Pamir Nag chtěl po ukončení doktorátu v Indii dělat vědu v Evropě. Prozradil nám, co je dobré vědět při psaní projektu, a také to, jak se mu v Česku vlastně líbí.
Už před dokončením doktorátu na Indian Institute of Science Education and Research v Kalkatě, měl Pamir jasno, že chce dělat výzkum v Evropě. Začal proto uvažovat o financování. Jednou z možností bylo stipendium z nadace Alexandra von Humboldta a druhou bylo MSCA.
„Chtěl jsem, aby byl můj výzkum nezávislý. MSCA představuje individuální podporu. Už nepracujete pod někým, jako to bylo na postdoku. Máte šéfa, ale nedostáváte peníze od něj, to znamená, že už máte velkou volnost. Je to takový mezikrok k tomu, abyste se stali samostatným vědcem. MSCA bych určitě doporučil všem juniorním vědcům, kteří chtějí na zkušenou do Evropy. Umožnuje odjet do všech států EU, a dokonce i do nějakých dalších. Je to opravdu dobrý grant,“ říká vědec.
Nabídky z Ameriky nebo Německa, vyhrálo Česko
Už během doktorátu strávil Pamir dva měsíce na Max Planck Institutu v Německu a uvažoval, že tam bude pokračovat. Ale v roce 2015 se náhodou Pamir potkal na konferenci v Indii s Jurajem Fedorem, který působí na Oddělení dynamiky molekul a klastrů na Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského. A protože na malých věcech závisí často osud velkých událostí, na další konferenci se už dohodlo, že Pamir pojede na rok do Prahy.
Pamirovi se na Max Planckově Institutu líbilo, do Čech chtěl jen na rok. Na začátku si nebyl jistý, zda zůstane, protože Česká republika nemá takové renomé jako Německo nebo Francie. Ale rozhodl se to zkusit a zjistil, že mu nic nechybí. „Max Planck má obrovské finanční zdroje a laboratoře jsou skvěle zařízené, ale v České republice je to stejné. Nikdy jsem necítil, že by mi nějaký přístroj chyběl nebo byl problém s financováním. Rozdíl mezi střední a západní Evropou už je pro mě jen předsudek. Teď už se svému prvnímu dojmu z letité budovy Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského jen směju. Nicméně když jsem vešel dovnitř, vybavení bylo k mému překvapení moderní,“ vzpomíná pobaveně Pamir.
„Na jeden rok jsem měl financování jisté, ale chtěl jsem zde strávit delší dobu. Do Prahy jsem přijel v lednu 2018 a na MSCA začal pracovat chvíli po příjezdu. Umístil jsem se v kategorii „No money“, ale obdržel jsem Seal of Excellence. Dostal jsem pokyny od MSCA i od mého vedoucího, že můžu o podporu zažádat na MŠMT,“ říká Pamir, který měl také nabídku z USA, ale odmítl ji, protože chtěl do Evropy.
Po MSCA se píše o granty GAČR snadněji
Pamir zdůrazňuje dvě rady, které je při psaní projektu dobré vědět. Za prvé musíte uvážit a podtrhnout, jak jedineční jste pro hostující instituci, ale také, že hostující instituce předá něco unikátního vám. Druhá rada je, že vaše žádost musí být unikátní a inovativní, ale výzkum musí být proveditelný do dvou let. Jinými slovy, neměli byste slibovat něco, co závisí na přístroji, který instituce ještě nemá, ale uvažuje o něm. Takový přístup by se hodnotitelům nelíbil.
„Samotné psaní mě v kariéře určitě posunulo. V tuto chvíli píšu GAČR projekt a už dokážu poznat, jak co nejlépe napsat dlouhodobý projekt. Ale hlavně mám teď velkou výhodu, když žádám o další granty, v mém životopise mám údaj, že jsem získal MSCA. To je velká prestiž.“
Nejen věda, konečně i osobní život
Podle Pamira je v České republice mnohem lépe vyvážený pracovní a osobní život. V Indii bylo potřeba pracovat denně deset až dvanáct hodin a všichni doktorandi museli bydlet v univerzitním kampusu.
„Jsem tady spokojený. Když potřebuji, tak se vždy najde někdo, kdo mi pomůže. Někdy jsem míval problém, že se ostatní zdráhali mluvit anglicky, chtěli pouze češtinu, ale vždycky byl někdo, kdo mi vše přeložil, “ říká Pamir, který se nečekaně odmlčí a začne mluvit plynně česky. „Ano, čeština je těžší jazyk, ale už jsem tu tři a půl roku, tak jsem se ji naučil.“
Pamir zkoumá srážky elektronů v prostředí podobném lidskému tělu
Pamirův projekt odpovídá na otázky, co se děje po vystavení vysokoenergetickému záření, jako například radiaci. Toto záření produkuje nízkoenergetické elektrony, které mohou lámat molekulární vazby. To samozřejmě může znamenat potenciální poškození lidské tkáně, ale pokud se procesům dostatečně dobře porozumí, v budoucnu bude možné záření použít třeba k ničení rakovinných buněk. A právě pochopení srážky elektronů v prostředí, které simuluje lidskou tkáň, je projekt, kterému se Pamir věnuje. Zkoumá, jak se elektrony srážejí s organickými molekulami rozpuštěnými ve vodě. Dosud byl totiž účinek elektronů studován v plynné fázi, kdežto lidská tkáň obsahuje ze dvou třetin vodu.
Autor: Vědavýzkum.cz (ED)
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
