Jaké jsou vaše první pocity po seznámení se s ICRC?
První pocity? Skvělé. Jsou tu špičkoví vědci, dělá se tu špičkový základní výzkum. Nastupoval jsem do toho s tím, že vnímám ICRC jako vynikající institut se skvělou infrastrukturou, která se určitě dá ještě posouvat dál.
Co přesně vás přivedlo k tomu ucházet se o pozici přednosty ICRC?
Vedu v současné době výzkumnou skupinu na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity, která se zabývá onkologickým výzkumem, výzkum řešíme ve spolupráci s klinickými pracovišti. Možnost stát se šéfem ICRC, tedy ne jednoho výzkumného týmu, ale celé výzkumné instituce s týmy, které se zabývají nejen onkologií, ale i kardiologií, neurologií nebo imunologií, je pro mě výzvou a věřím, že se mi podaří tuto skvělou instituci ještě dále posunout.
Na co byste se chtěl zaměřit bezprostředně po svém nástupu?
První věc, kterou chci určitě udělat, je osobní seznámení se s jednotlivými týmy. Ne snad, že bych je neznal nebo nevěděl, co dělají, ale rád bych si s nimi promluvil a poznal, co je omezuje v jejich práci a na co je třeba se zaměřit. Protože jejich práce by měla být především špičkový výzkum a já jim chci umožnit, aby tu práci mohli nerušeně dělat. Chci se s nimi pobavit také o možnostech nějakého aplikačního výstupu, velkou výzvou bude samozřejmě i finanční stabilizace. V dnešní době získat peníze pro vědu a výzkum není snadné a mám obavu, že do budoucna to nebude lepší.
Kde vidíte ICRC za dva roky svého působení?
Za dva roky? To je poměrně krátká doba! ICRC má prvotřídní infrastrukturu, která může posílit vytvářením nových kontaktů nejen v rámci České republiky, ale i na mezinárodním poli. Klást si to jako cíl do dvou let by bylo odvážné, ale ICRC bych rád jako instituci posunul mezi špičku v České republice.
A kde má podle vás ICRC největší mezery? Na čem by bylo potřeba zapracovat?
Tohle je věc, do které budu postupně pronikat. Nejsem insider, ale myslím, že už jsem do toho skočil rovnýma nohama, postupně zjišťuji, kde a co by se dalo zlepšit. Myslím, že jistým omezením může být ne úplně jednoduchá realizace aplikačních výstupů. Tohle je věc, na které by se dalo pracovat, zejména na úrovni jednání s ministerstvy. Také vnímám důležitost public relations. Aby odborná i široká veřejnost měla povědomí o tom, co všechno ICRC populaci přináší. Jsem přesvědčený, že budu nacházet i další věci a prostor pro zlepšení tu bude vždycky.
Máte už konkrétní představu, jak to celé pojmout?
Chci si nejprve zanalyzovat celou situaci v ICRC, chci se setkat nejen s jednotlivými výzkumnými týmy, ale také s managementem nemocnice, šéfy jednotlivých klinik, vyjasnit si vzájemné představy a očekávání a snažit se to nejprve zefektivnit na úrovni nemocnice. Chtěl bych, aby ICRC mohlo realizovat i více aplikačních výstupů a byl bych rád, aby o ICRC bylo povědomí nejen v celé republice, ale také v zahraničí. Proto pravidelné informování o úspěších vědeckých týmů je velmi důležité, to, že publikují v nejprestižnějších vědeckých časopisech, je věc, která je skvělá, ale takovéto informace by neměly zůstávat jen uvnitř ICRC!
Skvělá by byla pravidelná interview, cestou může být i pravidelné zapojení jednotlivých týmů do prezentace na sociálních sítích. Nebojme se toho více zlidštit komunikaci. Samozřejmě rozumím tomu, že někteří to můžou vnímat jako vynaložený čas nad rámec své práce, ale já si myslím, že je to prospěšné nejen pro instituci, ale i pro výzkumníka samotného. Je to důležité už jen proto, aby lidé věděli, že finance vložené do vědy a výzkumu jsou dobře vynaložené prostředky.
Na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity máte vlastní výzkumnou skupinu, hodláte v jejím vedení pokračovat i po nástupu do pozice přednosty ICRC? Změní se nějak vaše fungování ve skupině?
Tohle je samozřejmě věc, kterou jsem také dlouho zvažoval, když jsem se do výběrového řízení přihlašoval. Moje výzkumná skupina funguje už téměř patnáct let, je tam několik seniornějších vědců, na které se mohu spolehnout. Na Lékařské fakultě je už etablovaná, pravidelně se zapojuje i do výuky. Šéfem výzkumné skupiny zůstávám i nadále, myslím ale, že velkou část každodenní agendy mohu předat. Navíc FNUSA a Univerzitní kampus od sebe nejsou tak daleko.
Autorka: Martina Jelínková
Zdroj: Mezinárodní centrum klinického výzkumu
