Zapomenuté ženy ve vědě a inovacích – velké objevy i drobnosti, bez nichž by byl život těžší

Velké ženy, velké objevy – malé uznání

Historie vědy je plná příkladů významných žen, jejichž příspěvky byly dlouho přehlíženy nebo zapomenuty. Přinášíme několik příkladů takových vědkyň.

Rosalind Franklin (* 1920)

Jamese Watsona, Francise Cricka nebo Maurice Wilkinse, nositele Nobelovy ceny za objev dvojité šroubovice DNA, pravděpodobně znáte. Ale vybaví se vám, kdo je Rosalind Franklin?

Byla to anglická biofyzička, chemička a bioložka, spolupracovnice Wilkinsona, který byl s Crickem a Watsonem v kontaktu. Věnovala se rentgenové krystalografii a její práce pomohla odhalit strukturu DNA. Její objev publikovali v roce 1953 pánové Watson a Crick, ve své zprávě zmínili Franklinovou jen okrajově.

Ta poznatek, že DNA má strukturu spirály, v témže roce publikovala v časopise Nature. Bohužel, v roce 1958 v pouhých 37 letech zemřela na rakovinu, a tak Nobelovu cenu v roce 1962 za objev dvojšroubovice DNA obdrželi jen Watson, Crick a Wilkinson.

Adéla Kochanovská (* 1907)

Byla českou jadernou fyzičkou, průkopnicí rentgenografie, rentgenové strukturní analýzy a radiokrystalografie. V roce 1968 byla jmenována profesorkou fyziky na Fakultě atomové a inženýrské fyziky Českého vysokého učení technického, čímž se stala první českou ženou profesorkou v oblasti inženýrství.

Významně přispěla k rozvoji rentgenové strukturní analýzy a radiokrystalografie v Československu. Její práce měla zásadní vliv na průmyslovou rentgenografii a krystalografii v zemi.

Lise Meitner (* 1878)

Rakouská fyzikální chemička, která působila v oboru jaderné fyziky a radioaktivity, se podílela na jednom z nejvýznamnějších objevů 20. století – štěpení atomového jádra.

Ačkoli se jako dívka vyrůstající v Rakousko-Uherské monarchii studiu věnovat nemohla, dokázala prostřednictvím soukromých kurzů získat maturitu a stát se v roce 1901 první ženskou studentkou Přírodovědecké fakulty Vídeňské univerzity, kde jako druhá žena získala doktorský titul z fyziky. Následně navštěvovala přednášky Maxe Plancka v Berlíně.

Z její spolupráce s chemikem Otto Hahnem vzešel v roce 1918 objev nového prvku č. 91 – protaktinia.

V roce 1926 získává jako první žena v Německu titul řádné profesorky fyziky Berlínské univerzity.

Díky vyostřené situaci v Německu emigrovala přes Holandsko a Dánsko do Švýcarska. Tam obdržela od Otto Hahneho informaci o novém prvku, který měl totožné vlastnosti s baryem. Společně se svým synovcem Otto Frischem navrhla vysvětlení pozorovaných jevů jako výsledek nové jaderné reakce – štěpení atomového jádra uranu neutrony. Výsledek publikovala v časopise Nature.

Zlomovým se pro ni stal 6. srpen 1945, kdy byla svržena atomová bomba na Hirošimu. Z Meitner se přes noc stala „matka atomové bomby“ a to zejména proto, že se němečtí ani američtí vědci k otázkám z médií nesměli vyjadřovat.

Zatímco byla v USA v roce 1946 zvolena „ženou roku“, Hahn dostal „za objev jaderného štěpení těžkých atomových jader“ Nobelovu cenu. Meitner nebyla nobelovskou komisí nikdy oceněna.

Henrietta Swan Leavitt (* 1868)

Americká astronomka, která trpěla ztrátou sluchu a pracovala na Harvard College Observatory, objevila způsob, jak měřit vzdálenosti vesmírných objektů pomocí hvězd, u nichž se proměňuje jasnost (tzv. cefeid).

Nejprve byla součástí tzv. Pickeringova harému – posměšně nazývaného týmu vedeného Edwardem Charlesem Pickeringem, kde za směšně nízký plat pracovaly výhradně ženy. Když byla povýšena, tak identifikovala některé proměnné hvězdy v takzvaných Magellanových mračnech, u nichž vysledovala, že jasnější hvězdy mají delší periodu pulsací. Tyto hvězdy nyní nazýváme cefeidy.

Leavitt popsala a, bohužel ne pod svým jménem, vydala text věnovaný svému zjištění v roce 1912. Popsání vztahu perioda – svítivost umožnilo, že se cefeidy později staly prvními „standardními svíčkami“. Tedy objekty používanými pro určování vzdáleností blízkých galaxií ve vesmíru.

Jev, který popsala, se stal zásadním pro Edwina Hubblea. Ten objevil cefeidy v mlhovině Andromedy a využil je k určení vzdálenosti. Zjistil tak, že je tato mlhovina daleko za hranicemi Mléčné dráhy. To následně vedlo k velkému objevu dalších galaxií.

Švédský matematik Gösta Mittag-Leffler v roce 1924 navrhl Leavittovou na Nobelovu cenu. Nominaci však musel stáhnout, protože Swan byla již tři roky po smrti (Nobelovy ceny se posmrtně neudělují, pozn. red.). Zemřela na rakovinu v pouhých 53 letech.

V současnosti nese její jméno jeden z kráterů měsíce – Leavitt a také dalekohled na McDonaldově observatoři v Texasu. 

Jocelyn Bell Burnell (* 1943)

Severoirská astrofyzička, která pomáhala stavět radioteleskop pro pozorování kvasarů. Brzy na to zachytila pulsující rádiový signál. Jeho zdroj byl později identifikován jako neutronové hvězdy, pulsary. Za její objev ovšem pak o pár let později dostal Nobelovu cenu někdo jiný – její školitel Anthony Hewish, současně ji obdržel i Martin Ryle (za pozorování a vynálezy, zejména techniku aperturové syntézy).

„Byl to velmi tenoučký signál. Všimla jsem si toho jen proto, že jsem si dávala pozor, abych něco nezkazila. Trpím totiž syndromem nezaslouženého úspěchu a strachem ze selhání,“ řekla vědkyně britskému deníku Guardian. O své zjištění se podělila s Hewishem.

Ten měl o signálech jasno. „Je to jasné. Jsou umělé, vysílá je člověk,“ byla jeho bezprostřední reakce. „Nevěděla jsem hned, co na to říct, ale jedno jsem věděla – nebylo to vysílané člověkem,“ vzpomíná Jocelyn Bell Burnell. Že má pravdu, se pak prokázalo, když za objev pulsarů byla udělena Nobelova cena Hewishovi. Ona nebyla vůbec zmíněna.

V roce 1989 jí za objev pulsarů udělila Královská astronomická společnost v Londýně Hershelovu medaili. V roce 2018 získala Breakthrough Prize in Fundamental Physics v základní fyzice, finanční odměnu ve výši 3 mil. dolarů vložila do fondu na podporu studia dívek, imigrantů a uprchlíků.

Chien-Shiung Wu (* 1912)

Byla čínsko-americkou fyzičkou nazývanou „první dámou fyziky“, „královnou nukleární fyziky“ nebo „čínskou Madam Curie“.

Narodila v čínském Liuhe v provincii Jiangsu, podle některých zdrojů přímo v Šanghaji, ale rozhodla se studovat v Americe. A nakonec se jí to povedlo na Michigan State University. Ve Spojených státech strávila celou vědeckou kariéru, kterou ukončila na Kolumbijské univerzitě v New Yorku.

Po úspěšném obhájení disertační práce strávila další dva roky v Berkeley, následně působila rok v Northamptonu na Smith College a v Princetonu. V letech 1944 až 1946 pracovala na projektu Manhattan, kde pomáhala rozvíjet proces oddělování kovového uranu na izotopy U235 a U238. Dále až do konce své kariéry v roce 1982 působila na newyorské Kolumbijské univerzitě, kde zkoumala vlastnosti radioaktivního rozpadu beta.

Na jaře 1956 potřebovali fyzici Tsung-Dao Lee s kolegou Chen-Ning Yangem experimentálně dokázat, že zákon parity v přírodě obecně neplatí (tedy že pouhé přepólování změní charakter některých fyzikáních dějů, pozn. red.). Obrátil se na Chien-Shiung Wu.

Před Vánoci téhož roku mohla s pomocí specialistů v oboru nízkých teplot z National Bureau of Standards ve Washingtonu experiment zahájit. Už ráno 9. ledna 1957 si mohl její čtyřčlenný mužský tým připít na vítězství – zákon parity přestal platit.

Nobelova cena se většinou uděluje za nápad, ne za realizaci. Proto si Nobelovu cenu převzali už v prosinci 1957 T. D. Lee a Ch. N. Yang.

Chien-Shiung Wu odměnila alespoň řada univerzit čestným doktorátem, dále mnoho vědeckých institucí členstvím a udělením všech možných významných ocenění.

Byla první ženou ve funkci prezidentky American Physical Society.

Hedy Lamarr (* 1914)

Rakousko-americká herečka a vynálezkyně se narodila jako Hedwig Eva Maria Kiesler. Byla nejen oslnivou kráskou stříbrného plátna, která se z Československa dostala až do Spojených států, ale také poskytla svými vynálezy základy pro vznik moderních komunikačních technologií: wi-fi, Bluethooth, GPS.

„Vynálezy jsou pro mě snadné,“ řekla Lamarr s rakouským přízvukem v dokumentu Bombshell a dodala: „Nemusím na nápadech pracovat, přicházejí přirozeně.“

Natočila více než 25 filmů, objevila se po boku některých z nejikoničtějších mužů Hollywoodu a společensky se stýkala například s prezidentem Johnem F. Kennedym nebo magnátem Howardem Hughesem. Vybavena nástroji, které jí Hughes daroval, trávila hodiny ve svém filmovém přívěsu testováním teorií a experimentováním s technologiemi.

„Přeskakování frekvencí“, které objevila a testovala, byl geniální způsob, jak přepínat mezi rádiovými frekvencemi a zabránit rušení signálů. Tento koncept objevila spolu s americkým skladatelem Georgem Antheilem jako „systém tajné komunikace“. V roce 1942 získala na tento vynález patent a technologii darovala americké armádě. Byla však odmítnuta.

Význam vynálezu byl doceněn až o desítky let později, kdy jej americké námořnictvo použilo během kubánské raketové krize.

Hedyiny vynálezy se začaly více prosazovat až v 90. letech, krátce před její smrtí v lednu 2000. O jejích objevech se podrobněji psalo až v nekrolozích vydaných v témže roce. Hedy Lamarr za svůj vynález nikdy nedostala žádné peníze.

Víte, že máme pražskou rodačku, držitelku Nobelovy ceny? Přečtěte si o Gerty Cori.

Není malých vynálezů

Ženy však stály i za dalšími inovacemi, které možná mohou na první pohled působit úsměvně, ale bez nich by byl život o mnoho těžší. Často jsou to inovace v oblastech, které byly muži opomíjeny, protože se týkaly životních problémů žen – domácnosti, těhotenství a dětí. Posuďte sami, že nejen jich…

Domácí těhotenský test

Margaret Crane (* 1941), pracující pro farmaceutickou firmu Organon, přišla s nápadem na domácí těhotenský test v roce 1967. Přestože firma zpočátku její návrh odmítla, později se stal základem pro první komerční domácí test uvedený na trh v 70. letech. První test tohoto typu s názvem „Predictor" se objevil na trhu v roce 1971 v Kanadě a poté v USA.

Myčka nádobí

Za první myčkou nádobí stojí Američanka z bohaté rodiny, které vadilo, že služebnictvo při mytí nádobí rozbíjí rodinný porcelán. Navrhla proto stroj, který k čištění nádobí používal vodní tlak – předobraz dnešních moderních myček. Vynálezkyní byla Josephine Cochrane (* 1839).

Josephine svůj vynález patentovala a založila firmu Cochran's Crescent Washing Machine Company.

Jednorázové pleny

Za vynález jednorázových dětských plen vděčíme Američance Marion Donovan (* 1917). V roce 1951 si nechala patentovat nepromokavé plenkové kalhotky, které byly předchůdcem dnešních jednorázových plen. Své patenty, kterých má na svém kontě 20, následně prodala mimo jiné společnosti Keko Corporation za jeden milion dolarů.

Další významnou osobností v historii jednorázových plen je Angličanka Valerie Hunter Gordon (* 1921), která v roce 1947 vyvinula první komerčně úspěšnou jednorázovou plenu nazvanou „Paddi“.

Stěrače

Ačkoli byl automobilismus na začátku 20. století téměř výhradně mužskou záležitostí, s jedním zcela zásadním vynálezem, který využíváme v autech dodnes, přišla Američanka Mary Anderson (*1866). Vynalezla stěrače, které si nechala patentovat v roce 1903 poté, co si při návštěvě New Yorku všimla, že řidiči tramvají musí v nepříznivém počasí často zastavovat, aby ručně očistili čelní skla od sněhu a deště.

V té době se její nápad nesetkal s komerčním úspěchem. Automobilový průmysl teprve začínal a výrobci nepovažovali stěrače za nezbytné vybavení. Až po vypršení jejího patentu se stěrače staly standardní součástí vozidel.

Kevlar

Kevlar – vysoce odolné para-aramidové vlákno, které se využívá jako textilie – vyvinula v roce 1965 chemička polského původu Stephanie Kwolek (* 1923), když se zabývala syntetickými aramidovými vlákny. Tehdy byla přesvědčená, že roztok, dříve braný jako odpad, lze spříst a vytvořit z něj zcela nové vlákno.

Dnes je kevlar používán pro výrobu pracovních oděvů a pracovních pomůcek velmi odolných proti chemikáliím a žáru.

Zdroje: Český rozhlas, Prima TV, Univerzita Karlova, Nedd.cz, NKC – gender a věda, Techmania Science Center, CZECHCROUNCH, Wikipedia.org (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8)

Oprava 11. 2. 2025: V článku bylo uvedeno špatné jméno držitele Nobelovy ceny za objev dvojité šroubovice DNA Maurice Wilkinse (chybně jsme uvedli, že se jmenoval Wilkinson). Za chybu se omlouváme.