Jan Trka: Studentům prospěje vědecká průprava

Když Jan Trka vystudoval Fakultu dětského lékařství UK (dnešní 2. LF UK), tak si při nástupu na II. dětskou kliniku Fakultní nemocnice Motol plánoval, že se bude věnovat endokrinologii – a dětskému diabetu. „Byl jsem však přidělen na hematologii, kde jsem potkal profesora Starého, který mne pro obor nadchl a stal se mi celoživotním mentorem,“ vysvětluje proděkan Trka.

„Oba mí rodiče jsou jaderní fyzici a kromě výuky na VŠCHT a MFF UK se věnovali výzkumu, takže jsem ve vědeckém prostředí vyrůstal,“ vzpomíná, proč měl k vědě blízko. Po medicíně se tak automaticky přihlásil na doktorské studium v oboru molekulární genetika. „Chtěli jsme zavádět nové léčebné protokoly, k čemuž bylo zapotřebí zavést nové způsoby diagnostiky – nové laboratorní techniky pro stanovení genetických aberací,“ líčí muž, jenž během pobytů v rakouských a britských laboratořích získal mnoho zkušeností a také inspiraci pro založení diagnosticko-výzkumné laboratoře při 2. LF a Fakultní nemocnici Motol: CLIP (čili Childhood Leukaemia Investigation Prague). „Začínali jsme ve dvou v jedné malé místnosti, postupně jsme se rozrůstali a dnes sídlíme ve dvou patrech a je nás přes čtyřicet,“ popisuje s úsměvem profesor Trka, vedoucí laboratoře molekulární genetiky, jež spolu s laboratoří cytometrie tvoří CLIP.

Spojovník diagnostiky i výzkumu

Laboratoř CLIP i po více než dvaceti letech fungování zůstává unikátním pracovištěm, které je známé i ve světě. „Diagnostika za tu dobu prošla obrovským vývojem. Dnes díky moderním technikám, jako je například transkriptomové sekvenování, zjistíme genetickou podstatu onemocnění téměř u všech pacientů. I když někdy je to tak trochu detektivní práce,“ přiznává Trka.

Osekvenovat lidský genom je dnes již docela jednoduché, složitější je ale získaná data zpracovat a interpretovat. „V našem týmu tak mají nepostradatelné místo také bioinformatici a statistici, kteří nám pomáhají se zpracováním dat,“ popisuje. „Pojišťovny a grantové agentury však stale nejsou zvyklé, že pro naši práci potřebujeme financovat i takové profese nebo nákup nového serveru pro ukládání dat,“ povzdechne si pod vousy. Ač v Česku již existují místa, kde mají stejné, ne-li lepší, technické vybavení a přístroje, CLIP zůstává diagnostickou jedničkou.

„Sbíhají se nám tu vzorky z celé České i Slovenské republiky, protože máme unikátní znalosti a zkušenosti,“ říká hrdě. Kromě rutinní diagnostiky se věnují i klinickému výzkumu. „Nedávno se například kolegům podařilo popsat zcela nový podtyp leukémie. Tyto výsledky publikovali v nejprestižnějším oborovém časopise, v Blood,“ popisuje úspěch, který vzbudil značný ohlas v mezinárodní odborné komunitě a má rovněž konkrétní dopad na léčbu pacientů.

Klinická praxe Trkovi nechybí; i diagnostika je přece součást léčby. „Díky tomu, že pacienty známe jen jako ‚čísla’, se nám daří udržovat emoční odstup a jejich osobní příběhy se nás tolik nedotýkají,“ vysvětluje hematolog. „Jediné, co mi chybí, je kontakt s dětmi a rodiči – bavilo mě si s nimi povídat a vysvětlovat jim léčbu,“ říká. Teď se osobně věnuje alespoň studentům UK.

Trka působí jako proděkan pro vědu a výzkum na 2. LF UK. Od začátku jeho působení se již mnohé změnilo, i tak ale stále vidí slabá místa. „Medikům chybí základy vědecké práce, nikdo je neučí, jak číst vědecké články, jak kriticky zhodnotit výsledky studie, jak poznat kvalitní a nekvalitní práce, jak o datech přemýšlet, jak je prezentovat,“ míní. I proto spolupořádá každoroční fakultní konferenci, jejímž cílem je umožnit studentům a mladým lékařům prezentovat výsledky vlastní vědecké práce v přátelské atmosféře a dozvědět se, co dělají kolegové. Akce není vždy jen o vědě. „Na programu bývá i tradiční běh Motolská míle, kulturní vystoupení EKG dvojice Rudiš-Malijevský a nejrůznější debaty a přednášky – letos například přednáška Jana Royta s nazvem Smrt a její reflexe ve výtvarném umění,“ vyjmenovává Trka. Více o letošní konferenci zde.

Renesanční osobnost?

Kdo Trku blíže zná, ví o jeho až „renesančních“ zájmech. „Spíš si připadám jako brouk Pytlík, který se ale nebojí říkat, co si myslí, a když může, tak i koná,“ namítá profesor, který byl mimo jiné dramaturgem koncertů vážné hudby na 2. LF. „Tuto tradici pořádání koncertů vážné hudby započal (loni zesnulý) professor Josef Koutecký a bylo mi velikou ctí pokračovat. Bavilo mne vybírat skladby, tvořit program, komunikovat s hudebníky,“ nadchne se při vzpomínkách.

Při své práci využívá i své záliby ve výtvarném umění – tvoří plakáty na nejrůznější akce, loga nebo myší komiksy, které znají návštěvníci laboratoří CLIP. „Mezi mé oblíbené styly patří americký poválečný abstraktní expresionismus, němečtí romantici 19. století, čeští surrealisté, ale i moderní abstrakce a americký pop-art. Z cest po Asii si s oblibou vozím japonské a korejské dřevoryty,“ dodává vědec, který na cestách navštěvuje galerie – a leckdy i sportoviště.

„Celý život hraji závodně softball. Poprvé jsem se k tomu dostal jako malý na univerzitním táboře Albeř a hned se mi to zalíbilo,“ usmívá se milovník veškerých sportů. Závodně hrál také volejbal, baví ho jízda na kole, kondičně boxuje. „A i když na to nevypadám, hraji basket,“ líčí fanda NBA, který si Prahou sviští na nepřehlédnutelné červené motorce, na stylové vespě.

Co by pomohlo české vědě a univerzitě podle Jana Trky

• Změnit financování vědy a podporovat pouze vědecky produktivní a úspěšné skupiny/ projekty (na UK na úrovni ústavů/klinik/kateder). V současné době i vědecky neproduktivní a neúspěšná skupina dostane 90 procent předchozího financování – to není motivační pro zlepšení.
• Ne všechny obory/katedry musí dělat vědu – některé mohou „jen“ perfektně učit. Tím získáme prostředky pro financování skutečně vědecky úspěšných–produktivních skupin.
• Zjednodušit přerozdělování peněz na institucích. Vědecké peníze dávat ideálně přímo vědeckým skupinám, při přerozdělování se peníze rozmělní.
• Razantně zvýšit platy v akademické sféře, v případě nedostatku prostředků snížit úvazky při zachování současné výše platu.
• Nechat na vedoucích pracovnících, zda chtějí jednoho špičkového a dobře zaplaceného zaměstnance nebo dva průměrné – dát jim rozpočet a volnost.
• Parametry vědecké úspěšnosti („excelence“) nastavit oborově (nesnažit se o jedno univerzální porovnání napříč obory) a také jednoduše s důrazem na kvalitu.
• Výrazně snížit počet studentů doktorského studia (až na třetinu) – tím získáme prostředky pro zvýšení stipendia, zvýšíme prestiž studia, školitelé budou mít více času se studentům věnovat. S tím souvisí i aktivní kontrola průběhu studia, která sníží počet zanedbaných studentů.
• Na školách zavést vědeckou přípravu, aby každý absolvent rozuměl vědeckým datům, uměl kriticky zhodnotit výsledky studie, odlišit kvalitní a nekvalitní výzkum atd.
• Nevyžadovat povinnost pobytu v zahraniční – podporovat výjezdy do zahraničí, když to má smysl a na dobu, která je přínosná pro řešení projektu, ale ne pro čárku a splnění grantu. To samé platí pro multioborový výzkum – podporovat ho pouze pokud má smysl a přínos.
• Snížit administrativní náročnost akademické práce (často si ji vytváříme sami zbytečnými a nesmyslnými formuláři), na institucích mít fungující administrativní podporu – čas akademiků je drahý.
• Neomezovat získávání grantů/pozic povinným plněním nesmyslných kritérií – určitý počet měsíců v zahraničí, počet publikací – kvalita se pozná.
• Ve vědeckých radách mít rozmanité zastoupení členů – mladí, staří, akademici, vědci, klinici, …
• Nastavit plán kariérního postupu, nemáme např. definované, kdo je postdoktorand – kolik let od dokončení, musí mít zahraniční zkušeností?
• Podpořit rodiče malých dětí – umožnit flexibilní pracovní dobu, rozložení grantu do delšího časového úseku, možnost přerušit.
• Nepoměřovat se a nesoutěžit v rámci ČR, ale vždy se světem.
• Nesbírat akademické pozice, tituly a funkce jen pro osobní potěšení a prestiž, ale aktivně je využívat k pozitivním změnám akademického prostředí.
• Pracovat s Alumni a zvýšit sounáležitost studentů k univerzitě – inspirací nám mohou být americké univerzity, kdy studenti hrdě nosí trička s logem, fandí univerzitním týmům atd. V
• Americe je běžné, že Alumni sponzorují univerzitu jako vděk za kvalitní vzdělání.
• Zvýšit viditelnost Univerzity Karlovy ve veřejném prostoru – máme řadu odborníků, skvělý výzkum, UK je druhý největší zaměstnavatel v Praze – nikdo s tím nepracuje.

 

Autorka: Pavla Hubálková 

Foto: Vladimír Šigut

Článek vyšel v online magazínu Univerzity Karlovy Forum

 

 

---

Jan Trka

Je proděkanem pro vědu a výzkum na 2. LF UK a vedoucím laboratoře CLIP. Vystudoval Fakultu dětského lékařství UK (dnešní 2. LF UK), doktorát získal v oboru molekulární genetika. Věnuje se hematoonkologii, především molekulárněgenetickým znakům a diagnostice akutních lymfoblastických leukémií. Miluje umění a sport.