Simon Klinga: Naše družice LASARsat přinesla vesmíru kromě metody odklízení odpadu také mír

Často zmiňujete, že v dětství váš zájem o vesmír podnítily zejména filmy Star Wars. Která z trilogií – prequely, originální trilogie nebo sequely – je vám nejbližší?

I když patřím ke generaci Z, musím souhlasit s mileniály, kteří většinou preferují prequely, a označit se také za fanouška prvního až třetího dílu. Velkou zásluhu na tom má samozřejmě příběh Anakina a jeho postupný přerod v Darth Vadera.

Jak vás napadlo zúčastnit se prestižní celosvětové soutěže Conrad Challenge s projektem zaměřeným na restart nekomunikujících družic a odklízení vesmírného odpadu?

Čas od času, když se cítím neproduktivní, hledám nové příležitosti – včetně soutěží a projektů. Přesně to se stalo před dvěma lety, kdy jsem narazil na tuto výzvu. Jako milovník vesmíru pro mě byla účast jasnou volbou. Přirozeně mě lákalo prostředí Space Center Houston a možnost představit svůj projekt odborné porotě složené z expertů NASA.

Jak jste pro projekt sestavoval tým?

Tým jsem sestavil prostřednictvím sociálních sítí, konkrétně jsem oslovil své vrstevníky přes stories na Instagramu. Šlo o lidi, které jsem už znal, a díky tomu jsme se mohli spojit právě pro tento projekt. Zájem byl ale větší, než bylo možné v týmu pojmout – přihlásil se dvojnásobek uchazečů oproti požadovanému počtu. Proto jsem musel kandidáty pro potřeby soutěže vybrat.

V rámci pravidel soutěže jsme museli zajistit i mentora. Oslovili jsme Jana Spratka, který byl naší první volbou. Nejen díky jeho propojení se vzdělávací kanceláří Evropské kosmické agentury ESERO Česká republika byl pro náš projekt jasnou volbou.

Jan Spratek zároveň vedl projekt družice Planetum-1, která byla vypuštěna do vesmíru v roce 2022. Družice vykázala softwarovou chybu a měla v rámci LASARsatu sloužit jako modelový příklad pro restart. Bohužel však měsíc před vysláním naší družice satelit Planetum-1 shořel v atmosféře.

Jak jste přišli na nápad pro svůj projekt a jaká kritéria jste si v týmu pro něj stanovili?

Už od začátku jsem věděl, že nechci, aby projekt skončil jen u soutěže. S týmem jsme proto hledali nápad, který by měl potenciál přenést se do praxe. Rok předtím jsem se shodou okolností účastnil Talentové akademie spoluorganizované laserovým centrem ELI Beamlines a HiLASE. Uvědomil jsem si, že projekt zaměřený na lasery má v České republice velký potenciál. Navíc jsem věděl, že lasery mohou nalézt uplatnění v kosmickém průmyslu, i když se na tuto oblast v ČR dosud nikdo výrazně nezaměřoval.

Během brainstormingu jsme se s týmem soustředili právě na tuto oblast. V rámci soutěže jsme rozvíjeli nápad na restart družic pomocí laseru – konkrétně zaměření na solární panely družice ze Země, čímž bychom dokázali systém přetížit a resetovat. Po soutěži jsme ale projekt směrovali k praktičtějšímu a univerzálnějšímu řešení: odklízení vesmírného odpadu. Tento koncept zahrnoval zpomalování částic vesmírného odpadu (space debris) a navádění družic s hardwarovou chybou do vrstev atmosféry, kde shoří.

Restart družic je sice inovativní řešení, ale jeho uplatnění je omezené pouze na určitý počet zařízení. Naproti tomu odklízení vesmírného odpadu je mnohem rozsáhlejší problém, který získává na významu vzhledem k rostoucímu počtu družic vypouštěných do vesmíru. Oproti restartu družic na druhou stranu klade větší nároky na laserové technologie.

V Conrad Challenge jste měli velkou konkurenci. Sledoval jste během soutěže projekty soupeřů a zaujal vás některý z nich?

Před cestou do Houstonu byly informace o ostatních projektech omezené. Proto jsme zběžně sledovali sociální sítě a snažili se zjistit, které projekty postoupily do finále, zejména v naší kategorii Aerospace & Aviation. Více detailů jsme získali až na místě. Během prezentací mě zaujal systém nanostruktury křídel letadel, který má pomáhat proti namrzání v chladných podmínkách. Zaujalo mě to i proto, že tento nápad je potenciálně rychle realizovatelný.

V neposlední řadě bylo nutné na misi LASARsat sehnat finance. Jak probíhala jednání s Markem Ženíškem, ministrem pro vědu, výzkum a inovace?

Určitě nám pomohla vstřícnost pana ministra a podpora dostatečného počtu firem a institucí, které náš nápad po úspěchu v Conrad Challenge podpořily.

Za místo na raketě Falcon 9 bychom za transport družice LASARsat standardně museli zaplatit kolem dvou milionů korun. Naštěstí nám společnost Spacemanic, se kterou jsme spolupracovali už během soutěže, zajistila „last minute“ letenku. To je případ, kdy na raketě zůstane volné místo, protože někdo na poslední chvíli svou pozici uvolní. Díky firmě Spacemanic, která volný slot získala zprostředkovaně, jsme tak získali nabídku, která se neodmítá – letenku zdarma.

Na samotnou realizaci projektu jsme původně počítali s částkou milionu korun, ale jak už to v aerospace segmentu bývá, náklady se navýšily. Díky podpoře pana ministra a dalších subjektů jsme však byli schopni získat dodatečné finance, abychom na družici umístili co nejvíce potřebných technologií.

U startu rakety Falcon 9 jste byl osobně přítomen. Jak to na vás působilo?

Stresu na místě bylo překvapivě málo – za start a transport byla přeci jen zodpovědná společnost SpaceX. Samotný start byl fascinující podívanou světel a stínů. Pro mě i celý tým to byl první raketový start, který jsme zažili na vlastní oči, a byl to neuvěřitelný zážitek. Start proběhl v noci, což atmosféru ještě umocnilo.

Ihned po startu jsme museli navázat spojení s družicí, abychom ověřili její funkčnost a komunikaci. To se podařilo několik hodin po startu. V následujících dnech a týdnech jsme pak zahájili testování jednotlivých přístrojů, zaměřených především na hlavní účely mise – tedy mitigaci space debris. Tyto přístroje doposud k naší plné spokojenosti fungují.

Na jaké další oblasti se v rámci mise zaměříte?

Během mise, která potrvá v závislosti na solární aktivitě tři až pět let, se primárně zaměříme na již zmíněné cíle. Uvědomujeme si však, že vývoj přesného laserového zaměřovacího systému a výkonného laseru nabízí široké možnosti využití. Jednou z nich je například optická laserová komunikace, která v oblasti aerospace nabývá na významu.

Lasery mohou zefektivnit nejen komunikaci s družicemi, ale také v širším měřítku. Ve srovnání s rádiovou komunikací poskytují lasery daleko vyšší přenosovou kapacitu dat díky optickému svazku a zároveň nižší divergenci, což zlepšuje zabezpečení přenosu a ochranu datového soukromí.

I když optická komunikace není naším primárním cílem, jakmile naše technologie dosáhne fáze vhodné pro testování, mohla by se stát dalším směrem našeho zaměření.

V družici Planetum-1 byla zapracována miniatura Hurvínka. Jaké české reálie s sebou vynesla družice LASARsat?

Na LASARsatu je vygravírovaná podobizna principála Divadla Mír, Alberta Čuby. Příběh, který za tím stojí, začal při naší návštěvě u pana premiéra Petra Fialy krátce po soutěži v Houstonu. Pan premiér při pohledu na model Planetum-1 položil otázku, zda by nebylo možné vyslat do vesmíru něco „inteligentnějšího“ než postavu Hurvínka.

Rozhodli jsme se zůstat věrní českým divadelním reáliím a vybrali jsme právě podobiznu pana Čuby. Tímto gestem zároveň symbolicky vysíláme mír do vesmíru.

Naše družice také nese do vesmíru malé množství českého piva. Pro upřesnění nealkoholického, protože náš tým tvoří převážně studenti. Tento tradiční český nápoj poskytl pivovar Vorkloster, který zároveň podpořil náš projekt. Družice rovněž obsahuje digitální věnování panu plukovníkovi Oldřichu Pelčákovi, který byl náhradníkem Vladimíra Remka. Pan plukovník Pelčák bohužel zemřel v roce 2023, a toto věnování je poctou jeho odkazu.

Váš tým se rozrostl z pěti na 35 členů. Plánujete ho dále rozšiřovat?

Plánujeme obsazení dalších pozic, i když si po intenzivním období dáváme menší pauzu, aby se tým lépe stabilizoval. V horizontu týdnů až měsíců však plánujeme znovu spustit nábor. Oslovila nás řada studentů i dalších subjektů a nechceme jim zavírat dveře. S rozrůstajícím se týmem si navíc budeme moci dovolit pustit se do nových aktivit.

V našem týmu je prostor nejen pro technické role, ale také pro management, právní agendu, PR, design a další oblasti, které jsou nezbytné pro středně velký projekt. Rádi bychom tak ukázali, že oblast vesmírných technologií už není jen doménou „nerdů“ a „geeků“, ale je otevřená pro kohokoli.

Do budoucna také plánujeme něco, co by mohlo přinést i umělecký rozměr. Tyto plány si však zatím necháváme pod pokličkou.

Máte za sebou řadu úspěchů, přesto jste stále velmi mladý. Nepřepadl vás někdy imposter syndrom?

Stres byl určitě na místě, například během soutěže, kde náš tým reprezentoval Českou republiku jako jediný. Samozřejmě člověk nechce udělat špatný dojem. Imposter syndrom, tedy pocit, že bych měl být na místě, kam nepatřím, by se mohl objevit. Nicméně v něm nevidím žádný přínos, a tak jsem se rozhodl tento pocit jednoduše „vypnout“ (smích).

Snažím se ke všem svým aktivitám přistupovat tak, že jim dávám maximum, a neustále se snažím posouvat své hranice. Tím tak na tento pocit příliš nehledím.

Jak váš úspěch vnímají vaši blízcí a jak vše zvládáte se studiem?

Moje matka se občas obává mého přeplněného rozvrhu. Snažím se zvládat všechny povinnosti spojené s projektem i školou. Poslední týden byl obzvlášť náročný kvůli doplňování známek, a hned poté jsem odletěl do Austinu, kde se účastním festivalu South by Southwest jako řečník pod záštitou Moonshot Platform. Právě Moonshot Platform, která je akcelerátorem pro mladé lídry, je pro mě velkou oporou. Platformu založil český choreograf Yemi A.D. a zaměřuje se na podporu inovativních projektů s přínosem pro společnost.

Jsem vděčný za tyto příležitosti a těší mě, když se stále něco děje a jedna aktivita plynule navazuje na druhou.

Mám velkou podporu nejen od rodiny, ale i od školy. Díky individuálnímu režimu mám zvýšenou povolenou absenci na 50 %. Přiznávám však, že s ohledem na všechny mé aktivity to začíná být na hraně. I přesto mi vyučující vycházejí vstříc. Například náš třídní učitel, pan Mráček, který sice učí biologii, ale je velkým fanouškem kosmonautiky, je velkou oporou. Stejně tak i pan ředitel, který je nadšeným fyzikářem.

Co byste poradil mladým nadšencům do vesmírných aktivit, kteří chtějí například rozjet vlastní projekt?

Moje odpověď možná zní jednoduše, ale začal bych tím, že je nejdůležitější vůbec začít. Mám kolem sebe spoustu nadaných, talentovaných a inteligentních lidí, ale často vidím, že jen malý zlomek z nich se do svých nápadů opravdu pustí. Často je brzdí strach ze selhání nebo právě zmíněný imposter syndrom.

Klíčem je nebát se selhání a stále to zkoušet. Na začátku, ideálně už během základní školní docházky, je dobré vyzkoušet si různé oblasti. Časem pak člověk zjistí, co ho baví, v čem vyniká, a co mu dává smysl rozvíjet.

Pro mě osobně je zásadní být týmový hráč. Nebát se udělat první krok a oslovit lidi, kteří mají zkušenosti a mohou člověka posunout dál. Ze své zkušenosti mohu říct, že kdykoliv jsem se obrátil na výraznou osobnost – ať už to byl Jan Spratek, Aleš Svoboda nebo Daniel Stach – vždy jsem se setkal s pochopením a ochotou. Tito lidé mi pak pomohli vkročit do nově otevřených dveří.

Simon Klinga je středoškolák z Brna, který má svoji družici v kosmu. Dal dohromady tým, navrhl satelit a sehnal peníze na misi do vesmíru. Je mu sedmnáct, a jeho LASARsat už létá na oběžné dráze.