Vědci z východní Evropy hůře dosahují na prestižní granty

V aktuální výzvě bylo podpořeno 126 vědců z 95 vysokých škol a výzkumných center z dvaceti zemí. Vítězné projekty tvoří skupiny alespoň dvou a nejvýše čtyř vedoucích výzkumných skupin, které prokázaly excelenci a jejichž výzkumná spolupráce přináší významný synergický efekt. Ne všichni vědci však mají stejné startovní podmínky.

Až do loňského roku dosáhli na grant vědci převážně z bohatších zemí. První ze států v EU13, jehož vědec Synergy grant získal, bylo Maďarsko. Stalo se tak v roce 2013, jednalo se ale spíše o výjimku. Vědci z východní a střední Evropy se často potýkají s problémy, které jim znesnadňují cestu za finanční podporou. Ty zahrnují například nedostatečné financování, nebo v některých případech dokonce potlačování akademické svobody.

Hlavní problém většinou představují finance

Úplně poprvé tento rok putoval Synergy grant do Bulharska. Anelia Kassabova, působící na tamní akademii věd, byla jedním ze čtyř řešitelů projektu Taming the European Leviathan: the Legacy of Post-War Medicine and the Common Good. Na stejném projektu pracovala i Judit Sandor, profesorka z maďarské Central European University (CEU). Obě vědkyně si na cestě k úspěšnému získání grantu musely poradit s překážkami, které pro vědce ze západu většinou představují samozřejmé banality.

Bulharka Kassabova od svého zaměstnavatele neobdržela prostředky na pokrytí nákladů cesty za svými kolegy, když společně potřebovali připravit žádost o grant. Její tým měl celkem sedm schůzek, čtyři v Berlíně, dvě v Budapešti a jednu v Canterbury, financování nutných cestovních nákladů se podle slov Kassabove od bulharské Akademie však „dalo očekávat jen stěží“. Osobní setkání jsou přitom v takovém případě žádoucí, přeci jen se evropští vědci uchází o vysoký finanční obnos, který může dát jejich kariérám úplně nový směr. „Je důležité mít možnost se setkat tváří v tvář, nejen prostřednictvím telefonu a Skype,“ dodává profesorka.

Judit Sandor zase musela čelit přesunu svého působiště - Středoevropské univerzity - do Vídně. Komplikace, které přemístění způsobilo, prý Sandor naučily potlačit své obavy před hodnotiteli ERC grantů. „Když se mě zeptali, proč vůbec nepropadám panice, odpověděla jsem, že během posledních dvou let jsem měla spoustu možností panice čelit, kvůli stále trvajícím politickým útokům proti naší univerzitě,“ odpověděla Sandor.

Samotné získání grantu je pro vědce ze zemí EU13 považováno za velký úspěch. Nyní je však ještě čeká druhá výzva, a tou je správa grantu. Vědci a administrátoři se tak musí naučit reagovat na spoustu nových administrativních úkolů, které se získanými prostředky přichází.

Řešením je partnerství s vědci ze západu

ERC Synergy grants získal tento rok i jeden Čech, a to Josef Komenda (psali jsme zde) z třeboňského Centra řasových biotechnologií Algatech, které je pracovištěm Mikrobiologického ústavu AV ČR. „Získání grantu dokládá vysokou úroveň naší dosavadní vědecké činnosti, která se orientuje především na základní výzkum fotosyntézy. Grant významně přispěje k dalšímu rozvoji třeboňského pracoviště a díky úzké spolupráci s laboratořemi v Německu a Velké Británii pomůže začlenit do naší práce nové směry výzkumu, jako je syntetická biologie,” uvedl Komenda. Podle něj by měly národní agentury financující výzkum vědce aktivně vést k tomu, aby se ucházeli právě i o prestižní mezinárodní granty.

Například Grantová agentura ČR nedávno zahájila nový program pro velké výzkumné projekty. Cílem tzv. EXPRO projektů je vytvářet podmínky pro rozvoj excelentního výzkumu a podpořit úspěšnost českých návrhů v programech Evropské výzkumné rady. I proto je jedním z výstupů právě projektový návrh do jedné z hlavních ERC výzev.

Josef Komenda je navíc toho názoru, že bez západního partnerství jsou šance na získání grantu opravdu velmi mizivé. Stejného názoru je vědkyně Kassabova, i ta doporučuje místním vědcům pěstovat mezinárodní kontakty, rozšiřovat jejich sítě a ty se následně nebát uplatnit.

Autor: Vědavýzkum.cz (BK)

Zdroj: Sciencebusiness (1,2), ERC