Výzkumy vědců z Akademie věd ČR mají leckdy cenu zlata. Jakou cenu jsou ale ochotni zaplatit badatelé za nedostatečnou obezřetnost? Výsledky výzkumů mohou neplánovaně, často nevědomky, posloužit jinému záměru, než který stál u jejich zrodu. Pokusy o manipulaci cizí mocí je ohrožen každý. Jak může vlivové působení ve vědě vypadat, a proč jej nepodceňovat, vysvětluje David Honys.
Začneme obecněji. Jak byste definoval rizikovou situaci z hlediska vlivového působení ve vědě? Jak můžeme tomuto termínu rozumět?
Začínáme sice obecněji, ale rozhodně ne jednoduše. Skoro bych řekl, že obtížnější otázka na úvod přijít nemohla. Terminologie, která se v bezpečnostní oblasti používá, působí odtažitě a nepříjemně – jako něco z jiného, nevlídného světa, se kterým nechceme mít nic společného. Obvykle nám brání, abychom se důkladněji zamysleli, co tyto termíny znamenají. Když to zjednoduším, riziková situace může nastat, když cizí moc uplatňuje nežádoucí a nepřípustné praktiky, které míří proti svobodě bádání a zájmům Akademie věd a jí vyznávaným hodnotám.
Co může cizí moc na Akademii věd přitahovat?
Akademie věd je špičkovou vědeckou institucí. Pokrývá škálu vědeckých oborů a odvětví. Vědečtí pracovníci našich ústavů produkují ohromné množství kvalitních výsledků. Samozřejmě tím přitahují i nechtěnou pozornost. Připomínám, že nejde jen o notoricky známá odvětví dotýkající se strategického výzkumu. Zájem může vyvstat i o výsledky, u nichž by nás to často ani nenapadlo.
Liší se nebezpečí manipulace v závislosti na oboru?
Riziko ohrožení se pro různé obory liší. Neznamená to však, že by v některých z nich bylo nulové. Ohroženi jsme svým způsobem všichni a případný pocit, že zrovna nás se riziko netýká a že náš výzkum není pro cizí moc zajímavý, může být zavádějící až nebezpečný. Spektrum zájmu potenciálních útočníků je pestré, a právě druhá strana, tedy cizí moc, rozhoduje, na co a na koho se zaměří.
Uvedl byste příklad?
Třeba Čína ve svém čtrnáctém pětiletém plánu „pro národní ekonomický a sociální rozvoj a dlouhodobé cíle do roku 2035“ definuje patnáct prioritních oblastí, které pokrývají i aktivity významné části našich pracovišť.
Co to pro nás znamená?
Být si příslušných rizik vědom a snažit se je identifikovat, řídit a eliminovat – ideálně ještě předtím, než přerostou ve skutečné vlivové působení. Nezastupitelnou roli hrají pracoviště a jejich vedení. Jednak proto, že vedení zná své pracoviště nejlépe, ale hlavně z důvodu decentralizované struktury Akademie věd. Je sice zřizovatelem pracovišť, ta jsou ale jako samostatné právnické osoby nezávislá. Proto je příslušné vedení za analýzu a snižování bezpečnostních rizik na ústavech odpovědné.
S jakými formami vlivového působení se můžeme nejčastěji setkat?
Forem a technik vlivového působení je mnoho. Zaměřeny mohou být na instituce stejně jako na jednotlivé týmy či pracovníky. Podobně je i identita potenciálního útočníka rozmanitá. Nemusí jít hned o zahraniční zpravodajskou službu – realita často bývá prozaičtější. Může se jednat o firmu se zájmem na získání konkrétní zakázky, lobbistu nebo třeba i hackera, který se shromažďováním informací prostě jen baví. Nelze ho podcenit – bude-li mít příležitost, může je zpeněžit.
Jak tedy pokus o nežádoucí ovlivňování vypadá?
Cizí moc obvykle necílí na konkrétního člověka, ale na informace či pravomoci, jimiž disponuje. Cesta k nim však vede právě přes lidi a jejich slabosti – a kdo z nás žádné slabé místo nemá, že? Právě toho cizí moc využívá a danou formu volí po pečlivé přípravě. Někdy může získávat údaje bez našeho vědomí.
Jakým způsobem?
Například tím, že vyhledá a zneužije informace osobního charakteru – třeba i z veřejných zdrojů, či dokonce v důsledku našeho neopatrného chování na sociálních sítích. Jindy může sklouznout k osobnějšímu přístupu a zvolit některou z cílených metod. Třeba předkládání nestandardních nabídek, v krajních případech může jít až o lobbing, otevřeně korupční jednání, nátlak či vydírání.
Zachytili jsme už takové pokusy?
Akademie věd pochopitelně nestojí stranou takových pokusů a naším úkolem je na tato rizika upozorňovat a informovat o nich. Stejně jako pomáhat našim pracovištím a pracovníkům například formou doporučení, jak postupovat v případě, že se s takovým jednáním setkají.
Proměňují se formy vlivového působení v závislosti na současné politické či ekonomické situaci?
Samozřejmě, na obou stranách. Záleží jak na tom, o kterou cizí moci či státu jde včetně jejich priorit, tak i na aktuální politické situaci v naší zemi, jež se projevuje například intenzitou kontaktů s příslušnými zeměmi a ochotou naslouchat jejich zájmům. Příklady z nedávné minulosti jsou zřejmé.
Měli bychom zohlednit v přístupu k transparentnosti a partnerství na výzkumu i současné vztahy s Ruskem, popřípadě dalšími problematickými státy?
Bohužel nejde jen o vztahy s Ruskem, jež v současnosti vede hrůznou a agresivní válku na Ukrajině. Mezi státy, které označujete jako problematické, nepochybně patří i Běloruská republika, Čínská lidová republika či Íránská islámská republika, kde také dochází k flagrantnímu porušování lidských práv. Výčet problematických zemí je však ještě delší. Všechny tyto skutečnosti si vědci musejí uvědomovat. Zkušenosti z posledního roku ukazují, že v naprosté většině tomu tak je. Jsem rád, že k tomu přispěl i zvýšený zájem Akademie věd o problematiku institucionální odolnosti – anglicky trusted research. Už nějakou dobu se jí věnujeme a vedeme s příslušnými pracovišti odpovídající komunikaci.
Bezpečnostní informační služba varovala, že se Čína pokouší o vlivové působení v Česku. Jak Akademie věd na podezření reagovala?
Bezpečnostní informační služba na něj upozorňuje dlouhodobě. Těší mě, že jí začíná být dopřáváno sluchu. Varování Bezpečnostní informační služby navíc nedávno podpořily i výsledky studie, kterou provedla a zveřejnila Asociace pro mezinárodní otázky. Studie Čína jako riziko pro bezpečnost výzkumu: doporučení pro akademické a výzkumné instituce se zabývá specificky bezpečnostní situací ve vědě a její zjištění nejsou radostná. Ukázala, že i v České republice působí vědci, kteří se podílejí na řešení projektů financovaných výhradně z čínských zdrojů. Některé z nich dokonce řešili nebo řeší i pracovníci z pracovišť Akademie věd. Takové projekty obecně považujeme za výjimečně rizikové.
Jaké důsledky měl v tomto kontextu incident s čínským badatelem z Fyzikálního ústavu AV ČR, který veřejně obhajoval čínskou propagandu?
Incident z letošního Veletrhu vědy je naštěstí jen ojedinělou událostí. Vlivové působení čínských institucí obvykle nemá takto výraznou a mediálně atraktivní formu. Ne úplně jasná zůstává i motivace uvedeného badatele. Podle informací, které mám, byl záhy po incidentu jeho pracovní poměr ve Fyzikálním ústavu ukončen.
Média se zajímala i o kauzu Marka Hrubce, který byl odvolán z manažerských funkcí kvůli podezření ze špionáže pro čínskou komunistickou stranu. Jak zpětně hodnotíte reakci vedení Akademie věd?
Reakci Akademické rady AV ČR, Etické komise AV ČR i Filosofického ústavu AV ČR považuji v dané fázi vývoje kauzy za adekvátní. Neznamená to ovšem, že k reakci nemohlo dojít dříve. Ideálně, že zmiňovaná situace nemusela a neměla vůbec nastat.
Jaké ponaučení si můžeme vzít?
Ponaučení je, že pro spolupráci s čínskými institucemi, ještě před jejím zahájením, musíme aplikovat principy předběžné opatrnosti a due dilligence – anglicky náležitá pečlivost – s vědomím specifik čínského působení v zahraničí. Tyto principy představují jedno z našich hlavních doporučení směrem k pracovištím.
Snaží se o omezování vlivového působení cizí moci Akademie věd systémově? Má kontrolní mechanismy?
Otázku institucionální odolnosti systémově řešíme ve spolupráci s Ministerstvem vnitra, Bezpečnostní informační službou, Finančním analytickým úřadem a Národním úřadem pro kybernetickou a informační bezpečnost. Jde ale o novou agendu a kontrolní mechanismy nastavujeme postupně. Oceňuji transparentní komunikaci a spolupráci s ústavy. Jejich vedení bere nebezpečí vlivového působení vážně. Věřím, že se nám i nadále bude dařit budovat fungující systém bezpečnosti před působením cizích vlivů na bázi spolupráce a vzájemné důvěry.
Zásadní pro zamezení vlivového působení je prevence. Kdy by mělo vědcům nejpozději zablikat „výstražné světlo“, aby mohli situaci ještě zachránit?
Dobrá, ale nesnadno zodpověditelná otázka. Je v ní příliš mnoho neznámých. Nejjednodušší by bylo neurčitě odpovědět, že co nejdříve. S ohledem na šíři forem vlivového působení ale není jasné, co to vlastně znamená. Útok se totiž může odehrávat bez našeho vědomí. I slovo „zachránit“ může mít mnoho významů. Pokusím se proto odpovědět ve dvou rovinách.
Jaká je první?
Institucionální. Hlavní roli hraje prevence a nastavení mechanismů institucionální odolnosti v Akademii věd i na pracovištích. Spolupracujeme proto s výše zmíněnými institucemi, které se bezpečností zabývají. Podobně si vyměňujeme zkušenosti i se vzdělávacími a výzkumnými institucemi, které řeší podobné problémy – hlavně s Univerzitou Karlovou. Jsme také rádi za zkušenosti ze zahraničí. Aktivní je velvyslanectví Spojeného království, s nímž jsme v kontaktu.
Jak vypadá vlivové působení ve vědě
Cizí mocí – tedy potenciálním útočníkem – rozumíme české či zahraniční fyzické a právnické osoby, které by mohly Akademii věd ČR, její pracoviště a jejich aktiva včetně reputace negativně ovlivňovat. Právnickými osobami mohou být státy, jejich orgány, instituce, domácí či zahraniční firmy nebo i politické strany. „Vlivové působení cizí moci je nežádoucí a nepřípustná forma ovlivňování ze strany cizí moci. Zahrnuje zejména skryté, klamavé, vynucující či korupční praktiky, které míří proti svobodě bádání a zájmům Akademie věd a jí vyznávaným hodnotám,“ vysvětluje David Honys z Akademické rady AV ČR.
Mohou zaměstnanci Akademie věd někde získat o vlivovém působení ucelené informace?
Ve spolupráci s Ministerstvem vnitra jsme letos vydali Manuál AV ČR pro omezení vlivového působení cizí moci. Dostupný je v chráněném zobrazení na intranetu Akademie věd. Vysvětluje vlivové působení a představuje doporučení, jak jej rozeznat a jak se mu bránit. Přitom reflektuje decentralizovanou strukturu Akademie věd. Jedním z jeho hlavních rysů je princip dobrovolnosti ve vztahu k pracovištím. Nemáme ambici přímo diktovat, ale spíše poskytovat informace, navrhovat řešení a moderovat sdílení zkušeností mezi pracovišti.
Čeho se týká druhá rovina, o které jste mluvil?
Ta je osobní. Týká se případů, jak poznat či spíše odhadnout, že se o konkrétního badatele či badatelku zajímá cizí moc. Prvním vodítkem může být jakákoli nestandardní komunikace – elektronická i osobní – od cizích osob či kolegů. Pomoct by mohl dotazník, který je přílohou zmíněného manuálu. Obsahuje obecné otázky i nástin konkrétních situací, které by mohly na zájem cizí moci upozorňovat.
Jak si tedy stojíme? Jsou naši vědci obezřetní a je prevence v ústavech dostatečná?
Vědci většinou obezřetní jsou. Ovšem s vědomím specifik, která s sebou vědecká práce nese. Především jde o velkou míru osobní svobody, což je jedno z hlavních pozitiv polistopadového vývoje. Toto vědomí my vědci vnímáme ještě silněji na základě imperativu svobody bádání a svobodného přístupu k informacím, k němuž se Akademie věd hrdě hlásí. Nežijeme však v ideálním světě. Musíme si uvědomovat i rizika, se kterými žijeme, a nenakládat s informacemi přehnaně velkoryse, někdy možná až naivně.
To ale jistě neplatí jen pro vědce, že?
Jistá míra naivity se týká vlastně celé evropské společnosti. Agenda vlivového působení ve vědeckých institucích se totiž v Evropě řeší teprve v posledních několika letech. Výrazným impulzem byl i začátek války na Ukrajině. Proto se i v našich ústavech zavádějí systémová preventivní opatření. Tento proces jsme ale ještě zdaleka neukončili.
Jak by měl vědec postupovat, když pojme podezření, že se stává objektem vlivového působení?
Především by měl bezodkladně informovat nadřízené. Nejlépe vedení ústavu či koordinátora institucionální odolnosti, pokud má pracoviště takovou pozici definovanou a zavedenou. Vedení ústavu ve spolupráci s Kanceláří Akademie věd situaci vyhodnotí a pracovníkovi poskytne zpětnou vazbu. Bez výhrad platí anglická zásada „better safe than sorry“ – tedy že je lepší, když se podezření ukáže jako neopodstatněné, než když se útok odehraje, aniž bychom jej zaznamenali, což může mít nepříjemnější následky.
Začali jsme obecně, skončeme konkrétním příkladem. Vědec se dostane do situace, kdy pokračování jeho výzkumu může podpořit financování netransparentní zahraniční instituce. Jak by se měl zachovat?
Tento příklad není jen modelový, ale dokonce se stal. Kolega z mého mateřského pracoviště, Ústavu experimentální botaniky AV ČR, dostal nabídku ke spolupráci od čínského kolegy. Delší dobu jej zná a v minulosti s ním už spolupracoval. Nebyl pochopitelně schopen posoudit, zda je čínská instituce transparentní. Obrátil se na mě a naši partneři plánovanou spolupráci vyhodnotili jako pravděpodobně bezpečnou. Mohla tak začít, byť s vědomím jisté obezřetnosti. V opačném případě bychom kolegu upozornili, že příslušné čínské pracoviště může být problematické a spolupráci bychom nedoporučili. V souladu s našimi pravidly bychom ji samozřejmě přímo nezakázali. Upozornili bychom ale navrhovatele na rizika, která by zahájení takové spolupráce mohlo nést. Jistota je jistota.
Autoři: Zuzana Dupalová a Luděk Svoboda
Foto: Jana Plavec
Článek vyšel v časopise AB / Akademický bulletin, který vydává Akademie věd ČR.
David Honys
Je členem Akademické rady AV ČR Působí v Ústavu experimentální botaniky AV ČR – od roku 2004 je vedoucím laboratoře biologie pylu, v letech 2007–2012 vykonával funkci zástupce ředitelky. Je mezinárodně uznávaným odborníkem v oblasti rostlinné reprodukce. Od roku 2017 působí v Ekonomické radě AV ČR, od roku 2021 zasedá v Akademické radě AV ČR. V jeho gesci je mimo jiné koordinace koncepčních záležitostí mezinárodní spolupráce Akademie věd ČR. Aktuálně také koordinuje aktivity na pomoc ukrajinským vědcům a vědkyním.
- Autor článku: ne
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
