V letním vydání časopisu ergo Technologického centra AV ČR vyšel příspěvek, jehož cílem je posoudit, jaké jsou rozdíly mezi výzkumnými organizacemi (VO) z hlediska zapojení do mezinárodní spolupráce, pokusit se identifikovat a charakterizovat rozdílné typy VO podle zapojení do mezinárodní spolupráce a objasnit některé motivy, které mohou stimulovat VO k zapojení do této výzkumné spolupráce. Přinášíme vám nejdůležitější závěry příspěvku.
Autoři příspěvku rozlišili celkem čtyři skupiny výzkumných organizací (VO)
- VO orientované na rozvoj a uplatnění excelence prostřednictvím mezinárodní spolupráce: Tyto VO se vyznačují jak relativně vysokým podílem mezinárodních projektů v celkovém objemu projektově financovaného výzkumu, tak i relativně vysokým finančním podílem v mezinárodních projektech.
- VO rozvíjející extenzivně podpůrnou roli v projektech mezinárodní spolupráce: VO v této skupině se účastní relativně intenzivně projektů mezinárodní spolupráce, jejich role v těchto projektech vyjádřená objemem příspěvku v porovnání s dalšími řešiteli je spíše podpůrná.
- VO zapojující se selektivně do vybraných projektů mezinárodní spolupráce, v nichž mají relativně významnou roli: Podíl mezinárodních projektů v celkovém objemu projektově financovaného výzkumu je v případě této skupiny VO relativně nižší, význam v mezinárodních projektech je však relativně vysoký.
- VO, které se účastní mezinárodní výzkumné spolupráce spíše sporadicky, a to jak z pohledu relativního objemu finančních prostředků získaných z projektů mezinárodní spolupráce, tak i z hlediska objemu finančního příspěvku získaného v rámci jednotlivých mezinárodních projektů.
Cílem příspěvku bylo vyhodnotit zapojení výzkumných organizací z různých sektorů do mezinárodní výzkumné spolupráce. K tomuto účelu byla využita data o zapojení do programu Horizont 2020 v projektech řešených v mezinárodní spolupráci. Vzhledem k tomu, že v databázi projektů realizovaných v programu H2020 jsou pouze údaje pro celé VŠ bez rozdělení na jednotlivé fakulty a pracoviště (ústavy), byly před vyhodnocením dat projekty VŠ přiřazeny k jejich jednotlivým pracovištím.
Provedená analýza potvrdila existenci čtyř typů VO (viz výše) identifikovaných na základě dvou základních indikátorů – intenzity zapojení do mezinárodních a národních výzkumných projektů a významnosti role VO v mezinárodních projektech. Ukázala také, že tyto čtyři typy VO se vyskytují u všech kategorií VO (tedy vysokých škol, ústavů AV ČR, resortních VO i VO se statusem obchodní společnosti), jakkoliv jsou u jednotlivých kategorií rozdílně zastoupeny. Ve všech kategoriích tedy existují VO s intenzivním zapojením do mezinárodní výzkumné spolupráce a rozvinutými vazbami na zahraniční pracoviště, ale i VO zapojující se do mezinárodního VaV spíše sporadicky. To platí i pro fakulty a výzkumná centra VŠ, kde se na celkovém příspěvku jedné VŠ z programu H2020 často podílí omezený počet jejích fakult a výzkumných center, zatímco ostatní pracoviště se zapojují poměrně omezeně. Podobná situace je i mezi ústavy AV ČR.
Tyto rozdíly mohou být způsobeny působením několika faktorů. Nejdůležitějšími faktory mohou být: (i) odlišná kvalita prováděného VaV a (ii) rozdílná mise VO, a tedy jejich strategie, včetně strategie internacionalizace VaV. Skutečnost, že VO, které realizují excelentní VaV a dosahují vyšší úrovně mezinárodní spolupráce ve VaV, odpovídá obecným trendům identifikovaným v zahraniční literatuře. Pozitivní vliv mezi kvalitou VaV a úrovní (rozsahem, mírou) mezinárodní spolupráce ve VaV zjistili například Abramo a kol. či Glänzel a De Lange.
Přehled zapojení subjektů z ČR do kolaborativních projektů v programu Horizont 2020
Korelace mezi kvalitou VaV a zapojením do mezinárodní VaV spolupráce existuje zejména u VŠ a ústavů AV ČR, u nichž převládají identifikované typy zapojení do mezinárodní spolupráce – selektivní zapojení do projektů mezinárodní spolupráce a excelence prostřednictvím projektů mezinárodní spolupráce. VŠ (resp. jejich fakulty a výzkumná centra) a výzkumné ústavy AV ČR s rozvinutými VaV aktivitami a významnou rolí v systému VaV bývají tedy zapojeny ve vysokém počtu projektů a získávají i v porovnání s jinými VO vyšší příspěvek EK na jejich řešení.
Vybavení špičkovou výzkumnou infrastrukturou, významné zastoupení zahraničních výzkumníků a vysoká kvalita VaV umožnily evropským centrům excelence vybudovaným v uplynulém období z prostředků ESIF intenzivní zapojení do mezinárodní výzkumné spolupráce. Realizaci mezinárodní spolupráce ve VaV a její rozsah určuje také mise (poslání VO, viz např. Boekholt a kol.). V případě českých VO se může projevovat odlišné poslání univerzit a ústavů AV ČR na jedné straně, na druhé straně resortních VO, případně firem. Zatímco VaV prováděný ústavy AV ČR a univerzitami se více zaměřuje na základní VaV (kde je větší pravděpodobnost mezinárodní spolupráce), resortní VO a podniky spíše cílí na aplikovaný VaV v gesci jejich zřizovatelů či odpovídající komerčním potřebám podniků. Proto je také zapojení resortních veřejných výzkumných institucí, až na několik výjimek, nižší než u ústavů AV ČR.
Dalšími faktory, které s výše uvedenými souvisí, mohou být snaha o zajištění finančních prostředků pro realizaci VaV aktivit či osobní mezinárodní vazby na úrovni výzkumníků. Snaha o zajištění finančních prostředků může vyplývat z nízkého institucionálního financování některých VO či absence vhodných národních programů. Snaha o zajištění finančních prostředků pro VaV odpovídá zejména typu VO, resp. způsobu zapojení do mezinárodní spolupráce – extenzivní podpůrná role v projektech mezinárodní spolupráce. Vyššího významu dosahuje u některých soukromých VO, případně resortních VO. Významný vliv na rozvoj mezinárodní spolupráce mohou mít také osobní vztahy. V případě ČR tak může docházet k rozvoji mezinárodní spolupráce ve VO, v nichž působí výzkumníci navrátivší se ze zahraničních institucí či zahraniční výzkumníci. Výsledky zpracované analýzy tak naznačují, že ve výzkumném systému existují skupiny VO, jejichž přístup k mezinárodní výzkumné spolupráci je obdobný (včetně očekávaných přínosů mezinárodní spolupráce).
K přesnějšímu vymezení skupin VO z hlediska zapojení do mezinárodní výzkumné spolupráce je zapotřebí detailněji a v širších souvislostech vyhodnotit nejen základní indikátory popisující zapojení VO do výzkumné spolupráce, ale i další indikátory charakterizující roli VO ve výzkumném systému a fungování celého systému, jak uvádí Edler a Flanagan, a tyto indikátory analyzovat s využitím pokročilých statistických metod, jako je například analýza latentních tříd. Vytvoření vhodné typologie by mohlo do budoucna napomoci k formulaci nástrojů na podporu zapojení VO do mezinárodní spolupráce a nastavit jejich podmínky tak, aby odpovídaly potřebám VO s různým charakterem zapojení do mezinárodní výzkumné spolupráce a přístupem k této spolupráci.
Článek je redakčně upravenou verzí příspěvku z magazínu ergo. Přečtěte si celý příspěvek.
Autoři: Tomáš Vondrák, Zdeněk Kučera, Vladislav Čadil a Michal Pazour
Zdroj: Technologické centrum AV ČR
- Autor článku: ne
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
