerzity jsou lidé, kteří jsou profesionálové ve svém oboru a podle toho bychom je také měli ohodnotit.

Netajíte se tím, že velkým tématem je pro vás podpora žen ve vědě. Jaké konkrétní kroky jste podnikla pro to, aby se zlepšilo postavení žen na univerzitě?

Vycházeli jsme z auditu rovných příležitostí, který byl vykonán ještě za Tomáše Zimy. Ustavili jsme radu pro rovné příležitosti, kde mají své zastoupení všechny fakulty, a tato rada se věnuje konkrétním opatřením a byla mým poradním orgánem. Opatření byla hodně praktická, jako je například podpora dětských skupin nebo doporučení vztahující se ke zkráceným úvazkům nebo dorovnání mezd. Také bylo velmi užitečné, že si zástupci z jednotlivých fakult mohli vyměňovat zkušenosti.

Trochu jsem ztratila důvěru v média

V rektorském křesle jste strávila čtyři roky. Jak jste se za tu dobu změnila v osobní rovině?

Rektorský mandát mi neumožnil myslet na moji fyzickou kondici, takže se těším, že se brzy zase vrátím k plavání. Ale posílila jsem své vztahy s nejbližšími. Moje dcery, manžel i maminka jsou mou velkou oporou. Ztratila jsem ale trochu důvěru v média, protože během posledního roku se v nich objevily zavádějící a nepravdivé informace a bránit se jim je celkem nemožné.

Co vás čeká teď, kromě toho, že se vrátíte k plavání?

Těším se na návrat na domovskou fakultu. Studovala jsem na Lékařské fakultě v Plzni a od té doby jsem s ní spjatá. Je to moderní fakulta s krásným kampusem a skvělou mezinárodní vědou. Moc ráda bych fakultě zprostředkovala zkušenosti, mezinárodní kontakty a projektové příležitosti, které si z vedení Univerzity Karlovy odnáším. Jestli se vrátím přímo do vědy nebo budu zastávat manažerskou funkci, to ještě nevím. Za dobu působení na rektorátu všichni moji doktorandi již dostudovali. Získat nové projekty a tím i jejich financování je běh na dlouhou trať. Potřebuji nějaký čas, abych se rozkoukala a pak se rozhodnu. 

Milena Králíčková zastávala v letech 2022–2026 funkci rektorky Univerzity Karlovy, byla také dvakrát zvolená předsedkyní České konference rektorů (v letech 2023 a 2025). V letech 2013–2022 působila v kolegiu rektora Tomáše Zimy jako prorektorka pro studijní záležitosti UK, před tím čtyři roky jako proděkanka na Lékařské fakultě v Plzni (LFP UK). Je absolventkou Lékařské fakulty UK v Plzni, absolvovala Fulbrightův pobyt na Harvardově univerzitě a odborně se věnovala reprodukční medicíně, embryologii i výuce na své alma mater.