Falešné studie, satirické i vážně míněné experimenty a vědecké vtípky, které prošly recenzním řízením. Od kvantové gravitace přes konceptuální penis až po fakt, že konzumace čokolády pomáhá hubnutí – série důkazů ukazuje, proč bychom měli kritické myšlení slavit nejen jednou ročně, když je apríl.
S nadsázkou můžeme říct, že každý důležitý fenomén dnešní doby má svůj mezinárodní den. Výjimkou je „mezinárodní den kritického myšlení“, který ještě v kalendáři své pevné místo nemá. Pokud bychom pro něj hledali vhodný termín, mohl by připadnout na 1. dubna, kdy jsou všichni na pozoru a přicházející informace zpochybňují více než kdy jindy.
Podstatou vědeckého bádání je objevování nového. Není tedy překvapivé, že vědci posouvají nejen hranice svého oboru, ale občas také testují, kam až mohou zajít při vědeckém publikování. Cílem jejich experimentů je ukázat, že i recenzní řízení v prestižních časopisech není dokonalé a lze ho „hacknout”. Matematik Jan Slovák z Masarykovy univerzity, který působí jako šéfredaktor časopisu Differential Geometry and its Applications, k tomu říká: „Existence rozkrytých publikačních vtípků je z mého pohledu veskrze prospěšná od té doby, co se rozmohla zaslepená scientometrie. Portfolio různých metrik souvisejících nějak s kvalitou je užitečné pro makroekonomické úvahy při financování výzkumu, ale také jako východisko nebo podnět k diskusi o individuálních výkonech. Často je pak ale devastující při mechanickém hodnocení, ať už lidí nebo časopisů, mimo jiné proto, že samovolně vychyluje systém k iracionálnímu a nevhodnému chování.”
Cíl útoku: humanitní a společenské vědy
Jedním z prvních experimentátorů v této oblasti byl profesor fyziky na New York University Alan Sokal, který vydal v časopise zaměřeném na kulturu a media Social Text článek nazvaný Transgressing the Boundaries: Towards a Transformative Hermeneutics of Quantum Gravity. Pokud vám název připadá poněkud nesrozumitelný, nepletete se. Článek sice obsahuje všechny náležitosti odborného článku včetně tradiční akademické struktury nebo citací, ovšem jeho obsah nedává příliš smysl. Sokal následně v časopise Lingua Franca přiznal, že šlo o vědomý podvod, jehož cílem bylo poukázat na nedostatek intelektuální přísnosti v některých oblastech humanitních věd.
Akademici Peter Boghossian a James Lindsay provedli podobný experiment. Sepsali a publikovali (pod fiktivními jmény Peter Boyle a Jamie Lindsay) v roce 2017 článek v recenzovaném časopise Cogent Social Sciences. Nazvali jej The Conceptual Penis as a Social Construct a došli v něm k závěru, že penis není biologická realita, ale nástroj mužského útlaku a příčina klimatických změn.
Ve svém publikačním experimentu se rozhodli zajít ještě dál a spolu s Helen Pluckrose napsali mezi lety 2017 a 2018 okolo 20 nesmyslných nebo záměrně kontroverzních článků z různých oborů (nejčastěji šlo o genderové studie, queer teorie, rasové studie apod.), přičemž několik článků se jim skutečně podařilo publikovat. Věnovali se v nich například tomu, že psi v parcích znázorňují tzv. „rape culture” tím, jak se chovají při páření bez souhlasu. O svém vtípku natočili také video:
Vtípek, který skončil retrakcí 120 článků
Publikační vtípky se netýkají jenom humanitních a společenských věd. V roce 2005 naprogramovali studenti Jeremy Stribling, Dan Aguayo a Maxwell Krohn z MIT program SCIgen, který automaticky generuje vědecké články (se všemi formálními náležitostmi) v oboru počítačových věd. Vygenerovaný článek nazvaný Rooter: A Methodology for the Typical Unification of Access Points and Redundancy byl v roce 2005 přijatý na oborovou konferenci, kam byli autoři také pozváni na přednášku. Když před konferencí svůj podvod zveřejnili, dostalo se jim značné mediální pozornosti.
Využití programu ovšem neskočilo jen u tohoto „žertíku“. V roce 2013 zveřejnilo vydavatelství Springer program, který umožňoval identifikovat texty napsané pomocí programu SCIgen a následně retrahoval více než 120 vydaných odborných článků. Tento experiment byl, zdá se, jen zahřívacím kolem k tomu, jak mění způsob vědeckého publikování generativní umělá inteligence (této otázky se dotkneme i na workshopu, který portál VědaVýzkum.cz pořádá, pozn. red.).
Publikované mohou být i články, které obsahují jednu jedinou myšlenku. Přímočará věta „Get me off Your Fucking Mailing List“ byla reakcí výzkumníků Davida Mazièrese a Eddieho Kohlera na výzvu editorů predátorského časopisu International Journal of Advanced Computer Technology. Tuto větu mnohokrát zopakovali na deseti stranách v článku i v grafech a schématech, které jsou součástí „odborné publikace“. A toto dílo redakci časopisu v reakci na výzvu k publikaci zaslali. K jejich překvapení jim přišla odpověď, že článek prošel recenzním řízením, výsledkem anonymního peer-review řízení bylo, že recenzenti nemají žádné připomínky. A když autoři zaplatí 150 USD, tak časopis článek publikuje. To ovšem autoři odmítli, a tak se článek nikdy publikace nedočkal.
Jan Slovák k „zaslepené scientometrii” dodává: „V mnou vedeném časopisu Differential Geometry and its Applications se redakční rada tomuto trendu nepodvolila, a proto jsme stále považováni za prestižní časopis ve vlastní komunitě. Jako šéfredaktor jsem ale musel často odpovídat na dotazy mého nakladatele v Elsevier, jak je možné, že většinu mnou zamítnutých článků se nakonec otiskne v „daleko lepších časopisech” (samozřejmě měřeno optikou tzv. Impact Factor-IF). Jsem moc rád, že jsem nemusel uhnout a začít dělat místo dobré služby vědecké komunitě IF-dostihy.”
Sám prý dokonce o jedné publikační recesi uvažoval: „Když vrcholila éra tzv. kafemlejnku v Česku, uvažovali jsme s kolegou z MFF UK o následujícím rozsáhlejším vtípku: optal jsem se u nás na rektorátu, zda by bylo problematické publikovat s afiliací univerzity, ale pod pseudonymem. Bylo mi řečeno, že v tom není problém. Měli jsme pseudonymy Filip Rival (za MFF UK) a Riva Fejk (za PřF MU – Riva bylo skutečné křestní jméno zahraniční studentky, Fejk jsem použil ze jména návrhářky svatebních šatů mé dcery Markéty). Plán byl nakoupit dostatek krabic hodně kvalitních lahví vína a jednou za měsíc mít dvoudenní meeting, na kterém bychom vždy vytvořili tři „původní články”, a zaslali je k publikaci do „vyhlášených” matematických časopisů s vysokým IF. Nápad zůstal na úrovni představ, jak by to bylo zábavné a jednoduché s tehdejšími možnostmi CAM (Computer Aided Mathematics) systémů. Dnes s AI by to bylo ještě daleko snažší. Pořád ale věřím, že v mém časopisu DGA by autoři s takovými vtípky neuspěli.”
Jezte čokoládu, zhubnete!
Vymyslet si data do vědeckého článku nebo cíleně napsat nesmyslný článek znamená jasný podvod. Co když ale výzkum skutečně proběhl? V roce 2015 se celosvětovými i českými médii šířila vědeckou studií podložená informace o tom, že konzumace čokolády pomáhá zhubnout. Za studií stál britský vědec a novinář John Bohannon, který sepsal fiktivní studii „Čokoláda s vysokým obsahem kakaa jako urychlovač hubnutí” a publikoval ji jako (fiktivní) ředitel německého Institutu pro dietu a zdraví.
Před tím ale provedl skutečný výzkum. Dobrovolníky rozdělil do třech pokusných skupin: první jedla jídla s nízkým obsahem sacharidů, druhá také, ovšem k tomu ještě měla denně 42 gramů 81% čokolády a třetí neměnili své stravovací návyky. Studii není na první pohled co vytknout. Na druhý už ovšem ano: trvala pouhé tři týdny, účastnilo se jí celkem 15 náhodně vybraných dobrovolníků a výzkumníci dopředu nedefinovali, podle jakých kritérií budou výsledky vyhodnocovat, takže zkušený statistik z dat dostal přesně ty výsledky, které výzkumníci potřebovali. Studii pak poslali do dvou desítek odborných časopisů a v řadě z nich ji přijali k publikování. Po vydání článku v jednom z odborných časopisů také autoři nepodcenili důkladné PR studie. A sledovali, jak se výsledky nedůvěryhodné studie šíří mediálním prostorem, zejména tím bulvárním.
Česku se ve sběru Ig Nobelových cen daří
Nobelova cena je velmi prestižní ocenění. Ig Nobelova cena vlastně také, zvláště pokud máte smysl pro humor a cynismus. Druhé zmíněné ocenění je už od roku 1991 udělováno autorům bizarních nebo triviálních vědeckých výzkumů, které ovšem stojí za zamyšlení. Ocenění uděluje humoristický vědecký časopis Annals of Improbable Research ve spolupráci s Harvardovou univerzitou. Že nejde jen o humoristické ocenění ukazuje také fakt, že členy komise, která vybírá laureáty Ig Nobelových cen, jsou mimo jiné i skuteční držitelé Nobelovy ceny a ocenění výzkumníci mají, po vzoru skutečných nobelistů, laureátské přednášky na MIT. V roce 2010 se Andre Geim stal prvním člověkem, který získal jak Nobelovu cenu, tak Ig Nobelovu cenu. Nobelovu cenu získal za objev grafenu, Ig Nobelovu cenu pak za to, že přiměl žábu levitovat díky tomu, že ji umístil do magnetické cívky. Svůj experiment také zdokumentoval ve videu.
Nositele Nobelovy ceny máme jen dva, s Ig Nobelovými cenami jsme na tom o poznání lépe – oceněno bylo celkem 5 projektů, ve kterých hráli prim čeští výzkumníci.
Prvním oceněným výzkumem s českou stopou byla studie, ve které výzkumný tým, jehož členem byl i psycholog Jiří Wackermann, měřil elektrickou aktivitu lidí při žvýkání žvýkaček s různou příchutí. Ig Nobelova cena jim byla udělena v roce 1996.
V roce 2014 si Česká republika odnesla hned dvě ocenění. První z nich získal evoluční biolog Jaroslav Flégr z Univerzity Karlovy a jeho tým za výzkum, zda je pro duševní zdraví člověka nebezpečné vlastnit kočku (studoval vliv latentní toxoplazmózy na změny v osobnostním profilu mladých žen). Druhé ocenění získal lesní inženýr Vlastimil Hart a jeho kolegové z České zemědělské univerzity v Praze za výzkum publikovaný v časopise Frontiers in Zoology o tom, jak psi vnímají magnetické pole.
Mezinárodní výzkumný tým, jehož členkou byla neurovědkyně Eliška Procházková, v roce 2002 ukázal, že srdeční frekvence se u romantických partnerů synchronizuje. Posledním českým laureátem je z roku 2024 František Bartoš, který spolu se zahraničním týmem pomocí 350 757 hodů mincí ukázal, že mince zpravidla dopadne na stejnou stranu, na které byla původně. Podle teorie je tento jev důsledkem slabého „kolébání“ mince daného nedokonalostí lidského hodu. „Pokud by mince házel stroj, tak by letěla vzhůru a rotovala kolem horizontální osy. Lidský hod ale způsobí lehkou rotaci i kolem vertikální osy a mince se také více „rozklepou“, takže zůstanou během letu delší dobu původní stranou vzhůru,” řekl František Bartoš v rozhovoru pro SeznamZprávy. Bartoš si cenu v USA osobně převzal: „Asi nejlepším zážitkem bylo, když jsem si ještě v zákulisí nechal podepsat moji maketu mince (kterou jsem použil pro ilustraci) od skutečných nobelistů, kteří nám později předávali Ig Nobelovy ceny.”
Tak třeba se jednou i českým vědcům, tak jako Andre Geimovi, poštěstí vedle Ig Nobelových cen získat i tu skutečnou.
Zdroje: idnes.cz, https://improbable.com/, news.mit.edu, irishtimes.com, theguardian.com
- Autor článku: ano
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
