1) V čem plánujete navázat na dosavadní předsedkyni Evu Zažímalovou a kde naopak plánujete změny?
2) Jaký máte plán na zvýšení a podporu excelence v tuzemské vědě?
3) Jakým směrem budete podporovat mladé vědce a vědkyně, aby ve vědě zůstávali?
4) Jak chcete zvýšit podíl zahraničních vědců v Akademii?
5) Jak se díváte na popularizaci vědy a její současnou podobu na AV ČR?
6) Máte v plánu některé ústavy rušit nebo slučovat?
7) Plánujete nějaké změny ve financování ústavů a vědců AV ČR?
Akademie věd ČR je významnou vědeckou institucí s celorepublikovou působností, která svým vědeckým výkonem představuje jeden z pilířů systému výzkumu a vývoje v ČR. V pestrosti pěstovaných oborů spočívá její jedinečnost a tu by si měla i nadále uchovat. Při pohledu na poslední dekádu výzkumu je zjevné, že nestačí tradičně pěstovat výzkum jednotlivých oborových specializací, i když i ten je pochopitelně podstatný, ale že se skokově posouváme, dojde-li k propojení s jiným oborem (či obory), s jeho pohledem na předmět výzkumu, použitím jeho metod apod. V tom je Akademie věd ČR ideálním prostředím. Výsledky jejích pracovišť dokládají, že jsme zvolili správný směr a strategii. Tu je třeba do budoucna rozvíjet a podporovat.
Organizačně Akademie věd ČR tvoří společenství pracovišť – veřejných výzkumných institucí. Nejvyšším výkonným orgánem Akademie věd ČR je Akademická rada AV ČR, v jejímž čele stojí předseda. Část položených otázek se týká vnitřního nastavení a fungování Akademie věd ČR. Domnívám se, že bude nutné vést o nich diskusi nejen ve „vedení“ Akademie věd ČR, ale i v dialogu s jejími pracovišti. Tento dialog pokládám jako kandidát na předsedu Akademie věd ČR za velmi důležitý. Významným podkladem pro tuto diskusi budou též informace z mezinárodního hodnocení pracovišť Akademie věd ČR, které zahájíme na začátku příštího roku.
Část položených otázek se ovšem týká celého systému výzkumu a vývoje v ČR a způsobů, jakými do něj Akademie věd ČR a její vedení může pozitivně přispět. I když Akademii pokládám za instituci výjimečnou, její postavení není individuální – je součástí komplexního výzkumného prostředí v ČR.
Řešení kladených otázek proto vyžaduje intenzivní spolupráci s ostatními aktéry systému výzkumu a vývoje, včetně vysokých škol, rezortních výzkumných organizací a podniků a v neposlední řadě také s politickou reprezentací. Abychom situaci ve vědě dále vylepšovali, bude nutné prohloubit důvěru a spolupráci mezi hlavními aktéry systému a o důležitých průřezových tématech vést věcnou a nepředpojatou debatu. K tomu jsem na základě svých zkušeností a znalostí připraven.
Kroky, které lze učinit na poli podpory mladých vědkyň a vědců, jsou rámovány legislativně – viz např. nyní přijímaná novela zákona o vysokých školách nebo existující návrh podpory slaďování pracovního a osobního života vědkyň a vědců v návrhu zákona o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu, který rozpracoval tým ministryně H. Langšádlové a pokračuje v něm i ministr M. Ženíšek. S tím souvisí nutnost rozvíjet podpůrné nástroje pro snazší návrat vědkyň a vědců po rodičovské pauze (např. dětské skupiny) a zavádět programy pro podporu pečujících osob. Lidé jsou největším bohatstvím Akademie věd ČR a my musíme udělat vše pro to, abychom neztráceli talenty, do jejichž vzdělání a profesního rozvoje naše společnost investovala.
Pro rozvoj a podporu vysoce kvalitního výzkumu je zapotřebí série provázaných opatření: podporovat interdisciplinární spolupráci (včetně oblastí, které mají široký dopad – umělá inteligence, biotechnologie, klimatický výzkum atp.); rozvíjet mezinárodní spolupráci s předními vědeckými institucemi a univerzitami; posilovat schopnost přilákat a udržet špičkové talenty (tzn. zajistit konkurenceschopné mzdové podmínky a odpovídající podporu pro výzkum); posílit aktivity v rámci Science4Policy (a to v nejrůznějších oblastech, ať už se jedná například o veřejné zdraví, ochranu životního prostředí či sociální aspekty), úspěšně spolupracovat s mezinárodními poskytovateli, kteří jsou schopni a ochotni kofinancovat výzkumné projekty; neustále rozvíjet systém hodnocení vědecké práce umožňující identifikovat kvalitní výzkum s vysokým přínosem k poznání, technologickému pokroku či dopadu na společnost a v neposlední řadě podporovat diverzitu a zajišťovat plnou integraci zahraničních badatelů do akademického prostředí.
Podstata financování vědy a výzkumu závisí na patřičné balanci podílu institucionální a účelové podpory. Tento podíl je v mnoha případech dalece za normou vědecky vyspělých zemí, a je proto nutné usilovat o posilování institucionálního financování. Myslím, že toho nelze dosáhnout bez koordinace s ostatními aktéry vědecko-výzkumného segmentu. Součástí tohoto úsilí musí být i otevřené přiznání si skutečnosti rychle se měnícího světa vědy a s tím spojených nových příležitostí i rizik, které tyto změny přináší. Akademie věd ČR na ně musí být připravena. S tím souvisí i nutnost implementovat principy environmentální, sociální a ekonomické udržitelnosti, jak uvádím ve svých programových tezích kandidáta, které jsou určeny pracovištím Akademie věd ČR.
Úkolů, před kterými stojíme, není málo. Kladené otázky se dotýkají jen části z nich. Věřím ovšem, že Akademie věd ČR má při kvalitně organizovaném řízení schopnost nastávající období zvládnout a přinášet „novou energii“ pro vědu i společnost.
Zdroj: Vědavýzkum.cz
Radomír Pánek (1975) je ředitelem Ústavu fyziky plazmatu AV ČR, na ústavu vedl projekt instalace tokamaku COMPASS, poté oddělení Tokamak a projekt COMPASS-U. Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor Teoretická fyzika. V prosinci 2023 byl zvolen předsedou valného shromáždění konsorcia EUROfusion, které řídí evropský výzkum jaderné fúze a sdružuje jak výzkumné instituce, tak firmy. V letech 2020–2024 působil jako místopředseda Správní rady Evropské výzkumné agentury Fusion for Energy v Barceloně, která realizuje největší mezinárodní vědecký projekt ITER. Dle databáze Scopus napsal 219 dokumentů, které byly 2245x citovány, má h-index 26 (údaje k 7. 10. 2024).
