Petr Veřtát s nobelistou Danem Shechtmanem
O vědeckém fóru v Lindau se tvrdí, že se zásadně liší od vědeckých kongresů. Uměl byste pojmenovat onu tajemnou ingredienci?
Rozhodně je to právě ono nadšení všech zúčastněných. To je úžasně motivující a jsem moc rád, že mě vlastně do určité míry provází celým životem. Už na základní škole jsem měl úžasnou učitelku fyziky – při učení úplně svítila a to bylo strašně nakažlivé. Kdyby byla pro svůj obor stejně nadšená němčinářka, třeba bych byl dneska germanistou, a ne fyzikem. Nadšení – to byl pocit, který jsem cítil po celou dobu setkání s nositeli Nobelovy ceny.
Ale nejenom to. Často se zmiňuje proslulý „Lindau spirit“, který pohltí všechny zúčastněné. A skutečně, nikde jinde jsem snad necítil takový pocit sounáležitosti, všeobecného optimismu, elánu a chtění řešit problémy nejenom fyzikální.
Najednou jsem se stal jedním ze 650 účastníků, kteří mají před sebou celý svět fyziky a chtějí něco dokázat. Všichni měli neskutečný rozhled, byli schopni diskutovat o všem od astrofyziky až po nejnovější trendy v kvantové fyzice, ale současně nikomu nechyběla pokora a vděčnost, že se mohou v životě zabývat tím, co je baví.
V Lindau byli všichni otevření a sdílní. Naprosto se tam smyl rozdíl mezi jednotlivými účastníky, ať už mladými vědci, nebo nobelisty. Ani pro mne – celkem silného introverta – nebylo problémem zde začít bezprostředně mluvit s kýmkoliv. A přátelská atmosféra se vlastně prolíná celým městečkem, které si za desítky let konání akce uvyklo na přítomnost nobelistů a mladých vědců. Stejně jako festivalová města si místní hýčkají své „hvězdy“, a když tam člověk jde s konferenční visačkou, tak se při pohledu na ni všichni s uznáním usmějí.
Vlastně bylo i fascinující, že tam vládla atmosféra naprosto bez rivality. Všichni byli na stejné vlně. Občas se mi zdá, že my Češi, nebo možná obecněji raději řekněme Středo- až Východoevropani, se maličko lišíme od zbytku světa v tom, že si zde rivalitu občas uměle vytváříme. Vezměme si takovou osobní zkušenost: Když někdo vyfotí skvělou fotku a ukáže ji v Americe nebo třeba na Zélandu, tak lidé uznale řeknou, že to je super fotka. Typická česká reakce bude nechválit a brblat, že to bych přece dokázal taky, kdybych chtěl.
Podle čeho jste vybíral z ohromující programové nabídky?
To je dobrá otázka. Program často začínal už v sedm ráno, třeba na snídani spojené s přednáškou, a pokračoval prakticky do jedenácti do večera. Ačkoliv velká část programu byla společná pro všechny zúčastněné (například velké přednášky jednotlivých nobelistů nebo panelové diskuse), byly tam právě i komornější paralelní sekce, ze kterých si člověk vybrat musel. Tam patřily třeba Open Exchange(s), kde se v intimní atmosféře menší místnosti bez kamer setkal jeden nobelista s mladými vědci, kteří se jej mohli zeptat prakticky na cokoliv. Z těchto se vybíralo skutečně těžko. Člověk na jednu stranu tíhne ke svému oboru, ale někdy by si chtěl poslechnout i něco jiného. Já se rád řídím osobním pocitem z daného člověka a vyzobávám si detaily. Myslím si, že člověk by si měl držet rozhled. Pokud bude mít pouze jeden vzor, bude spíš tíhnout k jeho názorům.
Velkou pomocí bylo, že Lindau má na internetu přístupnou velkou mediatéku se záznamy z minulých let, čímž se lze předem tak trochu připravit. Někteří nobelisté byli v Lindau už mnohokrát a díky zhlédnutí pár záznamů jsem už při vybírání programu věděl, co od daného člověka čekat a nač se případně zeptat.
Nejkomornějším formátem ale byly oběd či procházka deseti účastníků s vybraným laureátem. Tady bylo potřeba i štěstí při rezervaci, protože si každý mohl vybrat pouze jeden oběd či vycházku. Poprvé rezervační systém pod náporem zájemců spadl. Když byl za týden znovu spuštěn, byli někteří nobelisté vybookováni během desítek sekund. Ale na mě se usmálo veliké štěstí a poobědval jsem s objevitelem kvazikrystalů Danem Shechtmanem. Takhle se mladým krystalografům plní sny. V restauraci na břehu Bodamského jezera jsme probrali nejenom jeho vědeckou a životní cestu, ale třeba i recept na nejlepší mýdlové bubliny. Vlastně když teď mluvíme o obědě, napadá mě, že do jisté míry vlastně ve FZÚ panuje podobná atmosféra jako v Lindau během akcí Science lunch. Tam také můžete před i po přednášce přijít za kýmkoliv a začít se bavit o zajímavé fyzice. A na podobném základu je postaven i náš mentoringový program.
Už více než 70 let je mottem setkání vzdělávání, inspirace a propojení. Ovlivní akce vaši budoucí vědeckou spolupráci?
Hledání možné spolupráce bylo univerzálním stmelovacím prvkem, a jestliže se objevil někdo, kdo se také věnoval materiálům a byl to „pevnolátkař“, zabředli jsme do dlouhé diskuse. Měl jsem možnost blíže poznat témata, jež kolegové dělají, a pokud budeme v budoucnu potřebovat s něčím pomoci, můžeme se na sebe obrátit. Získal jsem spoustu cenných kontaktů. Dokonce jsme založili obří komunitu na WhatsAppu, kde je nyní asi 500 členů a diskuse jsou rozděleny do nejrůznějších sekcí, například i těch s nabídkou / poptávkou spolupráce. Duch Lindau vědce navždy spojuje a ti si odnášejí pocit sounáležitosti a kamarádství.
V rozmanitém společenství mladých vědců ze všech kontinentů, více než 60 zemí, a dokonce více než 90 národností se nedělaly vůbec rozdíly. Bylo úžasné potkávat nové lidi. Organizátoři jsou si dobře vědomi, že to je jeden z významných přínosů akce. Na začátku každý účastník dokonce dostal balíček vlastních vizitek k rozdávání ostatním a kromě toho existuje i interní Lindau Alumni Network, kde si všichni účastníci vytvořili profily s detaily svého zaměření, kontaktními údaji, odkazy na další sítě atd.
V rozmanitém kolektivu ale bylo trochu cítit, jak velká část špičkového fyzikálního výzkumu je prakticky omezena na Evropu, Severní Ameriku, Austrálii a vyspělé státy Asie. Ale i účastníci ze zemí třetího světa by také rádi dělali dobrou vědu, k níž mají mnozí skvělé předpoklady. Mnohdy však nemají potřebné a často nákladné přístroje, které máme k dispozici my. Někde často pomůže i měření, které je pro mne rutinou na 20 minut. S mnoha účastníky jsme se domluvili, že v případě potřeby mohou poslat svoje vzorky na měření. Navíc mne jako krystalografa baví rozšiřovat si obzory a sbírat zkušenosti na materiálech, se kterými jsem dosud neměl zkušenost.
Co pro vás byl největší přínos pobytu v Lindau?
Získal jsem lepší nadhled a znovu se přesvědčil, že existují lidé, kteří nesdílí naše typické kverulantství. Že naprostá většina se dívá na svět otevřeně a preferuje hledání pozitiv nad negativy. Odnesl jsem si spousty vzorů chování, které bych chtěl začlenit do své práce nebo projevu. Přednášky nobelistů byly poučné i tím, jakými prvky dokázali někdy upoutat pozornost posluchačů. Například Konstantin Novoselov, objevitel grafenu, měl ve všech slidech černý text a vždy jedno písmenko červeně. To mě zaujalo, a i kdyby mě vůbec nezajímal grafen, stejně bych chtěl vědět, zda červená písmena tvoří dohromady nějaké poselství, nebo jsou vybrána náhodně. Hned jsem si je začal zapisovat, jak jdou za sebou. To byl úžasný oživující prvek a přitom taková maličkost. Výhodou všech přednášejících určitě bylo, že stáli před publikem, které rozumí fyzice a bylo na stejné vlně, mohli dělat insider vtipy a nemuseli je vysvětlovat.
Pozornost vzbudila i panelová diskuse How to Preserve Trust in Science in the Age of AI? o rozvoji umělé inteligence a jejího vlivu na vědu a společnost. Je to vysoce aktuální téma, se kterým se setkáváme dnes a denně. My všichni, kteří děláme seriózní vědu, se samozřejmě na výstupy umělé inteligence samotné nemůžeme spoléhat – vždy je třeba validace použitých modelů a kritické zhodnocení jakéhokoliv výstupu. Dokáže tohle však i člověk, který dané věci nerozumí, a tak se prostě zeptá třeba ChatGPT, která si něco domyslí? A uvědomuje si vůbec, že musí daný výstup brát s rezervou? Stále je celkem jednoduché odhalit delší texty generované typicky ChatGPT, který často nadužívá některá neobvyklá slova a vytváří zvláštní fráze. Ale odhalit zavádějící informaci už tak snadné není… Co se vědeckého užití velkých jazykových modelů týče, při stylistické úpravě textu umělá inteligence smývá rozdíly mezi autory, a pokud je někdo dyslektik nebo třeba bojuje s angličtinou, může to mít velice pozitivní vliv na jeho texty. Rozhodně je ale nutné ohlídat, aby nezasahovala do vědecké části. Ačkoliv umělá inteligence a machine learning dokáže ve spoustě hlavně mechaničtějších věcí pomoci, a dokonce najít souvislosti tam, kde nejsou na první pohled vidět, klíčovým prvkem v seriózní vědě je existence někoho, kdo nese odpovědnost za publikované výstupy a jejich správnost.
Autor: Petra Köppl
Foto: Petr Veřtát
Zdroj: Fyzikální ústav AV ČR
Setkání s laureáty Nobelovy ceny v Lindau se koná od roku 1951 a nabízí různým generacím, kulturám a oborům možnost se potkat v rámci mezinárodního vědeckého fóra. Každoročně se střídají tři přírodovědní disciplíny, za něž se Nobelova cena uděluje – fyzika, chemie a fyziologie / lékařství. Každé tři roky se pořádá setkání ekonomických věd a každých pět let se koná Mezioborová konference. Letošní 73. setkání se konalo ve dnech 30. června až 5. července a zúčastnilo se ho 37 nobelistů a 650 mladých vědců z více než 60 zemí, kteří prošli striktním vícestupňovým výběrem.
