Duševní zdraví v akademické sféře: Nenechat se pohltit projektem

Debaty se v roli panelistek zúčastnily Tereza Růžičková, absolventka psychologie na oxfordské univerzitě a nyní terapeutka a zakladatelka Nevypusť duši, Hien Rozsívalová, doktorandka na univerzitě v Kolíně nad Rýnem a Alena Ptáčková, koučka osobního rozvoje. Debatu moderovala Eliška Koňaříková. Účastníci diskuse velice ocenili otevřenost a upřímnost panelistek, přestože sdílely velmi osobní a někdy ne úplně jednoduchá témata.

V zahraničí je osvěta kolem duševního zdraví dál

Tereza Růžičková sdílela příběh o tom, jak narazila na potíže (vyhoření) již během bakalářského studia v Oxfordu, v relativně dřívější fázi kariéry než mnoho dalších akademiček a akademiků. Ocenila, že byla v té době v zahraničí, kde okolo duševního zdraví panovala mnohem větší informovanost a otevřenost než v ČR.

V ČR se v té době (kolem roku 2014) osvěta věnovala jen velmi vážným potížím (typu poruchy příjmu potravy nebo sebevražedné sklony), ale chyběl tady informační zdroj, který by pokrýval mírné až středně vážné potíže, jaké trápí do určité míry velké procento vědkyň a vědců během různých fází jejich kariéry. Tereza cítila, že opravdu těžila z toho, že v Británii kolem duševního zdraví neexistovala stigmatizace, naopak se setkala s laskavostí a lidmi (např. zdravotní sestra v její oxfordské koleji), kteří ji byli schopni nasměrovat tam, kde najde profesionální pomoc, kterou potřebovala. Díky tomu úspěšně dostudovala, následně se rozhodla pokračovat i doktorátem, a později se začala věnovat psychoterapii v rámci své profesní dráhy.

Tato osobní zkušenost Terezu vedla k tomu, že s kamarádkou Marií Salomonovou, která též studovala v Británii, založily v roce 2015 projekt Nevypusť duši, který si kladl za cíl zvyšovat informovanost o duševním zdraví v ČR, zvlášť mezi středoškoláky a vysokoškoláky i jejich vyučujícími. Co původně vzniklo jako malý tým nadšenců a dobrovolníků, kteří fungovali téměř bez zázemí, se postupem doby vyvinulo v uznávanou neziskovku, která i nadále šíří osvětu o duševním zdraví na českých školách.

Najděte si příjemné aktivity i mimo svůj objekt bádání

Co osobně vidí Tereza jako klíčové pro prevenci vyhoření? „Je důležité mít práci, která vás baví, ale mimo práci mít i aktivity, které děláte jen tak, pro zábavu (u ní to byla například zumba nebo pečení a pobyt venku). Důležité je také umět vzít si dovolenou,“ sdílela Tereza, která se nám svěřila s tím, že v tom ji podporovaly dvě skvělé školitelky, které jí a dalším kolegyním a kolegům v tomto ohledu šly příkladem.

Tento názor podpořila i druhá řečnice, Hien Rozsívalová, která popisovala, jak se během doktorátu nechala doslova pohltit svým projektem. Což bylo v pořádku do chvíle, kdy projekt klapal a všechny experimenty se dařily. „Problém nastane ve chvíli, kdy se projektu dlouho nedaří a člověk si začne spojovat neúspěch projektu s neúspěchem a neschopností sebe samého. Mentoři a školitelé ze starší generace často nevědí, jak mladším kolegům a kolegyním pomoci, protože v době, kdy si touto fází sami procházeli, nebylo zvykem o duševním zdraví mluvit ani ho nějak řešit, spíše se počítalo s tím, že ‚to všichni musí nějak přežít‘,“ sdílela.

Přestože si školitelka Hien vlastně nevěděla rady s tím, jak jí poradit, podpořila ji v hledání pomoci venku. Hien tedy po dobu jednoho a půl roku chodila na terapii (přestože původně zamýšlela vyhledat spíše osobního kouče). V závěru své přednášky sdílela čtyři výstupy, ke kterým během terapie došla a které jí velmi pomohly:

1. Můj PhD projekt neurčuje hodnotu mé osoby. Když se nedaří projektu, neznamená to, že já sama stojím za starou belu.
2. Je důležité dělat něco mimo svůj projekt, kde můžete být úspěšní.
3. Je důležité si uvědomit své emoce a poslouchat, co nám chtějí říct o tom, co potřebujeme.
4. Nesrovnávejte se s dalšími lidmi, každý má jinou startovní pozici a jinou cestu svým doktorátem (případně postdokem).

Věnujte čas každodenní psychické pohodě a mějte se rádi

Formální část panelové diskuze uzavřela koučka osobního rozvoje Alena Ptáčková. Vyzdvihla význam udržování si radosti z toho, co děláme a všímání si malých radostí během každodenního života a také to, že je důležité nevztahovat neúspěch na sebe. Sdílela praktické tipy, jak si člověk může zachovat svůj vnitřní klid, například pomocí techniky „stopka“, kdy se na chvíli mentálně i fyzicky zastavíme, uvědomíme si situaci a popíšete ji zcela bez hodnocení. To nám umožní se vědomě rozhodnout, co chceme a jak budeme dál postupovat. Jedná se o koučovací nástroj, který je současně technikou pro sebekoučování.

Další možností je využití „mindfulness“, nebo také všímavosti, která může posloužit právě ke každodenní psychohygieně a udržování duševní rovnováhy v preventivní rovině. Podstatné je rovněž posilování vlastní odolnosti. 

Následovala živá diskuse, kterou nakonec moderátorka Eliška Koňaříková shrnula do následujících vět, kterými velmi otevřený a dle zpětné vazby přínosný večer uzavřela. „Důležité je nenechat se pohltit projektem, ale mít i jiný program a dělat si drobné radosti. Uvědomit si vlastní sílu, vlastní schopnosti a nebát se ocenit se za to.“

Autorka: Blanka Collis

Zdroj: CZEXPATS in Science