Daniela Vrbová: Dobré časy v New Orleans – a nikdy jinak!

Během studií pobývala v Argentině, jako stážistka působila v BBC World Service a v dánském deníku Weekendavisen. 

V akademickém roce 2022/2023 získala jako jedna ze dvou stipendistů mimořádné Fulbright stipendium pro komunikaci vědy a strávila tak šest měsíců v New Orleans, v mezioborovém New Orleans Center for the Gulf South na Tulane University.

Během pobytu v USA pro posluchače Českého rozhlasu připravila seriál seriál o dopadech změny klimatu na místní obyvatele. Do Ameriky odjela s partnerem a dvěma malými dětmi, které rozdíl mezi životem v Evropě a Americe shrnuly do věty: „V Praze se lidi v parku nepřevlékají za růžové jednorožce.“

Když máte letenku do Ameriky s datem příletu na Silvestra a vaším stipendijním působištěm je New Orleans, můžete si vsadit, že vás čekají živelné měsíce.

Slavné louisianské město je centrem hudby, oslav, netradičních svátků a světově známého karnevalu Mardi Gras. Je ale také místem zatíženým temnou historií otroctví a rasismu, současnými problémy s násilnou kriminalitou a nejistou budoucností kvůli změně klimatu a přidruženým jevům. Pro novináře tedy naprosto ideální cíl. A tak jsme vyrazili.

Podvečerní pohled na New Orleans, leden 2023.

Sladce mámivé

Přílet na Silvestra byl neplánovaný. Kvůli vánoční ledové bouři v USA byly zpožděny a posunuty tisíce letů, včetně našeho. Na přestupním letišti v New Yorku nás uvítal chaos a nervózní davy lidí. Prodírali jsme se jimi ověšeni zavazadly (která jsme museli po příletu vyzvednout a znovu podat) s mátožným, respektive spícím dítětem v náručí. V New Orleans jsme přistáli krátce po půlnoci posledního dne roku 2022. Děti, řízené vnitřním českým časem, se po příjezdu do našeho nového bydliště probudily a začaly ho nadšeně prozkoumávat. Navzdory značnému vyčerpání z cesty jsme si ani my, dospělí, nemohli nevšimnout útulné verandy (porch) v tom nejlepším jižanském stylu, s křesílky a houpačkou. V jediném okamžiku jsme s úlevou seznali, že nás Big Easy celou dobu nemámilo prázdnými sliby, a že nám tu bude dobře.

Staleté stromy poskytují stín v horkých dnech a dotvářejí atmosféru města, únor 2023.

Tohle mámení mě drželo nad vodou dlouhé měsíce před odjezdem. Každodenní rutinu v Praze mám celkem nabitou i bez cestování. Obstarávat při ní ještě všechny administrativní náležitosti pro pobyt v USA pro sebe a rodinu, hledat ubytování, školy a školky, ale také s předstihem zařizovat české povinnosti jako třeba daně nebo zápis do první třídy, to vše na pozadí války na Ukrajině, která v Česku v té době vykolejovala řadu věcí a emocí, přineslo asi nejvytíženější období v mém životě. Kdykoli jsem už myslela, že se ve všem tom zařizování utopím, představila jsem si New Orleans jako maják s nevtíravým, měkkým světlem signalizujícím ten správný kurz přes oceán, a potom ještě kousek proti proudu majestátní řeky Mississippi.

To světlo nezhasínalo ani s prakticky dennodenními notifikacemi na telefonu o tom, že byl v New Orleans opět někdo zastřelen.

Zločinem prolezlé

Co se může z Evropy zdát jako bezmála bojiště, je při bližším pohledu město skládající se ze vzájemně protkaných relativně bezpečných a nepříliš bezpečných zón. V obou případech samozřejmě s prostorem pro (ne)šťastnou náhodu.

Pravidla pro držení zbraní jsou v Louisianě totiž hodně benevolentní. Může ji u sebe mít i psychicky nemocný člověk a soudíc podle dennodenního zpravodajství, je střelba pro řadu lidí první, skoro až instinktivní reakcí, když je něco rozzlobí.

Nezkušený, neozbrojený cizinec se ale velmi brzy naučí vycítit atmosféru místa a přizpůsobit mu svoje chování. Bděle pozoruje své okolí a – výpočetní terminologií řečeno – „na pozadí“ mysli mu neustále běží skenování kolemjdoucích a vytváření tras pro případnou záchranu. Postupně se tenhle proces internalizuje tak, že konstantní bdělost začne produkovat i vedlejší účinky. Jako třeba schopnost plně si vychutnat život tady a teď, nebo být pozorný k detailům, které by jinak možná ani nezaznamenal.

Ikonické neworleánské tramvaje, které vstoupily i do dějin světové dramatiky, únor 2023.

I tak je potřeba si přiznat, že jsme měli štěstí. Ve dvou případech stačil rozdíl několika desítek minut a náš život se mohl ubírat úplně jiným směrem. Případně se neubírat už nikam. V obou situacích byly obětí střelby náhodné osoby. Včetně dětí.

Otroctvím zatížené

Stálici táborákových playlistů, píseň „Černý muž pod bičem otrokáře žil“, jsem od dětství považovala za vyprávění o pravěku s jistou uměleckou nadsázkou. Proto mě v New Orleans dost zaskočila setkání s lidmi, kteří ještě pamatovali svoje pra-prarodiče otroky, a předávali dál jejich vyprávění o tom, jak je pán nechal zbičovat za jedno opomenuté vejce během inventury kurníku. Neméně silným zážitkem byla také možnost prolistovat si v univerzitním archivu originály kupních smluv a jakési „osobní karty“ otroků, které doprovázely každý transfer k novému pánovi.

Univerzitní kampus, leden 2023.

Podle zasvěcenějších lidí v mém okolí, kteří mohou lépe srovnávat, prochází vyrovnávání se s otrokářskou minulostí v New Orleans momentálně důležitou fází. Veřejně se mluví o dlouhodobých sociálních dopadech někdejšího nerovného postavení černochů ve společnosti a o potenciálním plošném odškodném za prožitá příkoří. Stále častěji se relativizuje bohatství a luxus otrokářských rezidencí. Do jejich vzniku a chodu se totiž dlouho nezapočítávala práce lidí, kteří za ni nikdy nebyli zaplaceni. Vznikají expozice, upomínkové tabule a prohlídkové trasy (doporučuji hlavně Whitney Plantation nebo Hermann-Grima House), které nabízejí pohled na dané místo z pohledu otroků, a nikoli jeho pánů.

Rozdíl v těchto perspektivách je diametrální. Ještě víc mě ale překvapilo, že se objevují teprve v posledních letech, tedy skoro sto šedesát let po zrušení otroctví. Nechci nikoho bohorovně soudit, jen jsem netušila, že je tato historie až takhle živá.

Závěrečná přednáška pro veřejnost a diskuse s kolegyněmi z Tulane University, květen 2023.

Podobným obrozením procházejí podle všeho i původní obyvatelé Louisiany, tedy desítky indiánských kmenů, které byly od momentu evropské kolonizace všelijak přesouvány a vyháněny ze svých území. Podle vyprávění jejich členů, které jsem měla možnost vidět nebo slyšet, platily pro indiány ještě v 60. letech 20. století v oblasti vzdělání a zaměstnání podobná segregační pravidla jako pro černochy. Až v posledních dekádách (někdy často jen letech) se znovu začínají vyučovat jejich jazyky, dokumentovat historie jednotlivých kmenů a znovuoživovat tradice a zkušenosti, hlavně co se týče znalostí přírody a adaptace na měnící se podmínky k životu.

Změnou klimatu stižené

Ve svém fulbrightovském projektu jsem se zaměřila na inkluzivní komunikaci komplexního tématu klimatických změn. Původně jsem si myslela, že inkluzi je potřeba vytvářet napříč generacemi. Pak ale přišla válka na Ukrajině a ze sociologických šetření začalo vysvítat, že rozdělující linií v přijímání informací je spíše socioekonomické postavení lidí.

Pro Český rozhlas Plus (tedy médium, jehož obsah je dostupný všem a zdarma) jsem proto vytvořila sérii pořadů a článků o vybraných problémech postupující klimatické krize a o odpovědích na ni ze stran louisianských úřadů a obyvatel. Budou v budoucnu hurikány, které pravidelně dopadají do jižní oblasti tohoto státu, silnější, nebo v dalších dekádách naopak zeslábnou? Co způsobilo vznik nového tornádového koridoru na severu země? Jaké důsledky má zvyšování hladiny moří, které tu od roku 2010 postupuje dvakrát až třikrát rychleji, než je celosvětový průměr? Jaká rizika jsou spojená s technologií zachytávání a ukládání uhlíku pod zem? Jak vypadá takzvaná klimatická migrace v praxi? A lze ji usměrňovat, jak si představují některé úřady?

Natáčení ve vesnici, jejíž obyvatelé byli kvůli stoupající hladině moře řízeně přesunuti jako první oficiální klimatičtí uprchlíci v USA, březen 2023.

Odpověď na poslední otázku je samozřejmě „ne“. Klimatická migrace se totiž projevuje plíživě a někdy onou poslední kapkou vedoucí k rozhodnutí opustit svůj domov a hledat si nový jinde, vlastně s klimatem (ve smyslu počasí) vůbec nesouvisí. Ve výsledku nejčastěji rozhodnou ekonomické důvody. Neschopnost zaplatit astronomicky vysoké pojištění nemovitostí, a tím splácet hypotéku. Chybějící síly znovu a znovu opravovat majetek po zásahu hurikánu, tornáda, záplav, sucha, změny složení vody, a dalších živelních pohrom. Důležitou roli při rozhodnutí odejít hraje i erodující občanská vybavenost, a tím i mizející nabídka pracovních míst. Ve vylidňujících se oblastech se nevyplatí udržovat školy, pobočky bank, obchody, volnočasové aktivity, případně je neustále obnovovat po zásahu výše uvedených živelných událostí.

Kvůli nestabilnímu podloží je každý most v New Orleans a jeho okolí ukázkou důmyslného inženýrství, duben 2023.

Exponovaná místa, jako právě pobřeží Louisiany, ale i samotné New Orleans, přestávají být konkurenceschopná v mnohých oblastech průmyslu a služeb. Musejí totiž počítat s rozsáhlými výpadky během pravidelných hurikánových sezón, započítávat vyšší náklady na pojištění majetku a investice do nikdy nekončících oprav dopravní infrastruktury. Připočtěte k tomu již zmíněnou míru kriminality a vyjde vám třaskavý mix faktorů, které v daném místě výrazně snižují kvalitu života.

V případě Louisiany je ale důležité dodat, že za tyto (z ekonomického a společenského pohledu) zhoršující se podmínky nemohou pouze změny klimatu. Ty jen zintenzivňují dopady tamní průmyslové činnosti na pevnině a v pobřežních vodách. Zařízení na těžbu ropy, zemního plynu a další průmyslové závody si celá desetiletí příliš nelámaly hlavu s ohleduplností vůči životnímu prostředí a nevhodně vyprojektované vodohospodářské a inženýrské stavby zase přinesly nezamýšlené důsledky pro louisianskou geologii a stav vod.

V Louisianě, včetně blízkého okolí New Orleans, se nachází mnoho závodů, zejména petrochemického průmyslu, únor 2023.

Z pohledu vnějšího pozorovatele s novinářským fokusem na zpravodajské hodnoty (čti: problémy) je tedy New Orleans skutečně cennou laboratoří při předjímání otázek, které můžeme za pár let řešit i v Evropě.

Původní cíl mého projektu, tedy generačně inkluzivnější komunikaci o změně klimatu, jsem však nakonec také dostala příležitost alespoň trochu prozkoumat. Společně se sociologem prof. Christopherem Oliverem z „mé“ americké hostitelské instituce Tulane University jsme připravili seminář a seznam literatury na téma aktivistického upozorňování na klimatické otázky. Se studenty jsme následně v hodině diskutovali o definicích klima-aktivismu, klima-vandalismu a klima-terorismu a (mnohdy sporné) efektivitě prostředků jejich komunikace.

Kulturou a radostí prosycené

New Orleans se potýká s celou řadou problémů, ale kdykoli jsem místním vysvětlovala, čím jsem se k nim přijela zbývat, divili se, proč. „To zní nějak smutně,“ namítali a zvali mě radši na drink, večeři, party nebo koncert. Profesorka, na jejíž doporučení jsem do USA přijela, se nejraději setkávala ve zmrzlinárně nebo na lavičce u dětského hřiště.

S profesorkou, která mě do USA pozvala, jsme nejraději chodily na koncerty a na zmrzlinu, duben 2023.

„Laissez les bons temps roulez“ je oficiální heslo města a jeho obyvatelé ho naplňují každý den. Úsměvy, pohodovým přístupem říznutým laxností jižních národů (New Orleans leží nejen na americkém Jihu, ale také v severním Karibiku), zálibou v kulinářství a oceňováním hodnoty kultury v jakékoli podobě. Ideálně však v té pouliční, dostupné všem.

V New Orleans se nemůžete ocitnout na příšerném koncertě. Veškerá hudební produkce je na vysoké úrovni. Karneval Mardi Gras naprosto překonal naše očekávání svojí intenzitou, barevností a bohatstvím tradic a rituálů. Po vynikajícím jídle se nám stýská dodnes. Díky zájmu mého muže o dramatiku Tennesseeho Williamse jsme měli možnost vidět jeho hry přímo v místech, o nichž pojednávají, což jim dodalo nový rozměr. Nešlo na čas žít v tak kulturně bohatém městě a nezaznamenat vyprávění umělců, spisovatelů nebo občanských aktivistů. Tyto materiály momentálně ještě zpracováváme do krátkých dokumentárních filmů a podcastů.

Karneval Mardi Gras bere dech svou opulentností a pestrostí tradic, únor 2023.

Neworleánci, které jsme potkali, byli nejen velice přátelští, ale i nápomocní. Naprosto pomíjeli věty jako „nejde to“, „to máte problém“, „nepřekážejte“ a rovnou přecházeli k návrhu řešení. Stávalo se nám to nejen s přáteli, ale i s naprosto cizími lidmi jako třeba řidiči městské hromadné dopravy, úřednicemi nebo učitelkami. Mít možnost poznat tenhle přístup beru jako nejlepší suvenýr z cesty. Kdykoli se na mě v Praze někdo zamračí nebo se v práci valí jeden rádoby problém za druhým, nasadím úsměv a po těle se mi rozprostře neworleánský klid.

V ulicích čtvrti Treme, únor 2023.

Na tomto místě chci také poděkovat novinářce Julii Urbišové, která ve městě léta žije. Přestože jsme se předtím neznali, po prvním kontaktu nám okamžitě nabídla pomoc s praktickými věcmi, dávala nám užitečné rady a zvala k sobě na dýchánky. Když se našim dětem zastesklo po českém jídle, které jsme v podmínkách našeho pronájmu nedokázali připravit, okamžitě se dožadovaly Julie, protože ta v jejich očích uměla zařídit úplně všechno.

Díky novinářce Julii Urbišové jsme do života města mohli proniknout mnohem rychleji. Zde pod jejím dohledem konzumujeme tradiční dubnovou pochoutku - raky, duben 2023

Mimochodem, co si jednou budou z Ameriky pamatovat děti, netušíme. Už teď ale mají můj obdiv za to, jak se z naprosté nuly dokázaly v novém prostředí adaptovat, naučit se jazyk, najít si kamarády, prospívat ve škole, odtančit baletní představení a absolvovat všechny poznávací výlety, na něž jsme je neustále tahali. Karnevalová atmosféra města a permanentní oslavy čehokoli se jim pochopitelně moc líbily. Když jednou šestiletá dcera na hřišti popisovala rozdíl mezi Prahou a New Orleans, shrnula ho větou „v Praze se lidi nepřevlékají v parku za růžové jednorožce“ (inspiroval ji k tomu pohled na dospělého muže, který právě tento kostým navlékal). Po návratu do Česka dodnes při zaslechnutí pouličních hudebníků radostně volají: „Podívej, tady taky bydlí Američané!“

I Velikonoce v New Orleans končí jako party v ulicích, duben 2023.

Děkujeme senátorovi Williamu Fulbrightovi za geniální myšlenku, kterou pojal. Funguje to! Náš dík má i česká Fulbrightova komise, že nás vybrala a umožnila nám prožít nezapomenutelný půlrok. A láskyplné pozdravy a věčnou vzpomínku posíláme houpačce a křesílkům na naší porchi. Takové umí jen New Orleans!

 

Zdroj: Komise J. Williama Fulbright

Článek vyšel v září 2023 na blogu Fulbrightovy komise.