Jak mohou vlády lépe využívat vědecké poznatky při rozhodování? Nová mezinárodní studie potvrzuje, že nestačí mít k dispozici data – klíčové je umět je přeložit do srozumitelných, důvěryhodných a politicky relevantních doporučení. Právě tuto roli v mnoha zemích zastávají hlavní vědečtí poradci a poradkyně vlád, tzv. Chief Science Advisors. Spoluautorkou studie, která vyšla v odborném časopise Science and Public Policy, je doktorandka Karolína Pštross z Institutu komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Potřeba propojit vědu a politiku není nová. Už v roce 1995 Evropská komise zdůrazňovala vědeckou gramotnost při rozhodování se společenským dopadem jako klíčový předpoklad demokratické společnosti. Přesto se i dnes státy potýkají s nedostatkem lidí, kteří by dokázali vědecké poznatky efektivně využívat ve veřejné správě.
„Věda poskytuje cenné poznatky o světě kolem nás. Ty však často zůstávají izolované v akademické komunitě a nevyužívají se ku prospěchu společnosti. Vědecké poradenství je jedním ze způsobů, jak tento problém řešit,“ vysvětluje Karolína Pštross a dodává: „Lidé, kteří dokážou provázat odbornou expertizu s politickým rozhodováním, jsou zejména v dnešní době tzv. polykrize nesmírně důležití. Plní funkci nezávislého orgánu, který vysvětluje složitou tematiku, doporučuje vhodné experty ke konzultaci, nemá vlastní politickou agendu a laicky řečeno kope za vědu na nejvyšších místech.“
Za studií stojí kromě Karolíny Pštross také Stuart Firestein a Natalia Pasternak z Kolumbijské univerzity v New Yorku a Paul V. Almeida z Univerzity São Paulo. Právě na Kolumbijské univerzitě Pštross strávila výzkumný pobyt financovaný Fulbrightovou komisí, během kterého provedla rešerši a rozhovory s bývalými hlavními vědeckými poradci a poradkyněmi, úředníky a úřednicemi i odborníky a odbornicemi na policymaking. Z jejich výpovědí publikace ve velké míře čerpá.
Studie ukazuje, že úspěšné vědecké poradenství nestojí jen na odborných znalostech, ale především na důvěře, komunikaci a porozumění politickému prostředí. Jejím cílem bylo zasadit roli Chief Science Advisors (CSA) do širšího spektra poradenských modelů a zmapovat, jak tento model funguje v různých zemích, jaké dovednosti vyžaduje a jaké role a odpovědnosti s sebou nese.
Neexistuje jeden správný model
Pozici CSA identifikoval autorský kolektiv v sedmi zemích: USA, Velké Británii, Kanadě, Austrálii, Novém Zélandu, Indii a Irsku. Jejich organizační uspořádání se však výrazně liší. Zatímco například Velká Británie má hlavního vědeckého poradce a zároveň síť ministerských poradců, jež CSA koordinuje, jiné státy spoléhají primárně na klíčového CSA, který radí přímo premiérovi nebo prezidentovi. Vedle toho existují i další formy vědeckého poradenství. Evropská unie například využívá panel sedmi hlavních vědeckých poradců a poradkyň (tzv. Science Advice Mechanism), který pracuje s dočasnými pracovními skupinami nezávislých expertů a expertek. Tento přístup má posilovat nezávislost, evropskou snahu o pluralitu a ochranu před politickým tlakem, zároveň ale může být pomalejší a neumožňuje tak úzký a důvěrný vztah s vedením jako v případě jednotlivce.
Autoři a autorky studie zdůrazňují, že neexistuje univerzální řešení. Volba konkrétního modelu závisí na politické kultuře, důvěře veřejnosti ve vědu a instituce, i na tom, jak je v dané zemi organizováno rozhodování.
Napříč rozhovory i dosavadním výzkumem se ukazuje, že role hlavního vědeckého poradce či poradkyně spočívá především v „propojování“ světů vědy a politiky. K nejdůležitějším dovednostem patří kromě odborné erudice:
- schopnost shrnout složité poznatky do krátkých, srozumitelných a prakticky použitelných doporučení,
- silné komunikační a vyjednávací schopnosti,
- důvěryhodnost, nezávislost a integrita,
- porozumění tomu, jak funguje vláda, administrativa a politický proces.
Mnoho poradců a poradkyň přitom vstupuje do této role bez jakéhokoli formálního výcviku. Učí se „za pochodu“, často díky předchozím zkušenostem z průmyslu, státní správy nebo managementu. Řada studií proto volá po systematičtějším vzdělávání vědců a vědkyň, kteří chtějí působit ve veřejné politice, i politiků a političek, aby lépe rozuměli vědeckému procesu i práci s odbornými závěry.
„Během výzkumu pro mě bylo důležité prozkoumat i stav vědeckého poradenství v Česku,“ prozrazuje Karolína Pštross. „Bohužel zde situace není velmi příznivá. Ačkoliv jsme v minulosti pozici CSA měli, týkala se ve velké míře vědní politiky ve smyslu financování, a překrývala se tak spíše s agendou Rady pro výzkum, vývoj a inovace. V současnosti role hlavního vědeckého poradce či poradkyně neexistuje. Ministerstva samozřejmě mají své experty, na které se obracejí, ale to není totéž,“ upozorňuje. Zároveň dodává, že tato situace se může v budoucnu měnit a cítí vzrůstající zájem o tuto problematiku: „Inspirací nám mohou být například výborná Expertní stanoviska Akademie věd ČR, která vždy prosazovala bývalá předsedkyně Eva Zažímalová, nebo obdivuhodná práce think-tanku České priority v oblasti zvané evidence-based policymaking.“
Mladí vědci a vědkyně chtějí do politiky
Pozitivní zprávou je také rostoucí zájem mladých vědců a vědkyň o kariéru mimo akademii a průmysl. Stále více z nich chce pracovat ve státní správě a přispívat k řešení společenských problémů prostřednictvím práce s vědeckými poznatky. Přestože existují stipendia a stáže ve státní správě (například v USA je to oblíbený program Science & Technology Policy Fellowships od asociace AAAS) nebo v mezinárodních organizacích, možností systematického vzdělávání v oblasti „vědy pro politiku“ je zatím málo.
Studie ukazuje, že hlavní vědečtí poradci a poradkyně mohou hrát klíčovou roli v moderním řízení států. „Model CSA přitom není konkurencí akademiím věd, expertním komisím či mezinárodním poradním orgánům – naopak se s nimi může účinně doplňovat. Čím lépe porozumíme tomu, jak jednotlivé modely fungují, tím efektivněji mohou vlády využívat vědu ve prospěch celé společnosti,“ zakončuje Karolína Pštross.
Studie je k dispozici v režimu Open Access.
Autorka: Lucie Zajda
- Autor článku: ne
- Zdroj: Univerzita Karlovy
