Jaké reformy systému výzkumu plánují Španělsko a Francie?

Poslední z výše uvedených reforem byla ohlášena 7. prosince, kdy francouzský prezident Emmanuel Macron představil plán, jehož úkolem bude vyřešit dlouhodobé stížnosti na těžkopádnost francouzského výzkumného systému. Soubor reforem, jenž je autoritami označován za „nejzásadnější změnu“ posledních dvaceti let, má omezit byrokracii a podle slov Macrona postavit vědu „do středu politických zájmů".

Zásadní plán v hodnotě jedné miliardy eur

„Není obvyklé, aby francouzský prezident věnoval vědě tolik pozornosti. Je zřejmé, že Macron vyslyšel varování vědců o problémech ve francouzském výzkumu,“ okomentoval imunolog Alain Fischer, předseda Francouzské akademie věd se sídlem v Paříži, setkání francouzské hlavy státu s více než 300 výzkumníky a zástupci vyšších institucí v Elysejském paláci. V rezidenci francouzských prezidentů Macron představil svou vizi budoucnosti francouzského výzkumu, na niž bude vyčleněna jedna miliarda eur ze stávajících fondů. Francouzská hlava státu však dále vyzvala soukromý sektor, aby přispěl dalšími finančními prostředky.

V rámci nových změn, které jsou v souladu s návrhy, jež na žádost ministryně pro výzkum Sylvie Retailleau předložil na začátku tohoto roku geofyzik Philippe Gillet, má být vytvořena prezidentská rada pro vědu (Conseil Présidentiel de la science). 

Tedy skupina dvanácti předních vědců, přičemž mezi sedmi muži a pěti ženami jsou dva členové nositelé Nobelovy ceny – ekonom Jean Tirole a fyzik Alain Aspect. Další vědce z řady oblastí, včetně filozofie, sociologie, informatiky, medicíny a ekologie, pak doplní i matematik Hugo Duminil-Copin, držitel Fieldsovy medaile. Od této rady se tak v budoucnosti očekává, že se její příslušníci budou s Macronem scházet na soukromých čtvrtletních schůzkách. Cílem pak bude poskytování odborného poradenství prezidentovi ohledně výzkumné strategie a klíčových otázek, s nimiž se vědci potýkají.

Minimalizace byrokracie, přehlednější systém a lepší postavení univerzit

Aktuálně je výzkum v jednotlivých oborech rozptýlen mezi více různých veřejných institucí. To se má však se zmíněnými reformami v následujících 18 měsících změnit. Prezident Macron uvedl, že v tomto časovém horizontu bude sedm národních výzkumných ústavů v zemi přeměněno na „programové agentury, z nichž každá bude zodpovědná za strategii a koordinaci veškerého výzkumu spjatého s určitou problematikou“.

Například biomedicínský institut Inserm tak bude mít na starosti výzkum v oblasti zdraví a národní výzkumná agentura Národní výzkumné centrum (Centre national de la recherche scientifique – CNRS) bude dohlížet na výzkum moří, klimatu a biologickou diverzitu.

Prezident dále na setkání slíbil zjednodušení administrativních procesů, jež ušetří čas vědcům. Součástí těchto opatření bude snížení počtu hodnocení kvality, rozhodování o financování grantů do šesti měsíců namísto jednoho roku a podpora spolupráce mezi univerzitami a veřejnými výzkumnými institucemi.

Univerzity se také mají dočkat zlepšení autonomie. To se má projevit ve skutečnosti, že jim bude umožněn dohled nad univerzitními výzkumnými skupinami, do nichž jsou zapojeni výzkumní pracovníci z národních agentur.

Vědecká komunita: kromě souhlasu zaznívají i pochyby

S ohledem na fakt, že si francouzští vědci již dlouho stěžují na byrokratickou zátěž ve své zemi a zároveň nebyli spokojení s předchozími pokusy o zjednodušení, byla Macronova oznámení ve vědecké komunitě přijata veskrze pozitivně. Jedním z podporovatelů reforem je i Alain Fischer: „Vzhledem k rozsahu změn nebude celý proces snadný, ale Retailleau je kompetentní a spolehlivá a věřím, že je schopna proměnit Macronova slova v činy.“

Ve vědecké obci se však objevila i slova kritiky a pochybností. „Macronova prohlášení byla čistě ideologická, odtržená od reality a založená na řetězci chytlavých klíčových slov, jako je ‚dokonalost', ‚hospodářský růst' a ‚bující byrokracie'. Má pravdu ohledně administrativní zátěže, ale jeho ‚revoluce', spočívající v přeměně výzkumných institucí, jako je CNRS, na pouhé financující orgány a převedení jejich vědeckých pracovníků na univerzity, problém nevyřeší,“ okomentoval situaci Patrick Lemaire, vývojový biolog z CNRS, podle kterého je plán transformace mlhavý a podněcující nejistotu.

Lemaire se dále společně s dalšími vědci obává, že zmíněná reorganizace by mohla znamenat, že CNRS bude nakonec jako multidisciplinární výzkumné centrum rozpuštěno a jeho pracovníci budou rozesláni na univerzity. Tento krajní scénář by podle vývojového biologa z CNRS znamenal „vykořenění všeho, co tvořilo francouzskou vědu v posledních 50 letech, během 18 měsíců“. Následující rok tak ukáže, zda tyto pochyby byly, či nebyly oprávněné.

Současný kritizovaný španělský systém výzkumu upřednostňuje „kvantitu před kvalitou“

5. prosince, tedy dva dny před ohlášením reforem ve Francii, proběhlo ve Španělsku zasedání Národní komise pro hodnocení výzkumné činnosti (Comisión Nacional de Energía Atómica CNEAI). Při této příležitosti došlo ke schválení nových kritérií pro hodnocení výzkumné činnosti. 

Reformy, jež iniciuje Národní agentura pro hodnocení a akreditaci (Agencia Nacional para la Evaluación de la Calidad y Acreditación – ANECA), však byly avizovány již začátkem listopadu. 

Cílem těchto změn je pak transformovat současný systém hodnocení španělských vědeckých pracovníků. Ten je ze strany vědecké obce kritizován zejména kvůli tomu, že klade důraz primárně na produkci článků, a naplňuje tak nechvalně proslulé akademické motto „publish or perish“.

Systém hodnocení vědecké činnosti je ve Španělsku nastaven tak, že ANECA evaluuje „výzkumný výkon“ akademických pracovníků každých 6 let. Klíčovým faktorem ve zlepšení finančního ohodnocení či povýšení vědce doposud bylo prokázání, že daný vědecký pracovník ve zmíněném časovém horizontu publikoval minimálně pět článků v časopisech s vysokým dopadem – indexovaných v databázi Journal Citation Reports (JCR) spravované analytickou společností Clarivate.

Tento systém španělská vláda zavedla v roce 1994 za účelem zvýšit produktivitu výzkumných pracovníků v zemi. Nutno podotknout, že toto snažení se skutečně podařilo: podle údajů ministerstva pro vědu a inovace se země do roku 2021 pravidelně umísťovala na 11. místě ve vědecké produkci a ročně v celosvětových žebříčcích vyprodukovala více než 100 000 publikací.

V poslední době však španělská vědecká obec komentuje dopady tohoto stavu ohodnocování vědy veskrze negativně. Ángel Delgado Vázquez, vedoucí služby pro podporu vzdělávání a výzkumu na Universidad Pablo de Olavide, se k situaci vyjádřil, že systém rozpoutal „nenasytnou mašinérii na vydávání papírů“. 

Tento systém pak zapříčiňuje i další problémy, jež byly v poslední době často skloňovány, a to nejen produkci nekvalitních článků a „falešné“ spoluautorství, ale vysoké nároky na produkci článků zapříčinily i skandální „spolupráce naoko“ španělských vysoce citovaných vědců se saúdskými institucemi (více informací zde). Terčem kritiky je pak také zanedbávání výuky právě na úkor produkce článků.

Co se očekává od nového systému?

Výše zmíněné neetické praktiky by měl nový systém podle Pilar Paneque, ředitelky ANECA, eliminovat – stejného názoru je i Vázquez.

Garancí by měla být kritéria nového systému, a to zohlednění širší škály výstupů výzkumu. Prioritou evaluace již nebude pouze impakt faktor časopisů, v nichž vědci publikují, pozornost však bude věnována například také tomu, zda se výzkum dostává k neakademickému publiku prostřednictvím zpráv nebo vládních dokumentů. Více budou zohledňovány také práce, jež vznikly ve spolupráci s místními komunitami nebo jinými neakademickými autory. Hodnotitelé budou dále zohledňovat i práce publikované na nekomerčních publikačních platformách s otevřeným přístupem, jako je například Open Research Europe, ve snaze snížit objem veřejných prostředků vynakládaných na publikační náklady.

Ani španělským reformám se však ze strany vědecké obce nevyhýbají výtky. Eva Mendéz, prorektorka pro vědeckou politiku na Universidad Carlos III v Madridu, označuje změny za nedostačující. K výraznému zlepšení by podle ní vedlo zrušení „dlouhých“ šestiletých cyklů hodnocení, neboť „slouží pouze k obohacování velkých vědeckých vydavatelů a zvyšují frustraci mladších výzkumných pracovníků“.

 

Autor: Vědavýzkum.cz (JM)

Zdroje: ÉLYSÉE, Le Monde, ANECA, University of Cambridge, Science (1, 2), nature, THE, Science business