Měla by se evropská věda zabývat řešením konkrétních společenských problémů?

Jean-Eric Paquet, ředitel Research and Innovation Directorate a jeden z hlavních představitelů evropské vědní politiky, na výroční konferenci Evropské asociace univerzit v Paříži řekl, že otázka toho, co výzkum přináší současné společnosti, by měla určovat směr vědní politiky. Podle něj by se tak vědci měli zabývat především současnými socio-ekonomickými a environmentálními problémy. Evropský výzkum by se tak měl zaměřit na plnění 17 cílů trvale udržitelného rozvoje, které vytyčila OSN. Univerzity podle plnění těchto cílů nedávno hodnotil i nový žebříček Times Higher Education.

Jean-Eric Paquet (Evropská komise)

Paquet tak narážel zejména na posun nového evropského rámcového programu k řešení konkrétních problémů, které pálí evropskou společnost. Významnější část peněz z nového programu na výzkum a vývoj by měla putovat do takzvaných „výzkumných misí“, programů financování konkrétních cílů vytyčených Evropskou komisí. Tyto tendence v novém programu ale zneklidňují některé představitele evropských univerzit, které obhajují přínosy svobodného badání, tedy „curiosity-driven research“.

Starý spor – nové hřiště

Diskuze o tom, zdali by měly být financované spíše konkrétní aplikace a snaha řešit konkrétní problémy, nebo jestli mají prostředky putovat do základního výzkumu, jehož témata nejsou nijak zvlášť omezována, je dlouhodobým sporem na poli vědecké politiky. Otázka přitom nezní buď a nebo – spíše kolik a čeho.

Před přílišným zaměřením na aplikace a „goal-driven“ financování vědy ale dlouhodobě varují někteří prominentní vědci. Na téma znovu nedávno upozornila profesorka Donna Strickland, nositelka Nobelovy ceny za fyziku za rok 2018. Ve svém článku pro The Conversation napsala, že termín základní výzkum je zavádějící, protože implikuje, že výsledky takového výzkumu nemají co dočinění s běžným životem. „Musíme vědcům poskytnout dostatek příležitostí, prostředků a času na výzkum, který bude dlouhodobý a bude motivován lidskou zvědavostí,“ píše teprve třetí žena v historii, která byla kdy oceněna Nobelovou cenou za fyziku.

Na téma upozorňují i další vědecké texty. Například studie z roku 2008, která si kladla za cíl analyzovat okolnosti tří významných objevů v současné kardiologii, ukázala, že omezení, jako jsou nedostatek akademické svobody nebo přílišný důraz na aplikovatelnost výsledků výzkumu, nakonec blokovaly a zpomalovaly proces vědeckých objevů. Studie se také shoduje s tím, po čem volá Strickland. Popularizace základního výzkumu ale také lepší porozumění relevanci takového typu výzkumu ze strany politiků a institucí může veřejnosti ukázat, že s prostředky daňových poplatníků zachází věda smysluplně. Podobných příkladů lze v historii najít mnoho.

Vědecké mise budoucnosti

Paquet sice ubezpečil, že podpora základního výzkumu je stále prioritou, což dokumentoval na zvýšení rozpočtu Evropské výzkumné rady (ERC), ale zároveň upozornil, že klíčová témata v novém programovacím období, mezi které patří například i klima, energie a transport, si žádají nové způsoby financování a spolupráce při plnění výzkumných cílů.

Jedním z otázek strategicky řízených cílů vědeckého bádání je i to, kdo o nich rozhoduje a pro koho jsou takové výsledky relevantní. Témata výzkumných misí jsou totiž pochopitelně zásadním politickým tématem. Zatím odsouhlasená podoba výzkumných misí určila na dalších sedm let témata jako adaptace na klimatickou změnu, rakovina, zdravé oceány, moře, pobřeží a vnitrozemské vody, klimaticky neutrální a chytrá města a zdravá půda a potraviny.

Na specifika řízení výzkumných misí upozorňovala i ostře sledovaná zpráva Mariany Mazzucato z roku 2018. Tu vypracovala odbornice z University College London a dlouhodobá spolupracovnice evropského komisaře pro výzkum a vývoj Carlose Moedase pro potřeby Evropské komise. Podle Mazzucato by výzkumné mise neměly být pouze „zadáním projektu“, ale má jít o široké spektrum příležitostí včetně grantů, cen a různých typů veřejných zakázek, které všechny směřují k naplnění určeného cíle.

Podle zprávy také nesmí být výzkumné mise vedeny stejně, jako jsou například řízeny ERC granty. Výzkumné mise totiž vyžadují mnohem flexibilnější způsob řízení, v němž by účastníci měli mít prostor i prostředky na to, aby mohli experimentovat s různými možnostmi řešení problémů. Zároveň by měl existovat způsob, jak celou misi zrušit, když se ukáže, že její cíl není možné naplnit.

Zprávou navrhovaná podoba výzkumných misí se tak v sobě snaží kombinovat dostatečný prostor pro svobodné bádání i způsob řízení výzkumu zaměřeného na konkrétní problémy. Stále všal zůstává otázkou, zda se toto řešení povede Evropské komisi implementovat do nového rámcového programu.

 

Autor: Vědavýzkum.cz (JT)

Zdroj: Times Higher Education, ScienceBusiness, Evropská komise, The Conversation