Pokus o reformu vysokých škol – poprvé, podruhé, potřetí... Tentokrát v podání Roberta Plagy, který chce na jaře 2028 poslat do Sněmovny nový vysokoškolský zákon. Všechny předešlé pokusy o nový zákon, který by nahradil ten stávající z roku 1998, však ztroskotaly. Bude Robert Plaga úspěšnější než předchozí ministři?
České vysoké školství stálo před pokusem o reformu již mnohokrát, nikdy se ji však nepodařilo dotáhnout. Jen když se podíváme na seznam analýz a reformních podkladů, které k tématu vznikly, zabere to celý odstavec: Zpráva OECD o českém vysokém školství z roku 2006. Bílá kniha terciárního vzdělávání v roce 2009. Věcný záměr nového vysokoškolského zákona, který měl v roce 2009 zpracovat ministr Ondřej Liška v Topolánkově vládě, než padla. Rada pro reformu vysokoškolského vzdělávání, kterou v roce 2010 ustanovila ministryně Miroslava Kopicová. Návrh nového zákona ministra Josefa Dobeše v roce 2011, který vedl k masivním protestům nazvaným Týden neklidu... Úvahy o reformě se pak sice ve vzduchu vznášely dál, žádný pokus však nepřekonal pouhou novelizaci Zákona o vysokých školách č. 111/1998 Sb, poslední a největší v roce 2025 za Mikuláše Beka.
Mládí vpřed
Ani to neodradilo současného staronového ministra Roberta Plagu, aby zkusil štěstí. Nový zákon by rád vyslal do Sněmovny na jaře 2028. Na pomoc mu vyrazili také Šimon Stiburek a Tomáš Fliegel, kteří pod ním dřív na ministerstvu pracovali a nyní se vrací na scénu jako zakladatelé Institutu pro rozvoj vysokého školství, který zpracoval srovnávací analýzu zahraničních modelů vnitřního řízení vysokých škol na příkladu Bavorska, Dánska, Finska, Nizozemska, Polska a Švédska.
„V posledních čtyřech letech jsem potkal řadu vizionářských rektorů, odhodlaných děkanů, otevřeně přemýšlejících garantů programů i zapálených inovátorů, ale také jsem viděl, jak velmi složité pro ně je ve stávajícím zkostnatělém systému prosadit jakoukoli pozitivní změnu, a jak hrozně frustrující to je pro ty nejlepší lidi, které v systému máme,“ vysvětluje Šimon Stiburek, proč se do analýzy a založení institutu spolu s Flieglem pustil. Fliegl působí i jako člen Rady Národního akreditačního úřadu pro terciární vzdělávání a dříve byl dokonce jeho místopředsedou.
Do lobbingu za změnu současného zákona se přidali také mladí vědci se zahraniční zkušeností sdružení ve spolku Czexpats in Science, který reprezentuje ředitel Matouš Glanc: „Zjistili jsme, že mezi hlavní bariéry pro návrat českých vědců ze zahraničí či spolupráci patří platové ohodnocení, inbreeding, a celková uzavřenost a netransparentnost českého vědeckého prostředí. Ve všech diskusích, jak tyto bariéry odstranit, jsme vždy došli k tomu, že to nepůjde bez odvážných a mnohdy nepopulárních kroků ze strany nejvyššího vedení institucí. Současný systém, kdy si podřízení a studenti volí vlastní vedení, však podporuje udržování statu quo, spíše než jakékoliv odvážné reformy, a je pro zásadní posun vpřed de facto paralyzující.“
Za pravdu jim v některých ohledech dává i Tereza Marková, předsedkyně studentské komory Rady vysokých škol, oficiálního orgánu vysokých škol: „Myslím, že české vysoké školství by si zasloužilo v mnoha ohledech reformovat. V předloženém materiálu s analýzou stavu jsou dobře popsané problematické jevy současného systému, které je třeba odstranit.“
Teze věcného záměru, který má být dle MŠMT v září předložen do mezirezortního připomínkového řízení, zatím projednali vybraní zástupci v pěti tematických fokusních skupinách, v nichž se řeší: řízení a správa škol, financování a hospodaření, zajišťování kvality a akreditace, akademické kariéry a studium. Nominanty do těchto skupin vyslaly jednak orgány reprezentace vysokých škol, tedy Česká konference rektorů a Rada vysokých škol, a dále do nich MŠMT přizvalo experty z vysokých škol a další odborníky. A to včetně zástupců výše zmíněných neziskových organizací, jež jsou financovány především formou darů od mecenášů, mezi kterými jsou hlavně firemní donoři, u Czexpats in Science ale i samotné univerzity.
Přečtěte si také
Opakované odvolání děkana Jaroslava Brože, soudní spory a bizarní incident s hasiči by mohly působit jako univerzitní kuriozita. Jenže v létě 2025 se krize na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy proměnila ve vážnější problém a Katolická teologická fakulta se tak stala zrcadlem hlubších konfliktů: mezi akademickými samosprávami, mezi Ministerstvem školství a vysokými školami, mezi akademickou autonomií a církevní autoritou, mezi konzervativní a otevřenou teologií, ale i mezi tradicí a současnou podobou sekulární společnosti.
Příliš brzdné energie, příliš málo akceschopnosti
„Zbavit systém kolektivní nezodpovědnosti a posunout české vysoké školství do západní Evropy,“ říká Robert Plaga na dotaz, co má nový vysokoškolský zákon změnit a proč je ho třeba. Podle Plagy se současný systém vymyká moderní praxi kvalitních západních univerzit a je natolik zastaralý a nefunkční, že vedoucí pracovníci nejsou schopni univerzitu v aktuálním legislativním rámci efektivně a strategicky řídit. Zatímco celá řada aktérů může nějaký návrh zablokovat, jen málo aktérů je schopno nějaký návrh prosadit.
To se projevilo v několika případech, ať už šlo o spor vedení Národohospodářské fakulty VŠE za děkana Miroslava Ševčíka, který je nyní poslancem za SPD, nebo o Katolickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy, nad níž dokonce muselo MŠMT vykonávat nucenou správu (více se dočtete v tomto článku, pozn. red.). Spory ale byly i na ČVUT, Univerzitě Palackého v Olomouci a dalších školách.
„Jedná se o opakující se situace, které vychází z nefunkčního legislativního rámce,“ myslí si Dana Bilíková, ředitelka Sekce vysokého školství, vědy a výzkumu na MŠMT při odpovědi na dotaz, zda nešlo pouze o individuální selhání konkrétních osob. Podle ní je třeba posílit pravomoci rektorů, kteří by měli být vybíráni v otevřeném výběrovém řízení a následně by taktéž v otevřeném výběrovém řízení vybírali děkany fakult.
Slova Bilíkové potvrzuje Matouš Glanc. Podle něj panuje na českých univerzitách přílišná fragmentace a autonomie fakult, která je v mezinárodním srovnání neobvyklá, a univerzita pak působí spíš jako „konfederace fakult“ než jeden celek.
A české vysoké školy si nevedou nejlépe ani v různých vysokoškolských žebříčcích. Zatímco ostatní školy ve středoevropském regionu rostou, české školy stagnují, řekl portálu VědaVýzkum.cz Ben Sowter, viceprezident společnosti QS, jež jeden z nejznámějších žebříčků sestavuje: „Přestože vidíme výrazné zlepšení u institucí, jako je VUT v Brně, naše data ukazují na širší stagnaci v oblasti reputace, výzkumného dopadu a internacionalizace. V dnešním hyperkonkurenčním prostředí globálního vzdělávání znamená setrvání na místě krok zpět.“
Zákon chce ale otevřít i další témata než jen řízení, např. možnosti řešení funkčních míst docentů a profesorů, která by byla přístupná zahraničním zájemcům paralelně vedle současného českého systému doživotních docentur/profesur. „Samozřejmě počítáme s tím, že zákon bude muset mít dlouhý náběh a mnoho věcí bude muset fungovat paralelně vedle sebe se současnou právní úpravou,“ uklidňuje Robert Plaga obavy, že by snad někdo o svůj akademický titul přišel.
Funkční místa by dle slov Markové uvítala také studentská komora Rady vysokých škol. A někteří členové akademické obce jsou ještě radikálnější, např. ředitel Ústavu organické chemie a biochemie Jan Konvalinka napsal v komentáři na facebooku: „Docentury je třeba bez náhrady zrušit.“
Přečtěte si také
Česká republika stále uděluje doživotní tituly docent a profesor a na jejich základě přiřazuje nositelům určité pravomoci. Změnu nepřinesla ani novela vysokoškolského zákona. Ve většině zahraničních zemí je přitom zaveden systém pozic vázaných na určitou funkci a období. Na to, že je akademický systém v ČR zastaralý, upozorňuje mnoho odborníků.
Více odpovědnosti jednotlivcům
Zásadním a zatím i nejkontroverznějším bodem zákona je, že přichází s novým, v tuto chvíli neexistujícím orgánem: univerzitní radou. Univerzitní rada (rada) má propojovat akademiky s externími aktéry, kteří budou tvořit dvě třetiny členů. Rada by měla přijímat statut vysoké školy, nastavovat strategii školy a dohlížet na její plnění, schvalovat rozpočet a majetkové otázky a ustanovovat výběrovou komisi, jež bude v mezinárodně otevřeném výběrovém řízení vybírat rektora. Rada bude vybraného rektora také potvrzovat, na Akademický senát zbyde pouze veto, pokud s výběrem rektora nebude souhlasit.
Zákon chce dát takto vybranému rektorovi více pravomocí v personálních a finančních otázkách. Rektor by měl mít pravomoc jmenovat a odvolávat vedoucí pracovníky univerzity včetně fakult, tedy děkany. Ti by taktéž měli být vybíráni v otevřeném výběrovém řízení, univerzitní rada nebo senát bude mít pravomoc vybraného děkana kvalifikovanou většinou odmítnout. Zda zůstanou na fakultní úrovni zachovány akademické senáty, je zatím otevřenou otázkou. Pokud ano, budou mít pravomoci spíš v oblasti nastavení směřování a kvality výuky než v personálních a finančních otázkách. Respektive šíře jejich pravomocí nebude určena zákonem, ale vnitřním předpisem univerzity, na každé škole tak možná budou mít trochu odlišné postavení.
Kdo bude sedět v univerzitní radě
Vzhledem k tomu, jaké pravomoci by měla mít univerzitní rada, naskýtá se otázka, kdo a podle jakého klíče v ní bude sedět. Návrh zatím počítá s devítičlennou radou, v níž třetinu vybere Akademický senát z řad členů akademické obce a výzkumných nebo neakademických pracovníků. Tři členy vybere komise jmenovaná ministrem školství z řad bývalých manažerů výzkumných organizací (rektorů, děkanů atd.) a všeobecně uznávaných vědců z ČR či zahraničí. Tři členy pak vybere sama rada, tito zástupci by měli být z praxe (zástupci zaměstnavatelů, neziskových organizací apod.)
„Víme o obavách z politizace univerzitních rad, proto chceme dát do zákona ustanovení, které členství aktivních, a možná dokonce i bývalých politiků v radách vyloučí. Budeme tak přísnější než v jiných evropských zemích, kde bývalí vrcholoví politici v radách být mohou,“ říká Bilíková a dodává, že v současnosti existující správní rady jsou ve větším ohrožení politizace než navržené univerzitní rady, neboť všechny členy správní rady jmenuje a odvolává ministr školství, aniž by byl tento proces dostatečně specifikován.
Přečtěte si také
Na podzim 2025 budou volit nového rektora či rektorku hned tři významné pražské univerzity: Univerzita Karlova, České vysoké učení technické v Praze a Česká zemědělská univerzita v Praze. Jak volba rektora na univerzitách probíhá? V čem se na jednotlivých univerzitách liší a kdo má šanci zvítězit?
Žádné školné a diverzifikace škol, aby se neopakoval Týden neklidu
Co naopak návrh nemá ambici řešit, je diverzifikace typů vysokých škol. „Vím, že v některých evropských zemích se školy dělí zjednodušeně na výzkumné a profesní, ale u nás je jiný právní a historický kontext a není snadné jiné právní úpravy čistě překlopit. To se samozřejmě týká i jiných oblastí a příkladů dobré praxe ze zahraničí, se kterými jsme se při přípravě návrhu seznámili,“ vysvětluje Bilíková.
Nový zákon nebude řešit ani školné. To ostatně bylo hlavním důvodem krachu posledního velkého pokusu o nový vysokoškolský zákon, který proběhl v roce 2011 z pera tehdejšího ministra školství Josefa Dobeše, kdy do ulic vyrazily na protest tisíce studentů v rámci tzv. Týdne neklidu, takže byl návrh nakonec stažen.
„S ohledem na množství vysokoškolsky vzdělané populace v ČR a výrazné socioekonomické bariéry v přístupu k vysokoškolskému vzdělání není přípustné ani dnes. To by jinak pravděpodobně spustilo velkou vlnu nevole nejen napříč studujícími v celé zemi,“ myslí si Marková.
Co na návrh zákona říkají reprezentace vysokých škol
Změny v řízení vysokých škol však patrně budou největším jablkem sváru, jak naznačuje usnesení Rady vysokých škol z 21. května: Rada vysokých škol důrazně odmítá představený návrh na změnu systému řízení vysokých škol, včetně bezprecedentních změn ve vymezení kompetencí jednotlivých akademických orgánů. Např. navržený model, včetně zavedení nového klíčového orgánu v podobě univerzitních rad, prakticky likviduje nezávislou akademickou samosprávu na úrovni vysoké školy i jejích součástí.
„Negativní postoj k jakékoli změně vysokoškolského zákona od Rady vysokých škol v oblasti řízení a správy vysokých škol mě nepřekvapuje a současně je pochopitelný. Rada vysokých škol zastupuje své zájmy, podobně jako třeba odborové organizace, a k jakýmkoli změnám přistupují obezřetně, protože jim současný stav vyhovuje,“ myslí si Bilíková. Podle ní je úkolem MŠMT hledat a hájit veřejný zájem vysokého školství jako celku, ne jeho partikulárních částí.
Předseda České konference rektorů (ČKR) Milan Pospíšil, který se v rozhovoru pro portál VědaVýzkum.cz vyjádřil, že rektorské pravomoci je třeba posílit, se ve vyjádření za Českou konferenci rektorů také nad univerzitními radami pozastavuje: „Jsme připraveni podpořit změny, které povedou k modernizaci a posílení vysokých škol, ale budeme trvat na dostatečných pojistkách autonomie, samosprávy, transparentnosti a právní jistoty. Za klíčovou otázku považujeme nastavení univerzitních rad, jejich složení, odpovědnost a vztah k akademickým senátům, dále např. postavení fakult a děkanů a rovněž vnitřních orgánů kvality.“
Přečtěte si také
České vysoké školství je podle nového předsedy České konference rektorů Milana Pospíšila dlouhodobě podfinancované. Problémem je také nepředvídatelnost rozpočtů a nejasné zadání státu, jaké spektrum kvalifikací absolventů bude v budoucnu potřebovat. V rozhovoru se Milan Pospíšil vyjadřuje také k připravovanému vysokoškolskému zákonu, roli univerzit ve veřejné debatě nebo k tomu, co si myslí o školném.
Víceletý rozpočet
Bude mít případná změna zákona o vysokých školách i nějaké finanční dopady, ať už do státního rozpočtu či do rozpočtu vysokých škol? „Dopady na státní rozpočet nelze v tuto chvíli jednoznačně určit. Jsme ve fázi návrhu věcného záměru zákona, zahájili jsme věcnou debatu se stakeholdery a na kvalifikované stanovení dopadů v této chvíli nemáme finální varianty řešení, tedy dost informací,“ říká si Bilíková. Podle Bilíkové může posílení profesionálního řízení snížit počet různých duplicit studijních programů a organizačních součástí vysokých škol. Na druhou stranu MŠMT předpokládá, že by se univerzitní rada měla scházet častěji, než to dělá v současnosti správní rada. MŠMT pracuje s předpokladem, že by externí členové mohli být odměňováni.
Cílem ministerstva je také zavést tzv. kontraktové financování vysokých škol, tedy dát školám závazný víceletý finanční rámec výměnou za závazky vysokých škol v naplňování dohodnutých indikátorů. „Víceletou předvídatelnost a smluvní rámec podporujeme, ale nesmí jít pouze o víceleté závazky škol bez odpovídající finanční jistoty,“ varuje předseda ČKR Milan Pospíšil.
Víceleté financování vítá také předseda Rady vysokých škol Tomáš Kašparovský, který portálu VědaVýzkum.cz napsal: „V některých oblastech považuji aktuální návrh za krok správným směrem, například pokud jde o úpravy systému financování vysokých škol. Nový zákon by měl být zároveň jednodušší a měl by vymezovat především základní rámec fungování vysokých škol. Detailnější nastavení vnitřního fungování by mělo zůstat v kompetenci samotných univerzit a jejich vnitřních předpisů.“
Výsledek nejistý
„Návrh věcného záměru zákona bychom rádi vyslali v září do mezirezortního připomínkového řízení a na konci roku 2026 předložili vládě. Následovat bude příprava paragrafového znění,“ nastiňuje Bilíková harmonogram projednání. Jaké změny pak nastanou v roce 2028 v Poslanecké sněmovně díky pozměňovacím návrhům, to je samozřejmě otázkou. Zvlášť v situaci, kdy součástí vládní většiny je třeba i poslanec Miroslav Ševčík, bývalý děkan Národohospodářské fakulty VŠE, který je jedním z hlavních aktérů problematické patové situace v akademickém prostředí. „Věřím, že osobnost pana ministra Plagy je dostatečnou zárukou, že návrh projde v rozumném znění a že si pan ministr zvládne návrh ve Sněmovně uhájit,“ myslí si Bilíková. Zda má pravdu, a zda bude Robert Plaga úspěšnější než jeho předchůdci, ukáže až realita na jaře 2028, kdy by měl jít zákon do Poslanecké sněmovny.
Myslíte si, že je třeba nový vysokoškolský zákon? Co by měl řešit? Odpovězte nám prosím v anketě.
- Autor článku: ano
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
