Vysokoškoláci mají stále velký deficit ve svém veřejném projevu, který je přitom pro jejich akademický a kariérní úspěch klíčový. Často to vede až k úzkostným stavům. Úzkost z mluvení na veřejnosti mají častěji ženy a nebinární osoby. Vyplývá to ze studie vědců Národního institutu SYRI, kteří analyzovali veřejný projev celkem 1745 vysokoškoláků.
Paradoxně častěji mají s verbálním projevem větší problémy absolventi gymnázií, než ti, co přicházejí na vysokou z odborných středních škol. Úzkost z mluvení na veřejnosti je častější u studentů bakalářských programů než například u doktorandů.
„Výsledky jsou rozdílné u pohlaví, typu střední školy a úrovně studia. Naopak věk, národnost a obor studia roli nehrají. Ženy mají oproti mužům až 1,5krát vyšší skóre úzkosti z mluvení než muži. U nebinárních osob je to dokonce dvojnásobek oproti mužům,“ uvedl Tomáš Lintner z Národního institutu SYRI a Masarykovy univerzity.
Rozdíly mezi muži, ženami a nebinárními osobami lze podle Lintnera dát do souvislosti se všudypřítomným vlivem společenských stereotypů a očekávání. „Ženy se často potýkají se stereotypy, které zpochybňují jejich kompetenci, zejména ve veřejné a profesní sféře. Toto společenské pozadí může zesílit tlak a úzkost spojenou s veřejným vystupováním. Pro nebinární studenty je situace umocněna dalšími vrstvami zranitelnosti. Nebinární jedinci se pohybují v sociálním prostředí, kde je jejich genderová identita často nepochopena, což je vystavuje zvýšenému riziku,“ uvedl Lintner.
Zajímavým výsledkem studie je skutečnost, že úzkost z mluvení na veřejnosti mají více absolventi gymnázií než středních odborných škol. Tento výsledek je opačný, než vědci očekávali. „Gymnázia se obecně více zaměřují na výkon, což studenty zřejmě stresuje a odráží se to pak i na jejich obavách z vystupování na vysoké škole,“ uvedl Lintner.
Úzkost z mluvení na veřejnosti patří mezi nejčastěji se vyskytující úzkosti mezi vysokoškolskými studenty. Mnoho vysokoškolských kurzů vyžaduje, aby studenti přednesli projev nebo prezentaci před svými kolegy. To ale často vede ke stresu a obavám. Z jiných studií víme, že například ve Finsku je tato část vysokoškolského studia nejvíce stresová. V USA odborníci zjistili, že 61 % vysokoškolských studentů má strach z mluvení na veřejnosti, což znamená hned druhé místo za strachem ze smrti. Průzkum mezi studenty ze dvou britských univerzit poskytl podobné výsledky, přičemž 80 % studentů uvedlo úzkost z ústních prezentací.
Úzkost z mluvení na veřejnosti obvykle zahrnuje obavy z toho, že vás ostatní budou soudit nebo negativně hodnotit, což vede k pocitům nepohodlí, obavám nebo vyhýbavému chování. Jedná se o podtyp sociální úzkosti, který se projevuje jako fyziologická, kognitivní a behaviorální reakce, včetně třesu, pocení, zvýšené srdeční frekvence, depresivních myšlenek, příznaků paniky a vyhýbání se stresovým situacím. Ve svém důsledku má tato forma úzkosti negativní důsledky jak pro učení, tak pro pozdější pracovní úspěch vysokoškolských studentů.
Vysokoškolští studenti a stipendia
S vysokoškolským prostředím je spojená i otázka stipendií. Ta ale nefungují tak, jak by si školy představovaly. Stipendia jsou v podstatě jen pro vyvolené a dosáhne na ni pouze nízké procento studentů. Pro většinu je naopak spíše demotivující, protože dopředu ví, že na stipendium nedosáhnou. Vyplývá to z čerstvé metaanalýzy Tomáše Lintnera, která vyšla v prestižním časopise Educational Research Review.
„Finanční pobídky založené na výkonu zvyšují počet získaných kreditů, mírně zlepšují průměrné známky a výsledky zkoušek. Problém je, že typ pobídek, u kterých je počet příjemců omezen, je podle aktuálních výzkumů přínosný jen pro studenty s nadprůměrným prospěchem. Pro ty, kteří na vysokou přicházejí s horšími známkami už ze střední, mohou být tato stipendia dokonce demotivační. Je to proto, že si nevěří, že na ně dosáhnou. Zároveň neplatí, že finanční pobídky více pomáhají studentům s nižšími příjmy,“ upozornil Tomáš Lintner.
Školy se snaží studenty motivovat k lepším studijním výsledkům. Často ale systém není založený na reálných datech a neexistuje zpětné vyhodnocování jejich účinnosti. Jestli je tedy cílem univerzit motivačními stipendii studenty motivovat, v řadě případů se to míjí účinkem.
„Každý rok české univerzity vynakládají na motivační stipendia miliony korun. Problémem je, že systémy motivačních stipendií nejsou založené na datech, většinou se jejich účinnost nevyhodnocuje, a hlavně – samotní studenti univerzit o nich často ani nevědí,“ dodal Lintner.
Autor: Filip Vrána
Foto: Archiv SYRI
Zdroj: SYRI
- Autor článku: ne
- Zdroj: SYRI
