Nobelovský týden se blíží a s tím i vzrůstá napětí, kdo letos získá tato prestižní ocenění. Oslovili jsme české vědce a vědkyně s prosbou o tip, kdo by se mohl v letošním roce stát laureátem Nobelovy ceny v jednotlivých oborech. Odpovědi našich respondentů zároveň slouží jako zajímavý výčet přelomových objevů z různých disciplín.
V prvním dílu série se zaměřujeme na Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu, jejíž laureát bude vyhlášen v pondělí 6. října 2025 v 11:30. V následujících dnech na portálu vydáme články zaměřené na možné laureáty z oblasti fyziky, chemie a ekonomie.
Jan Hejátko
vedoucí výzkumné skupiny Funkční genomika a proteomika rostlin, CEITEC MU
Nobelovu cenu si podle mnohých zaslouží Joseph Ecker za práci, která zásadně změnila naše chápání epigenetiky – tedy chemických značek na DNA, jež ovlivňují, jak se geny zapínají a vypínají. Jeho cesta začala u malé kvetoucí rostliny Arabidopsis thaliana, oblíbeného modelu rostlinné biologie. Ecker chtěl zjistit, kolik genů této rostliny řídí metylace DNA – chemická úprava, která „označuje“ geny a ovlivňuje jejich aktivitu. Zjistil však, že neexistuje žádná metoda, která by umožnila získat úplný přehled o všech těchto značkách v jedné buňce. Proto vyvinul techniku MethylC-Seq, která dokáže přesně zmapovat epigenetické značky v jakémkoli organismu.
Tento nástroj se rychle stal univerzálním. Ecker jej využil k průzkumu lidského mozku a jako první prokázal, že epigenom mozkových buněk je mimořádně dynamický – zejména při přechodu od narození k dospělosti. Dnes jeho tým detailně porovnává epigenetické rozdíly mezi jednotlivými typy mozkových buněk, aby lépe pochopil poruchy, jako jsou schizofrenie či Alzheimerova choroba.
Ecker tak nejen otevřel nové cesty v rostlinné genetice, ale poskytl vědcům po celém světě nástroj, který mění výzkum lidského mozku i medicínu. Právě schopnost propojit základní biologii s revoluční technologií dělá z jeho objevu kandidáta na ocenění, jakým je Nobelova cena.
Štěpánka Vaňáčová
vedoucí výzkumné skupiny Kontrola kvality RNA, CEITEC MU
Průlomový výzkum Dirka Görlicha zásadně proměnil naše chápání toho, jak buňky regulují pohyb molekul mezi jádrem a cytoplazmou. Při studiu jaderného pórového komplexu – brány, která propouští proteiny a RNA – zjistil, že uvnitř tohoto kanálu nevzniká prázdný prostor, ale zvláštní gelovitá „FG fáze“. Tvoří ji proteiny s opakujícími se motivy fenylalaninu a glycinu a chová se jako vysoce selektivní filtr: běžným molekulám průchod neumožní, zatímco náklad doprovázený správnými transportními proteiny – importiny či exportiny – propustí. Tento objev byl jedním z prvních jasných popisů tzv. fázové separace v biologických systémech a ukázal, že i neuspořádané, pružné části proteinů mohou vytvářet funkční struktury s přesně danými vlastnostmi.
Görlich tak odhalil základní princip života všech eukaryot – řízený transport do buněčného jádra – a zároveň poskytl nový pohled na to, jak buňky využívají fyzikální vlastnosti molekul k vytvoření „živých filtrů“. Jeho práce má dalekosáhlé dopady: od pochopení virových infekcí, které tento systém zneužívají, až po nové cesty k léčbě onemocnění, kde je transport narušen. Stejně jako u jiných objevů oceněných Nobelovou cenou spojuje Görlichův přístup hlubokou biologickou otázku s elegantním a univerzálním řešením, které ovlivnilo celé pole buněčné biologie i medicínu.
Martin Hof
ředitel Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR
Podle mého názoru by Nobelovu cenu mohl získat Bart De Strooper, belgický neurovědec, který se specializuje na Alzheimerovu chorobu, za jeho zásadní mechanistické pochopení této devastující nemoci. Vyvinul sjednocující model integrující genetiku, proteolýzu, biologii gliových buněk a agregaci proteinů, který nabízí soudržné vysvětlení progrese Alzheimerovy choroby a propojuje odlišné výzkumné tradice.
Michaela Vojníková
vedoucí laboratoře Nanomedicíny ÚCB MENDELU, CEITEC VUT
Z pohľadu vedkyne v oblasti nanomedicíny (hranice kategórií medicíny a fyziológie) si myslím, že pozornosť Švédskej kráľovskej akadémie vied zaslúžia priekopníci v oblasti systémov na doručovanie liečiv, ako sú Pieter Culis a Robert Langer. Vďaka ich objavom dnes medicína naplno využíva množstvo nanonosičov, ktoré zlepšujú účinnosť terapie, či už prostredníctvom cielenej distribúcie do chorého tkaniva, alebo optimalizovanej biodistribúcie v organizme. Práve tieto prístupy zásadne prispievajú k tomu, že liečba už nie je len o účinnej látke, ale aj o tom, ako a kde sa dostane do tela. Tento posun, ktorý v konečnom dôsledku zachraňuje milióny životov, je stále veľmi rozvíjajúcim sa odvetvím.
Ján Matiašovic
vedoucí Oddělení infekčních chorob a preventivní medicíny, Výzkumný ústav veterinárního lékařství
Myslím, že Nobelovu cenu by si zasloužili ti, kteří stojí za objevem CAR-T buněčné terapie – „živého léku“ pro boj s rakovinou. Tato revoluční forma imunoterapie spočívá v genetické modifikaci vlastních imunitních buněk pacienta (T-buněk), aby rozpoznávaly a napadaly rakovinu. CAR-T buněčná terapie prokázala pozoruhodný úspěch při léčbě určitých typů rakoviny krve, které byly dříve považovány za neléčitelné. Její význam spočívá v pozoruhodné úspěšnosti při léčbě agresivního B-buněčného non-Hodgkinova lymfomu a akutní lymfoblastické leukémie, zejména u pacientů, u kterých došlo k relapsu po několika léčebných cyklech. V některých případech vedla k dlouhodobé remisi a dokonce k potenciálnímu vyléčení pacientů s dříve neléčitelnými onemocněními.
T-buňky jsou extrahovány z krve pacienta a geneticky upraveny v laboratoři tak, aby na svém povrchu produkovaly speciální proteiny zvané chimérické antigenní receptory (CAR). Tyto receptory jsou navrženy tak, aby rozpoznávaly a zachytávaly specifické antigeny na povrchu rakovinných buněk. Modifikované T-buňky se poté rozmnoží do stovek milionů a jsou infuzí vráceny zpět do těla pacienta.
Klíčové osobnosti:
Carl June (University of Pennsylvania): Průkopník v oblasti imunoterapie, jehož laboratoř vyvinula první CAR-T buněčnou terapii schválenou americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA). Jeho práce byla klíčová pro přenesení této technologie z laboratoře do klinické praxe, čímž zachránil životy mnoha pacientů.
Michel Sadelain (Memorial Sloan Kettering Cancer Center): Molekulární biolog a imunolog, jehož základní práce v oblasti inženýrství T buněk a designu CAR byla klíčová pro vývoj účinných a perzistentních CAR-T buněk.
A kdo nakonec cenu získal? Vědci za objev regulačních T buněk
Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství 2025 nakonec získala trojice vědců a vědkyň: Mary E. Brunkow, Fred Ramsdell a Shimon Sakaguchi za jejich objevy týkající se periferní imunitní tolerance.
Tito vědci identifikovali ochránce imunitního systému – regulační T buňky – a tím položili základy nového vědeckého oboru. Jejich objevy zároveň vedly k vývoji potenciálních léčebných postupů, které jsou nyní zkoušeny v klinických studiích, a to včetně výše zmíněné CAR-T terapie. Doufá se, že tyto poznatky umožní léčit či dokonce vyléčit autoimunitní onemocnění, zlepšit účinnost léčby rakoviny a předejít závažným komplikacím po transplantacích kmenových buněk. Více si o jejich výzkumu můžete přečíst na webu Nobelových cen.
V následujících dnech se můžete tešit ještě na tipy na laureáty Nobelovy ceny za fyziku, chemii a ekonomii.
6. 10. 2025 Doplnění: Do článku byli doplněni laureáti za rok 2025.
Autorky: Tereza Mašínová s přispěním Martiny Kurfirstové
Foto: Science Photo Library, Canva.com
- Autor článku: ano
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
