Ondřej Kazík: Příprava AFO znamená stovky hodin sledování filmů. Ale je to radost.

Festival AFO má od roku 1966 nepřerušenou tradici. Jestli tomu rozumím správně, tak AFO pořádají hlavně studenti UP. Jak se daří toto předávat z generace na generaci?

Festival AFO původně vzešel ze spolupráce několika zástupců Československé akademie věd, Krátkého filmu Praha a Univerzity Palackého. Z původních seminářových projekcí pro relativně malou vědecko-filmařskou komunitu se v průběhu dekád festival institucionalizoval a jeho cílem je srozumitelně i umělecky přiblížit vědecké poznání prostřednictvím filmu. Změna podoby festivalu v posledních dvou dekádách byla motivována snahou propojit akademickou sféru s veřejností prostřednictvím dokumentární tvorby. Festival se proměnil stejně tak, jako vývojem prošel i dokumentární film.

Tedy ano, festival má od roku 1966 nepřerušenou tradici, což je výsledek pečlivé práce a vášně mnoha generací studentstva a akademické komunity nejen z UP. Předávání štafet z generace na generaci je založeno na mentorství, spolupráci a sdílení zkušeností, což umožňuje zachování kontinuity festivalu. Studentky a studenti pořád tvoří zásadní část týmu ve všech odděleních jeho organizační struktury. Sám jsem se do příprav AFO zapojil jako student hned od mého nástupu na Univerzitu Palackého.

Jak se podařilo překlopit komorní studentskou akci ve velký festival, který je po filmovém festivalu v Karlových Varech druhým nejnavštěvovanějším filmovým festivalem v ČR?

Rozvoj festivalu z komorní studentské akce na druhý nejnavštěvovanější filmový festival v ČR byl postupný proces, který se opíral o rozšiřování programu, profesionalizaci organizace a budování partnerství s různými institucemi a sponzory. Tím se AFO podařilo oslovit širší publikum a zvýšit prestiž festivalu. Od roku 2007 proměně zásadně přispěla nová organizační struktura pod vedením lidí z katedry divadelních a filmových studií UP. Zájem o festival odpovídá i rozvoji a vzrůstající popularitě žánru populárně-vědeckého dokumentu. Poslední dekádu mají dokumenty o vědě důležité místo na mnoha velkých světových festivalech.

Kolik lidí festival AFO připravuje? Je to práce na plný úvazek, sezónní práce nebo volnočasová aktivita? Inspirujete se nějakým podobným festivalem v zahraničí?

Na přípravě festivalu AFO se podílí řada lidí, od studentstva po profesionální tým. Klíčový tým tvoří přibližně čtyři desítky lidí. Pro pět z nás je to časovou náročností práce na plný úvazek, avšak práce je dost i pro osm plných úvazků. Pro větší část širšího vedení je to sezónní práce. Napojením na univerzitu se AFO každý rok rozšiřuje o nové talenty a funguje jako první kontakt pro práci v kreativních průmyslech. V současné podobě jsme nastavení organizační struktury, složené jak z profesionálů, tak studentstva, jako máme my, v míře spolupráce rozhodně jinde nezaznamenali.

Jakým způsobem vybíráte filmy, které jsou na festivalu k vidění? Vidíte všechny filmy před festivalem? Kolik hodin sledování to znamená?

Výběr filmů je komplexní celoroční proces, zahrnuje rešerše, oslovování a aktivní hledání (tzv. scouting) na jiných festivalech. V další fázi pak sledování a hodnocení přihlášených snímků členkami a členy programové rady složené z filmově vzdělaných profesionálů a profesionálek i studenstva Univerzity Palackého. Se zvučnějším jménem festivalu se nám však často tvůrkyně a tvůrci sami připomínají a s novými projekty se chtějí na AFO vracet. V letošní soutěži AFO máme například nový snímek Poslední šance na záchranu života australské producentky Sonyi Pemberton o fágové terapii, kanadský režisér Niobe Thompson, který vyhrál cenu studentské poroty v roce 2022, nás naopak vezme na Hon na nejstarší DNA.

Ano, vždy musíme vidět všechny přihlášené filmy, což znamená určitě stovky hodin sledování. Ale je to radost a hodnotné privilegium.

Kdo tvoří populárně-vědecké filmy? Jsou to hlavně vědci, kteří odešli od vědy k popularizaci, nebo naopak filmoví tvůrci, kteří přičichli k vědě?

Populárně-vědecké filmy tvoří pestrá škála tvůrkyň a tvůrců, především jde o lidi z oblasti dokumentární kinematografie. Část z nich má zkušenost z akademického světa. V celosvětovém kontextu je to však poměrně úzká komunita lidí, kteří dlouhodobě vytváří audiovizuální obsahy o vědě a vnímají svět kriticky čočkami svých kamer. Filmařstvo s vášní pro vědu se pak setkává na odborném programu AFO Industry 4Science. Camp 4Science je workshop pro týmy z celého světa, který probíhá během AFO a díky spolupráci s produkční společnosti Sandbox Films finančně podpoří nejúspěšnější projekt nového filmu v jeho vývoji. Svět vědeckých dokumentů je multidisciplinární oblast, kde se potkávají různé perspektivy a přístupy. V současnosti najdete hlavní část této tvorby někde mezi TV, streamovacími portály a kinosály světových festivalů.

Kolik populárně-vědeckých filmů přibližně každý rok vzniká? Laik by si řekl, že najít dost vědeckých filmů k danému tématu možná není úplně snadné.

Každý rok vybíráme přibližně ze čtyř set relevantních titulů přihlášených do tří soutěžních kategorií: Mezinárodní soutěže, Soutěže krátkých filmů a České a slovenské soutěže. Při soutěžním výběru nejsme omezeni ročníkovým tématem, naopak se snažíme o postihnutí široké škály oborů a jde nám i o ukázku plurality přístupů, od divácky vstřícného popularizačního hitu přes umělecky ambiciózní vize pro náročnější publika. V nesoutěžním programu pak dramaturgický tým hledá relevantní snímky ke svým tématům.

Je nějaký snímek, který jste měl možnost na festivalu shlédnout, který vám utkvěl v paměti / mimořádně na vás zapůsobil? Čím na vás zapůsobil?

Za téměř dekádu práce v programovém oddělení AFO je takových snímků řada. Určitě mám své oblíbené režisérky a režiséry, kteří se populárně-vědeckému žánru věnují skoro v celé své tvorbě, jako jsou Cat Gale, Ian Cheney, Theo Anthony nebo dánská režisérka Pernille Rose Grønkjær. Na dokumentu mne baví, že neustále redefinuje své možnosti a zkoumá křehké hranice s fikcí. V minulosti mne tak oslovily filmy jako The Most Unknown, polský snímek Foton nebo dánský film Almost Human režiséra Jeppe Røndeho. Oslovuje mne hra s formou a stylem, chytrá argumentace a esteticky vytříbené eseje.

Letošním tématem je Paměť. Můžete nám k tomu říct víc? Proč zrovna toto téma a z jakých všech pohledů se na něj podíváte? Které filmy byste vypíchl?

Zajímá nás jak lidská paměť z hlediska ukládání informací a jednotlivých vzpomínek, tak i paměť technologická. Tedy evoluce různých nástrojů, které si člověk za svou historii vyvinul, aby na ně mohl svou vlastní paměť delegovat. Od vzniku písma po neuronové sítě. Chceme upozornit na klamavost vlastních vzpomínek a možné limity datasetů, které učí velké jazykové modely. Při tvorbě programu teď často s hlavním dramaturgem Zdeňkem Rychterou vzpomínáme (sic!) na našeho oblíbeného replikanta Roye Battyho, který je takový ChatGPT s tělem člověka. Nevíme, jestli vzpomíná nebo halucinuje, když říká: „Viděl jsem věci, kterým byste vy, lidé, nevěřili. Zapálené válečné lodě v dráze Orionu. Viděl jsem C paprsky zářit ve tmě poblíž Tannhäuserovy brány. Všechny ty chvíle se ztratí v čase, jako slzy v dešti.“ S tímto citátem bych letošní téma Paměti nechal otevřené intepretaci pro všechny čtenáře portálu VědaVýzkum, kteří se k nám na konci dubna připojí v našem výletu do Vzpomínkova (strojově přeloženo trip down memory lane).

Vypichuji filmy: Člověk plastový (Plastic People), Nocturna (Nocturnes), TerraForma, Vesmír v zrnku písku (The Universe in a Grain of Sand), Poznámky z Eremocénu (Notes from Eremocene), Východ slunce s mořskými příšerami (Sunrise with Sea Monsters), Archa zapomnění (Arc of Oblivion), Houba mluví (The Mushroom Speaks), Stát se zvířetem (Becoming Animal).

 

Autor: Martina Vysloužilová, Vladislava Vojtíšková  (Vědavýzkum.cz)

---

Ondřej Kazík absolvoval obory Kulturní antropologie a Filmová věda na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 2012 působí na filmových festivalech a kulturních eventech na produkčních a programových pozicích. Od roku 2015 do roku 2018 se podílel na organizaci Pastiche Filmz jako programový vedoucí filmového klubu. Od roku 2015 působí na AFO jako dramaturg a od roku 2018 zastává roli vedoucího programu. Jako externí lektor vyučuje na Katedře divadelních a filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého, kde se věnuje distribuci dokumentárních filmů, faktuální televizi, české dokumentární tvorbě a festivalovým studiím. Ondřej Kazík je expertem Fondu kinematografie v oblasti vývoje a výroby dokumentárních filmů a filmových festivalů.

---

 Mezinárodní festival populárně-vědeckých filmů Academia Film Olomouc (AFO) se koná od roku 1966, pořádá ho Univerzita Palackého v Olomouci. Letošní AFO59 na téma Paměť nabídne od 23. do 28. dubna řadu novinek, které mohou do centra dění vtáhnout i ty, kteří ještě stále váhají s akreditací. V krytu civilní ochrany například vznikne zvuková instalace Jonáše Grusky a v Galerii XY se objeví výstava Julie Dítětové: Machine Learning: Programming Patterns. Jedná se o experimentální projekt, který využívá neuronovou síť ke generování vizuálních dat, jenž čerpají z reálných motivů církevních tkanin z 18. století.

Od svého vzniku má AFO za cíl aktivně propojovat kinematografii a vědu a zkoumá jejich vzájemnou interakci. Akreditace je zdarma. V nabitém programu je 250 položek – filmové projekce, koncerty besedy, přednášky, workshopy, procházky nebo originální výstavy. Zásadní součástí festivalu je kromě soutěže ve třech kategoriích (mezinárodní, česká a slovenská a krátkých filmů) i platforma pro profesionály a tvůrce Camp 4Science, na kterou se sjíždějí významní hosté z celého světa.

Program festivalu naleznete zde.