Proč je důležité prozkoumat buněčné jádro rostlin? Jak zásadní je genové inženýrství pro aplikovaný výzkum? Proč je zbytečné obávat se geneticky modifikovaných plodin? Na tyto a další otázky odpovídá v rozhovoru pro magazín vysokých škol Universitas rostlinný genetik Aleš Pečinka z Centra regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum (CRH).
Vědec, který se označuje za jednoho z ambasadorů GMO, chtěl být v dětství myslivec. Nakonec to u něj ale vyhrály rostliny a po studiu na olomoucké přírodovědecké fakultě, kde získal klasické botanické vzdělání, se z „kytičkáře“ posunul přes cytologii až k molekulární biologii a epigenetice. Dnes patří k předním odborníkům na výzkum buněčného jádra rostlin, po 16 letech působení na prestižních zahraničních institucích včetně Max Planckova ústavu pro výzkum šlechtění rostlin v Kolíně nad Rýnem s celou skupinou přesídlil do CRH, konkrétně zdejší laboratoře Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR.
V rozhovoru pro Universitas popisuje nejen klíčové směry výzkumu jeho skupiny, ale velkým tématem jsou i genetické úpravy plodin a s tím související nedávná výzva vědců ze 121 evropských institucí, kteří volají po změně legislativy ohledně metod cíleného editování genomu.
„Z mého pohledu budou tyto postupy pro šlechtění nových odrůd nezbytné, pokud chceme zajistit dostatek potravy pro světovou populaci a současně nezatěžovat ještě více než dosud životní prostředí. Metody vzešlé z takzvané zelené revoluce z minulého století, tedy kombinace šlechtění, používání minerálních hnojiv a velkého množství herbicidů a pesticidů, již totiž k tak razantnímu zvýšení výnosů nepřispějí. Současně vidíme, že mají velký negativní dopad na kvalitu půdy i biodiverzitu krajiny,“ upozornil Pečinka.
Celý rozhovor je dostupný zde.
Autorka: Martina Šaradínová
Foto: Miroslav Bednařík
Zdroj: Univerzita Palackého
Universitas je celostátní webový portál a elektronický časopis o vědě, vzdělávání, výzkumu a vysokém školství. Je společným projektem 22 českých veřejných vysokých škol.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Univerzita Palackého v Olomouci
