Spolupráce českých vysokých škol se soukromým sektorem je v porovnání s evropským průměrem značně nerozvinutá. V posledních letech se ale podmínky pro spolupráci stabilizovaly a postupně se zlepšují. V čem se spolupráce daří a jaké jsou její největší překážky?
Soukromý sektor se zapojuje do výzkumných aktivit vysokých škol a naopak - častý je společný výzkum či konzultace v oblasti výzkumu a vývoje. V oblasti vzdělávání je na nejvyšší úrovni spolupráce vysokých škol a soukromého sektoru z hlediska mobility studentů. Ve většině ukazatelů ale Česká republika výrazně zaostává. Všichni zástupci vysokých škol však uvádí, že právě spolupráci se soukromým sektorem chtějí v budoucnu výrazně zlepšit.
To zjistila studie University-Business Cooperation 2017, která zkoumala situaci ve více než 20 zemích. Do výzkumu se zapojilo na 14 000 evropských vysokoškolských institucí a 3 000 zástupců soukromého sektoru. V rámci Evropy tak jde o prozatím největší studii dané problematiky. Součástí každého „country reportu“ jsou dva dokumenty – spolupráce z perspektivy vysokého školství a z perspektivy soukromého sektoru.
Skeptičtější jsou ke spolupráci vysoké školy
Z odpovědí respondentů jasně vychází, že v České republice je spolupráce vysokých škol a soukromého sektoru na nižší úrovni, než je evropský průměr, a to ve všech zkoumaných oblastech, kromě jedné výjimky. Jedinou oblastí, ve které se míra spolupráce rovná evropskému průměru, je mobilita zaměstnanců, tak to ovšem vidí pouze zástupci soukromého sektoru.
Jak respondenti ze soukromého sektoru vidí míru spolupráce v jednotlivých oblastech, znázorňuje modrý graf. Podle nich je nejrozvinutější spolupráce v oblasti mobility studentů a také kolaborativního výzkumu a konzultací. To kopíruje trend v ostatních zemích Evropy. V případě České republiky jsou ovšem konkrétní čísla nižší.
Jak si lze všimnout v následujícím zeleném grafu, čeští zástupci vysokých škol jsou ještě o poznání skeptičtější. Ačkoliv v průměrných hodnotách celého výzkumu není znatelný rozdíl v pohledu soukromého a univerzitního sektoru, v případě ČR platí, že v drtivé většině oblastí jsou zaměstnanci univerzit pesimističtější. Pouze ukazatel vzájemné spolupráce na výuce („curriculum co-delivery“) dosahuje z pohledu vysokých škol vyšších hodnot. Více než 60 % akademiků pak neprovozuje žádné aktivity, ve kterých by spolupracovali se soukromým sektorem.
Odlišné motivace a důraz na aplikovatelné výsledky
Překážkou ve spolupráci, na které se respondenti z obou táborů shodnou, jsou rozdílné motivace daných sektorů. Zástupci soukromého sektoru také poukazují na rozdíly v kultuře mezi oblastmi. Dalším problémem je podle jejich názoru i nedostatek lidí s dobrou orientací v soukromém sektoru na českých vysokých školách. Často je pro ně také obtížné najít vhodného partnera.
Bariéry ve spolupráci, které uvádějí zástupci univerzit, se mírně liší dle toho, zda jde o akademiky, kteří nějakým způsobem se soukromým sektorem spolupracují, nebo o ty, kteří nespolupracují. Respondenti z řad managementu vidí problémy také mírně odlišně. Posledně zmiňovaní vnímají jako nejvýznamnější limity ve spolupráci především otázky spojené s nedostatkem finančních zdrojů – málo prostředků ve středních a menších podnicích a malá finanční podpora spolupráce ze strany vlády i soukromého sektoru. Akademici spolupracující se soukromou sférou jsou omezováni především byrokracií s kolaborací spojenou. Ti, kteří se soukromým sektorem nespolupracují, naopak považují za největší překážku tlak na produkci praktických výsledků v soukromých podnicích.
Celou zprávu nejen pro ČR lze stáhnout na následující webové stránce.
Autor: Vědavýzkum.cz (NS)
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
