Jan Platoš: Chci, aby fakulta táhla za jeden provaz

Jan Platoš už od šesté třídy základní školy věděl, na jakou střední a vysokou školu půjde studovat. Pro středoškolská studia si vybral Střední průmyslovou školu elektrotechniky a informatiky na ulici Kratochvílova v centru Ostravy, kde studoval obor elektronické počítače, ve druhém ročníku se v rámci výuky dostal k programování, které ho velmi bavilo. „Nejvíc se mi líbí svoboda a kreativita. Programování pro mě znamená volnost a možnost zautomatizovat činnost, která by bez počítače trvala příliš dlouho. Je to investice vašeho času, díky kterému následný proces zredukujete na minimum,“ vysvětluje Jan Platoš.

Máte za sebou velmi úspěšný rok. V květnu jste získal nejvyšší akademický titul a na začátku září usedl do čela jedné z největších fakult VŠB-TUO, Fakulty elektrotechniky a informatiky. Je to pro vás, v určitém slova smyslu, vrchol kariéry?

Je to pro mě spíše krok dopředu, do žádných závratných výšin ale nemířím. Jsem ještě relativně mladý, takže na mě čeká spousta věcí, které se dají dělat. Titul profesor pro mě neznamená vrchol kariéry, jsem však rád, že mám jeho ziskem vyřešeny všechny tituly a mohu se věnovat dalším svým aktivitám.

K dalším aktivitám patří pedagogická a výzkumná činnost. Čemu se věnujete ve svém výzkumu?

Zaměřuji se na zpracování průmyslových dat, v rámci níž se zabývám spoluprací s firmami a analýzou jejich dat například ze senzorů, prodeje či výroby. Zjišťuji, jaké jsou mezi daty vazby, jak se dají lépe využít. V září jsme ve spolupráci se ŠKODA Auto otevřeli laboratoř, která se zpracováním takových dat zabývá. Jmenuje se AIM. Lab.

FEI jste vystudoval, fakultu tedy znáte poměrně dlouho. Jak vnímáte její vývoj, od prvního ročníku vašich studií, až po dnešek?

Fakulta elektrotechniky a informatiky oslavila na začátku září 30. výročí od svého založení. Dělal jsem si osobní rekapitulaci – když fakulta vznikla, měl jsem deset let. Když ona oslavila desáté výročí, já ze střední školy nastoupil na vysokou. Její vývoj vnímám každý den, třeba v oblastech výzkumu. Když jsem studoval, o různých věcech jsme si jen povídali. Dnes jsou realitou. Za mých středoškolských studií se začaly rozšiřovat mobilní telefony, dnes máme na fakultě obory zaměřené na mobilní komunikace. Fakulta elektrotechniky a informatiky se orientuje mimo jiné i na optické komunikace, superpočítání či analýzu velkých dat. To všechno ještě před nedávnem neexistovalo.

A také máte novou budovu.

Ano, máme novou, moderní budovu. Když jsem na Fakultu elektrotechniky a informatiky nastupoval jako student já, měli jsme přednášky a cvičení v kampusu, na budově kruhových poslucháren a na budově D. Teď máme všechny naše aktivity pod jednou střechou.

Vystudoval jste informatiku, od odborného asistenta jste se dostal až k místu vedoucího katedry, nedávno jste usedl do čela fakulty. Vnímáte nějakou změnu, přece jen, máte na starost obrovskou fakultu.

Přijde mi, že jako děkan vidím věci více z nadhledu. Mám na starosti více oblastí, ale nemyslím si, že bych měl více povinností. Jsou spíše jiné, každopádně je to zajímavá práce.

Máte v tomto ohledu nějakého mentora? Radí vám třeba bývalý děkan, anebo pan rektor, kteří oba touto funkcí prošli?

Mentora nemám, ale studoval jsem v dobách, kdy byl vedoucím katedry profesor Vondrák, a na doktorském studiu mě vedl profesor Snášel. Vnímal jsem, jak oba řeší určité situace a jaká je jejich agenda. Komunikuji s nimi dodnes, pamatuji si jejich systém řešení, nicméně vedu fakultu podle sebe.

Co vás při nástupu do funkce děkana Fakulty elektrotechniky a informatiky VŠB-TUO nejvíc zaskočilo?

Asi to, kolik věcí jsem měl ve své kanceláři na katedře a musel je odstěhovat (smích). Byl jsem vedoucí největší katedry na univerzitě, proto jsem nijak zásadně překvapený nebyl. Čtyři roky jsem se účastnil kolegií děkana i mnoha dalších aktivit na fakultě.

Každý máme nějaké vize. Co je pro vás osobně v řízení fakulty klíčové? Jaké máte cíle?

Chci více oslovovat studenty středních škol, přesvědčit je, že naše fakulta je pro jejich budoucí studium tou správnou volbou. A i když jsou přijati na více vysokých škol, měli by si vybrat tu naši. Rád bych modernizoval studijní programy a přiblížil jim je. Chci, abychom byli, našimi obory, pro středoškoláky atraktivní.

Jaké jsou podle vás silné stránky Fakulty elektrotechniky a informatiky? Co byste chtěl změnit?

Jsme moderní fakulta s moderními obory. Snažíme se držet krok s technologickými trendy a chceme je zakomponovat do výuky. Výbornou školu však netvoří jen vybavení, ale hlavně lidé. Máme skvělé zaměstnance, kteří jsou ve svých oborech studenty schopni naučit maximum. Co mi ale chybí, je kolektivní přístup. Chci, abychom jako fakulta tahali za jeden provaz a spolupracovali napříč katedrami. Nebráním se ani mezifakultní spolupráci, které jsem velmi nakloněn. Je to o nastavení, o osobních kontaktech. Odbornost každé z fakult VŠB-TUO je jiná, společný bod se ale najít dá.

Jakou roli podle vás hraje při volbě vysoké školy Ostrava? Přece jen, punc hornického města si s sebou nese pořád.

Většina našich uchazečů je narozena po roce 2000. Tato generace si těžbu uhlí v Ostravě nepamatuje, nezasáhla je. Domnívám se, že velkou roli hraje uplatnění. Studenti se domnívají, že ho najdou v Brně nebo Praze, řada z nich si ale neuvědomuje, že většina firem se do Ostravy vrátila, anebo tady založila pobočky. Moravskoslezský kraj jako takový má skvělý systém – nachází se tady řada průmyslových podniků, navíc VŠB – Technická univerzita Ostrava je tady, svým zaměřením, jediná, proto je podle mě ta uplatnitelnost obrovská. Sice možná ne za stejné peníze, rozhodně ale s vyšší kvalitou života.

Nebude se vám stýskat po Katedře informatiky nebo po kontaktu se studenty během výuky?

Myslím si, že jsem děkan, který za posledních pár let učí nejvíc. Mám dvě přednášky a ještě připravuji nový předmět, stýskat se mi tedy nebude, protože učit budu pořád, stále budu pracovat ve vědě a na projektech.

Zmínil jste nový předmět. Čeho se bude týkat?

Nový předmět vyučuji na bakalářském stupni studia. Budeme v něm studentům přibližovat téma zpracování dat a strojového učení, začátek umělé inteligence. Předmět je podle mého názoru velmi důležitý, a jsem proto rád, že jej můžeme implementovat už do bakalářského stupně studia.

Jak vy sám pracujete se studenty? Rozlišujete třeba, že bakaláři jsou jiní než budoucí inženýři? Navíc teď všichni, bez rozdílu, byli na distanční výuce.

Studenty na bakalářském stupni studia učím po sedmi letech, navíc předmět, který je povinný. Výuka mě baví. Nerozlišuji, v jakém ročníku se studenti nacházejí. Je pravdou, že úroveň znalostí je na každém stupni studia jiná, pro mě je ale podstatné, jestli student má o výuku zájem. Snažím se se skupinou diskutovat, hledám témata, která by je mohla zajímat. Pokud je pedagog zaujme, má vyhráno, protože pak sami překonají velké překážky, které mnohdy v některých předmětech jsou.

Máme za sebou akademický rok, který proběhl distanční formou. Jak jste vy jako pedagog zvládal distanční výuku a jak ji snášeli vaši studenti? Nepotřebovali motivaci a psychickou podporu?

Já měl na přednáškách většinu studentů. Motivaci nepotřebovali, snažil jsem se je ale povzbuzovat a říkal jsem jim, že má smysl dělat úkoly, které jim dáváme. Moje studenty snad přednášky bavily, účastnili se jich a většina z nich zvládla předmět bez problémů.

Zmínili jsme, že Fakulta elektrotechniky a informatiky v září oslavila krásných 30 let. Nabízí se proto otázka, kde ji vy sám vidíte za dalších 30 let, tedy v roce 2051.

Přeji si, aby se fakulta stala centrem elektrotechnického a informatického vzdělávání v tomto kraji, aby si vybudovala silnější pozici mezi partnery, aby firmy v okolí věděly, že s každým problémem mohou přijít za námi, že jim je pomůžeme řešit. Chci, aby podniky oceňovaly naše absolventy. Musí být zkrátka nejlepší, a to nejen v Ostravě a Moravskoslezském kraji, ale i za jejich hranicemi.

Text: Barbora Urbanovská, redaktorka útvaru Vztahy s veřejností

Foto: archiv Jana Platoše

 

Zdroj: VŠB-TUO