Které typy inovativních firem čerpají přímou a nepřímou veřejnou podporu na inovace a které naopak nikoliv? A co z analýzy dat o přijímání veřejné podpory inovativními firmami vyplývá pro národní inovační politiku a její budoucí vývoj? Na tyto otázky odpovídá nová studie think tanku IDEA CERGE-EI.
Pro nalezení odpovědí na výše uvedené otázky bylo v rámci studie nahlíženo na systém podpory jako na celek v delším časovém horizontu v rozmezí deseti let v období 2010–2020. Autor studie Martin Srholec, výzkumný pracovník na CERGE-EI v Praze, za tímto účelem využil velkou databázi firemních dat o inovacích. Ta byla vytvořena ve spolupráci s Českým statistickým úřadem (ČSÚ) v projektu Organization for Economic Cooperation and Development (OECD) propojením pěti šetření o inovacích a dalších zdrojů.
Díky tomuto celistvému mapování tak výstupy zmíněné analýzy nabízejí podstatné podněty pro úpravy designu nástrojů veřejné podpory firemního výzkumu a vývoje (VaV) a inovací obecně.
Inovativní startupy zůstávají na rozdíl od větších a zavedených firem v oblasti veřejné podpory opomíjeny
Zásadním zjištěním studie je skutečnost, že současná inovační politika v České republice se zdá být zaměřena spíše na podporu velkých a zavedených firem, zatímco malé, mladé a inovativní firmy, zpravidla startupy, zůstávají v tomto směru na okraji zájmu.
„Jako by se česká inovační politika snažila zachovat ekonomiku minulosti, namísto aby podporovala rozvoj podnikání, které má největší potenciál táhnout její růst do budoucna,“ uvádí studie.
Zatímco v zahraničí existují velké programy, jako například americký Small Business Innovation Research (SBIR) nebo Small and Medium Enterprise Instrument (SMEI) Evropské komise, které podporují právě tyto menší a inovativní hráče, u nás tento trend sledujeme jen omezeně. Studie v tomto směru odkazuje na starší práci, na které Martin Srholec pracoval společně s Matějem Bajgarem, rovněž výzkumníkem think-tanku IDEA. V této práci zmíněná dvojice vědců prokázala, že se v případě dotací z programu ALFA Technologické agentury ČR (TA ČR) podařilo úspěšně stimulovat VaV v malých a středních, avšak nikoliv ve velkých firmách.
„Nenechme si namluvit, že se rozumí samo sebou, aby veřejná podpora inovací směřovala nejvíce do velkých, zavedených, průmyslových firem,“ zdůrazňuje studie v souvislosti s upozaďováním malých inovativních firem.
Problém může být už v procesu hodnocení návrhů projektů
Studie poukazuje na to, že důvod výše popsaného stavu může být i ve skutečnosti, že poskytovatel udělí podporu spíše zavedeným firmám se zářnou minulostí, a tedy pravděpodobně i zářnou budoucností, namísto podstoupení risku s podporou startupů s nejistými vyhlídkami. Kromě toho mohou být malé začínající inovativní firmy znevýhodněny už ve fázi hodnocení návrhů projektů.
„Ačkoliv v zadávací dokumentaci programu nemusí být explicitně napsáno, že prioritu mají velké zavedené firmy, může jejich zvýhodnění plynout nepřímo z nastavení kritérií pro výběr projektů k podpoře. Jedná se zejména o hodnoticí kritéria, která dávají extra body za minulost firmy, kterou inovativní startupy z definice nemají, jako předchozí výsledky VaV, soustavná VaV činnost, finanční stabilita, cash-flow či ziskovost apod. Inovativní startup v tomto „na body“ těžko porazí velkou zavedenou firmu,“ uvádí studie a v návaznosti na toto tvrzení vybízí k dalšímu šetření v otázce, nakolik design programů na podporu inovací znevýhodňuje inovativní startupy, které potom ve výsledku čerpají méně.
Na základě tohoto zjištění se tak nabízí otázka, zda by se inovační politika neměla více zaměřit na podporu projektů s vysokým rizikem, ale i potenciálem, které těžko získávají financování ze soukromých zdrojů. Právě tyto projekty by mohly přinést největší přidanou hodnotu a pozitivní externality.
Studie v tomto směru také uvádí, že první prototypy velkých programů na podporu inovací, respektive VaV aktivit ve firmách, se rodily na přelomu devadesátých let a nového tisíciletí. Podle zmíněné doby a struktury tehdejší ekonomiky byl také nastaven kurz těchto programů a je otázkou, nakolik se od té doby změnilo nastavení největších programů.
„Jak moc se v principu od sebe, tj. v tom co, kdo a jak má být podporován, liší třeba programy IMPULS, TIP, ALFA, TRIO, EPSILON a TREND? Prohloubil se důraz na spolupráci s výzkumnými organizacemi, která je dnes skoro v každém podporovaném projektu, ale jinak zůstávají tyto ,vlajkové´ programy podobné. Nabízí se otázka, jestli už nenazrál čas na zásadnější změny,“ zmiňuje studie.
Startupy míjí i nepřímá podpora, je potřeba větší diverzifikace podpory inovací
Podle studie zůstává v případě inovativních startupů nevyužita i nepřímá podpora v podobě daňových odpočtů na výzkum a vývoj: „Nepřímou podporu čerpá jen méně než třetina firem, které se soustavně věnují VaV, a ještě menší podíl právě takových malých a mladých firem.“
Důvodem mohou být nejasná pravidla a sklon finančních úřadů k ukládání sankcí při kontrolách využití odpočtu. Administrativní náročnost odpočtu je navíc srovnatelná s přímými dotacemi, ačkoliv jeho jednodušší čerpání by mělo být právě jeho velkou výhodou.
Dále studie spatřuje problém v překrývání jak v oblasti přímé, tak nepřímé podpory. Ta vede k tomu, že si tyto nástroje u firem konkurují. V tomto směru se studie v závěrečné diskuzi zaměřuje na možnou diverzifikaci použití přímé a nepřímé podpory.
„Nepřímá podpora by mohla hrát roli hlavního nástroje podpory soustavné VaV činnosti. Pokud se firma věnuje VaV dlouhodobě, opakovaně, na což se zavedou průběžné monitorovací nástroje, bude na tuto činnost rutinně čerpat daňový odpočet, který pro ni bude stejně výhodný jako dotace, avšak administrativně jednodušší, takže nebude mít motivaci ohlížet se po dotacích,“ uvádí studie s dodatkem, že tento případ se vztahuje k zavedeným firmám s odpovídající historií.
Díky tomuto postupu by se tak podle autora studie Martina Srholce přímá podpora mohla nasměrovat více jinam: „Zaprvé by se přímá podpora mohla zaměřit na to, aby pomohla firmám, které se dokážou věnovat VaV pouze příležitostně, aby se posunuly k provádění VaV soustavně, po dosažení čehož by přepnuly na nepřímou podporu. Nepřímá podpora by mohla být i výhodnější pro firmy, které zrovna takto přepnuly, aby se jim v tom podařilo lépe vytrvat. Zadruhé by se přímá podpora mohla více zaměřit na firmy, které inovují bez vlastního výzkumu a vývoje, aby si vyzkoušely dělat VaV příležitostně, pokud k tomu mají předpoklady, anebo firmy, které inovují jiným způsobem než prostřednictvím vlastní VaV.“
Tento případ se tak podle studie vztahuje – ačkoli nikoli výhradně – právě na inovativní startupy. Ty aktuální programy často míjejí a z tohoto důvodu by se na ně přímá podpora mohla zaměřit.
Více o studii si můžete poslechnout ve videu: https://www.youtube.com/watch?v=pcsyM8xLoHo
Budoucí výzvy pro národní inovační politiku
Studie v závěru naráží i na další klíčové a palčivé téma: Do jaké míry by se veřejná podpora inovací měla soustředit výhradně na vlastní výzkumné a vývojové aktivity firem, a zda by neměla větší část této podpory směrovat i k těm, které vlastní VaV aktivity neprovádějí, ale inovují jinými způsoby. Analýza ukazuje, že národní zdroje podpory jsou stále zaměřené především na VaV, přičemž jiné inovační aktivity často nezahrnují. Jasné vymezení toho, co je a není považováno za VaV, zůstává problematické, což komplikuje administrativní postupy, zejména při uplatňování daňových odpočtů.
Firmy s organizačně vyčleněným oddělením VaV mají větší výhodu při získávání podpory. Na druhé straně inovační aktivity v „šedé zóně“, kde hranice mezi VaV a jinými inovačními procesy není zcela jasná, jsou často přehlíženy. Tento stav vytváří strukturální politiku, která více nahrává větším a průmyslovým firmám, zatímco menší a flexibilnější podniky, zejména v oblasti služeb, mohou být znevýhodněny.
Studie upozorňuje na skutečnost, že se blíží doba, kdy se dotační programy z Evropské unie, které často podporují i firmy bez vlastního VaV, výrazně omezí. To vyvolává otázku, jaký zdroj podpory nahradí evropské operační programy, aby inovativní firmy, které tyto programy využívají, nezůstaly bez veřejné pomoci. Národní programy se proto budou muset rozšířit i mimo tradiční zaměření na soustavné VaV aktivity. Tato výzva otevírá prostor pro budoucí diskuze o směru a podobě národní inovační politiky.
Autor: Jan Michal (VědaVýzkum.cz)
Zdroje jsou uvedeny přímo v textu.
- Autor článku: ne
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
