Aktuální koronavirová krize přepisuje pravidla vědeckého publikování. Nutnost co nejrychleji získat informace o novém viru a onemocnění, které způsobuje, se stala globální prioritou nejen pro vědeckou komunitu. Rychlé zveřejňování vědeckých výsledků na preprintových serverech má však i řadu nežádoucích důsledků.
Preprintové servery, na nichž mohou vědci zveřejňovat výsledky svého badání, jsou zahlceny množstvím článků o aktuální koronavirové pandemii. Využívání těchto serverů přitom patří k zásadním inovacím v publikačních zvyklostech. Přestože se využívají například v matematice či fyzice poměrně dlouho (první takový server se objevil už v 90. letech minulého století), například bioRxiv – jeden z aktuálně nejvyužívanějších archivů pro zveřejňování článků o COVID-19 – funguje teprve od roku 2013.
Éra preprintů
Zveřejnění vědeckého článku v preprintové verzi většina vědeckých časopisů běžně chápala jako první krok při zveřejnění vědeckých výsledků. Nutně ho musí následovat standardní recenzní řízení, které v závislosti na oboru a časopisu může trvat i relativně dlouhou dobu. Pandemie ale tyto běžné standardy úplně přepsala.
Aktuálně jsou na bioRxiv dostupné stovky článků ke koronaviru (k 10. 5. 2020 je to 623 článků na bioRxiv a 2545 textů na medRxiv), přičemž archiv ke konci března standardně obdržel mezi 10 až 30 vědeckými články denně. Podle Richarda Severa, zakladatele serverů bioRxiv a medRxiv, přitom 40 % těchto článků pochází z pera čínských vědců.
Vzhledem k intenzivnímu zájmu celého světa o nejnovější výsledky výzkumu o aktuální pandemii a koronaviru se pro články o COVID-19 připravil modifikovaný schvalovací proces. Všechny články s touto tématikou by měla hodnotit zvláštní skupina expertů. Právě zde se ovšem nachází jádro problému. Ona skupina odborníků totiž v žádném případě (a ani si to nenárokuje) nenahrazuje standardní recenzní řízení. Cílem této odborné skupiny je pouze ověřit, zda se jedná o vážně míněnou vědeckou práci a zda neobsahuje nějaké nebezpečné nebo očividně podezřelé informace. Třídí také vědecké texty podle tematického zaměření. Podle informací časopisu Nature tak například bioRxiv nepřijímá články, které obsahují předpovědi o Covid-19, které jsou založené pouze na výpočetních modelech. V tomto případě autorům doporučuje, aby takový článek odeslali do jiné periodika, kde může projít standardním recenzním řízením. Preprintový server ale nijak nehodnotí kvalitu vědeckých textů ani informace v nich obsažené.
Co nejrychleji zveřejnit vědecké články o COVID-19 se přitom nesnaží pouze preprintové servery. Koronavirová krize nutí i jednotlivé standardní časopisy zvyšovat tempo práce. Recenzenti, odborné skupiny a editoři pracují přesčas. Například věhlasný žurnál New England Journal of Medicine zveřejnil jeden článek o koronaviru 48 hodin poté, co jej autoři odeslali redakci časopisu. Kromě toho také žurnál uvolnil pro veřejnost veškeré články o COVID-19. Takový scénář jen několik měsíců zpátky byl téměř nemyslitelný.
Rizika rychlé vědy
Před novou, „rychlou“ vědou však varuje například viroložka Marion Koopmans z Eramus Medical Center. Rychle zveřejněné výsledky, uspěchané recenzní řízení či nekriticky přebírané informace z preprintových serverů s sebou nesou množství rizik. I proto bioRxiv a medRxiv hned na několika místech zdůrazňují, že se jedná pouze o předběžné výsledky, které neprošly standardní recenzním řízením, a že by na jejich základě nemělo docházet ke změnám v klinické praxi nebo léčebných postupech. Je ovšem otázkou, jestli je možné v době globálního hladu po nových informacích o koronaviru takové doporučení skutečně dodržet.
Případ koronaviru ukázal také některé problémy, které přináší model otevřené vědy. Bez pevné struktury recenzního řízení otevírají preprintové servery relativně málo regulovaný prostor vědeckým výsledkům silně rozdílné kvality. Koronavirus přitom ukazuje, jak potenciálně nebezpečné mohou být následky „rychlé“ vědy, ať už se jedná o závěry založené na nekvalitních nebo nedostatečných datech nebo šíření hoaxů a chybných informací.
Na jednu stranu jde o obrovskou demokratizaci přístupu k vědeckým informacím. Zároveň to ale přináší riziko, že si ve veřejném prostoru získá místo špatná věda nebo vyložené dezinformace. Jak varuje Maximilian Heimstädt z berlínského Weizenbaum Institute: „preprinty slouží totiž také jako semeniště předčasných publikací, klikacích návnad a dezinformací. Někteří komentátoři proto hovoří o preprintových válkách – o bitvě za vědeckou validitu a hodnotu.“ Nakolik se stanou preprintové servery bojištěm za vědecké hodnoty i v době po koronaviru, a jestli aktuální pandemie skutečně promění pravidla vědeckého publikování, se teprve ukáže.
Autor: Vědavýzkum.cz (JT)
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
