Anketa čtenářů: Rodičovství a věda

Nový seriál Anketa čtenářů nabízí zájemcům možnost vyjádřit se k aktuálním tématům z prostředí výzkumu a vývoje. První díl se věnuje právě rodičovství a vědeckému povolání. Kromě vlastního vyjádření také čtenáři portálu Vědavýzkum.cz odpovídali na několik anketních otázek. Vzhledem k tomu, že jde o anketu, a nikoliv o výzkumné šetření, výsledky nelze žádným způsobem zobecňovat.

Z výsledků ankety vyplývá, že našim čtenářům se dostává velmi různorodé podpory ze strany domovské instituce: 40 % dotázaných nemá žádnou nebo jen velmi malou podporu ze strany své domovské instituce při zvládání role rodiče a vědce či vědkyně. Dalších 33 % má alespoň nějakou podporu od své domácí instituce a 22 % respondentů má podporu poměrně slušnou.

Podle výsledků ankety se také mezi respondenty různí názory na to, zda je kombinování role rodiče a vědce či vědkyně větší výzva než kombinování rodičovství s jiným povoláním: 53 %  respondentů si myslí, že je to ve vědě mírně nebo výrazně obtížnější než v jiných povoláních, 20 % neví a dalších 20 % je přesvědčeno, že je to mírně snazší.

Mnohem jednoznačnější výsledky ale přinesla otázka, co by rodičům-vědcům při péči o děti nejvíce pomohlo. Nejčastější odpovědí bylo, že by pomohly institucionální školky, jesle nebo dětské skupiny. Zásadní je pro rodiče také pružná pracovní doba a stabilita příjmů, kterou představuje například pracovní úvazek na dobu neurčitou. Dále by měli rodiče zájem o možnost zkrácených pracovních úvazků, nebo by byli pro - v některých případech - zrušení povinnosti zahraničního výjezdu.

Objevily se ale také návrhy například na to, aby byl snížen tlak na publikační výkon, či aby se roky strávené na doktorátu nebo částečných úvazcích během studia započítávaly do nároku na mateřskou a rodičovskou dovolenou jako běžně odpracované. Jeden z čtenářů také upozornil na to, že by se u grantů, které počítají se zahraničním výjezdem, hodilo mít možnost přídavku pro rodiče, který musí do výdajů zařadit i péči o malé dítě.

Níže si přečtěte konkrétní vyjádření čtenářů portálu Vědavýzkum.cz o největších výzvách rodičovství a vědy a jejich možných řešení.

Názory čtenářů:

V současné chvíli mám již dítě větší, ale jako zásadní vidím rozhodně jesle a dostupné chůvy. Další obrovský problém je grantový systém, především pak GA ČR, který vypisuje granty 1x ročně. K problému jsem se obšírněji vyjadřovala zde. GA ČR veškeré možnosti změny smetl ze stolu (viz můj další článek). Dále pak jako zásadní vidím změnu smýšlení společnosti, aby se například sdílená péče o dítě a podpora mužů na rodičovské dovolené stala standardem. Problém je také absence žen na rozhodujících pozicích.

Klára Petrželková, Ústav biologie obratlovců

Situaci nejvíce usnadňuje přítomnost dětské skupiny přímo v areálu pracoviště. Další pomocí by byla dostupnost občasného hlídání i mimo dobu otevření dětské skupiny, nebo možnost odvádění a přivádění dětí v době, kdy je jeden z rodičů na výjezdu mimo domov. To by si samozřejmě mohl každý zaplatit, kdyby platy v české vědě vypadaly trochu jinak. Zároveň situaci ztěžuje rigidnost českého systému státních školek, které zásadně volají pouze matce a očekávají její okamžitou dostupnost.

Eliška

Nejproblematičtější je podle mého názoru kontinuální soustavná činnost. Po návratu z práce musí akademický pracovník přepnout do jiného módu a vzhledem k dlouhodobým úkolům čelí především tlaku na excelentní publikace (Q1). To je opravdu běh na dlouhou trať. I když bude zajištěno hlídání, rodič musí svůj čas věnovat také dětem. Za osmi hodinovou pracovní dobu, zajištění výuky a jiným aktivitám je pozornost příliš tříštěná. Pokud je výše pohyblivé složky platu podmíněna z velké části onou publikační aktivitou, tak dochází k rychlé ztrátě motivace a zvažování změny zaměstnání. Pokud chceme kvalitní vědu nelze to realizovat pouze pro čárky ve smyslu množství excelentních publikací. Věda musí být smysluplná a ta excelentní chce čas a týmovou práci. Již teď je zřejmé, že většina kvalitních výstupů jde především za muži a ženy mění své preference, jelikož upřednostní děti před kariérou v akademickém světě.

Anonym

Největší výzva je mít publikační výpadky po dobu mateřské a rodičovské dovolené. Asi by tomu pomohla lepší osvěta a nějaké semináře, které by upozorňovaly na to, že jakékoliv výpadky ve vědecké kariéře jsou vlastně hodnoceny špatně. U nás na Ústavu funguje jak home office, tak zkrácené úvazky, takže tam problém není. Uvítala bych možnost placení chův z grantů (ne přes režii, jak je to nyní, ale opravdu jako OON na chůvu v projektu). Pak by byla potřeba větší osvěta o zapojení mužů do péče o děti. Výhoda je, pokud nejsou oba ve vědeckém prostředí. V případě, že se o vědeckou kariéru snaží oba, bývá to doma napjaté.

Alena Fornůsková, Ústav biologie obratlovců AV ČR

Pomohlo by, aby nastala celková změna kultury, která bude vstřícná k rodičům malých dětí. Ideální by bylo vytvoření „work-life balance policy“, která shrne různé nástroje. Pomoci mohou přebalovací pulty, místnosti na kojení, organizace schůzek v nějakých jasně daných hodinách (nikoliv pozdě odpoledne) a další věci.

Anonym

Vzhledem k tomu, že už se na situaci dívám jako matka s třemi dětmi, která vědeckou kariéru během rodičovské dovolené opustila, bude můj názor tímto rozhodnutím dost ovlivněný. Zároveň jsem ale stále na pozici, která má k vědeckým pracovníkům a pracovnicím blízko (tajemník ústavu PřF MU), a proto je snad můj názor stále dostatečně relevantní. Před osmi lety, když jsem čekala první dceru po úspěšném dokončení doktorátu, zdály se mi jako jasné berné mince pro další vědeckou kariéru především nutnost zahraničního výjezdu (se kterou dodnes plně souhlasím, ale není vždy snadno skloubitelná s životní situací) a pak mé vlastní limity. Dodnes mi chybí větší provázanost doktorského studia s realitou – tedy co vlastně budoucí absolventi očekávají od další kariéry, nutnost získat během studia základní znalosti a povědomí o financování vědy, možnostech uplatnění mimo akademickou půdu atd.

Zatímco jsou v dnešní době opatření typu flexibilní pracovní doba a zkrácené úvazky pro rodiče už poměrně běžná, mnoho dalších potřebných forem podpory stále plní jen povinnou součást univerzitních politik a projektových příslibů ohledně genderu a work-life balance. Tyto vize se bohužel jen velice těžko převádí do praxe. Na univerzitním Kampuse v Brně-Bohunicích dodnes chybí jakákoliv forma možnosti hlídání dětí mladších 2 let (hlídací skupina, jesle) pro hladší návrat do práce, přestože několik kol dotazníkových šetření a mnoho hodin diskuzí jasně ukázalo, po čem je největší poptávka (pár rezervovaných míst v soukromé školce bez finanční podpory nepovažuji za příliš pozitivní signál pro změnu). Ale možná by stačilo začít od zdánlivých maličkostí a matkám s dětmi školkového věku s time managmentem rozděleným na minuty vyhradit parkovací místa blízko svého pracoviště.

Veronika Papoušková, Masarykova univerzita

Jako největší problém při kombinovaní vědeckého povolaní a rodičovství vidím v nestabilitě zaměstnaní, kde je často délka úvazku vázaná na trvaní grantu. S tím je spojena velká nejistota, co se bude dít, až grant skončí. S malými dětmi má rodič navíc výrazně sníženou flexibilitu týkající se změny pracoviště, jelikož při stěhovaní musí navíc řešit změny škol, školek, kroužků, lékařů atd. Dalším souvisejícím problémem jsou často nejasná či neexistující pravidla ohledně přidělovaní negrantových úvazků, pracovních smluv na dobu neurčitou. Nejsou také jasné nebo dostupné informace o případných možnostech založení vlastních vědeckých skupin. Určitě by výrazně pomohlo zavedení jasných pravidel, která budou vedením vědeckých ústavů a univerzit zřetelně komunikována.

Anonym

Všem čtenářům, kteří odpovídali v této anketě, velice děkujeme!

Autor: Vědavýzkum.cz (JT)