Na skok na univerzitě třetího věku

Kurz Agilní mozek na Univerzitě Palackého – prstová gymnastika

Když vcházím na poslední přednášku tohoto semestru předmětu Agilní mozek na Univerzitě Palackého v Olomouci (UP), mám trochu obavy, abych nenarušila atmosféru, přece jenom tam nebudu na první pohled věkově zapadat. Nicméně účastníci o mé návštěvě dopředu věděli a po úvodním představení to vypadá, že jim moje přítomnost nevadí, ba naopak. Většina z nich se se mnou chce podělit o své zážitky ze studií. Například paní Dana, vedle které jsem se posadila. Je z Olomouce a do důchodu šla před pěti lety dokonce o několik měsíců předčasně, aby stihla začátek semestru na univerzitě třetího věku (U3V). Od té doby navštěvuje přednášky každý rok.

Univerzita třetího věku na Univerzitě Palackého je nejstarší v Česku. „Olomoucká U3V zahájila svoji činnost v roce 1986 díky spolupráci univerzity s Československou gerontologickou společností a Československým červeným křížem. Proto také obsahové zaměření prvních kurzů bylo cíleno na problematiku zdraví a jeho prevenci,“ uvádí Klára Tesaříková Čermáková, vedoucí oddělení dalšího vzdělávání a inovací ve výuce UP. V současnosti univerzita nabízí několik desítek kurzů od jednosemestrálních přes jednoroční, dvouleté až po jazykové kurzy. Dana si tak bude mít ještě hodně let z čeho vybírat. 

Učebna v olomoucké Pevnosti poznání – popularizačním centru Přírodovědecké fakulty UP – je zaplněná asi 30 lidmi v seniorském věku, převážně ženami. Tento fakt odpovídá i číslům, která jsem dostala z tuzemských univerzit. Například kurzy U3V na Masarykově univerzitě, stejně jako na České zemědělské univerzitě v Praze, navštěvuje 87 % žen, na UP je to kolem 90 %. Zajímalo mě, proč tomu tak je. 

Většina ze mnou oslovených dam mi řekla, že jejich partnery další vzdělávání nezajímá, protože mají jiné koníčky (například partner paní Dany je kutil). Dokonce se jich často ani neptají, co vlastně na univerzitě dělají, případně nejsou v takové zdravotní kondici, aby mohli tímto aktivním způsobem trávit svůj volný čas. To je případ manžela paní Danuše, která do Olomouce na U3V pravidelně dojíždí z 50 kilometrů vzdálené Moravské Třebové, jeho nemoc – stařecká demence, byla pro Danuši motivací k docházce na kurz Agilní mozek. Chtěla se blíže dozvědět, v čem jeho nemoc spočívá a jak by mu mohla pomoci. Zároveň si chtěla bývalá učitelka a majitelka vysokoškolského titulu z ekonomie dobít energii na vyčerpávající pečující úlohu, kterou jí tato životní etapa nadělila. 

Cesta je cíl

Jednosemestrální letní kurz Agilní mozek, který na žádost uchazečů navazuje na předchozí zimní kurz Mozek v kondici, vede Helena Kilianová, dlouhodobá zaměstnankyně UP, která na univerzitě v současnosti pracuje jako projektová pracovnice. Ta měla k jeho založení podobnou motivaci jako paní Danuše – zkušenost s neurodegenerativním onemocněním v rodině. Vedle teoretických informací jsou tak dvouhodinové lekce, probíhající jednou za dva týdny, založeny hlavně na procvičování metody prstové gymnastiky, kterou si studenti osvojují v průběhu hodin. Cílem prstové gymnastiky je i při minimální fyzické aktivitě neustále trénovat mozek a učit jej novým věcem. Abych v posluchárně nepůsobila jako pěst na oko, zapojila jsem se také do cvičení a sama na sobě si vyzkoušela, že opravdu vyžaduje zapojení „hlavy“ a věřím tak, že na první pohled jednoduchá prstová cvičení opravdu mohou v seniorském věku pomoci předcházet kognitivnímu zakrnění. 

A právě touha nezakrnět a dozvědět se něco nového je většinová motivace účastníků na tomto kurzu. Narušit stereotyp chtěl také jeden ze tří přítomných mužských studentů, pan Honza, pro něhož je to již druhý kurz na U3V. Vystudovaný agronom po pěti letech v důchodu zjistil, že jej pouze starost o domácí zvířata nenaplňuje. Předtím, než běžel na vlak do sedmdesát kilometrů vzdáleného Petrova nad Desnou, mi sdělil, že v příštím roce plánuje navštěvovat dvousemestrální kurz Sladký domov: Rok české hudby v souvislostech – další z kurzů, které UP seniorům nabízí. 

Zaujala mne spolupráce se seniory jako s naprostým protikladem dětí a studentů – nadšených účastníků připravovaných aktivit, od nichž je možno získat nadhled a životní zkušenosti i elán pro život. 

Vedle předávání nových poznatků je, také podle univerzit samotných, cílem U3V umožnit seniorům trávit čas ve společnosti osob se stejným smýšlením a plnit tak socializační potenciál. Když se rozhlédnu po učebně, tak přestože se jedná o poslední hodinu, jediná dvojice v čilém rozhovoru jsou dvě dámy sedící dvě řady přede mnou. Dozvídám se ale, že se znaly již dříve. Jsou to bývalé kolegyně Kamila a Irena z Olomouce z nemocniční laboratoře. Zatímco pro Kamilu, která je v důchodu již 13 let, je tohle její již desátý kurz v rámci U3V, Irena, která šla do důchodu teprve nedávno, se účastní vzdělávání seniorů poprvé – právě na popud své bývalé kolegyně. „Kurz je světový, moc mě baví. Manžela doma zajímá, kam chodím, pozoruje mě, když dělám domácí úkoly,“ dodává Irena. Tak třeba do budoucna rozšíří řady mužů na U3V. 

Kromě cvičení přímo v hodině si totiž studenti odnášejí každý týden také sadu domácích úkolů „pro udržení duševní svěžesti“, jak je Helena Kilianová nazvala. Ty sestávají ze sady logických úloh, ať už početních, lingvistických nebo vizuálních. Na začátku každé hodiny se domácí úkoly probírají. Po domácích úkolech přichází dechová cvičení. Každou hodinu studenti trénují jiný typ vědomého hlubokého dýchání, které jim má pomoci například se zvládáním stresu, zahřátím končetin v chladu nebo s koncentrací při náhlém výpadku paměti. Úvodní část lekce je zakončena procvičováním inovativních jazykolamů.

Dnešní poslední hodina nese název Cesta je cíl a energická přednášející během ní postupně shrnuje všech předchozích sedmi lekcí s důrazem na informace, které si mají studenti vštípit. Dozvím se tak v kostce, co bylo obsahem jednotlivých přednášek. Témata pokrývala vliv spánku, výživy nebo pohybu na kognitivní schopnosti, věnovala se také škodlivosti stresu nebo nudy. Celým výkladem se jako červená nit vinul apel na pozitivní myšlení, ale také na důležitost trénovat pružnost, rovnováhu, vytrvalost nebo sluch. 

Náplň přednášek ladí Helena Kilianová dlouhodobě: „Před osmi lety jsem v rámci práce na Akademik sport centra UP připravovala program pro seniory, jehož cílem bylo kromě setkávání se i různé typy aktivit pohybových, tvůrčích, rukodělných a edukačních. Zaujala mne spolupráce se seniory jako s naprostým protikladem dětí a studentů – nadšených účastníků připravovaných aktivit, od nichž je možno získat nadhled a životní zkušenosti i elán pro život. S částí tehdejších účastníků se setkávám každý týden na kroužku, který od té doby běží, a jehož náplní je především setkávání a různé formy cvičení pro zachování duševní a fyzické svěžesti. Aktivity a cvičení pro zachování mozku v kondici je pak i náplní mého programu na U3V.“

Ke konci přednášky přijde, pro mě poměrně překvapivé, osvěžení výkladu ve formě dvou hudebních vstupů – přednášející pouští z Youtube například píseň Jiřího Korna – Dík. Během ní se dívám po účastnících – a přestože jsem nejdříve nechápala zapojení kulturní vložky do programu přednášky, na jejich tvářích je vidět, že je píseň přenesla do doby jejich mládí a atmosféra v místnosti byla rázem naplněná milým sentimentem. 

Jelikož se jedná o poslední přednášku, zajímá mě, zda následuje nějaká forma zkoušky.  „Posluchači píšou na závěr stručná hodnocení s uvedením konkrétních příkladů či témat, která je zaujala, případně co postrádají. Hodnocení vyznívají kladně pro kombinaci teorie s praktickým cvičením prstové či mozkové gymnastiky, které nepřipouští nudu či pokles pozornosti v průběhu přenášky. Rozsah je 1–2 strany, nejcennější jsou osobní prožitky a zkušenosti s cvičením, z nichž vyplývá, že informace i získané dovednosti zařazují do běžného života,“ popisuje Kilianová.

Přestože by člověk očekával, že se bude jednat především o předkládání teoretických poznatků vědy – přece jenom jsme na univerzitní půdě, kurz Agilní mozek je postaven jinak. Právě praktická cvičení, věková blízkost přednášející a vřelá atmosféra v prostředí Pevnosti poznání, kdy každou chvíli byly zpoza dveří slyšet dětské hlasy nejmladších návštěvníků science centra, většina uchazečů oceňovala. Například paní Marie z Olomouce kvitovala propojení s praxí a návštěva lekcí ji nabíjela energií, aby mohla následně doma plnit povinnosti babičky několika vnoučat. Jelikož vysokoškolské vzdělání nemá, bála se, že se setká s frontálním výkladem, kterému by nemusela rozumět. Pozitivně průběh přednášek hodnotil také Honza, i když přiznal, že doma prstová cvičení moc nepoužívá. Zato občas během krmení králíků zkouší dechová cvičení. Naopak již zmiňovaným dámám Daně a Danuši více odborných informací v kurzu chybělo. 

Po finálním prohlášení, že „nic není nemožné,“ se přednášející Helena Kilianová s částí studentů loučí. Někteří ji následují do větší místnosti v přízemí, kde bude ještě probíhat cvičení – tentokrát již celého těla. Tam už nepokračuji, jelikož jim chci nechat soukromí. A taky musím pro syna do školky. 

Autorka: Vendula Lužná (Vědavýzkum.cz)

Nepřehlédněte detailní článek o univerzitách třetího věku.