Rozhovor uzavírá seriál, ve kterém jsme se soustředili na popsání mimoškolních a zájmových možností pro nadané děti v rámci ČR (texty si můžete přečíst zde, zde a zde). Jak ale rozvíjet nadané děti v rámci formálního školního vzdělávání?

Jak jste se dostala k tématu podpory nadaných dětí?

Celý život se věnuji jak pregraduální přípravě učitelů, tak celoživotnímu vzdělávání učitelů. Nedílnou součástí mojí práce na univerzitě v Plzni byl i vědecký výzkum, takže vím, jak vypadá reálná vědecká práce. Vedla jsem také botanické exkurze, kam často nadaní žáci chodili. To všechno byly cesty, které mě nasměrovaly k práci s nadanými žáky a studenty. Po oslovení Národním pedagogickým institutem České republiky (NPI ČR) jsem se této oblasti začala věnovat, řekněme, institucionálně.

Kdy vznikl Národní pedagogický institut a jaká je vaše role v něm?

V České republice byla celonárodní koncepce podpory nadání pouze do roku 2020. Tenkrát existovaly dva různé instituty – Národní institut dalšího vzdělávání (který řešil další vzdělávání pedagogů) a Národní ústav pro vzdělávání (tam spadaly otázky spojené s kurikulem, tedy to, jak a v čem se budou žáci a studenti vzdělávat). Sloučením obou vznikl Národní pedagogický institut České republiky, kde jsem od května roku 2022 pověřená tím, abych zde celorepublikově nastavila podporu nadání.

Jak vypadá vaše agenda v NPI ČR konkrétně?

V současnosti se soustředíme na podporu škol a pedagogů, čili nepracuji přímo s nadanými žáky a studenty, ale učíme pedagogy, jak s těmito dětmi / žáky / studenty pracovat. Jako rodiče očekáváme, že podpora těchto dětí bude profesionální, že budou moci rozvíjet svůj potenciál, ale zároveň nebudou přehlceni. Jde nám o to, aby nadaný mohl se svým potenciálem hospodařit a rozvíjet ho celý život. Protože nadaní jsou ti, kteří budou hýbat společností a posouvat ji dopředu.

Mozek nadaných dětí funguje odlišně

Kdo je to vlastně nadané dítě?

To je u nás dané z legislativy, ve vyhlášce č. 27/2016 Sb. o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných se řeší především kognitivní nadání, které se měří testy IQ. Ve vyhlášce je i nadání umělecké a sportovní, tam hovoříme často o talentu. Na základě měření inteligence se vyhodnocuje nadání a mimořádné nadání – to je od 130 bodů v testu IQ.

Když dítě v pedagogicko-psychologické poradně zjistí, že má mimořádné nadání, co se s ním děje dál v tom vzdělávacím systému? Jaký je další postup?

Do pedagogicko-psychologické poradny dítě do 18 let přihlašuje a doprovází rodiče, kteří také dostanou vyhodnocení. A je na nich, jestli informují školu nebo ne. Ideální je, když spolupracuje škola, rodiče, nadaný žák a pedagogicko-psychologická poradna. Škola totiž může na základě již zmíněné vyhlášky č. 27/2016 Sb. podpořit mimořádně nadaného žáka i nemalými finančními prostředky, o které žádá stejně jako o podporu u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Ale pozor, musí to být uvedeno ve zprávě z pedagogicko-psychologické porady. Třeba tam musí být napsáno, že žák vykazuje nadání v oblasti přírodních věd a že by mu pomohl mikroskop. Jsou tam také finance na stáže či mentorskou podporu nadaných.

Nebo, pokud je žák nadaný například na fyziku, je možné, aby místo do sedmé třídy chodil na fyziku na gymnázium. Obdobně to funguje u sportovně nadaných, jestliže hraje dítě hokej a má dvoufázové tréninky, tak se tomu může přizpůsobit rozvrh tělocviku a on místo něj bude chodit na tréninky.

Na jak velkém množství škol to takhle funguje?

Tohle je ideální stav, který funguje na spoustě škol, ale zdaleka ne všude. Je potřeba školám neustále opakovat, že mají tyto možnosti – podporovat nadané žáky. Je také potřeba osvíceného vedení školy, které tyto aktivity a žáky / studenty podporuje. Máme totiž zkušenost, že i když je nějaký učitel aktivní, tak to dlouhodobě nevydrží, pokud necítí podporu vedení školy.

V čem je práce s nadanými dětmi pro pedagogy specifická?

Nadané děti toho v určitých oborech často vědí více než pedagog, a to ne každý ustojí. Vyžaduje to velkou toleranci a porozumění. Nadaní často nevynikají ve všem, ale jen v nějakém úzkém oboru, ve kterém je potřeba jejich nadání podporovat a rozvíjet. Oni na oplátku mohou v těchto úzkých oborech dosahovat ohromných výsledků. Je také třeba nepřetěžovat je v oblastech, kde nadání zrovna nekulminuje. Na druhou stranu, aby ti lidé byli schopni obstát v naší společnosti, je potřeba nastavit laťku, která je nepodkročitelná proto, když nadaný má absolvovat např. maturitu.

S jakými úskalími se mohou potýkat nadané děti v běžném životě?

Tyto děti se často dostávají do pedagogicko-psychologických poraden nebo na nějaká vyšetření díky tomu, že ve škole zlobí, nedávají pozor, a přitom se třeba zjistí, že jsou mimořádně nadaní a „jen“ se nudí.

Mozek nadaných funguje odlišně. Nadaní často na sebe kladou obrovské nároky, chtějí být perfektní ve všem a když se jim to nedaří, jsou frustrovaní, protože mají pocit, že jsou nedostateční a pak trpí. Jsou označováni jako divní nebo šprti. Pomáhá jim proto, když se mohou setkávat navzájem nebo sdílet své profesní i osobní odlišnosti s nějakým expertem v oboru, který je zajímá, protože najednou se jim otevře ten obrovský prostor možností.

Legislativa je nastavená správně

Vnímáte vaši pozici v Národním pedagogickém institutu České republiky jako určitý dluh státu vůči nadaným dětem?

Podpora směrem od státu určitě je a je provázaná a cílená. Máme podporu nadaným ukotvenou v legislativě daleko promyšleněji a lépe, než v řadě okolních zemí. V některých zemích je dokonce podpora nadání vyvedena mimo státní veřejné vzdělávání a tihle žáci, pokud chtějí, aby dostali nějakou péči, tak se často vzdělávají na soukromých školách.

V našem školském zákonu a vyhlášce č. 27/2016 Sb., která se týká „inkluze“ a která byla přijata v roce 2016, je zakotveno, že podpora patří jak žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, tak žákům nadaným. Je tedy zákonnou povinností tyto žáky podporovat. Je i dobře, že to není shrnuto do jednoho pojmu – není tam jenom žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, protože nadaní mají jiné odlišnosti a podpora musí být často úplně jiná.

Čili, my už bychom od roku 2016 měli podporu nadaných umět. To, že to tak dobře nefunguje, není v legislativním ukotvení, ale v tom, jak jej naplňovat. Je potřeba, aby se podpora nadání a péče o nadané stala celospolečenským tématem.

Jestliže máme legislativu nastavenou správně, kde je tedy zakopaný pes? Jak to udělat, aby se ti nadaní žáci nechodili do školy jen nudit a realizovat se chodili mimo školu?

Problém začíná už u vzdělávání pedagogů na fakultách. I tam je potřeba klást důraz na podporu nadaných. Důležité také je s pedagogy komunikovat po celou dobu jejich profesní praxe, protože jak se vyvíjí potřeba nadání, tak se vyvíjí i mladá generace.

Nadaní jsou u nás vzděláváni v rámci heterogenních školních kolektivů, takže učitelé mají ve třídě celé spektrum dětí: jak ty se speciálními vzdělávacími potřebami, tak další děti a potom ty nadané. Vzhledem k tomu, že do podpory dětí se speciálními potřebami se jednak alokovaly obrovské finanční prostředky, také se do škol zavedli asistenti pedagoga. Ti mají podle názvu být asistenty pedagoga, ale byli přidělováni pouze k podpoře žáka se speciálními vzdělávacími potřebami. Ale k nadaným žákům asistent přidělit nelze, pokud nemají tzv. dvojí výjimečnost, což je například kombinace ADHD, případně poruch autistického spektra, s nadáním v nějaké oblasti.

Jak se v tomhle ohledu díváte na víceletá gymnázia? Umím si představit, že na druhém stupni základní školy, kde máte celé spektrum těchto dětí, je náročnější se více věnovat nadaným, než na víceletém gymnáziu.

Teď neodpovídám za NPI ČR, ale jenom za sebe. Můj názor je poměrně kritický a sice proto, že dneska máme víceletá gymnázia na každém rohu. Často je ambicí rodičů, aby se i děti s průměrnými výsledky, které třeba samy nechtějí rozvíjet svůj potenciál tak intenzivně a tak rychle, dostaly na víceletá gymnázia. A protože je víceletých gymnázií dost, tak odliv dětí ze základních škol je velký.

Za mě jsou víceletá gymnázia geniální myšlenka, ale třeba na tak velké město, jako je Plzeň, by mělo být jedno. Abyste tam skutečně dostali jenom žáky, kteří už aspirují nějakým akademickým směrem a pedagogové by se jim mohli adekvátně věnovat. Zároveň se na nižších gymnáziích obvykle neučí jinak, nebo jiný obsah. Potom slýchám od rodičů, že dětem sebrali dětství. Protože jen memorovali obrovské množství poznatků, ale nerozvíjeli svou kreativní osobnost.

Podpora nadaných musí být v každé hodině

Hodně vysokých škol dnes nabízí různé stáže a programy pro nadané středoškolské studenty. Máte pocit, že v tomhle vyplňují nějakou mezeru?

Všechny tyhle kroky jsou skvělé a mohou nadané podpořit. Výzkumné ústavy, vysoké školy, ale i třeba firmy, které alokují část svých prostředků do vědy, výzkumu a inovací, mají úplně jiné vybavení, třeba v laboratořích, než základní a střední školy. Pokud se nadaný žák může podívat na takové pracoviště, nebo tam pracovat na své odborné práci či na brigádě, tak je to ideální. Poměrně nově začalo spoustu institucí dělat tzv. stínování vědeckých a řídicích pracovníků. Nadaný žák má možnost trávit den dva s někým v oboru, na který by chtěl aspirovat. Což buď vede k tomu, že je nadšený, anebo třeba řekne, že takhle si to nepředstavoval a začne se poohlížet někde jinde.

Jaký je u nadaných žáků / studentů v současnosti zájem o různé soutěže např. typu olympiád?

Studenti o ně zájem mají, zvláště třeba o vypracování SOČ (Středoškolských odborných činností), na nichž pracují rádi a berou je jako prestižní záležitost. Co se týče nominace do olympiád, tam jsou názory různé, protože když se ukáže, že žák je šikovný, nominují ho do všech možných olympiád a on potom neví, co dřív. Na druhou stranu nemůžeme upřít snahu a obrovskou cílenou práci pedagogů, kteří nadané v soutěžích podporují, a i samotní nadaní kvitují, že o ně učitel má zájem a připravuje pro ně nadstandardní podmínky. Ale je to zase o nadšení učitelů a jejich práci navíc.

Soutěže jsou tématem druhé velké linie podpory nadaných – mimoškolního a zájmového vzdělávání. To je na jednu stranu obdivováno, protože v České republice dobře funguje, na druhou stranu je kritizováno, že se podpora pro nadané soustředí jen na soutěže a nepracuje se s nimi průběžně v každodenní školní praxi. Nadané dítě / žák / student je tak celý den ve škole, kde se často nudí. Je tedy důležité, aby podpora byla i ve škole a ideálně v každé hodině.

Kde vy teď vidíte neuralgický bod nebo místo, na které se chcete zaměřit, aby podpora nadaných fungovala lépe než doposud?

My se soustředíme právě na podporu pedagogů, a to prostřednictvím Krajských koordinátorů podpory nadání, které má Národní pedagogický institut České republiky nyní v každém kraji. Ti poskytují individualizovanou a skupinovou podporu školám.

Individualizovaná podpora spočívá v tom, že na škole udělají analýzu, jak si stojí v současnosti v podpoře nadání. Například je jejich bolavým místem identifikace nadaných. Vůbec nevidí, kdo má nějaký akademický potenciál, kdo je motivovaný. My jim pomůžeme, s čím potřebují, poskytneme konzultace, připravíme vzdělávací programy či stáže.

Skupinová podpora je založena na kulatých stolech, které v každém kraji pořádáme dvakrát ročně. Tam se schází lidé ze škol a vzájemně sdílejí zkušenosti. Často to funguje infekčně. Když v jedné škole vypravují, jak to dělají, další školy je následují. Kéž by tenhle přenos byl rychlejší.

Děláme také různé webináře, vzdělávací programy, již zmíněné stáže. Nabízíme zástupům škol možnost podívat se na jinou školu, kde to dělají dobře. Tam chodí do výuky, hovoří s vedením školy. Poté chceme, aby nám řekli, co přenesou do své školy a v čem se inspirovali.

Koordinátor funguje také směrem k ostatním aktérům v daném kraji, kteří podporují nadání. Realizujeme Krajské sítě podpory nadání, které jsou v tuhle chvíli na stránkách www.talentovani.cz, ale teď přecházíme na www.zapojmevsechny.cz. Členství v síti je bezplatné, zapojené subjekty zveřejní, co nabízí v podpoře nadání. Koordinátor pro členy sítě pořádá kulaté stoly nebo organizuje zasedání Krajské koordinační skupiny, složené ze zástupců hlavních aktérů v podpoře nadání, kde sdílí, co kdo udělal a kam by se podpora nadání měla v kraji dále vyvíjet.

To zní slibně…

Doufám, že jenom nezní a že už je za námi vidět i kus práce. V únoru letošního roku jsem podruhé vystoupila na konferenci Dva dny s didaktikou biologie v Praze na Pedagogické fakultě UK. Když jsem tam byla vloni, tak jsem se učitelů ptala, kdo pracuje s podporou nadání na své škole. Tenkrát se zvedly dvě ruce. Když jsem se ptala letos, tak už to byl les rukou napříč aulou. Samozřejmě, že na takovou akci přijedou ti, které to zajímá. Ale už to, že vidím za rok takovou změnu, je pro mě odměna. Vidím, že každodenní systematická a tvrdá práce padá na úrodnou půdu a nese ovoce.

Autorka: Vendula Lužná (Vědavýzkum.cz)

Zdeňka Chocholoušková pracuje v Národním pedagogickém ústavu České republiky jako garantka podpory nadání. Dříve učila na gymnáziu, pracovala jako akademický pracovník, vedoucí oddělení, proděkanka pro vědu, výzkum a projekty na Fakultě pedagogické Západočeské univerzity v Plzni, a působila i na Pedagogické fakultě v Praze. Věnovala se naplno botanice, didaktice biologie, terénní výuce. Ve volném čase realizuje aplikovaný botanický výzkum, přednáší hlavně užitkové a léčivé rostliny, popularizuje vědu, stará se o Výukový areál s vodními prvky na hrázi Velkého boleveckého rybníka v Plzni, cestuje, sportuje a ráda tráví čas se svými nejbližšími, rodinnými příslušníky a přáteli.