Jak vyjíždí čeští vědci? Analýza vývoje mobility v akcích Marie Skłodowska-Curie

Akce „Marie Skłodowska-Curie“ (Marie Skłodowska-Curie Actions, MSCA) tvoří se svými rozpočty vždy nezanedbatelnou část daného rámcového programu (RP). Jejich cílem je podporovat lidské zdroje, mobilitu, další vzdělávání a profesní růst výzkumných pracovníků v Evropském výzkumném prostoru. Základní podmínkou účasti v MSCA je mezinárodní mobilita, tj. výzkumní pracovníci nemohou získat finanční prostředky na výzkum v zemích, ve kterých dlouhodobě žijí, pracují nebo studují. Stážisté – stipendisté MSCA (tzv. Fellows) se musí přestěhovat z jedné země do jiné, aby prohloubili svoje odborné znalosti a kompetence.

Tímto způsobem hrají MSCA klíčovou roli při získávání špičkových vědeckých talentů z celého světa. Přestože MSCA podporují mobilitu a odbornou přípravu desítek tisíc vynikajících výzkumných pracovníků v Evropě i mimo ni, není v řadě zemí bilance příchozích a odchozích stážistů ideálně vyladěna ku prospěchu národních systémů VaVaI.

Níže uvedená stručná analýza monitoruje v základních obrysech mobilitní toky stážistů MSCA ve vybraných zemích Evropy (do analýzy jsou zahrnuty Spojené království, Švýcarsko, Norsko jako výzkumně silné země Evropy a všechny státy EU kromě Kypru a Malty, které nebyly do analýzy začleněny pro svůj specifický národní systém výzkumu). Pro zjednodušení analytických výstupů a interpretaci výsledků nerozlišujeme v této analýze mezi dlouhodobou (MSCA-IF, ITN, COFUND) a krátkodobou (MSCA-RISE) mobilitou.

Základní pohled na mobilitu stážistů (stipendistů) MSCA v 7. RP a programu H2020

Při porovnání absolutního počtu stážistů (stipendistů) MSCA jsou v popředí výčtu jednotlivých států (jako u většiny podobných analýz založených na absolutních počtech) velké evropské státy jako Spojené království, Itálie, Německo, Španělsko a Francie. Absolutní počty však nezohledňují výzkumné kapacity jednotlivých zemí a rovněž neeliminují efekt rozdílné velikosti posuzovaných zemí.

Navíc se velmi obtížně porovná bilance účasti ve dvou odlišných RP. V případě priority MSCA bylo v programu H2020 např. řešeno 1,6x více projektů než v předchozím 7. RP. Z tohoto důvodu je často vhodné absolutní hodnoty účasti relativizovat, resp. standardizovat vhodnou metodou, tak aby byla v obou RP snáze porovnatelná. Z tohoto důvodu – vzájemného porovnání účasti v projektech MSCA v 7. RP a programu H2020, byly počty migrujících stážistů MSCA u některých analytických výstupů standardizovány prostřednictvím tzv. z-skore.

Analýza příchozí (incoming) mobility v 7. RP a programu H2020

Analýza vědecké mobility MSCA odhaluje významné rozdíly mezi cílovými zeměmi (host countries) z hlediska jejich atraktivity pro výzkumné pracovníky, tj. pro stážisty (stipendisty) MSCA. Mezi nejatraktivnější země pro stážisty MSCA patří, co do počtu příchozích výzkumných pracovníků v obou sledovaných RP, Spojené království, Německo, Francie, Nizozemsko a Itálie. Za nimi následují Belgie, Dánsko, Švédsko, Rakousko a Irsko. Naopak většina zemí EU13 nepatří mezi vyhledávané destinace zahraničních výzkumných pracovníků – ať již z evropských, či mimoevropských zemí.

Z grafu uvedeného níže je rovněž patrné, že se situace z pohledu mobility stážistů přicházejících do uvedených vybraných evropských zemí za uplynulých čtrnáct let trvání obou RP zásadně nijak nezměnila. Rozdělení pro výzkumníky atraktivních a méně atraktivních zemí je v 7. RP a programu H2020 víceméně stejné. Detailnější pohled však ukazuje na několik dílčích změn, resp. výjimek. Je vidět, že atraktivita Spojeného království jako hostitelské země v čase poněkud poklesla, naopak Španělska a Itálie vzrostla.

Předchozí analýza se týkala bilance standardizovaného počtu příchozích zahraničních stážistů do hostitelských institucí vybraných zemí bez zohlednění velikosti jejich výzkumné kapacity. Následující graf porovnává počet příchozích výzkumných pracovníků přepočtený na 1 tis. pracovníků ve výzkumu a vývoji ve vysokoškolském a vládním sektoru, ze kterých se většina stipendistů MSCA rekrutuje (poznámka: přepočet je poté standardizován). Tímto přepočtem je eliminován efekt velikosti daných zemí.

Výsledné pořadí zemí dle jejich atraktivity pro příchozí zahraniční stážisty MSCA je poněkud jiné než v předchozím případě. Na prvních místech se objevují Irsko, Švýcarsko, Nizozemsko, Dánsko, Švédsko a Rakousko, které v poměru ke své výzkumné kapacitě přitahují největší množství výzkumných pracovníků ze zahraničí. U Irska a Dánska se navíc setkáváme s pozitivním trendem jejich přitažlivosti pro zahraniční MSCA stážisty od 7. RP k programu H2020. Zajímavé je snížení zájmu pro zahraniční výzkumníky u Maďarska, kam přijíždělo v 7. RP více výzkumníků ze zahraničí, než je tomu v programu H2020.

Účast zahraničních stážistů MSCA v českých výzkumných institucích zůstala v poměru k účasti zahraničních výzkumníků v ostatních sledovaných zemích v obdobích 2007–2013 (7.RP) a 2014–2020 (H2020) prakticky nezměněna a je v porovnání s ostatními zeměmi EU poměrně nízká.

Analýza odchozí (outgoing) mobility v 7. RP a programu H2020

Podobně jako mobilitu příchozích výzkumných pracovníků řešících projekt MSCA, lze analyzovat mobilitu vyjíždějících stážistů MSCA z daných evropských zemí. I v tomto případě můžeme konstatovat, že se trend mobility vyjíždějících stážistů MSCA z daných zemí Evropy v čase nijak dramaticky nezměnil. Nejvíce stážistů MSCA mají v zahraničí Italové, následují Španělé, Němci a Francouzi, a to v obou sledovaných RP. Naopak většina států EU13 vyslala do zahraničí nižší počet výzkumníků.

Pokud zohledníme výzkumnou kapacitu jednotlivých zemí (tj. počet FTE výzkumníků), ze kterých vyjíždějí stážisté dané národnosti do zahraničních výzkumných destinací, zjistíme, že nejaktivnější jsou Italové, Řekové, Slovinci, Španělé, Irové, Rumuni, Chorvati, Portugalci a Maďaři. U Slovinců, Irů, Chorvatů, Portugalců, Estonců, Litevců a Lotyšů je zaznamenána výraznější mobilita směrem do zahraničí v programu H2020 v porovnání se 7. RP. Naopak u Španělů, Maďarů, Rakušanů, Belgičanů, Lucemburčanů, Poláků a Němců pozorujeme opačný trend.

Bilance českých výzkumníků putujících za řešením projektu MSCA z ČR do zahraničí zůstává dlouhodobě neměnná a počet vyjíždějících výzkumníků je vzhledem k výzkumné kapacitě ČR v obou RP velmi nízký. Čeští výzkumníci vyjíždějí do zahraničních výzkumných institucí přibližně ve stejném počtu (po přepočtu počtu vyjíždějících stážistů MSCA na počet FTE výzkumníků) jako Švédové, Finové, Švýcaři, Dáni, Norové či výzkumníci ze Spojeného království.

Tento fakt však nelze v souvislosti s ČR vnímat jako pozitivní skutečnost, neboť země, ze kterých tito stážisté MSCA pocházejí, mají v porovnání s ČR daleko vyšší výzkumnou a inovační výkonnost a disponují velmi kvalitní personální výzkumnou základnou. Pro ČR jako výzkumně slabší zemi (dle EIS 2009 až 2021 moderate innovator) by bylo mnohem optimálnější využívat nástroje MSCA k výjezdu českých výzkumníků do zahraničí s mnohem vyšší intenzitou a úspěšností.

Bilance příchozí (incoming) a odchozí (outgoing) mobility v 7. RP a programu H2020

Následující graf prezentuje celkovou bilanci příchozí a odchozí mobility v jednotlivých zemích EU. Je patrné, že se Lucembursko, Irsko, Švédsko, Belgie, Rakousko a Dánsko staly v průběhu času pro stážisty MSCA atraktivnějšími hostitelskými zeměmi. Naopak Norsko, Švýcarsko a Spojené království na atraktivitě pro zahraniční výzkumníky poněkud ztratily.

V případě ČR v 7. RP mírně převažují odchozí výzkumníci, v H2020 je tomu naopak a mírně převažují stážisté směřující do ČR. Poměr příchozích a odchozích výzkumníků tak v případě ČR v obou RP konverguje k poměru 1:1. V programu H2020 dokonce natolik, že může bilanci příchozích a odchozích výzkumníků považovat za téměř vyrovnanou. Viz také přiložené kartogramy.

Zjednodušující a ilustrativní pohled na mobilitu v prioritě MSCA v 7. RP a programu H2020 přinášejí níže uvedené kartogramy. Pro program H2020 platí, že z analyzovaných zemí mají pouze ČR, Španělsko, Slovinsko a Estonsko relativně vyrovnanou bilanci příchozích a odchozích stážistů MSCA. Pro země EU14 a Spojené království, Norsko a Švýcarsko je typické, že převažují příchozí zahraniční stážisté před stážisty dané národnosti, kteří z těchto zemí odcházejí řešit projekt MSCA do zahraničí. Naopak pro většinu zemí EU13 je charakteristická výrazná převaha odchozích výzkumníků před příchozími řešiteli projektů MSCA ze zahraničí.

Závěr

Je velmi pravděpodobné, že výzkumná mobilita v rámci MSCA souvisí s výzkumnou a inovační výkonností jednotlivých evropských zemí. Země se silnějším výzkumným a inovačním potenciálem přitahují zahraniční výzkumné pracovníky – tj. stážisty a stipendisty MSCA, kteří chtějí v těchto zemích absolvovat doktorské a postdoktorské studium, či řešit výzkumné úkoly prostřednictvím realizace získaných projektů MSCA.

Naopak výzkumníci ze zemí se slabšími systémy výzkumu a inovací mají zájem řešit grant v zahraničních hostitelských institucích. Tyto země většinou nedokáží přilákat dostatečný počet úspěšných zahraničních stážistů, jako je tomu u výzkumně vyspělých zemí. ČR zapadá do celkového obrazu stabilní a téměř neměnné situace v mobilitě výzkumníků v rámci MSCA v obou sledovaných RP, kde mobilitní toky analyzované v programu H2020 do značné míry kopírují stav v předchozím 7. RP.

ČR má v prioritě MSCA (zejména v programu H2020) poměrně vyrovnanou bilanci příchozích a odchozích výzkumníků, ale jejich počet je v absolutním i relativním porovnání s ostatními zeměmi poměrně nízký. Atraktivita výzkumných pracovišť v ČR posuzovaná z pohledu příchozích zahraničních výzkumníků se v čase příliš nezvyšuje. Čeští výzkumníci řeší vzhledem k výzkumné kapacitě ČR poměrně málo projektů MSCA v zahraničí a tato nepříliš pozitivní tendence v čase rovněž přetrvává. Vyrovnaná bilance příchozích a odchozích stážistů MSCA je pro ČR v zásadě pozitivní skutečností.

Český výzkumný systém potřebuje oživit národní výzkumný prostor o kvalitní a nadějné “mozky“ ze zahraničí, naopak u českých výzkumníků je žádoucí rozvíjet vědecké schopnosti v kvalitním prostředí zahraničních výzkumných pracovišť.

Výzkumná mobilita související s ČR vykázala v prostředí MSCA dobré proporce, ale nízkou intenzitu. Domnívám se, že pro ČR by bylo z hlediska dlouhodobější perspektivy žádoucí udržet vyrovnaný poměr Brain Drain vs Brain Gain, ale zároveň zvýšit počet výzkumných pracovníků, kteří se vědecké mobility prostřednictvím MSCA úspěšně účastní.

 

Autor: Daniel Frank

Zdroj: TC AV ČR, EC FP7 eCORDA 04/2021, EC H2020 eCORDA 08/2022

Článek vyšel na stránkách Technologického centra AV ČR, v originálním znění ho najdete zde.