Petra Solská: Budoucnost financování výzkumu? Je nutné lépe propojit všechny zdroje

V posledním roce se věnujete tématu udržitelnosti financování vědy, výzkumu a inovací (VaVaI) po roce 2027. Proč jste toto téma otevřeli právě teď?

Strategická témata je vhodné otevírat včas, tedy ve chvíli, kdy je ještě prostor připravit se na budoucí změny a promyšleně na ně reagovat. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy prostřednictvím projektu STRATIN+ mapuje možné scénáře budoucího vývoje a hledá podklady pro včasná rozhodnutí. Po roce 2027 se totiž změní evropský víceletý finanční rámec a s ním i nastavení navazujících evropských programů a investičních nástrojů; zvýší se tlak na veřejné rozpočty, zesílí nároky na odolnost systému a zároveň porostou očekávání, že výzkum a inovace budou přinášet vyšší ekonomický i společenský přínos. Bylo důležité začít tuto debatu dříve, než se z ní stane téma řešené pod časovým a rozpočtovým tlakem. 

Znamená to, že současný systém financování VaVaI v Česku nefunguje?

Ne. A právě to je důležité říct hned na začátku. Český systém obsahuje řadu kvalitních a funkčních prvků, na nichž má smysl dále stavět. Smyslem naší práce není systém zpochybňovat, ale lépe porozumět tomu, kde může být v příštích letech zranitelný a kde bude potřeba posílit jeho účinnost, předvídatelnost a strategickou připravenost, aniž by se opustilo to, co se dlouhodobě osvědčilo. 

Co považujete za největší riziko po roce 2027?

Největším rizikem není jeden izolovaný problém, ale souběh několika tlaků: možný útlum kohezních zdrojů, reálné oslabování investiční kapacity, roztříštěnost financování a stále omezená mobilizace soukromého kapitálu. Jinými slovy: nestačí sledovat, kolik prostředků bude do systému směřovat. Klíčové je, zda bude Česká republika schopna v nových podmínkách financovat excelenci, rozvíjet talenty, modernizovat infrastrukturu, podporovat transfer znalostí a přitahovat soukromé investice. 

Co má být výsledkem tohoto úsilí?

Posun od krátkodobé dotační logiky k dlouhodobějšímu investičnímu uvažování. Tedy k modelu, který lépe propojí veřejné, soukromé i zahraniční zdroje, posílí strategické řízení, excelenci, práci s talenty i transfer znalostí do praxe. Konference SCI-PO 2025 i navazující materiály ukázaly, že téma není jen analytickou úvahou, ale součástí širší odborné debaty o tom, jak vytvořit předvídatelnější, strategičtější a výkonnější rámec pro financování českého VaVaI. 

K tématu nevznikl jen jeden text, ale čtyři navazující materiály. Jak do sebe zapadají a co každý z nich přinesl?

Každý z těchto materiálů měl v celém procesu jinou roli. Diskusní podklad otevřel odbornou debatu a pojmenoval hlavní systémová rizika. Insight Paper zachytil klíčové výstupy konference SCI-PO 2025 a ukázal, kde se začíná formovat širší odborná shoda. Policy Brief tyto poznatky přetavil do koncentrovanějšího strategického rámce pro veřejnou politiku. A závěrečná Analýza udržitelnosti financování VaVaI po roce 2027 celý proces syntetizuje a posouvá jej k rozhodovacímu rámci pro budoucí investiční architekturu VaVaI. 

Z celého přístupu je patrné, že otázku udržitelnosti financování VaVaI nelze zúžit jen na objem prostředků. Je to podle vás důležitý posun?

Považuji to za velmi důležité. A vlastně to přímo navazuje na to, co jsem zmínila před chvílí. Debata se tím posouvá k nastavení systému – jaké chování odměňuje a zda dokáže veřejné i soukromé zdroje proměňovat v dlouhodobou hodnotu. Cenné na tomto přístupu je právě to, že spojuje rozpočtovou debatu s institucionálním nastavením, legislativou, finančními nástroji i implementační kapacitou státu.

Co je závěrem Analýzy udržitelnosti financování systému VaVaI po roce 2027?

Vše, o čem tu mluvíme, se prolíná i do hlavního závěru analýzy. Rozhodující není jen, kolik prostředků systém má, ale i jak je nastaven. I relativně robustní systém může ztrácet výkon, pokud jsou zdroje příliš roztříštěné, nepředvídatelné a slabě navázané na priority, talent a výsledky. Vedle peněz jsou proto klíčové i další předpoklady: strategické řízení, kultura důvěry a práce s rizikem, kvalitní lidé a organizace, funkční hodnocení, schopnost transferu a profesionalizovaná veřejná správa. Právě proto implementační rámec neřeší jen finanční zdroje, ale i koordinaci, profilaci institucí, research management, zjednodušení administrace, roli státu jako prvního zákazníka, transfer znalostí a mobilizaci soukromého kapitálu. V této debatě chceme pokračovat i v rámci dalšího ročníku konference SCI-PO 2026, který se zaměří na rozvoj lidského potenciálu jako jednoho z klíčových předpokladů excelentního výzkumu, vývoje a inovací.

V debatě o budoucím financování VaVaI jste se zabývala také finančními nástroji a zahraniční inspirací. Která inovační ekonomika vás oslovila nejvíce?

Inspirativní je pro mě Singapur. Malá ekonomika bez přírodních zdrojů, s omezeným domácím trhem a bez výraznějších geopolitických opor, která se přesto během několika dekád proměnila v jednoho ze čtyř asijských tygrů. Jeho příběh ukazuje, že rozhodující zdroje nemusí ležet v nerostném bohatství, ale v lidech, institucích a v dlouhodobé schopnosti státu postupovat konzistentně. Singapur nebudoval vzdělávání, průmysl, technologie a veřejnou správu odděleně, ale jako jeden provázaný systém. Právě tím si postupně vybudoval pozici regionálního centra pro transfer technologií a globálního inovačního hubu. Nejde přitom o model izolovaný od světa – naopak. Singapur systematicky láká zahraniční talenty, uzavírá výzkumná partnerství s předními světovými univerzitami jako MIT a aktivně přitahuje globální technologické firmy. Doma chybějící zdroje tedy kompenzuje otevřeností a schopností přitáhnout to nejlepší zvenčí. 

Můžete uvést nějaké konkrétní singapurské iniciativy?

Typickým příkladem je iniciativa Smart Nation, spuštěná v roce 2014, která ukazuje, že technologie v Singapuru nejsou chápány jen jako nástroj digitalizace, ale jako součást širšího modelu řízení ekonomiky a státu. Dalším konkrétním nástrojem jsou Corporate Labs, jež umožňují sdílet náklady i rizika výzkumu mezi státem a firmami – stát zde nevystupuje jako pouhý poskytovatel dotací, ale jako aktivní spoluhráč s jasným očekáváním výsledků. Podobně program Startup SG Equity přivádí veřejný kapitál do deep-tech projektů společně se soukromými investory. Na tyto iniciativy navazuje také důraz na rozvoj lidí, návrat know-how ze zahraničí, stipendia vázaná na závazek pracovat v Singapuru, podporu růstu firem i cílené přitahování talentů a mezinárodních partnerů. Právě tato kombinace finančních, institucionálních a personálních nástrojů ukazuje, že Singapur svůj rozvoj nepojímá pasivně, ale aktivně jej řídí.

S otázkou udržitelnosti financování VaVaI úzce souvisí i širší institucionální a legislativní rámec. Jedním z jeho klíčových prvků je nový zákon č. 328/2025 Sb. o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí. Vy jste se na jeho přípravě také podílela. V čem podle vás přináší nejdůležitější posun? 

Při přípravě nového zákona šlo o týmovou práci, která spojovala právní, analytickou i policy perspektivu.  Nevznikal jako izolovaná legislativní úprava, ale jako součást širší snahy modernizovat český systém VaVaI – srozumitelnější, předvídatelnější a lépe připravený na nové podmínky. 

Podle mého názoru přináší tři zásadní posuny. Zaprvé vrací systému vnitřní logiku: konsoliduje pravidla, snižuje právní nejistotu a vytváří jasnější rámec pro rozhodování o veřejné podpoře. Zadruhé posouvá důraz od pouhé procesní správnosti k účelnosti, kvalitě a měřitelnému dopadu – stát už nemá jen financovat výzkum, ale mnohem vědoměji vytvářet podmínky pro to, aby se excelence proměňovala ve společenský, ekonomický nebo strategický přínos. A zatřetí zákon výrazně lépe zachycuje realitu současného VaVaI: ukotvuje transfer znalostí, etiku a vědeckou integritu, ochranu bezpečnostních zájmů státu, rozvoj lidského potenciálu i práci s dopadem jako integrální součást moderního systému, nikoli jako jeho doplněk.

Co rozhodne o tom, zda se ambice zákona skutečně promítnou do fungování českého VaVaI?

O tom rozhodne především implementace. Tedy to, zda se nová logika zákona skutečně promítne do každodenní praxe poskytovatelů, výzkumných organizací i dalších aktérů systému. Právě tam se ukáže jeho skutečný přínos. Nejde totiž jen o jednotlivá pravidla, ale i širší sdělení: veřejná podpora VaVaI není jen rozpočtová položka, ale investice do budoucí konkurenceschopnosti, bezpečnosti a prosperity. Zachycuje globální směřování výzkumu, vývoje a inovací a dává českému systému nástroje, aby tento vývoj dokázal efektivně využívat. Právě tomu se podrobněji věnujeme v připravovaném článku pro časopis ERGO. 

Autorka: Petra Roštínská

Zdroj: Technologické centrum Praha

Petra Solská pracuje na Oddělení strategických studií Technologického centra Praha jako manažerka pro výzkum, vývoj a inovace. Vystudovala psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v posledních letech se zaměřuje na oblast výzkumu, vývoje a inovací, digitalizace a nových technologií. Na MPO stála za realizací cyklu odborných seminářů zaměřených na digitální ekonomiku a společnost (AI, HPC, Blockchain, Digital Innovation Hubs, Inovační Leadership, Design Thinking a další). Na Úřadu vlády organizovala konference věnované transferu technologií a možnostem řešení klimatické změny a podílela se i na vzniku zákona č. 328/2025 Sb. o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí.