Práce vědců, kteří se během své kariéry pohybují po světě, má větší vědecký dopad než práce jejich kolegů působících celý život na stejném místě. Odborná studie uvádí, že 23 % z 884 vědců, kteří získali Nobelovu cenu v letech 1901 až 2016, obdrželi cenu za práci, na níž pracovali mimo svou zemi původu.
Podle analýzy v časopise Journal of the Royal Society Interface mobilní výzkumníci získají až o 17 % více citací v porovnání se svými protějšky – vědci pracujícími na jednom místě. Analýza se týká období mezi roky 1980 až 2009 a pracovala se vzorkem 26 170 vědců zabývajících se fyzikou. Mimo jiné studie uvádí, že ti, kteří se přestěhují do jiné země, často prozkoumají větší řadu témat a mají širší síť spolupracovníků. Bylo zjištěno, že jedna třetina těchto vědců se dokonce přesídlí do země, kde nemají žádné kontakty. Tudíž mají větší šanci potkat nové spolupracovníky a navázat nové profesní přátelství.
„To, že máme možnost poznat velmi různorodá místa, osobnosti a nápady, je pro nás něco jako kyslík, jenž nám pomáhá nastartovat kreativní myšlení,“ říká autor výzkumu Alexander Petersen, který se zabývá managementem komplexních systémů pro inovace na University of California v Mercedu.
Mobilita vědců má však dopad právě i na ty jedince, kteří většinu svého života prožijí na jednom pracovišti. Místní vědci získají nové perspektivy a představy, protože jsou vystaveni rozdílným názorům výzkumníků, kteří se do země přistěhovali. Jednoduše řečeno, z toho, že určitá část vědců je mobilnější než ta druhá, mohou získat profit části obě.
Pro porovnání kariérního dopadu mobility v průběhu času Petersen zkoumal profily výzkumných pracovníků z 355 808 článků publikovaných v sedmi prominentních časopisech v databázi American Physical Society. Nejprve porovnal citační záznamy fyziků, kteří se načas přesunuli do jiné země, s těmi, kteří svou zemi nikdy neopustili. Následně provedl také srovnání s těmi, jež se přestěhovali do jiné země téměř na začátku své kariéry a zůstali tam. Největší rozdíl v citacích byl mezi výzkumníky, kteří se přestěhovali, a těmi, kteří zůstali na místě. Přestože se studie zaměřila pouze na vědce v oblasti fyziky, Peterson říká, že výsledky jsou použitelné na jakoukoliv vědeckou disciplínu.
Některé země se pochopitelně obávají ztráty svých špičkových vědců, kteří se do zahraničí přesídlí natrvalo. Studie Bruce Weinberga z Ohio State University například uvádí, že ze světově nejvíce citovaných vědců v letech 1981 až 2003 se jeden z osmi narodil v rozvojových zemích, ale 80 % z nich se přestěhovalo do zemí rozvinutých (většinou do Spojených států).
Problematikou tzv. brain drain - odlivu mozků - se v jednom ze svých Názorníků zabýval také Martin Víta z portálu ResearchJobs.cz. Odpovědi dotazovaných osobností si můžete přečíst zde a zde.
Autor: Vědavýzkum.cz (BK)
Zdroj: Nature,The Royal Society
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
