Jak se žije a studuje mladým vědcům ve Švýcarsku? V čem se tamější prostředí liší oproti tomu českému? Členové Czexpats in Science a spolku vědců a studentů z Česka a Slovenska, kteří působí na švýcarských univerzitách, popsali pro portál Vědavýzkum.cz své zkušenosti ze zahraničí.
Spolková vysoká technická škola v Curychu, známější pod názvem ETH Zürich, patří k nejprestižnějším technickým vysokým školám na světě. V aktuálním žebříčku společnosti Times Higher Education se umístila jako 15. nejlepší škola na světě a působí zde hned několik mladých výzkumníků, kteří pro portál Vědavýzkum.cz mluvili o svých zkušenostech. Podobně jsou na tom také University of Zürich a EPFL v Lausanne, které se pravidelně umisťují v první stovce nejlepších světových univerzit.
Jak ale vypráví mladí vědci a vědkyně, studium a výzkum ve Švýcarsku může být osamělá disciplína. V roce 2021 zde proto vznikla lokální skupina Czexpats in Science s názvem Slovak and Czech Scientific MeetUp (SCSM), která sdružuje vědce, lidi z průmyslu, a především studenty z Česka a Slovenska, kteří působí nejen na ETH Zürich, ale po celém Švýcarsku. Tato skupina pořádá pravidelná setkání české a slovenské komunity ve Švýcarsku a na ETH Zürich organizuje také výroční multioborovou konferenci pro všechny Čechy a Slováky, ať už působí ve výzkumu, v průmyslovém sektoru či v byznysu.
Vidět jiný svět
Jednou z těch, kdo působí přímo na prestižní ETH Zürich, je Alena Budinská, která aktuálně pracuje v laboratoři profesorky Helmy Wennemers zaměřené na výzkum v oblasti organické chemie. V Curychu už ale vystudovala také magisterské studium. Co ji motivovalo k odchodu do zahraničí? „Pro mě byla hlavní motivací studovat v zahraniční má vlastní předchozí zkušenost ze Švýcarska. V rámci bakalářského studia jsem měla možnost vyjet na dvouměsíční stáž na ETH Zürich. To pro mě bylo zlomovým momentem, který mě přivedl k tomu se na ETH přihlásit i na magisterské studium. Zároveň v tom pro mě hrála roli také určitá touha po zkušenostech ze zahraničí. Já jsem se narodila v Praze a v Praze jsem i studovala. Chtěla jsem proto skutečně vidět nějaké jiné prostředí," vypráví Budinská.
„Líbil se mi také systém organizace magisterského studia, ve kterém jsme měli obrovské množství volnosti, což nám dovolovalo si studium organizovat sami," vysvětluje Alena Budinská. Podle ní tento flexibilní systém umožňuje, že studenti se v rámci svého studia mohou skutečně zaměřit na to, co je opravdu zajímá. „Protože jsem měla pocit, že tu mám nejlepší možné podmínky, rozhodla jsme se tu zůstat i na doktorát. Nejen kvůli kvalitě výzkumu, který se zde dělá. Chtěla jsem tu zůstat také kvůli kontaktům, které jsem si za předchozí studium vybudovala. Já osobně chci po skončení doktorátu odejít do průmyslové sféry, proto jsou pro mě tyto kontakty naprosto klíčové," dodává.
O tom, že bude mít v zahraničí víc možností, byl přesvědčen i Vladimír Masařík, který studoval informatiku a počítačovou vědu na University of Zürich: „V mém případě se nakonec ukázalo, že to tak úplně není,“ vysvětluje Masařík. „Oblast informatiky, ve která působím, může být v tomto ohledu specifická, ale v Brně – kde jsem na Masarykově univerzitě studoval předtím – bylo například víc nabídek na stáže a větší podpora ze strany univerzity než v Curychu. Technická komunita je podle mě v Brně také silnější a podobně to platí pro některé průmyslové obory. V Curychu je snadné najít zaměstnání v bankách nebo pojišťovnách jako software developer, ale pro mě osobně zajímavějších příležitostí v oblastí softwarového vývoje je víc Brně, případně v jiných regionech EU. Proto nyní přemýšlím, že se zase vrátím," říká Masařík.
Osobní rozvoj je ten největší přínos
Jednou z věcí, na kterých se ale mladí čeští výzkumníci ze Švýcarska shodují, je, že studium v zahraničí je obohatilo především na osobní úrovni. S tím souhlasí i Adam Pruška, doktorand na ETH Zürich, kde se zabývá využitím hmotnostní spektrometrie ke studiu komplexů proteinů a nukleových kyselin, a který je také jedním ze zakladatelů celého spolku SCSM. Podle něj je osobní růst to nejdůležitější, co studium v zahraničí lidem přináší.
„Jistě, člověk si v zahraničí třeba osvojí nové techniky nebo se naučí něco nového z jeho oboru. To by se ale nejspíš mohl naučit i v Čechách. To, co mu studium v zahraničí především přináší, je něco jiného. Jsou to hlavně věci, jako je komunikace s lidmi z různých zemí světa, mnohem hlubší sebereflexe, lepší dovednosti v oblasti prezentace nebo větší zkušenost s prací v týmu, naučí se si za svou prací stát. Tyto dovednosti jsou nakonec možná důležitější, než třeba nějaké nové znalosti nebo techniky z oboru, a to jak pro další profesní, tak i osobní život,“ vypráví Pruška.
Jedním z důvodů, proč studenti často chtějí studovat v zahraničí, je i prestiž západních vysokých škol. „I já jsem byl zvědavý, jestli je pověst prestižních univerzit – tedy těch, které se umisťují na předních místech v globálních žebříčcích – skutečně oprávněná,“ vypráví Vladimír Masařík. „Na vlastní kůži jsem si tak vyzkoušel, že kvalita výuky na globálních žebříčcích nezávisí. Nebo jen velmi málo. Byl jsem popravdě zaskočený z toho, o kolik byla lepší Masarykova univerzita v podpoře studentů při učení.“
Vybírat školu jenom podle různých žebříčků je zavádějící i podle Adama Prušky. „Myslím si, že žebříčky a různá srovnání nevypovídají nic o tom, co člověk na škole skutečně zažívá. ETH se často umisťuje hned v první světové desítce. O čem to ale vypovídá? Znamená to, že Švýcarsko jako stát alokuje hodně prostředků do vysokého školství a univerzity jsou tak schopné zaplatit vysoké platy úspěšným profesorům a přilákat davy studentů. Navíc mohou rychle rozvíjet nové sdílené laboratoře, kde může student snadno a rychle spolupracovat s odborníky z oboru na svém projektu,“ tvrdí Adam Pruška. Podle něj to ale nemá nic co dočinění s tím, jaká bude individuální zkušenost výzkumníka. „Člověk se tu potká s množstvím různých lidí a to, že působí na prestižní univerzitě, nic nevypovídá o tom, jak kvalitní lidé to budou a jak dobře se s nimi bude spolupracovat. Všechno závisí na týmu, kde pět let každý den pracujete,“ shrnuje své zkušenosti Pruška.
Podle něj je ale prestiž školy nepochybně důležitá pro další kariéru, ať už v akademickém prostředí nebo v průmyslu. „Osobně si myslím, že kdybych zůstal studovat na Masarykově univerzitě, neuměl bych o nic méně než po studiu na ETH. Když ale budu podávat přihlášku na pozici s titulem z ETH, budu nejspíš v úplně jiné pozici než s titulem z Masarykovy univerzity. Bohužel žijeme ve společnosti, která je takto nastavena. I proto se SCSM snaží krajany propojovat a usnadnit jim jejich cestu,“ dodává Pruška.
Jak se dělá věda v zahraničí?
Jedním z největších překvapení pro mladé české a slovenské výzkumníky bylo často také to, jak je vnímají jejich nadřízení. „Nehraje se tu na žádné oficiality. Doktorandi tu mají často stejné povinnosti jako zkušení výzkumníci. Má to ale i trochu stinnou stránku. Pokud se člověk potřebné věci rychle nenaučí, nebo je z nějakého důvodu nezvládá, nikdo ho nemá tendence vést za ruku. Rychle tak třeba začne vypadávat z dodatečných projektů, odborných diskusí nebo dalších aktivit v laboratoři,“ vysvětluje Pruška další aspekty celé situace. „Má to takové dvě úrovně – jsme si sice všichni rovni, ale na druhou stranu každý musí dokázat, že má schopnosti na to, aby s těmi ostatními mohl spolupracovat na úrovni.“
Fungovat v takovém systému ale nemusí být vždy jednoduché. Toho si u sebe všimnul i Vladimír Masařík: „Souhlasím, že lidé ve Švýcarsku k sobě přistupují jako k rovným. Já měl ale podobnou zkušenost i z Čech. Jeden z mých učitelů na Masarykově univerzitě nás pozval na takové neformální semináře, kam s námi přišel diskutovat jeho kamarád z praxe. Smyslem bylo otevřeně diskutovat zajímavá společná témata jako skupina. To pro mě bylo těžké – překročit tu hierarchii vztahů. Nikdy jsem se necítil na stejné úrovni jako moji profesoři nebo učitelé.“
Podle Adama Prušky je velký rozdíl i v celkovém způsobu myšlení. „Když jsem poprvé přišel ve Švýcarsku do laboratoře, můj nadřízený mi řekl, že mám k dispozici tyto přístroje a takové druhy spolupráce s dalšími laboratořemi a je na mně, abych si vybral, co chci dělat. S obrovskou svobodou ale velmi rychle přišla velká zodpovědnost za vlastní práci. To je pro zdejší prostředí typické – je zde velký důraz na samostatnost, soběstačnost a vlastní iniciativu. Pokud člověk nepřijde a neřekne, že něco chce, tak mu to nikdo nedá,“ vypráví o svých zkušenostech Pruška.
S tím souhlasí i Vladimír Masařík: „Iniciativa je tu nechaná hlavně na studentech nebo doktorandech. Je proto naprosto klíčové si osvojit proaktivní přístup. Objevovat nové možnosti, jít si za nimi a nebát se zeptat.“
„Tenhle systém je výborný, když jím člověk projde a zvládne se mu přizpůsobit,“ hodnotí prostředí v Curychu Adam Pruška. „Je ale pravda, že tento typ vědecké kultury není příliš přátelský ke studentům. Není výjimkou, že doktorand studium nedokončí, nebo má ve výsledku různé osobní problémy. Já přišel z prostředí, kde v podstatě stačilo ukázat, že máte zájem, a hned vám posílají dodatečné materiály, nápady nebo nabízí různé možnosti spolupráce. Bylo vidět, že mají radost, že je tu někdo, kdo má o obor a práci v jejich týmu zájem,“ říká Pruška. „To ale tady nestačí. Ve Švýcarsku člověk musí ukázat, že tomu rozumí, že bude pro tým přínosem. Pokud se člověk explicitně neptá, rozhodně tu nemají vůli mu nějak přehnaně pomáhat.“ To je podle Prušky dáno i kompetitivním prostředí na ETH Zürich. „Takový systém si zde také mohou dovolit. Na jednu doktorandskou pozici se tu totiž hlásí desítky uchazečů. Není třeba tak mladým výzkumníkům věnovat příliš mnoho péče nebo energii. Buď se to naučí sami, nebo skončí.“
Aktuální informace ke studentským aktivitám a akcím pořádaným Slovak and Czech Scientific MeetUp a Czexpats in Science ve Švýcarsku naleznete zde.
Autor: Vědavýzkum.cz (JT)
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
