Tibor Žingora: Jak vzájemné ovlivňování chování ve třídě vytváří segregaci na školách?

Co vás přivedlo k výzkumu školní segregace a šíření pozitivních postojů mezi mladými lidmi?

Přivedly mě k tomu v podstatě dvě základní otázky. První zní: jak se vyvíjejí postoje a chování lidí a jak se následně šíří od jednoho člověka k druhému – i v případě, že tito lidé nejsou v přímém kontaktu. Vztahy mezi lidmi si můžeme představit jako síť, v níž se díky propojením mohou postoje či chování přenášet. Například když jeden žák začne sportovat, může přesvědčit svého kamaráda; ten následně motivuje dalšího – až se v rámci třídy vytvoří fotbalový tým. Fascinuje mě, že se postoje a chování mohou šířit i mezi lidmi, kteří se zdánlivě přímo neovlivňují. Pravidla, která takové „šíření“ vlivu řídí, jsou však komplexní a mým cílem je je lépe pochopit.

Druhá otázka souvisí s tím, jak toto šíření ovlivňuje sociální prostředí, ve kterém lidé přirozeně vytvářejí oddělené skupiny. Segregaci přitom nevnímám jen jako extrémní oddělení „my a oni“. Dívám se například na školy, kde se setkávají žáci s různými charakteristikami – mohou pocházet z odlišného socioekonomického prostředí, z různých příjmových skupin, lišit se etnicitou, náboženstvím nebo třeba pohlavím. Lidé – a platí to jak pro adolescenty, tak pro dospělé – mají přirozenou tendenci navazovat vztahy s těmi, kteří jsou jim v něčem podobní. Nejde o pevné pravidlo, spíš o pravděpodobnost a sociální tendenci. Tyto preference pak v čase vedou k vytváření různých skupinek. Ve školách to mohou být například skupiny podle pohlaví, ale také party založené na společných zájmech – třeba sportovní kolektivy. Tyto skupiny přitom nemusí být zcela izolované, mohou být mezi sebou propojené.

A mě právě zajímá, jak už samotná existence takových skupin ovlivňuje šíření postojů a chování – například i v situacích, kdy mezi skupinami není přímý kontakt. Budeme zkoumat, zda už samotná existence takovýchto izolovaných skupin dokáže ovlivnit šíření chování – například proto, že mezi sebou soutěží nebo si navzájem konkurují.

Jak v rámci projektu definujete segregaci ve školách a jaké její podoby považujete za nejproblematičtější?

Segregaci chápeme jako situaci, kdy studenti z různých prostředí sdílejí jednu školu či třídu, ale vytvářejí mezi sebou vztahy, které vedou ke vzniku oddělených skupin. Typicky jde například o pohlaví, zájmy nebo jiné charakteristiky. Dopady tohoto jevu zatím nejsou detailně známy – právě proto je cílem projektu tyto procesy lépe pochopit. Za nejproblematičtější považujeme situace, kdy jsou skupiny silně oddělené a zároveň mezi nimi dochází ke konfliktům nebo napětí.

Jak bude výzkum vypadat v praxi?

Nejprve budeme pracovat se sekundárními daty, především ze zahraničí, ale také z Česka, abychom si ověřili naše hypotézy a zpřesnili výzkumné otázky tam, kde není nutný nový sběr dat. Paralelně připravujeme vlastní sběr dat na českých středních školách. Výzkum bude probíhat na vybraných školách tak, aby měly všechny školy stejnou šanci se zapojit. Výzkumníci vytvoří seznam škol v konkrétním regionu (například v Jihomoravském kraji) a z něj náhodně vyberou školy, které osloví. Školy tedy nebudou vybírány jen z přihlášených, ale budou aktivně osloveny výzkumným týmem. Vlastní sběr dat bude specifický tím, že se zaměří především na vznik a fungování skupinek mezi žáky, jejich vzájemné vztahy a na to, jak tyto skupiny ovlivňují šíření chování a postojů. Kromě mapování přirozených procesů plánujeme také školní intervence, v jejichž rámci budeme cíleně podporovat šíření pozitivních postojů a chování – na základě poznatků z analýzy sítí v jednotlivých třídách.

Jakou roli budou mít učitelé a rodiče?

Učitelé jsou klíčoví při organizaci sběru dat a při realizaci intervencí. Hrají zásadní roli při samotném sběru dat ve školách a zároveň jsou experty na konkrétní třídní prostředí – znají jeho dynamiku, žáky i vztahy mezi nimi. Jejich pohled může obohatit interpretaci dat a pomoci lépe zacílit plánované intervence. Rodiče budou informováni a zapojeni především prostřednictvím informovaného souhlasu a informací o průběhu výzkumu. V některých částech projektu se zaměřujeme také na širší školní prostředí, včetně interakcí s učiteli.

Můžete uvést konkrétní příklad toho, jak se postoje nebo chování šíří mezi žáky, aniž by se je někdo cíleně snažil ovlivňovat?

Představme si běžnou situaci ve třídě. Čtyři roky sedíte vedle spolužačky, se kterou jste kamarádi. Nikdy vás přímo nepřesvědčuje, abyste převzali její názory – jen víte, jaké postoje má, co považuje za důležité, jak se dívá na svět. Postupně se to ale promítá do toho, jak o věcech přemýšlíte vy sami. Často si to ani neuvědomujete. Nejde nutně o vědomé přesvědčování, spíš o dlouhodobé vystavení určitým názorům v blízkém vztahu. Podobně to funguje i u chování.

Mladí lidé například často ani netuší, koho budou jednou volit, ale velmi dobře vědí, jestli jejich okolí k volbám chodí. A právě tyto sociální normy – tedy to, co je „běžné“ v jejich skupině – na ně mají silný vliv. Ne proto, že by jim někdo říkal „běž volit“, ale protože vidí, že to dělají ostatní kolem nich. Zajímají mě procesy, které tyto vlivy vytvářejí. A adolescenti jsou ideálním příkladem – tráví spolu hodně času na jednom místě, vztahy jsou pro ně velmi důležité a jejich postoje i chování se teprve formují. Právě v tomto prostředí je možné nejlépe sledovat, jak se vlivy šíří kolektivně, často bez jasného záměru a bez jednoho „přesvědčovatele“.

Jak budete měřit šíření pozitivních postojů a chování mezi žáky?

Lze si to představit podobně jako šíření viru. Postoje a chování se mohou přenášet mezi jednotlivci a při opakovaném přenosu v různých dvojicích se následně šířit celou sítí vztahů. Zároveň však platí, že ve třídě jsou všichni do určité míry propojeni, takže k ovlivňování může docházet i mezi těmi, kteří si osobně nejsou příliš blízcí, ale mají společného blízkého člověka, který takový vliv zprostředkuje. Budeme proto sbírat data o tom, s kým se žáci ve třídě nejvíce přátelí a s kým nejčastěji komunikují – obvykle jde o tři až pět nejbližších spolužáků, kteří na ně mají největší vliv.

Klíčovým aspektem projektu je důraz na skupiny uvnitř tříd. Zajímá nás, jak studenti tyto skupinky vytvářejí, jak je vnímají a jak jsou jimi ovlivňováni. Vztahy a skupiny budeme sledovat opakovaně v čase, díky čemuž zjistíme, jak se postoje ve třídě mění a šíří. Využijeme také pokročilé statistické metody, které nám umožní odlišit různé možné výklady pozorovaných jevů.

Představme si například situaci, kdy se dva žáci z jedné party stanou dobrými kamarády a oba začnou kouřit. Co je příčinou? Ovlivnil jeden druhého v průběhu jejich přátelství – nebo se spřátelili právě proto, že náhodou začali kouřit ve stejnou dobu? Nebo je ke kouření přivedl někdo třetí? Sehrála roli celá parta, jejíž jsou členy? Anebo se oba začali takto chovat proto, aby se vymezili vůči jiné skupině ve třídě? Pokusíme se zjistit, která z těchto možností daný jev nejlépe vysvětluje. Takto získaná data nám umožní vytvářet podrobné modely a simulace, které ukážou, co by se stalo, kdyby se něco v síti změnilo. Například: co kdyby konkrétní žák přestal kouřit? Tímto způsobem můžeme nejen lépe pochopit, jak šíření funguje, ale také navrhovat školní intervence tak, aby měly co největší a nejpozitivnější dopad.

Co bližšího ještě můžete prozradit k intervencím?

V této fázi projektu zatím nelze mluvit o konkrétní podobě intervencí. Nejprve se zaměřujeme na systematické sledování vztahů mezi žáky, skupinové struktury ve třídách a na to, jak se v těchto strukturách v čase šíří postoje a chování. Data budeme sbírat opakovaně v několika vlnách, abychom mohli zachytit změny, ke kterým ve třídních kolektivech dochází.

Důležitou součástí projektu jsou také počítačové simulace, které nám umožní zkoumat, jaké důsledky by mohly mít různé typy zásahů do sociálních sítí ve třídách. Tyto simulace slouží především k tomu, abychom předem odhadli možné scénáře a vyhnuli se situacím, kdy by intervence mohla mít nečekané nebo nežádoucí efekty. Intervence proto chápeme jako další krok, který bude následovat až po důkladném porozumění tomu, jak tyto procesy fungují. Cílem není přicházet s hotovými řešeními, ale postupně zkoumat, zda a za jakých podmínek může mít zásah do třídních kolektivů smysl.

Postoje a chování se mohou přenášet mezi jednotlivci a při opakovaném přenosu v různých dvojicích se následně šířit celou sítí vztahů. Zároveň však platí, že ve třídě jsou všichni do určité míry propojeni, takže k ovlivňování může docházet i mezi těmi, kteří si osobně nejsou příliš blízcí.

Kdy očekáváte první hmatatelné výsledky nebo předběžné závěry?

Výhodou tohoto projektu je, že můžeme hned od začátku pracovat se sekundárními daty z jiných zemí – buď k nim máme přímý přístup, nebo spolupracujeme s výzkumnými týmy, které je právě sbírají. Přestože tato data neobsahují vše, co budeme později sbírat sami, umožňují nám začít s analýzami části výzkumných otázek už nyní. První hmatatelné výsledky tak můžeme očekávat poměrně brzy – zhruba v horizontu šesti až dvanácti měsíců. Zatím půjde o dílčí výstupy, které však už mohou naznačit určité vzorce. Ucelenější a komplexnější obraz očekáváme postupně v pozdějších fázích projektu, zejména po sběru našich vlastních dat.

Jak budou vypadat finální výstupy projektu?

Projekt přinese několik typů výstupů. Z vědeckého hlediska plánujeme publikovat rozsáhlou sérii odborných článků, které přispějí k hlubšímu porozumění tomu, jak se postoje a chování šíří v sociálních skupinách. Dalším výstupem budou unikátní detailní data o žákovských sítích, která – po anonymizaci – zpřístupníme i dalším výzkumníkům. Tato data nabídnou cenné informace o tom, jak se studenti přirozeně sdružují a jaké skupinové procesy se při tom uplatňují.

Zároveň pracujeme na vývoji školního intervenčního programu. Ten otestuje naše teoretické předpoklady a zároveň může najít praktické využití – například v prevenci rizikového chování nebo v podpoře pozitivních postojů mezi studenty. V neposlední řadě budeme vyvíjet softwarové inovace stávajícího softwaru pro pokročilou analýzu dynamických sociálních sítí. Věříme, že tyto nástroje budou užitečné i pro další výzkumníky pracující s podobnými daty.

Jaký poznatek by mohl váš výzkum přinést široké veřejnosti?

Přál bych si, aby si lidé více uvědomili, že naše chování a postoje nejsou pouze výsledkem individuálního rozhodnutí. Formuje je také sociální prostředí, ve kterém se pohybujeme, osoby, kterými jsme obklopeni, a to, s kým komunikujeme. A neovlivňují nás jen ti, s nimiž máme blízký vztah – vlivy se šíří i od ostatních, u nichž bychom to na první pohled nečekali. Všichni jsme totiž součástí sociální sítě – propojeného systému, v němž se názory, postoje i chování mohou šířit podobně jako informace nebo viry. Pokud chceme jako společnost podporovat pozitivní změnu, musíme rozumět tomu, jak se skupiny vytvářejí, jak se navzájem ovlivňují a jak tyto skupinové procesy interagují s individuálním chováním a mezilidskými vztahy.

Autorka: Simona Polcarová

Foto: Frede Calo

Zdroj: Masarykova univerzita 

Tibor Žingora je psycholog na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Díky podpoře Grantové agentury ČR získal finance na projekt Rethinking Segregation within Schools: Ways of Spreading Positive Attitudes and Behaviors among Youth (Nový pohled na segregaci ve školách: jak šířit pozitivní postoje a chování mezi mladými lidmi) a zakládá výzkumnou skupinu Behaviors of Individuals and Groups. Ve svém výzkumu se zaměřuje na to, jak se u jednotlivců vyvíjejí postoje a chování a jak se tyto změny šíří v sociálních skupinách.